Hledat
Pikantní meze/předkrm: Melitzanosalata
Co se stane s boubelatou kosmickou lodí z předchozího příspěvku, když přistane na balkoně pana Cuketky? Tušíte správně, promění se v jeden z mnoha fikaných řeckých předkrmů…
Recept na vegetariánský předkrm Melitzanosalata
Opět mám obrovský chaos v tom jak se tato záležitost s lilkem jmenuje. Na internetu v tom panuje značný chaos a našel jsem asi pět různých variant. Kdo víte přesně, máte možnost mě opravit :)Tento studený zeleninový předkrm nebo spíše pikantní dip s lilkem je vhodný zejména k bílému chlebíku před něčím větším. Podle mého velice dobře zapadne i do jiných světových kuchyní, zejména k mexické kukuřičné tortile by velice slušel (je to hodně podobný se salsou ze zelených rajčat).
Na přípravu budeme potřebovat:- jeden vypasený lilek
- stroužek česneku
- polévkovou lžíci velmi jemně nasekané cibule (možno směle vynechat)
- olivový olej (je to studený pokrm, takže high-quality!)
- pepř, sůl, citronová šťáva (polévková lžíce)
- a kdo chce může si nachystat čerstvou strouhanku z bílého chleba (bagety)
- celý lilek zabalíme do alobalu a šoupneme na hodinku do středně vypečené trouby
- po vyndání jde krásně oloupat, což ihned učiníme
- v misce ho pořádně rozmačkáme na „cimpr-o'-campr“
- přidáme drcený česnek, cibuli, koření,olivový olej
- pořádně zašmodrcháme do jemna
- máme li mixer, směle do toho!
- důležité! před podáváním vychladíme (při pokojové teplotě to není ono)
Shrnuto, podtrženo, uvařeno – pokud máte v ledničce lilek a volnou chvilku na svačinku, určitě vyzkoušejte .)
Reklama
Komentáře
Melitzanosalata. Melitzana = lilek. Nikdy jsem tento předkrm nejedla s cibulí. Ve výše uvedeném receptu mi ale zato chybí feta (rozdrobená, přidaná na konec, ne rozmixovaná).
Děkuji, melitzana vs. melitzano opravdu nevím, řecky nemumím, tak děkuji za poučení. S tou fetou je to určitě dobrý nápad!
Pro jistotu ještě seznam surovin, které v tomto receptu variují:
- sekaná rajčata na jemno
- kozí/ovčí jogurt
- vinný ocet
- petrželka
- oregano
…kromě těchto, se všechny meze ctěné vaší fantazii uklání ;)
Zkusím to napsat trošku srozumitelněji:
1. tento předkrm se nazývá „melitzanosalata“ – jedno slovo, doslovně by český ekvivalent byl „lilkosalát“. Jinak lilek se řecky řekne melitzana, v názvu předkrmu se ale koncové „a“ mění na „o“.
2. originální recept obsahuje základní trias: lilek- česnek – sýr Feta. V řecké kuchyni není zvykem takto improvizovat, takže další Vámi uvedené ingredience (kromě vinného octa) jako např. cibule, rajčata tam opravdu „v originále“ nepatří. Podobně u tzatziki je základem okurek – jogurt – česnek, krajovou odlišností může být přidání kopru, ne máty.
To by nikomu nemělo bránit upravovat si recepty podle své fantazie, potom už to ovšem není např. v tomto případě melitzanosalata, ale lilkový předkrm s …kozím jogurtem apod.
Odkud čerpáte recepty? Já jsem ňekyně a zabývám se výživou. Martina.
ad 1) děkuji, tohle jsem potřeboval vědět, už je to opraveno
ad 2) nesouhlasím – je to něco podobnéjo jako kybych vám já čech jako řekyni vysvětloval „jediný a správný“ recept na svíčkovou – ten prostě neexistuje.
čerpám z česky a anglicky napsaných kuchařek, které napsali také řekové a také odbornící na výživu/kuchaři + z vlastní zkušenosti. vybrat si z těchto kuchařek jeden správný ecept, bohužel není možné, protože všichni svorně tvrdí, že jedině ten jejich je pravý i když se značně liší. v tomto případě ta ortodoxní pravost ztrácí na významu a je spíše pro smích.
určitě mi tady můžete tvrdit, že tam odkud jste vy to znáte takto a já to beru jako obohacující informaci, ale to je asi tak vše :) já už jsem se opakovaně setkal s cizinci, kteří představují určitý recept ze své národní kuchyně s důrazem na to, že je to ten „jediný pravý“. potom stačí popojít pár kroků a narazíte na krajana, který vám to samé potvrdí o úplně jiné variantě.
dále pokud mluvíte o tom, že v řecké kuchyni neí možné improvizovat tak asi navštěvujete jiné řecké restaurace než já (v řecku i v česku). v každé jednotlivé restauraci, pokud si objednáte jídlo – NIKDY! nedostanete jídlo se shodnou recepturou – VŽDY! je tam nějaká obměna. (tj. tzatziki pokaždé jinak dostane stejně tak od řeckého kuchaře v řecké restauraci v řecku jako v řecké restauraci v česku)
určitá míra ortodoxie a respektu k výchozí receptuře je na místě, ale nesmí se to přehánět. bohužel vaření není exaktní věda a nějakou recepturu nemůžete podložit žádnými důkazy, citacemi nebo zdroji :) a to že jste určité národnosti vám v dnešním globalizovaném světě na autenticitě a věrohodnosti nepřidá.
abych to tedy shrnul:
1) ortodoxní recepty národních kuchyní kompromitují nejčastěji sami kuchaří z těchto zemí opakovaným uváděním receptur s variacemi jako původní
2) dále je kompromitují všichni krajané, kteří neuváženě poskytují „zaručené“ rady
3) dále je kompromitují kuchaři v restauracích dané mezinárodní kuchyně
+ 4) bod který stímto úplně nesouvisí – je devalvace kvality určitých surovin, z akterou si opět mohou výrobci dané země. copak můžete nějak věrohodně obhajovat pzaručenou pravost a kvalitu buvolí mozzarely, když ji i proti svým zásadám balíte do obalu prodlužujícího životnost a exportujete jí do dalekých končim, kde bud prodávána v nevyhovujícíh pomínkách? jak můžete např. trvat na použití řeckého jogurtu, když u jej řečtí výrobci dávno připravili o jeho autenticitu vyráběním z kravského mléka a přidáváním agaru?
jsem docela zvědav jaké odpovědi máte na tyto argumenty :)
p.s. omlouvám se za dlouhou odpoveď, ale výroky jako „já jsem členem národa ze země X a já vám teď povím jediný zaručený recpet na pokrm Y a je to pravda protože X“ mě dokážou vždy docela rozčílit a zároveň pobavit. navzdory tomu jak jsou časté, jsou vždy velmi zábavně shodné.
p.p.s.: kromě tištěných zdrojů jsem se ještě podíval i na google.com, prošel jsem si asi prvních 30 receptů a ani jeden s fetou :) čím to asi bude, že se tradiční recept spolu se základní trias internetu vyhýbá?
Opravdu, mnou uvedený recept na internetu nenajdete:-) Tento recept je klasický místní, domácký, tak jak se připravuje na vesnicích a vůbec v běžných domácnostech a kuchaři (-ky) si jej předávají z generace na generaci, proto v předchozím příspěvku – slovo „originál“ v uvozovkách.
Berte to ode mne jako insipiraci, když navíc lilek opečete na grilu, melitzanosalata nezhnědne, ale má krásnou světlou barvu. Dobrou chuť.
PS: na netu jsou různé recepty, viděla jsem i variantu s žampiony:o)
No a jsme u toho, vsadím se s vámi, že kdybych obešel 100 řeckých vesnic a 100 řeckých babiček, dostanu 100 receptů. A každá ta babička by mě bacila vařečkou, kdybych jí začal něco vykládat o jiné variantě, toto je ale asi společné pro všechny babičky).
To že potom nějaký ten recept najdu nejen na internetu, ale hlavně v klasické tištěné kuchařce (mám tady zrovna dvě zakoupené v řecku od řeckých autorů v angličtině) ve zkomolené variantě, tak to je jedině škoda dané země (že odmítá lidi seznámit se svou autentickou kulturní tradicí)
Dík za ten tip s grilováním, já jsem zatím lilek griloval vždy jen jako plátky.Tady ten recept jsem zloušel zatím jen dvakrát a šoupnout na gril mě to nenapadlo.
Určitě by vás babičky nebacily vařečkou, jen by nevěřícně koukaly, všechny jsou přesvědčené, že ten jejich recept je ten pravý.
Obchůdek Olympia gastro je opravdu skvělý.
Přeju vám, aby se při hledání receptů, vaše stránky objevily mezi prvními třiceti…:o)
Prosím, prosím o vymazání všech mých příspěvků, spíš to beru jako takovou soukromou komunikaci (psaní na mail nemám ráda) M.
Na středním východě jsem si strašně rád dával jako předkrm výbornou lilkovou pomazánku, které se tam říká mutabal nebo moutabal. Nevíte, jestli jde o totéž, co třeba přišlo do řecké kuchyně přes turecko, nebo jde o úplně jiný recept?
ad moutabal (libanon), muttabal, baba ganoush (egypt):
recepty, co jsem našel na tuhle věc, jsou hodně podobné akorát je tam použita tahini pasta (drcená sezamová semínka). celkem zajímavá úvaha s tím původem. já jsem zkoušel najít nějakou historiri těch receptů , ale marně.
jisté je, že lilek řekový neznali a dostal se k nim od arabů. skoro celé řecko bylo navíc od 14 století až po rok 1821 pod nadvládou turků. za těch několik stovek let došlo určitě k výměně a asimilaci desítek receptů.
např. taková pita, baklava, recepty s jehněčím a skopovým, různé masové kuličky, řecká káva, recepty s vinnými listy, špenátový koláč a destíky dalších – to jsou všechno recepty převzaté od arabů.
araby, ale bohužel teď lidi ze západu nemají moc rádi (nebo se jich bojí) a tak všechny poklady z truhly jejich bohaté kuchyně zůstávají docela v pozadí. škoda!
Pane Cuketko,případně kdokoliv kdo ví, prosím o radu! V ňecku jsem jedla naprosto úžasný dezert a mám pocit, že to byl příbuzný s Kataifi /viz článek o Olympia Gastro/, ale bylo to ještě potřeno nějakou hmotou, kterou jsem laicky ohodnotila na šlehačku /zřejmě poctivou minimálně 60%:)/. Dají se někde sehnat ty nudličky a recept, teda jestli je to v našich podmínkách vůbec možné vyrobit. Ani receptem na Baklavu bych nepohrdla, chuťově si byly oba dezerty v základu podobné a přesto každý tak originální. Zatím jsem neměla moc času prohlídnout celou cuketku /mimochodem se mi moc líbí/, ale mám pocit, že pan Cuketka je vyznavač řecké kuchyně, co takhle nějaký speciálek o řeckých dezertech?
Nebyl jste se uz podivat v tom Greek corneru. Jsem zvedava na srovnani s Olympi… :o)
Jana:
jaký Greeek Corner máte na msyli??? děkuji za objasnění ;)
Až nyní jsem zakopl o loňskou diskusi o lilkové pomazánce. Chtěl bych přidat, že něco podobného si dělám také. Lilek opékám na grillu (barbecue), dost dlouho. Hodinu i víc. Prakticky se to nedá přešvíknout.
K mému receptu patří i zelené papriky, též opékané, o něco kratší dobu. Pak vložené do igelitového pytlíku, počemž se lehce sloupnou. Původ receptu? „Srpski ajvar“ (=kaviár) z knížky The Cooking of Vienna’s Empire.
Greek Corner – obchod se řeckými potravinami nahoře na Francouzské v Praze 2.- zrovna dnes jsem ho poprvé navštívil netušivše že se tak jmenuje. Zřejmě ho otevřeli nedávno. Musím říct, že mne příjemně překvapil – shrnul bych to asi takto: výběr o něco menší než v Radhošťské (zatím?), ceny o něco nižší (zatím?), obsluha velmi ochotná. Vše podstatné, co mne zajímalo tam mají – retsinu (zejména mou oblíbenou Malamatinu), jogurt, olivy, plněné papričky a podobné dobroty, sýry… Ale hlavně jsem tam objevil krétský olej Kolympari (kys. údajně 0,35 – ale na láhvi jsem to nenašel), dostal jsem ochutnat a koupit jsem ho pak už prostě musel. Porovnal jsem ho doma se Sitia 0,7 a u mne uspěl. (cena 0,5l – 155,- !)
Jednorožec:
:) právě jsem si udělal letošní první malou vegetariásnkou musaku. dnešní teploty (>25st.C.) s úspěchem navozují řecké chutě. u té bbq úpravy – hraje tam nějakou roli kouřová příchuť nebo to přes slupku neproleze?
Vikuch:
a už vím, díky jsem v obraze!!! ;) budu se tam muset co nejdříve vypravit, jak už jsem jednou řekl laťka z radhošťské je nastavena vysoko… ,)
Kouřová příchuť trochu proleze. Nakolik, to nevím, neb to nemám s čím srovnávat. Lilek vždy griluji na „barbie“.
Jak známo, při jakémkoliv smažení lilek děsně pije olej a proto je tahle beztuková tepelná příprava prakticky jediný pokrm, na který tuto zeleninu používám.
(Dobrý olej se přidává až do vychladlého a rozcupovaného lilku.)
v mezze zde uvedeném je to také s olejem zastudena. u té musaky to nacucnutí olejem tak jaksi patří k věci. zboužňuju to ;)
olej nacucnutý vycucnutý ;)
jejda, to je ale neprijemna pedantska konverzace. radeji budu cist jen recepty, pane cuketko:))))))
vůbec nevím o čem mluvíte
…nevím, jestli to tu už někdo nezmínil, ale jednu užitečnou radu… vlastně dvě: