Hermelínová nakládačka 2009 – postřehy pokusníka

Píšete vy…

Uterý odpoledne 12.5., ve svém oblíbeném baru si pouštím trochu muziky, loučím se s přáteli, líbám personál a po očku sleduji čas. Autobus Příbram-Praha v 16.58 nečeká. Ano, pojedu tam busem, hermelín bez piva a naopak nechci, nemůžu a nebudu, ať si v Bruselu vymýšlejí co chtěj, tohle je tradice. Za pár desítek minut sedím vzadu na „pětce“ pozoruju krajinu a kontroluju svůj hlad, mou silnou stránku osobnosti. Je tam, paráda, nepřetržitě. Někdy trochu bolestivý, ale pořád lepší než priapizmus.
Ženské domovy, tramvaj, bus X20, tramvaj, kus pěšky, prostě Praha. Beru to oklikou přes most, mám ho rád. Na prvních schodech dole před Šatlavou sedí hezká holka v čínách, mám chuť jí sbalit a vzít sebou ale jdu dál, jsem „unavenej a bolí mně hlava“. Komunitní centrum vidím po-chvilce hledání po-prvé v životě, dovnitř se trochu bojím, malá zahrada a na ní skoro nikdo. Ale jsem tu správně, DJ, DJ pult, Staropramen pult a soutěžní pult to jistí. Pod stromy malé hloučky něco kutí – aktéři souboje připravují vzorky, 5? 8? Zatím nic moc. Mezi tím se proplétají „domácí“ členové komunitního centra, taky mně trochu lekají, ale překonávám pozůstatky socialistické výchovy z mládí, kdy tito lidé neexistovali, ani nesměli a vše mířilo k lepším příštím a příštím lepším.  Zírám mají tu totiž svůj stánek s nakládanýmy produkty, dochází mi, že je to jejich terapie a jdu nakupovat. Tohle není knížka vnucená na ulici. Za tohle si nikdo nekoupí nové auto a postiženým nechá drobné aby nenaplnil skutkovou podstatu… Beru hermelíny, hermelíny, utopence, myslím na Moniku, Kačenku, Klárku… bavím se, že žíju já že žíjí i ostatní a celá akce pro mne dostává nový rozměr. Je to prima, kdybych dělal banky, kverem nebo perem a byl za vodou, s těmahle bych se rozdělil.
Zahrada se mezitím plní, na pultech jsou první vzorky, prostorem poprvé pronikla atmosféra soutěže. Už je na co koukat, prima počasí, dívky mají tílka na úzkých ramínkách. A kromě toho jsou tu ty hermelíny. Na pultu výřad pestrých kreací, oči se pasou, hlad stoupá. Musím něco slupnout. Na aperitiv kašlu, není čas a u piva fronta. Zpět ke stánku centra a jeden standartní sedlčanskej na tácek. Jím, fotím, tipuji kdo je pan Cuketka, poslouchám moderátora zahajující soutěž. Poslední opozdilec tvoří. Zelená bunda, černé kalhoty zelené tkaničky v černých teniskách, volnomyšlenkářský stylistik? Moderátor představuje odbornou porotu a jednotliví soutěžící své miláčky

Koule Hermana Maiera, Brusinkový mls, Bylinkové kouzlo,

Sucháč, Šla nanynka do zelí, Česká perla,

Hola maricon (hovorová španělština, ahoj buz…nte), Marocký mystic,

Peloton (ve tvaru cyklisty), Zelená bunda nezklamal a oslovil můj region
Radar ( USA Brdy)

Takže 11, ani moc, ani málo, je to pestré, stačí. Moderátor vyzývá dobrovolníky do laické poroty, jsem „číslo 5 a žíju“. Musím pro pivo jinak nemůžu degustovat a jde se na to. Odborná porota hodnotí stranou své vzorky v klidu. Nás 15 uždibuje houfně z každého vzorku 1/15. Je to fofr a boj. Degustuji distingovaně, poctivě, hodnotím samostatnou chuť i vlastnosti sýru, ochucení, přísady a vazbu na Pivo, konkrétně Starouš 10, stihnu všech 11 jen tak tak. Dostávají mně sušená rajčata, bylinky i ořechy, mám vítěze, lepím svou samolepku porotce k Bylinkovému kouzlu, jsem poslední. Odborná porota ještě hodnotí, má víc prostoru. Jdu pro další pivo a soutěžní zbytky jsou předhozeny davu s chlebem. Vrhá se na ně vděčně, převažují ženy, samozřejmě, sýry. Já nacházíc se stále ve středu dění objevuji v rohu zahrady gril, ženská posádka připravuje Pepiny v alobalu a jde jim to. Trochu se dorážím, vyzvedávám u stánku Centra svůj velký nákup, konečně mají drobné na „Emu“, dávám další pivo a je to tady – vyhlášení vítězů. 3 kategorie: vzhled, laická chuť a odborná chuť. Ovace sklízí Radar, je 3× na bedně, ale odbornou porotou je vyhlášen jako vítěz Peloton, u mně čtvrtý v pořadí. Druhý Marocký mystic (já 5) prostě mám jiný názor, nebo to zapíjeli matonkou. DJ hraje rap, refren střelba, zabíjení, ceny jsou předány, akce vrcholí. Sleduji čas a vyrážím na tramvaj-bus, tramvaj-bus. Do baru dorazím skoro v 11, pouštím muziku, líbám personál, rozdávám dárky z výletu. Pár koček srkajících šampo na mně mrká, mizím domů spát, jsem „unavený a bolí mně hlava“ navíc docelav sytý, hermelín je hermelín. Usínám spokojený, seznámení a letmé podání ruky s Cuketkou jsem tam někde taky stíhal, splněno, díky za všechno organizátorům. Šimon.

(psáno při poslechu Návodu ke čtení manuálu, díky Ondro).

galerie: http://simon45.rajce.idnes.cz/…adacka_2009/#…

simon 14. května 2009

V rubrice Zápisky čtenářů

Témata: hermelín, Přidat nový štítek, velká sýrová nakládačka