Hledat
Varšava podruhé
Píšete vy…V minulém týdnu mě pracovní povinnosti opět zavedly do Varšavy. Ti z vás, kteří očekávají, že tentokráte konečně došlo na ochutnávání polských specialit, ať raději nečtou dále :-) Nedošlo, (možná napotřetí? ) nicméně i tak si myslím, že pár bodů stojí za zmínku.
Mnoho lidí nepovažuje Varšavu za příliš hezké miasto – za války byla téměř srovnána se zemí, následně obnovena, přičemž její dominantou se stal známý Palác kultury ve stylu socialistického realismu.
Výsledná koláž spolu s ultra-moderními budovami působí místy rozpačitě a depresivně, jindy trochu směšně. Nikdo není dokonalý, ani my lidé, natož pak města, která jsme vybudovali. Pokud člověk má k určitým městům či místům předsudky, ale je otevřen poznat něco nového, bývá kolikrát velmi příjemně překvapen.
Během svého druhého krátkého pobytu jsem navštívila příjemnou italskou restauraci s akcentem na ryby a mořské plody, z jiného soudku byl podnik s legračně znějícím názvem ve čtvrti Praga; rovněž jsem opět chvilku pobyla ve fusion podniku Sense.
Nejvíc za srdce mě ovšem vzalo místo, kde jsem strávila čtvrteční večer – wine bar Mielzynski.
Sympatický majitel, pan Robert Mielzynsky, měl k vínu odjakživa blízko. Narodil se v Kanadě, kam jeho rodiče emigrovali; v roce 1978 jeho otec založil společnost PMA. Robert Mielzynski se po studiích a letech praxe v oboru vinařství rozhodl vrátit zpět do země, odkud pocházeli jeho rodiče. Vybudoval společnost dovážející vína a zároveň podnik, pod jehož střechou je wine bar s restaurací. Celý komplex se nachází ve vnitrobloku (dříve tam myslím byla nějaká továrna), kde se nacházejí další společnosti (reklamní agenturou počínaje a designovým obchodem s nábytkem konče). Onen čtvrteční večer zde panoval čilý ruch – konala se degustace s doprovodným programem v podobě zajímavé kapely, která mísila všechny možné styly dohromady.
Lidí tam bylo velké množství, složení různorodé: elegantně oblečené slečny, pánové v oblecích, partičky přátel, rodiny s dětmi…zkrátka všehochuť.
Každý si našel svou zábavu: děti se honily se psy anebo skákaly na trampolíně, dospělí postávali, plkali, poslouchali kapelu, pokuřovali a především popíjeli víno - u stolečků (= soudků) anebo jen tak ve stoje.
Ve dvojici jsme si dali výborný Pinot Grigio, lehkou večeři, kterou připravovali venku na grilu a následně ještě jednu láhev téhož vína …
Ještě nahlédnutí do vnitřku podniku aneb víno, kam se podíváš. Cesta na toaletu byla na dlouho: člověk se proplétal mezi krabicemi vína, zkoumal etikety…
Podniku Mielzynski se daří velmi dobře a není divu – takovéto místo si oblíbí snad každý milovník vína.
To je pro tentokrát z Varšavy vše, pokračování příště… :-)
Reklama
Komentáře
Ruiny Varšavy byly po válce nejprve osázeny rychlerostoucím loubincem, psím vínem. Z fotek je zřejmé, že to Varšavanům zůstalo. To je dobře. A k tomu produkty révy vinné, prostě víno kam se podívám.
Jééé tak tam jsem se 26.6. vpodvečer také ocitl :-)
Repertoir vín nezůstal nic dlužen názvu ochutnávky „Grand Cru“ a tak jsem stihl prodegustovat francouzská, katalánská, italská, rakouská a bohužel i německá vína (brrrr) – což nakonec ani nebylo všechno, protože na soudky, které byly určeny patrně Portugalsku atp. jsem se už z časových a kapacitních důvodů bohužel nějak nedostal.
Po osmé hodině víno vystřídala na dvorku poezie a posléze i hudební kapela, která pokračovala v happeningu a mně nezbývalo nic jiného než vzít nájezdem vinný bar, kde se prodává sortiment ze skladu po skleničkách a při této příležitosti rozhodně bez obav, že by víno bylo zvětralé a nebo pokračovat u kapely na soudku věnovaném charitě.
Celý ten nápad byl moc dobrý, i když nevím, zda ochutnávka tohoto kalibru byla nasměrována kontraktačně nebo na zvýšení poptávky ve skladu (jako podpora prodeje), kde se některá (možná i všechna) prezentovaná vína dala zakoupit.
Z rozhovoru s francouzskými vinaři nicméně vyplynulo, že ochutnávky pořádají po celé Evropě a jako příklad udávali třeba Moskvu. Takže se snad můžeme těšit na podobné příspěvky od čtenářů cestujících východněji než je Varšava.