PFF – díl první

Píšete vy…

Na PFF jsem se těšila celý týden. V pátek jsem po příchodu do práce splnila nejdůležitější úkol dne – vytiskla jsem si festivalové menu a doprovodný program, načež po zbytek pracovní doby jsem se díky Cuketkově live přenosu myšlenkami přesunula na místo konání akce.

Na Žofíně jsem chtěla být už ve 12. Můj hektický odchod se konal nadvakrát (varování, následující řádky jsou off topic): jen co jsem vyšla z domu směr metro, vracela jsem se zpět zkontrolovat, jestli jsem nenechala zapnutou žehličku. Nenechala. Pro ty, kteří si ťukají na čelo, podotýkám, že včera jsem podobnou cestu absolvovala rovněž a mé tušení bylo správné :-)

Před branami PFF jsem se potkala s ChilliJulií a panem Bišonkem, nafasovala jsem Grandy a dvě vidličky (jednu rezervní) a vyrazili jsme dovnitř. Po úvodním kolečku a první Nespresso kávičce (zdarma) jsem se šla usadit do Malého sálu, kde se už Zdeněk Pohlreich připravoval na svoji cooking show na téma Vejce a já aneb vejce na x způsobů.

Vzhledem k tomu, že jsem od rána jedla pouze jogurt, dostávám čím dál tím větší hlad. Po skončení vajíčkové show jdu na první chod – chlazenou hráškovou polévku z Hoffmeisteru, mňamózní záležitost za 4G.

Následuje vinné a konverzační intermezzo ve stanu La Fattoria, kde potkávám další známou tvář v podobě Rachada a redaktorky jednoho nejmenovaného známého časopisu :-).

Po dalším půlkolečku ochutnávám od Cuketky kousíček šafránové raviolky, která však nestála ani za vyfocení. Jdeme si spravit chuť do Maze, na jejichž menu jsem byla opravdu zvědavá. V jejich stánku to šlapalo jak na drátkách a bylo docela zábavné to sledovat. 

Lehce uzený losos s fenyklovým salátkem, medem a hořčicí – výborné, stejně tak jako dušená vepřová líčka s bramborovým pyré (to se mi nejdříve nějak subjektivně nezdálo, ani nevím proč, ale pak jsem usoudila, že už začínám blbnout a hledám na tom chyby, které tam nejsou).

Vepřový bůček s pyré ze sladkých brambor (Holiday Inn), na nějž jsem četla dobré páteční reference, byl takový…jak bych to řekla – normální (místy trošku tuhý), čekala jsem od toho něco víc. 6 G, které to stálo, se dalo investovat určitě lépe.

Potkáváme se s kolektivem autorek Bistra Florentýna a dopřáváme si trochu odpočinku v trávě. Opodál hraje příjemná jazzová kapela.

Vybíhám k stánku Hiltonu pro dvě úžasné chuťovky: raviolku s červenpu řepou a artyčokem, to vše s křupavou panchettou (za 1 G, oproti pátku sice podávané na plastikovém talířku, ale to mi vůbec nevadí) a uzený hovězí jazyk v tomatovém komínku (2 G). Super!

Ve složení ChilliJulie, Cuketka a já se vydáváme šlapadlem na okružní plavbu. Pohodová letní idylka vč. hudebního doprovodu – jsme na doslech rytmům linoucím se ze Střeleckého ostrova, kde probíhal festival United islands. Pořizujeme několikero snímků PFF od vody a vracíme se do přístavu.

Kam teď? Dala jsem na dobrou referenci a šla do stánku Alcronu. Rillete z uzeného lososa v cuketce zavinuté (4 G) a vynikajicí bezový dortík za 3 G (kdybych bývala byla přišla o něco později, tak měli za stejnou cenu dezerty dva!) – well done!

Po předčasném odchodu z cooking show Romana Pauluse na téma bouillabaisse ochutnávám kachní klobásky z foie gras s čočkou. Opět jedno zklamání. Čočka je moc al dente, v chuti klobásek foie gras aby člověk pohledal. 

Ondřej z Gurmetklubu nám doporučuje paštička z ušáka s hruškou a bruskami z restaurace U Lípy (3 nebo 4 G, už si nevzpomínám), která mi spolu s kapelou Botafogo klobáskové zklamání bohatě vynahradila. Zrada přišla vzápětí – došly mi téměř všechny Grandy a baterka ve foťáku se vybila. Za poslední grand si dávám sklenku bílého, kochám se pohledem na pableskující odraz slunečních paprsků na hladině Vltavy a snažím se vstřebat dojmy. Je čas zamávat ostrovu na rozloučenou a vydat se na cestu domů.

V euforické náladě se procházím centrem a vzápětí jsem bohatší o jeden pár nových bot. Asi vypadám trochu jako v rauši, v parku blízko mého bydliště se mě partička třích mladých lidí ptá, jestli nemám „nějakej matroš“. Doma zapínám pračku. Ticho linoucí se z koupelny je podezřelé, vzápětí zjišťuji, že jsem dala do zásuvky šňůru od otopného žebříku…to jen pro dokreslení toho, co se mnou PFF udělal :-)

Na závěr: moc příjemně strávený den, neodolám a půjdu se podívat i v neděli. 

Cutie 22. června 2008

V rubrice Zápisky čtenářů

Témata: kuchaři, pff, recenze, reportáž, restaurace