Rostou!

Mam šestnact roku dceru, ta ma jahodove gatě,
šminky od Diora a v hlavě Kuličky.
Od maleho fazola kličila ve vatě,
za pravdu mi datě, že to nějdě bez tyčky.

Stačila by prosta Csukova,
Gaby děvča něbalancovalo,
něpřišla by na hul vychova
a němuselo se stať, co se stalo, carija,
něbyl bych se něchal vykyvať tak hlupě,
kdybysem měl větši slovo v chalupě.

Aby mělo děvča tež cosi z dovolene,
měl sem vymyšlene vytahnuť ju na hřiby.
Prvni jeji bylo, co si kdo na sebe veme,
a tu sem se dopustil školacke chyby.

Břuch mam jak naraznik z vagonu
a oblik sem se jak na diskoteku,
podobně choďa lvi salonu -
- chlap nad chlapem dal by se do breku, carija,
kvuli pitomemu děcku sem pozbyl dobru pověsť všecku,
takovu sem měl šilenu pecku.

Přes kotary šli sme nahoru a dolu
s tu moju fazolu, kera všecko vi,
stokrat sem si v duchu nadal starych zviřat,
co se pasli v polu a něbyli to lvi.

Ze vzduchu hajny už po čuchu
ucitil v reviru naše spreje,
a tak mě tam načapal s děvuchu,
něborak, s flintu letěl zjistiť, co se děje, carija,
s tchořem pry se srazil, co se z lesa v hruze plazil,
aby drubež v kurniku prosil o azyl.

V tak debilni paradě se těžko vysvětluje,
za jakym učelem sem ju do lesa bral,
to se dobře hajnemu do děvčaťa duje,
že, byť ju, tak by mi tym prazdnym košem dal.

Určitě bysem se urazil,
kdyby mi to pravil kery iny,
v te větě bysem ho zarazil
a řeknul bych, že mi vali kliny do hlavy,
chytnul bych ho za kravat a pyskem o strom ani datel,
bo jak by mě chytnul rapel, tak bysem se chvěl.

Kdo z vas by chtěl hledať a najiť pěkne hřiby,
něsmi se bať trňa, haduv ani vos,
po kolenach musi prolezť všecky Křiby
a musi měť na to specialni nos.

Ze vzduchu musi už po čuchu
rozeznať satana od jedle bedle
a něsmi měť na nose poruchu,
to by byl v ten moment setsakra vedle, carija,
něrad o tym zpivam, něrad o tym mluvim,
něrad se tym chlubim, bo to ani něumim.