Hledat
Prasserie M
Píšete vy…Běžný člověk do restaurací, které snesou zařazení do kategorie „Fine Dining“, nechodí až tak často. Účet v řádu tisícikorun prostě není věc, která se hodí k normálnímu platu a hypotéce. O to slavnostnější je okamžik, kdy člověk vstoupí do příjemného prostředí vyhlášené restaurace s tím, že se nechá hodinku dvě hýčkat skutečnými profesionály. A o to větší nepotěšenost, když se místo kulinárního zážitku dočká přehlídky diletanství.
Pravda, provozovatel Brasserie M těžko může za fantaskní čichové vjemy, které se linou z vysychajících kaluží moči cestou k chrámu francouzské kuchyně, ale to je asi to jediné, v čem je pan majitel nevinně. No, možná je chyba, když do nóbl restaurace přijdete v tak nekřesťanskou hodinu, totiž 12:00 a chcete obědvat ve dvou. Nevrlý pohled číšníka mě na rozdíl od interiéru nenaladil příliš pozitivně, ale dobře. Vybral jsem si místo s hezkým výhledem na kuchyni, která je přímo v otevřeném prostoru restaurace, takže jsme si čekání na dámu krátil pohledem na přípravné práce kuchařů. Ruce se jim hezky kmitaly. V kuchyni tedy zatím všechno v pořádku.
Horší už to bylo na place. Na stole mi po objednání neperlivé vody bez dalšího ptaní přistál evian v třetinkové plastové lahvi. Takovou mají myslím v McDonaldovi. Vodovodní problém se ve třicetistupňovém vedru podařilo vyřešit až při příchodu mé společnice. Litrová lahev evianu vypadala lépe, byť na stísněném prostoru stolku zaujala jednoznačně dominantní pozici. Ano, detaily, ale dočkáte se.
I my jsme se dočkali, když k nám přišla servírka. Mladá dívka, blond. Neschopná. Vážně neschopná. Neschopná podívat se hostu do očí, neschopná hovořit artikulovaně, neschopná poslouchat a nejspíš neschopná zapamatovat si velmi kompaktní menu podniku, ve kterém pracuje. Odhadem tak tři dny. Této gastronomické víle jsem nejprve několikrát zopakoval, jak si přeji svůj steak. Problém byl v tom, že slečna znala jen pojmy medium a well done, ta třetí, pro kvalitní maso nejvhodnější varianta přípravy, jí nic neříkala. Kuchaři naštěstí ano. A jeden steak z jeho grilu byl spolu s jedním crémem brulée to jediné, co se z obědu pro dva opravdu povedlo.
Další drobnosti už nejsou důležité, příliš slaná omáčka nebo dresing na salátu nebo hranolky nacucané olejem, to se ve vývařovnách prostě stává. Ne tak to, že by vám na stole přistálo úplně jiné jídlo. Místo rumpsteaku na zeleném pepři biftek. Bohužel, nedošlo pouze k záměně pokrmů, takže jsem si připlatil.
Skvělý gastronomický zážitek dovedla k vrcholu epizoda s kávou. Požadavek na piccolo s horkou vodou na dolití byl i na původem francouzského číšníka příliš komplikovaný. Nemluvě o tom, že mléko pro dvě kávy nosí v Brasserii M v jednom dvoucentilitrovém pididžbánečku. Studené. Jsem hnusný hnidopich a snob.
Detaily o tom, co mě znechutilo na pohledu do otevřené kuchyně, si radši nechám pro sebe. Přeci jen, v zavřených kuchyních se určitě dějí horší věci, i když tam to člověk alespoň nevidí… A mě zas neuvidí v Brasserie M. A doufám, že tam neuvidí ani tu vytouženou hvězdičku.
Reklama
Komentáře
Díky za článek. Až budu někdy v Praze, ráda bych se do jedné z těchto nóbl restaurací vypravila, takže takové informace z první ruky se určitě hodí.
Zajímavé.Já byl v tomto podniku asi před půl rokem na nějaké jejich propagační akci a výborně jsem si pochutnal. Je ovšem možné, že pokud měli lokál plný pozvaných, a jistě pečlivě vybraných, hostů, asi se snažili trochu jinak.
Také je pravdou, že nejsem takovým znalcem, abych ocenil všechny plusy a rozpoznal všechny mínusy tohoto podniku.
Poslední poznámka: účet v řádu tisícikorun, to se mi zdá trochu přehnané.
Jana: moje skromné zkušenosti radí Aromi. Nebyl jsem ještě ve Four Seasons an v Maze, ale Aromi každopádně patří mezi ty nejlepší pražské restaurace a nikdy jsem tma neměl problém ani s jídlem, ani s obsluhou. Naopak, jsou nesmírně ochotní, třeba sami nabídnou, že rozdělí jeden dezert na dvě porce, když vidí, že by si člověk ještě něco dal, ale místa v žaludku už je pomálu :)
White dog – drtivý podíl na mém mizerném dojmu z restaurace měla obsluha. Jídlo mělo své vady (přesolené hranolky nebo omáčka, to je opravdu problém), ale celkově nebylo špatné. Ale když číšníci nezvládají svou práci, tváří se jak kyselý š´tovík a při odchodu ani nepozdraví, je to jasný důvod, proč už se nevracet.
A výše účtu byla necelé dva tisíce za litr vody, dvě hlavní jídla, jeden dezert a dvě kávy. Kdybychom si dail víno, jsme skoro na dvojnásobku. Ale o cenu samotnou ani nejde, v Aromi jsem s kolegou nechal ve dvou i šest tisíc a každá koruna stála za to.
Tak já mám zase s Brasserií M velmi dobré zkušenosti. Víno a vodu mají trochu předražené, ale ten kohoutek na víně byl dokonalý. A s obsluhou jsem vždy byla velmi spokojená. Je pravda, že jsem tam byla naposledy před půl rokem, takže se lecos mohlo změnit.
S názorem na Aromi souhlasím, skvělá restaurace.
My jsme byli v Brasserii M pred rokem, jidlo bylo skvele, obsluha ponekud pokulhavala, ucet byl v radu tisicu (jeden predkrm, dve jidla, vino, voda a konak). White Dog necht si zajde do Brasserie M na jidlo nez zacne soudit zda jsou rady uctu v poradku.
Ona to s Brasserie M asi nebude úplná náhoda, nedávno vyšla recenze vyznívající velmi podobně na Praguespoon.
http://praguespoon.blogspot.com/…serie-m.html
Tak nějak mi připadá, že mají dvě tváře, jednu na oficiálních prezentacích a druhou pro normální hosty.
Souhlas s recenzí – když Braserii otevřeli, snažil jsem se tam chodit, abych trochu poznal tu pravou francouzskou kuchyni. Jídlo bylo většinou dobré (kohoutek na víně výborný), ale obsluha pokaždé příšerná – systém zaplať a nevotravuj… A to jsme tam jednou ve třech nechali za večeři cca 9000, ale „pinglové“ si zachovali svou čest – ani ta suma s nimi nijak nepohla a dál se chovali stejně nepříjemně… Takže nikdy více.
Pracuji kousek vedle, v Braserii M jsem byl jen jednou a můj názor je: Nikdy více. Jídlo bylo ucházející, takový lepší průměr, ale obsluha opravdu otřesná. Sice je pravda, že to mohlo ovlivnit množství stolovníků, ale ani vyšší počet lidí u stolu neznamená vyšší kvalitu obsluhy, bohužel. Nikdy více.
Nedalo mi to a koukla jsem se, co je to vlastně za podnik. Jaké překvapení, že jsem tam vlastně také byla (asi před rokem), ale jméno jsem zapomněla. Byli jsme na poledním menu. Jediné co si pamatuji, že se mi líbil interiér. Ale pak už jen negativa – rybí vývar -voda s příchutí rybyny (blééé) a pak zmiňovaný personál. Připadalo mi, že jsou to kluci z učiliště (a snad i byli), kteří se zde zaučovali. Od té doby jsem neměla důvod tam zajít.
Ryba vždy smrdí od hlavy. Brasserii M dobře znám a vím, že problém této restaurace začal ještě před zahájením provozu. Neznalost prostředí a arogance pana Manzaca způsobila to, jak Brasserie M nyní vypadá.
Dobrý kuchař nemusí být vždy dobrým managerem a J.P. je toho důkazem. Něco jiného je být šéfkuchařem v hotelu Marriott a něco jiného vlastnit a řídit restauraci, která si musí vydělat na svůj provoz.
Souhlasím s většinou názorů. V podniku jsem byla dvakrát. Poprvé tak před rokem, to ještě šlo. Ale naposledy minulý týden a číšník si ani nepamatoval polední menu, kde měl na tabuli u vchodu jeden předkrm a jeden hlavní chod. Jídlo bylo chuťově nevyvážené, omáčka příliš výrazná, takže úplně přehlušila chuť masa. Navíc mě pak večer přepadla … víte, co. Takže nikdy více. Nejlepší je opravdu Four Seasons a Aromi. Znám oficiální hodnocení, ale moje osobní – Aromi vyhrává na celé čáře. Cena skutečně odpovídá kvalitě a tak ochotný personál jsem jinde neviděla.
Tak svíčková v Cafe Imperial, vůbec Divinish večer (v obojím nejlepší čokoládový fondán v Praze,), V Zátiší, La Deustation, Cafe de Paris jsou stejně dobří spolubojovníci jako Aromi a její mladší sestra La Finestra. A La Veranda má dokonce ještě lepší rizoto než Aromi. Na rizoto, svíčkovou, kachnu a fondán mám žebříčky v ČR. Kachnu vede U Lípy, druhé místo V Zátiší.
Tyto žebříčky stály min 100 tis a asi odhadem 100 návštěv za poslední rok dva. A to podotýkam, že na polední menu chodím do Aromi jao do závodky (a často jej stejně měním za rizoto, ravioly atd)
11: proč jsou mi vaše žebříčky úplně jedno? Že by to bylo tím stylem psaní – podepsat se netřeba (a to tu stačí přezdívka), hlavně aby bylo všem jasné, že na to mám…
Po přečtení se mi vybavil úryvek z filmu „Francouzský polibek“: „Francouzský číšníci. Když se chováš slušně, jsou sprostý. A když jsi na ně sprostej, milujou tě.“ :o)
11. A jak Vás máme oslovovovat, pane Kachní žebříčku?
14, RenatoE, to by vám mělo být jasné: V uctivém předklonu a s čepicí v ruce!