Kavárna potmě

Jak už jsem minule avizoval, můj hlavní „objective“ v Karlově Varli byla Kávárna potmě. Jak se tam celému Cuketkově týmu líbilo? Obstál nový projekt v českých podmínkách? Vzali si provozovatelé poučení od původních tvůrců myšlenky z restaurace Blindekuh?

Představení Kavárny potmě

Kavárna potmě je na české podmínky unikátní projekt Světlušky (resp. Nadace partnerství Českého rozhlasu). Cílem je vytvoření gastonomického zařízení (v tomto případě kavárny) jehož jediným imperativem je černočerná absolutní tma a nevidomí obsluhující. Myšlenka to samozřejmě není původní. První restauraci tohoto typu na světě otevřeli již před sedmi lety ve švýcarském Zürichu (restaurace Slepá Kráva = Blindekuh). Další napodobeniny na sebe samozřejmě nenechaly čekat. Jednou z nich je i projekt Kavárny potmě. V tomto případě však myslím, že opičení není na škodu a pouze prospěje dobré věci :)

Vítejte ve tmě!

Kavárnička byla otevřena po celý průběh Karlovarského filmového festivalu v krásném láze�?ském prostředí prostředí. Kavárna byla poskládána z unimobuněk (zapůjčila filrma Skanska) a velmi vkusně zahalena do designového černého potahu s jednoduchou grafikou (obrázek Světlušky, logo, místo pro podpisy celebrit).

Před kavárnou byla vždy potřeba vystát cca 30ti minutovou frontu (smekám zájmu návštěvníků festivalu!). V průběhu jste se dozvěděli všechny potřebné informace, mohli jste si zakouit propagační předměty Svěštlušky (náramky, hrnečky, trička) a postupně se psychicky připravit na svůj vstup do temnot.

Jak vidíte na cedulce, systém kavárny byl velice jednoduchý. Za cenu 45,– Kč jste dostali jednu kávu/čaj + hrneček, který jste si mohli po skončení odnést na památku. Každý další nápoj (voda, džusy) vás stál 30,– Kč. Před vstupem do kavárny jste si počkali na místo a obdrželi jste čtyři konzumační lístečky pro kontrolu. Obsluha u stolu vám poté za každý nápoj jeden lísteček odtrhla a podle jejich počtu jste venku, opět na světle, zaplatili.

Frontu jsme statečně vystáli a pak se ve formaci třech statečných vrhli dovnitř pod velmi profesionálním vedením slečny uvaděčky Markéty. Ta nás nejdříve uvedla do předsí�?ky (ještě osvětlena) uzavřela za námi dveře a po vytvoření pěkného vláčku nás zavedla rovnou do tmy.

V kavárně potmě je celkem šest stolečků po čtyřech. V celku bez problémů jsem byli uvedeni k tomu našemu a byli jsme předáni do péče našeho číšníka (baristy? ;) Matěje. Ten obratem odebral naše objednávky (3× presso Illy, cukr, smetana, voda) a za malou chvilku se vrátil se vším k našemu stolku. Presso (lungo) bylo servírováno sice v pěkném, ale na presso nevhodném hrnečku bez podšálku. Voda potom asi z praktických důvodů v kelímku.

Káva byla výborná, ale podobně jako v Blindekuh jsme jí moc nevěnovali pozornost. Naše nebohá oslepená tělíčka totiž věnovala 99% procent své aktivity zpracovávání nových vjemů a psychické stabilizaci. U stolečku jsem se pořád museli navzájem ujišťovat, že tam pořád všichni jsme a že se nikdo neztratil. Atmosféra vskutku napínavá, elektrizující a vzrušující…

Měli jsme docela na spěch a tak se naše návštěva skončila asi po necelých 20 minutách. Slečna Markéta si pro nás po krátkém čekání přišla a opět ve vláčkové formaci nás naprosto tápající a osleplé krtky vyvrhla nazpět do nažhaveného odpoledního slunce. Po krátkém rozkoukání jsme zplatili, zapsali se do návštěvní knihy, poděkovali a zase jsme pelášili do víru festivalu :)

Závěr

Samozřejmě si neodpustím několik kritických poznámek, které se při srovnání s originálem Blindekuh samy nabízejí. Kavárna potmě je samozřejmě úplně první prototyp, ale pokud provozovatelé uvažují a nějakém trvalém provozu – měli by se zaměřit na zaplácnutí několika málo mušek:

• nekvalitní tma – na rozdíl od absolutně černé Blindekuh, se v Kavárně potmě asi po cca 10 minutách dalo rozkoukat (prosvítaly spoje v unimobu�?kách, ve ventilaci a šly vidět siluety, dvěře atp.)
• kompromisy v servisu – podle mně škodí kelímky, přizpůsobený hrneček atp. naprosto bych neustupoval a servíroval bych vše jako v klasické kavárně
• přechodová komůrka – při odchodu chybí adaptační, mírně osvětlený prostor pro adaptaci na světlo, zažít oslepení přímým sluncem, není opravdu příjemný zážitek :/

I přesto vše – devět cuketek z desíti!

Update 2007

• Kavárna potmě 2007 (6. – 13.6. 2007, Ovocný trh)

pan Cuketka 10. července 2006

V rubrice Recenze podniků