Hledat
Masový audit
Celý duben pro vás budu sbírat data o mase, které nakupuji (pro malou dvoučlennou domácnost) a jím venku v restauracích. Na konci měsíce potom zveřejním celkovou statistiku se všemi údaji. Jaké byly zdroje masa, v jakých formách a kde jsem ho nejčastěji měl a kolik činila celková spotřeba.
Tohle už ani není vtipné. Dokončení masového auditu mi trvalo skoro dva roky a měsíc v kuse jsem to vydržel teprve na třetí pokus. Pokud budete chtít někoho vytrestat, přinuťte ho, ať si vede statistiky o jídle!
Spotřeba a původ masa je pro mě naštěstí natolik silné téma, že jsem se nakonec i navzdory své velmi slabé vůli auditem prokousal a celý jeden měsíc jsem si poctivě zapisoval celkovou spotřebu masa.
Hned na začátek vás ale musím přestat tahat za fusekli a nebudu už svá pozorování dál označovat jako audit. Spotřebované maso jsem totiž neměl možnost pokaždé přesně zvážit (vždy jsem raději tipoval víc) a v celkové spotřebě se mi míchaly hmotnosti masa syrového i tepelně upraveného.
Srovnání s roční spotřebou masa podle ČSÚ (okolo 80 kg) je také při nejlepším přibližné, protože statistici vycházejí z jednotné spotřeby uváděné v hmotnosti masa na kosti (tj. váha jatečně upraveného těla).
Co mi ale zůstalo a co neovlivnilo ani nepřesné měření, jsou základní proporce a rozložení zdrojů, odkud jsem maso spotřeboval.
30 mrtvých zvířat, možná víc
Po sečtení a základním přepočtu tepelně upraveného masa na syrové maso (započtení průměrné 35% ztráty z tepelné úpravy) mi vyšlo, že jsem v loňském listopadu zbaštil plus mínus 4 kila masa. Není to zrovna moc, ale i tak jsem snědl maso z celkem 30 různých zdrojů.
Základní rozložení podle druhu masa vidíte na titulní fotce k článku. Dělá to — 38 % drůbežího, 26 % vepřového, 19 % hovězího, 10 % zvěřiny a jehněčího a 7 % rybího masa.
Zhruba 60 % masa jsem snědl doma a na návštěvách, zbytek venku v restauracích nebo jinde. Stejná je i proporce masa známého a neznámého původu — pouze u 60 % masa jsem znal zemi původu, producenta a způsob chovu (konvence, volný chov, bio).
Nejdál ke mně cestovala hovězí roštěná z USA (roastbeef na návštěvě), šproty ze severovýchodního Atlantiku (konzerva) a kohout z Francie (oběd v restauraci).
Odkud je to kuře?
Pokud bych počítal jen maso, které jsem sám koupil a připravil, vypadal by přehled velmi jednoduše a idylicky. Kuře z farmy Štěpánovsko (celé a naprosto fantastické), sasovský přeštík (domácí slanina, vinná a čerstvá klobáska) a jehněčí z OCG (kotletky). Tedy pouze tři malé a lokální zdroje s volným nebo pastevním způsobem chovu.
Venku nebo na návštěvách se mi už tak nedařilo. Velká část masa, které jsem zbaštil, pocházela konvenčního chovu nebo jsem dokonce původ masa vůbec neznal. Co je pro mě doma nepřijatelné, to venku tak nějak samovolně prochází.
Abychom si rozuměli. To, že venku pozřu něco z konvence nebo neznámého zdroje, ve mně nevyvolává hysterické záchvaty. Spíš jsem jen překvapený, jak velkou část z celku to dělá (a s jakým klidem si to při jídle venku připouštím).
V hospodách a restauracích totiž o mase dostanete ještě méně informací než v obchodě při nákupu. A pokud se občas na maso ptáte, jistě máte v zásobě dost vlastních vtipných historek s číšníky. Maso tak sice může být 60 dní vyzrálé, medium rare, od našeho řezníka, 48 hodin dušené a z domácí udírny — bazální informace o zemi původu a způsobu chovu ale chybí (nebo není známa ani na dotaz).
Vyhráno ale není ani v obchodech a u řezníka. Například pouhou zemi původu (kde zvíře vyrostlo) dokážete zjistit pouze u hovězího (u ryb alespoň přibližně podle oblasti výlovu FAO). U vepřového a drůbežího masa je legislativa nastavena tak nešikovně, že se na obalu často dopátráte pouze českého dovozce nebo zpracovatele a zemi původu přitom nezjistíte. Jen pro perspektivu — do Česka se každý rok přiveze přes půl milionu živých vepřů v kamionech a k tomu ještě více než čtvrt miliónů tun vepřového masa!
Garantuji vám, že spoustu takového masa (drůbežího i vepřového) jste zbaštili v českých výrobcích i v hospodách jako obyčejné české vepřové. I já tam určitě mám nějaké to mražené kuřecí prso z Brazílie a domláceného pašíka, který do Česka přijel kamionem z Dánska.
Alespoň dva dny bez masa
V součtu spotřeby mi naskočilo něco přes 400 g uzenin. Čekal jsem, že to bude méně, ale docela pěkně mi s tím zahýbala domácí americká slanina, která šla do spousty jinak bezmasých jídel (risotto, polévky, snídaně).
Smutný jsem z nízké proporce mořských ryb (jen něco přes 300 g). Tady jsem pouze potvrdil stereotyp typického jedlíka ze střední Evropy a zrovna v listopadu to bylo opravdu slabé. O původu a analýze různých zdrojů mořských ryb v Česku se musím rozepsat zvlášť, protože to je ještě větší smutnost než s obyčejným masem.
Celkově jsem ale se spotřebou masa spokojený. Doma ho máme opravdu málo a počet vegetariánských dnů v týdnu se mi snad daří postupně zvyšovat.
Pokud experiment něco prokázal, tak moji velmi nízkou kontrolu nad tím, co jím venku. Patří k tomu i minimum informací o zdroji masa (hlavně kuřecího a vepřového) v českých podnicích a výrobcích. Budu se to snažit trochu změnit a na maso se víc ptát a podniky podle toho také vybírat (i když je to občas pruda).
Jestli jste podle mé původní výzvy zkoušeli něco podobného, dejte mi vědět, jak to se spotřebou masa dopadlo u vás. Moc mě to zajímá!
Vy ostatní, co na tohle nemáte náladu, zkuste si alespoň jeden týden monitorovat původ všeho masa, které sníte. Zemi původu, skutečného producenta a způsob chovu. Ode dneška až do neděle. Myslím, že sami budete dost koukat.
Reklama
Komentáře
Jste si jist, že chcete hranici 4kg snižovat? :-) 12 deka masa denně mi přijde jako hodně málo (tedy nejen masa, ale i dalších uzenin)…Když si představím 3 chody denně......Já osobně bych spíš řešil ty ryby – tedy snížit příjem vepřové=ho a kuřecího a zobnout si pár rybek navíc. Je to sice finančně náročnější – proto pro mě momentálně nepřijatelné, ale ryb bych se já ujedl :-)
A k tomu ještě dnešní článek na IHNED…
http://life.ihned.cz/…ovatelu-masa
↪ 1 václav: To asi záleží na tom, jaké jsou vaše motivy, které vám určují spotřebu masa ;) Já třeba s tím množstvím moc hýbat nepotřebuji, spíš bych rád jedl venku stejně dobře jako doma, aniž bych musel v každé restauraci dělat výslech.
Ryby pojďme rozebrat někdy příště :) V dietě mají fajn roli, ale ne nezastupitelnou. Co se týče produkce, tak je to jeden z nejproblematičtějších oblastí v jídle vůbec a to, že všichni ze zemí bez moře, najednou zatoužili po stejném životním stylu jako přímořské státy a čerstvých rybách je spíš globální průser. Všeobecné nahánění omega 3 kyselin na televizních obrazovkách tomu obrazu také moc nepřispívá :)
↪ 2 Tereziny: ta diskuze (i pan Katina) je bohužel silně depresivní… ale na dokreslení stavu dobré! :)
Alespoň, že tam zmínil ty publikace pro ČTPP:
http://www.konzument.cz/…ove-maso.pdf
http://www.konzument.cz/…-vyrobku.pdf
Já to mám dost jednoduché, maso převažuje na víkend, dojezd v pondělí a pak zbytky psovi. V týdnu vařím polévy z ořezů a skeletů, které zbydou, k tomu bezmasá jídla, resp. přidávám rybí konzervu nebo slaninu. Venku jím minimálně.
Nákupy: Krůtí 30%, vepřové 20% a hovězí 5% z malochovu na Vysočině (nákup v ověřené masně U Alenky), 20% kuře z volného chovu (nákup na trhu od chovatele) a 25% ryby, z toho 1/3 chlazené ryby (pan Šopík a pstruzi od Čočky), 2/3 konzervované bez kontroly původu. Slaninu a jitrnice (teď v zimě ) jsem zahrnula do vepřového a kupuji na trhu. Ještě občas koupím kohouta, zase z trhu, od léty prověřených malochovatelů.
↪ 4 Vanda: To je moc pěkná pestrost. Máte to zmáknuté a jde vidět, že máte ty zdroje pěkně ověřené a nakupujete najisto (velký rozdíl oproti tomu, když někdo kupuje v marketu a nemá téměř žádnou kontrolu :) Tip na Alenku slyším už opakovaně, fakt škoda, že se u nich nemůžu někdy zastavit před cestou do Praglu! A Šopíka snad musí všichni Pražáci závidět povinně… :)
↪ 5 pan Cuketka: Díky, mám to taky pěkně při ruce, obchod mám na ulici kde je trh i masna (a Cheesy), Šopík je o dvě ulice dál, po cestě minu Krpolské Sklizeno a za rohem bydlím. Market tedy využívám minimálně, jednou za měsíc na doplnění základních surovin. Pro mě je už dávno důležitá kontrola složení a původu potravin, jsem ráda že se začali zajímat ostatní. Před pár lety jsem si připadala jak hnidopich :-)
Já bych se i pídila, ale už tak mám dojem, že své spolustrávníky u stolu trochu obtěžuji, když nechci do toho či onoho podniku protože…anebo když vyjadřuji ne/souhlas s kvalitou. Po výslechu číšníka by už se mnou asi niko na večeři nešel :-( Asi dělám něco špatně.
↪ 6 Vanda: To já jsem si naprosto jistý, že je toto na okraji zájmu stále. To se zase nenechme nějak rozjásat ;-) Mně třeba to ošetření původu u kuřecího a vepřového (kdy se na obalu v obchodě nedozvím zemi původu) přijde skandální a přesto už to tady frčí několik let bez povšimnutí.
↪ 7 hanele: Viz zalinkované video, že ano :-)) Ta informovanost v oboru je prostě strašně malá, nikoho to moc nezajímá a pro úspěch podniků to není rozhodující (řeší jiné starosti, to samé hosté). Tady asi spíše než ražba á la bagr pomůže vyhledávání míst, kde to jde a kde to funguje.
Související anketa o rybách to ilustruje pěkně:
http://tech.ihned.cz/hnfuture/ (bohužel nelze linkovat přímo, takže najít druhou stránku tématu o rybách a post s nízvem „Ochrana ryb? Spíše peněženek“)
Např. Pohlreich velmi stroze:
„Ohrožní ryb neřeším. Nemáme na to ani čas, ani dostatek informací. Jsme rádi, že slušné ryby vůbec seženeme. On ten výběr skutečně není v praxi proveditelný, navíc našeho hosta to vůbec nezajímá. Podle mne to mají na starosti placené instituce, a pokud to projde přes ně, není na tom pro nás nic k řešení. Oni dělají jejich a my zase svojí práci. Cena nás zajímá vždycky, jsme totiž podnikatelé, víte? Samozřejmě platí obecně, že všichni chceme co nejlepší kvalitu za co nejnížší možnou cenu. Na závěr si dovolím malou poznámku – skutečně si myslíte, že trh České republiky ovlivní stavy ve světových mořích? Já jsem přesvědčen, že si s tím nemusíme dělat zas tak veliké starosti.“
Jé, to je fajn, pane Cuketko, že jste masový audit nakonec dotáhl. Já jsem si ho tehdy dělala taky, ale kde je výsledkům konec, to už fakt netuším. Zastoupení druhů masa se ale moc nezměnilo. Jíme hlavně kuřecí, hovězí a jehněčí (mleté jehněčí je fajn rychlovka, takže ho jíme překvapivě hodně), všecko koupím při jednom z Bioparku (http://www.angus.cz/e-shop.php). Problém je s vepřovým, ale v tomto směru moc potěšily odkazy na TRMF.
Jednou do roka máme celou krůtu z domácího chovu, která pak okupuje mrazák. U příbuzných na vsi loudím králíky. Já se po nich můžu utlouct, jim už lezou ušima. Ale to se poštěstí párkrát do roka.
¨
Další problém jsou ryby. Dlouho jsme jezdili za 14 dní do Lahovic na sádky. Pak mě ale začala vrtat celoroční dostupnost některých ryb a ono ejhle: http://www.fishmarket.cz/sadky-lahovice#… – živí pstruzi k nám cestují z Francie, Itálie a Polska. To už bych je možná radši kupovala zabité… Tak teď nevím… Snad jen najít nějakého rybáře, který ryby nejí. Prý jsou i tací. :) (Jo a jestli o rybách až příště, tak se omlouvám… Ale nemohla jsem si nepostesknout.)
Milý Cuketko, k auditu jste mě dokopal právě před těmi dvěma roky a jsem ráda, že jsem do toho šla. Výsledky mám zde http://hafjentak.blog.cz/…odle-cuketky a můžu říct, že od té doby jsme se s masem trošku uskrovnili. V rybách sice stále plavem – děti je moc nejedí a nemáme u nás kvalitní zdroj. Vepřové jsme trošku omezili a našli jsme zdroj krůtího. Taky uzeninu častěji nahradily pomazánky. Doporučuji malý audit všem, kteří aspoň trochu přemýšlí nad tím, co jedí.
↪ 8 pan Cuketka: Původ nejen kuřecího v marketech je spíš neoznačen. Týká se to i jiných potravin, není-li konkrétní, nekoupím to. Označení země původu EU je výsměch spotřebiteli. V málo restauracích původ znají, a upřímně, zpovídat mámu nebo hostitele odkud že to kuřecí je, by asi nešlo. Nakonec, pozřít občas tutovku z Polska nás nezabije. Důležité je, hlídat si vlastní kuchyni.
Co mě velmi těší, je v mém okolí markantní nárůst zájmu o zdroje potravin u generace 25letých. Jít vzorem se mi vyplatilo u dcer, věřím že v rodinách kde se vaří, bude trend zjišťování a hledání vzestupný. V rodinách kde se nevaří, bude asi stagnovat, nadějí je tady rebelství a touha dělat to jinak než „nemožní rodiče“.
Na celé situaci s původem i složením potravin je nejtristnější to, že se tím vůbec musíme zabývat.
↪ 9 HaF: Možná znáte, ale poradím jak nalákat děti na jednoduchou a rychlou věc s rybou: uvařit těstoviny, pokapat olejem, posypat tuňákem z konzervy, trochou sýra a řeřichou. Moje se na to kdysi chytly a rychle přešly na čerstvé ryby.
Trosku offtopic, ale jak tu ctu o oznaceni zeme puvodu, tak jsem si vzpomnela, jak jsem tuhle v nejakem supermarketu koukala na sklenici medu a tam bylo jako oznaceni puvodu napsane: „smes medu ze zemi EU a zemi mimo EU“. To jsem si rikala, ze si snad ze me delaji prtel. Sahla jsem tedy radeji po drazsim, pastovanem medu (pastovany med mam strasne rada), u ktereho byla jako zeme puvodu oznacena Ceska Republika, tak doufam ze v tom nebyl nejaky podraz. Samozrejme, idelani situace by byla koupit med primo od vcelare, ale ne vzdycky se takova moznost naskytne.
jen drobnička k omega 3 a vyváženým číslům, co se cholesterolu týče.
Není potřeba jíst mořské ryby, jde se živit lokálně.
1. tuky z drůbeže – úplně nejlepší poměr mastných kyselin má kuřecí přepuštěný. Ideálně to chce dorostlé kuře, které vidělo slunce žralo trávu a brouky v ní.
srovnej běžný kuřecí tuk s běžným olivovým olejem
http://nutritiondata.self.com/…d-oils/598/2
http://nutritiondata.self.com/…d-oils/509/2
2. ořechy a semena
3. vejce- zejména žloutky. No fakt – obecně na hladiny cholesterolu je klíčová přítomnost fyzické námahy a vlákniny ve stravě. Pak se vejce stávají superpotravinou a to i když nejsou ze zelených pastvin – normální a free range vejce mají odlišné parametry, ale ne zas až tak moc.
4. šrucha – plevel co tak nějak roste všude, je dobrý do salátu a obsahuje i EPA a DHA, která je jinak jen v těch rybách .
A v majoránce nebo v oreganu, když je usušíte, tak jejich poměry taky vylezou velmi zajímavě
http://nutritiondata.self.com/…-herbs/197/2
http://nutritiondata.self.com/…-herbs/193/2
↪ 14 Zuzka OU: dtto, k tomu směřovala moje poznámka „Všeobecné nahánění omega 3 kyselin na televizních obrazovkách tomu obrazu také moc nepřispívá :)“ Poradit někomu mořské ryby pro jejich získávání ve střední Evropě je ta nejméně úsporná a racionální varianta.
BTW už jste viděla nejnovější Ruhlmanovu knihu Schmaltz?
http://ruhlman.com/…ad-cookbook/
↪ 13 Yenn: je to bohužel produkt od produktu nastavené jinak, takže ve výsledku pro spotřebitele matoucí. Např. u hovězího informaci o zemi původu najdete vždy.
Týden to zkusím. Odhaduji, že skoro polovina u mne bude hovězí. Kuřecí a vepřové skoro nula kromě obsahu v uzeninách (občas), krůtí nula. Hodně hodně ryby a seafood, trošku jehněčí a kachní a zvěřina a občas steak z koně. Jo, vím, kůň má krásné oči, ale to má kráva taky. Původ mne zajímá, pokud jde zjistit; preferuji místní produkty a bio, ne vždy to jde.
↪ 13 Yenn: Já mám naštěstí sousedy včelaře se včelíny na Vysočině. Ten pastovaný nabízí taky, mě trochu mate nejen konzistence, ale hlavně barva, líbí se mi jak zabarví perník nebo bílý jogurt.
Co se týká označení medu „směs zemí EU“, kromě toho že to zavání „zkoupili jsme levně zbytky a namíchali vám je“, četla jsem, že u medu je velmi důležité, aby byl lokální, především kvůli obsahu zbytků pylu, na který jsme i my zvyklí. Dává mi to rozum.
↪ 14 Zuzka OU: S rybami souhlasím, je to jak s medem, resp. s většinou základních surovin, prospívá nám to, na co jsme geneticky uvyklí po předcích.
Já jako vegan audit dělat nepotřebuju. Přesto bych chtěl poděkovat panu Cuketkovi a dalším, že uveřejňuje i recepty bez využití živočišných produktů a také jemu i vám ostatním přeju, aby křivka spotřeby masa klesala i nadále. S rozhovorů s prarodiči jsem se dozvěděl, že v mládí měli maso maximálně jedenkrát týdně. I přesto z nich vyrostli silní a zdraví lidé. Osobně se domnívám, že maso jíme pouze z důvodů chuti, statusu a zvyku. Takže se nyní opět vracím ke čtení předchozího článku o brokolici :-)
↪ 18 Vegan: Dovolím si vám lehce oponovat. Jsem z malé vesnice, stejně jako moji rodiče a prarodiče. Je pravda, že prarodiče jedli masa méně. Na druhou stranu si pamatuju, a taky mi to říkali, že se celou dobu snažili, aby ho bylo co nejvíce. Proto chovali prasata, králíky, kačeny atd.
↪ 18 Vegan: Jo a taky baštili spoustu sádla a másla a dalších vydatných živočišných produktů :)
↪ 17 Vanda: Kdyz by to bylo jenom ze zemi EU… ono to bylo zaroven i ze zemi mimo EU, takze opravdu mnamka. :) Ale ten cesky pastovany je moc dobry.
Co se masa tyce, snazim se jeho spotrebu omezovat, ale popravde se mi to dari spis v lete. V zime me prepadavaji chute na peceny bucek a dalsi takove veci, ktere by me v lete ani nenapadly. :)
Pane Cuketko, a ryby jsou u vas jen ty morske? Co nase domaci zdroje? Pstruzi, candati (pripadne i kapr?) Ty potrebne kyseliny v nich tak uplne nebudou, ale daji se nahradit, a chutove je to bajecne, stravitelnost take super, ne?
↪ 22 vlk: V listopadu to byly jenom mořské a žádné čerstvé. V prosinci by to vypadalo jinak a v letním měsíci ještě víc jinak. Sladkovodní ryby jím nejvíc, když jsou po ruce z trhů ;)
Mejny: naprosto souhlasím. V prostředí, kde jídlo bylo vzácnější, se určitě pokoušeli získat energeticky vydatné zdroje. A těmi maso a živočišné produkty jistě jsou. Nežiju v představě že moji prarodiče v mládí jedli málo masa aby nemuseli zabíjet tolik zvířat. Ostatně dneska si jídlo bez masa ani nedovedou představit. Znovu velké díky tomuhle webu, kde jsou recepty na bezmasá jídla celkem často uváděny. To, že se pokoušeli svojí spotřebu masa zvýšit, ovšem ještě neznamená, že její zvýšení přináší prospěch za předpokladu, že jiného jídla je dostatek.
Michala: mléko od krávy používali. Babička mi vyprávěla, že bylo hlavně na jaře kdy měla kráva tele a to, co tele nespotřebovalo používali. S tím sádlem bych byl opatrnější. Pokud zvíře zabili, tak ho spotřebovali celé (to se nakonec děje i dnes v masové produkci). Ovšem logicky nemohli poměrně jíst více sádla než masa, protože by nebylo kde ho sehnat.
↪ 24 Vegan: To asi záleží, ze sádelných prasat (které se teď už mocnechovají) toho sádla bylo opravdu hodně a těch rostlinných tuků jako máme teď, fak tolik nebylo. V zákaldu ale souhlas, ta spotřeba masa byla úplně jinde. Hlavní faktor ale byla chudoba (ne dobrovolné preference lidí).
↪ 25 pan Cuketka: Souhlasím. Babička mi tvrdila že kromě živočišných tuků si doma dělali pouze makový olej. Nemám tušení jak chutná apod. Já se tady nesnažím z lidí dělat vegany. To by na tomhle serveru o dobrém jídle asi nebylo moudré. Je super, že se pouštíte i do takovýchto témat o mase. V Česku se bohužel o „ceně“ masa moc nemluví. Nemyslím cenu v korunách ale tu, kterou platíme znečištěním životním prostředím, kácením lesů apod. Já bych byl strašně rád, pokud by lidé spotřebu výrazně omezili a zase ho jedli třeba jednou týdně z ekologických a „šťastných“ chovů. Už to by byl obrovský pokrok. Ještě si dovolím odkaz na ihned.cz : http://vandrovcova.blog.ihned.cz/…ale-lecim-se
Nepokrytě přiznám, že bez masa dám max. dva dny v týdnu. Jo, ve zpracování luštěnin vidím svou slabou stránku;-) Onehdá jsem přitom jedla v restauraci k rybě tak skvělou čočku, že bych si byla bývala přidala a rybu tam klidně nechala. Nejčastěji máme kuře, králíka (Sklizeno, Biopark), jednou týdně ryby, příležitostně kachnu, mořské potvory. Hovězí a vepřové spíše jen o víkendu. Ale taková hovězí polévka z oháňky je k nezaplacení, bez hovězích kostí bych se taky neobešla. Mívám nějaká období, kdy šmejdím bezmasé recepty, ale pak to zas tak nějak pohasne.
↪ 25 pan Cuketka: Já znám dva lidi, kteří si ještě u dětství pamatují, že jejich vesnická babička měla psa „navíc“, v kotci, na sádlo i maso. Asi to nebylo neobvyklé. Asi levný zdroj, psi se množí samovolně :-))
V jednom případě jím nadstavovali srnčí guláš. A psí sádlo se používalo na revma.
↪ 28 Vanda: No, bývalý kolega měl krásnou francouzskou knížku o prohlídce jatečných zvířat, byla cca z roku 1912. Jedním z těch zvířat byl i pes (a u toho byl krásný obrázek bernardýna), ovšem s uštěpačnou poznámkou, že je to zvykem zejména v Německu…
Tak naše statistika je také jasná. My, dospělci, máme maso 2× týdně (vařím 1 oběd na dva dny). Buď hovězí z biofarmy U řeky Orlice nebo vepřové od malozemědělce, sice nemá certifikát bio, ale chuťově je vynikající a voní i syrové!!! Prasátka jsou krmena jen z vlastních zdrojů pana zemědělce, všude čisto… Sem tam dáme místo toho králíka (opět od malochovatele), rybu ze sádek či ulovenou na místních rybnících. S mořskými rybami jsme na štíru, tuňák z konzervy, filé, výjimečně losos… Omega nahrazuji (snad) semínky, které si přidávám do obden pečeného kváskového chleba. Kuřecí maso z obchodu se mi tak nějak hnusí a kuřecího soukromníka nikde v okolí nemám. Krůtí se chystám koupit opět od soukromníka, až se mi uvolní místo v mrazáku, teď tam je čerstvě čuník. Ze salámů jíme akorát šunku, kupuju pro celou rodinu cca 100 – 200 g týdně , popř. udělám domácí. Masovou statistiku nám narušuje akorát pes, nedá si říct :-) a školkové dítě…, ale to je na jinou diskuzi.
Taky přes týden masu moc neholduji, ale sem tam si dám šunku od kosti (od Cibulky z Perlovky), nebo sušenou z obchodu s italskými specialitami, po jejich přesném původu nepátrám, rozhodující je chuť. Na víkend pak obvykle vybírám něco z mrazáku, což znamená téměř 100% domácí zdroje – přítelův otec je rybář, takže původ sladkovodních ryb je zdejší a ten můj je zase chovatel, což nám zaručuje králíky, slepice, kohouty a zabijačkové pochoutky, občas také výměnou získanou divočinu (srnčí, kančí)… a nemusím asi dodávat, že s tím jsem absolutně spokojená. Samozřejmě, že člověk čas od času dostane chuť i na dobré hovězí a mořské ryby – obojí kupujeme zpravidla v Makru (+ skvělý losos z Fjord Bohemia), případně v blízkých osvědčených řeznictvích, kde platí pravidlo – vizuální dojem (a předchozí zkušenost) rozhoduje.
Podle země původu si vybíráme spíš zeleninu, ačkoliv v zimě je to úkol téměř nadlidský.
Celkově bych to viděla na převahu hovězího (35 – 40% – z českých farem i jihu Ameriky či z Francie), pak následují ryby (30% – půl na půl sladkovodní a mořské), po nich drůbež (20 – 25% – převážně domácí zdroje, občas z masny něco na polévku, případně nějaké francouzské kuře) a úplně nejmíň jíme vepřové (10% – obvykle ve formě šunky a těch zabijačkových pochoutek).
V restauracích po zdrojích taky nepátrám, zatím mi to u nás přijde skoro zbytečné – vzhledem k obecně nízké informovanosti obsluhujícího personálu, který to bere spíš jako obtěžování. Ale zase se řídím tím, že kde uměli maso dobře nebo skvěle připravit, tam se vracím, kde nestálo za moc, tam už nás neuvidí.
pravda je ze my cesi urcite za vyloveni oceanu nemuzeme…
https://www.youtube.com/watch?…
Skopová, kuřecí a krůtí z 99% domácí produkce zbytek ze Sklizena u Ronda. Vepřové a hovězí občas domácí nebo ze Sasova. Ryby váznou, ale když už, tak nejčastěji z Pohořelic či jiného rybníkářství. Příležitostně domácí králík.
V restauracích?, nooooo tam se pravda po původu nepídím. Stačí, že prudím s vodovodou :D někteří kamarádi ze mě šílí :D Zkusím někdy vypátrat původ masa v restauraci ;) 2/3 týdne s minimem nebo bez masa, 1/3 týdne masový hlavní chod.
Já jsem si to přečetla až nyní a tak nevím jestli to budete tedˇ číst.Přesto vám napíšu pro zajímavost, co jsem spočítala já.Naše rodina jí v restauracích opravdu minimálně a tak se nezatěžujeme vypočítáváním co kde sníme.Vzala jsem to procentuelně, protože váhově to nesleduji. Maso téměř nekupuji. Skoro všechno, mám z vlastních zdrojů a tak si občas koupíme jen trošku salámu, nebo hovězího či vepřové když je chutˇ na něco jiného.Sníme tedy Asi 29 % králíků, 30% koziny, 10% sladkovodních ryb 20% drůbeže. Toto všechno z vlastních zdrojů.potom asi 5% vepřového z ověřěného zdroje a 5% hovězího, které koupím tamtéž v masně u známého farmáře. Zbývá pak 1% na vánoční krůtu a občasný kousek zvěřiny.