Salát caprese s buvolí mozzarellou a extra vergine olivovým olejem z Toskánska

Z archivu

Tento typicky letní salát je snad ten nejlepší a nejsnadnější salát, jaký může italská kuchyně nabídnout. Určitě jste ho už všude viděli alespoň milionkrát, ale já si na něm právě tak dobře smlsnul, že neodolám a přispívám zde s vlastní verzí…

Buvolí mozzarella – Mozzarella di Bufala Campana vs. obyč Zottarella

Hlavní finta veškeré italské kuchyně je používání těch nejlepších a hlavně sezonních surovin. Právě proto připomíná italská kuchyně v podání českých picerií (sic!) nepodařený černý humor. Pokud jste se již někdy zabývali receptem na salát caprese, určitě už jste opakovaně slyšeli, že pokud použít mozzarelu, tak jedině tu pravou buvolí.

Několik posledních let máme docela štěstí a tak si už i v obyčejném supermarketu můžete dopřát pravou certifikovanou Mozzarella di Bufala Campana (fotky buvolů a výrobního procesu zde, cena v Delvitě cca 50,– Kč). Já se s mozzarellou moc nemydlím a nejčastěji kupuji obyč napodobeniny, jako je například Zotarella (Delvita cca 20,– Kč), která mně díky své ceně a docela obstojné chuti vyhovuje.

Na obrázcích je buvolí mozzarella vždy vpravo. Vizuálně byste je od sebe asi nerozeznali, ta buvolí je snad jen o kousíček bělejší. Na řezu má méně vláknitou a více tvarohovitou strukturu. Chuťově a vůní však už tu pravou variantu snadno rozpoznáte. Buvolí mozzarella už opravdu nepřipomíná bílou gumu bez chuti, ale má jemně pikantní chuť a je o něco více slaná. Na obranu Zottarelly musím říct, že nějaká ta chuťová složka (a dokonce obstojná) tam je také :)

Závěr tedy zní – při ochutnání pravé mozzarelly rozhodně nečekejte nějakou pecku. Za ochutnání určitě stojí (už jen to vědomí, že pochází z obřích černých krav a se sýřeninou pracují staří chlupatí italové stojí za to :), ale myslím si, že podobně jako já, na jejím striktním používání nebudete trvat.

Toskánský olivový olej – Olio Extra Vergine di Oliva (Antico Frantoio Toscano la Macina)

Malý 250 ml poklad, který jsem dostal jako dárek z olivového hájku s lisovnou přímo z Toskánska. Trošinku už sice povolil barvu (možná díky skladování v čirém skle :/), ale jinak se stále drží ve formě. Na olivový olej Salvagno sice nelepí, ale jinak je nad průměrem! Pokud si chcete dopřát skutečně dobrý caprese, při výběru oleje buďte nekompromisní.

Recept na salát caprese

Klasický recept je děsně jednoduchý a striktní – na talíř střídáme plátky rajčat a s plátky mozzarelly, to vše zasypeme několika lístečky čerstvě utržené bazalky, okořeníme pepřem, solí a těsně před podáváním zalijeme olivovým olejem. Žádné mixování, odstávání ani nic podobného. Já se přiznám, že mě tahle ortodoxní varianta nikdy nezachutnala a tak jsem si klasický desítky let osvědčený recept zmrvil po svojemu ;)

Používám totiž keříčková cherry rajčátka (ty nejsladší se žlutou prdelkou), která půlím. Do misky k nim přidám kostky mozzarelly (cca 1,5cm), okořením mletým pepřem+solí a zaleju štědrou dávkou olivového oleje. Abych to prznění ještě připojistil, tak jako vrchol přidám lžičku třtinového cukru nebo medu (podle nálady). Tohle vše pořádně promíchám a před podáváním nechám tak 5–10 minutek odstát. Já vím, tohle snad už není Insalata Caprese, ale Insalata Cukitese :)

�?ekněte sami – kdo by odolal? Salátek si vychutnejte jako nenáročnou svačinku pro parný den místo oběda. Podávejte nejlépe s bílou bagetkou/ciabattou (ale klidně i s celozrnným chlebem). A ta šťáva, která zbyde nakonec…Mmmh…Ňaaam…Aaaaah…Mmmmh!

pan Cuketka 15. července 2006

V rubrice Archiv