Specialita šéfkuchaře

Píšete vy…

Nemůžeme překousnout, že voda z kohoutku českých restauracích je neřešitelný problém. Ne všude. Zvu vás do podniku ke Sbirrovi. Ovšem budete se za ním muset vypravit do povídky Stanleyho Ellina Specialita šéfkuchaře. Zákazníci nemají na výběr, všichni večeří stejné jídlo, ale na každém soustu si pochutnají, ať jsou jejich chutě sebenáročnější. Zapíjejí jej vodou. Chuťové buňky nerozptylují kouřením, kořením ba ani solí. Bohužel, nejsou vítány příslušnice krásného pohlaví.

„Když tam vejdete,“ pokračoval Laffler, „zanecháte za sebou nenormálnost tohoto roku, tohoto dne i této hodiny, a zjistíte, že se vám na krátký čas povznesla mysl, nikoli přepychem, nýbrž důstojností, tou ztracenou vlastností naší doby. Costain se stísněně usmál. „Mluvíte, jako by to byl spíš kostel než restaurace. 

Veškeré delikatesy nejsou nic ve srovnání se šéfkuchařovou specialitou. Není to ani slavičí jazýček, ani filé z jednorožce. Je to beránek, amirstanský beránek. Pokrm se podává velice zřídka a jediným činitelem, určujícím zdejším hostům přesný den, kdy bude podáván, je štěstí.

Nestálo zde víc než osm nebo deset stolu, rozmístěných tak, aby zaručovaly co největší soukromí. všechny byly obsazeny a několik obsluhujících číšníků se mezi nimi nehlučně pohybovalo. Vzduch naplňovalo tiché řinčení a skřípání příborů a konejšivý šelest konverzace.

Povídku naleznete ve sbírce strašidelných příběhů Tichá hrůza, vydala Mladá fronta v roce 1967, nebo ve stejnojmenném českém televizním filmu Specialita šéfkuchaře

Jednou, až nebudete mít nic jiného na práci, nic než snad sedět malou chvilku v temné místnosti a přemýšlet o tomto světě – jaký je a jaký bude – pak se trochu zamyslete nad významem Beránka v náboženství. Bude to velice zajímavé.

banter 13. září 2008

V rubrice Zápisky čtenářů

Témata: beránek, fikce, povídka, stanley ellin