Varšava fusion

Píšete vy…

Minulý týden v pondělí přišel ze sesterské agentury email, jenž mě a dva kolegy povolával do Varšavy na jistý briefing. Popravdě se mi tam zpočátku vůbec nechtělo, kolega můj odpor prolomil možností zůstat déle. Ve Varšavě dlouhá léta pracoval, je tam jako doma (podotýkám, že původně je doma v jednom americkém státě) a poměrně velkou část jeho přátel tvoří expati (tento fakt se posléze ukázal jako určující pro celý můj pobyt). O Varšavě jsem si nestihla prakticky nic (=vůbec nic) nastudovat, pamětihodnosti jsem viděla maximálně tak z taxíku (kdo by ale taky v tom vedru někde chodil…no, snad to nebude číst moje maminka), nebo při rychlopřesunech z podniku do podniku. Laskaví čtenáři mi snad prominou, že (krátká) odlehčená reportáž bude odpovídat těmto výchozím podmínkám a bude nejen o jídle. Samozřejmě bude odtajněna fotohádanka.

Poté, co jsme ve zdraví přežili let vrtuláčem, jsme chtěli nějak efektivně využít čas před briefingem a vyrazili jsme taxíkem do města na brzký oběd. Cena za taxík jsem zaznamenal všude stejnou – 2,4 PLN/km. Naší destinací byla jedna ze dvou poboček sushi baru Akashia – ta námi navštívená se nachází na rušné třídě Jana Pawła, od kteréžto byla příjemná krytá zahrádka v rámci možností izolována. Dekorace jednoduchá a nenásilná – bílé ubrusy, na každém stolku bonsaj a Kikkoman sójovka. Kolega nám doporučil podívat se na zestawy lunchowe, kde bylo možné vybírat ze šesti možností. Můj los padl na maki boxík čítající 9 kousků maki sushi a po třech exemplářích sashimi a futomaki. Po objednávce (mimochodem, dotaz obsluhy, co chceme do picia mě dokázala skoro pokaždé slušně odbourat) nám byl přinesena herbata, polévka miso, mistička na společnou lázeň dochucovadel a samozřejmě hůlky.

 

K sushi si teprve hledám cestu, ale mohu říct, že toto mi skutečně chutnalo (o vizuální složce ani nemluvě); ingredience čerstvé, wasabi naaranžované do úhledné kytičky příjemně ostré. 

Bílé ubrusy jsou pěkná, ale značně nepraktická věc. Kolegovi se ovšem podařilo vytvořit takřka dokonalé a dokonce i tématické dílo intuitivní technikou kapajícího kikkomanu.

Po hlavním chodu následoval dezert, podávaný zajímavým způsobem – dva kousky lychee na dně vinné skleničky. Na tomto místě se sluší poděkovat ve fotohádance všem tipujícím bez rozdílu :-)!

Jakmile byl pár kuliček zlikvidován a účet vyrovnán, vydali jsme se na druhý konec města do restaurace Biosfera, v jejímž horním patře (něco mezi galerií a obřím obývákem) se konal inspirativní meeting, briefing, brainstorming. Samotná restaurace se nachází v těsné blízkosti čtvrti spíše rezidenčního charakteru a hned vedle ní naprosto plné hřiště pro děti s prolézačkami a houpačkami. 

Po pracovní části se rozloučil kolega, který se vracel týž den zpět domů a já se s kolegou popsaným v úvodu vydala zpět směr centrum. Náš cel byl příjemný podnik Między nami – kavárna se zahrádkou a multikulturní prostor v jednom (mezi námi, doporučuju podívat se na jejich webové stránky, jsou vážně povedené).

Osazenstvo tvoří směska místních a expatů, lidí pracujících v reklamě (kolega byl jako ryba ve vodě, neustále mi představoval rozličné známé, jejichž jména jsem až na výjimky stihla úspěšně zapomenout), produkci, módě, umělci a všelijací další týpci. 

Seděli jsme venku na zahrádce a protože bylo stále velké teplo, tak jsme ani neměli hlad a dali si vcelku dobře pitelné a osvěžující Chardonnay. 

Po pár skleničkách byl čas posunout se o podnik dál (tentokráte piezso), v devět jsme měli rezervovaný stůl v Sense v ulici Nowy Swiat (ten varšavský Nový svět je tedy oproti tomu pražskému o poznání rušnější) . Sense je fusion restaurace a bar (v jakési anketě vyhrál cenu pro „Nejlepší cocktail bar roku 2007) s příjemným interiérem. U stolu, u kterého jsme seděli (na vyvýšeném místě) , byla dobrá vychytávka – v zabradlíčku integrovaný chladící kyblík na víno. Z jídelního lístku (stupně pálivosti jsou zobrazeny pomocí ikonky teploměru) jsem zvolila jako první chod my thai – což byla tajska zupa krewetkowa. Krevetky plavaly v pikantním rybníčku a schovávaly se pod zeleň v podobě koriandru, leč mé lžíci neunikly. 

Hlavní chod v mém případě představovalo curry pani curie – kombo zelené curry, kuřecí prsa s nádivkou z krabího masa, jasmínová rýže plus proužky okurky s červenou cibulí, vše servírované na masivním skleněném talíři. Curry nezklamalo, porce tak akorát, aby se člověk nasytil a vychutnal si jednotlivé chutě.

 

Po dalších skleničkách wina (které už jsem raději nepočítala) a panáku šílené zázvorové wódky jsme se v 5členné skupince přesunuli do obýváku, resp. na zahrádku podniku s názvem Living room. Venku bylo stále příjemně, kolem nás proudily skupinky lidí… inu páteční večer :-)

Rychlý 1–2 drink a pokračovali jsme dál. Po cestě jsem vyfotila jednu varšavskou dominantu. Tipnete si, kterou?

Utopie, tam to žije….ve vymazleném klubu Utopia, jenž je jakýmsi domovským klubem místní gay komunity, jsme strávili zbytek noci. DJ hrál revival 80. a 90. léta. Redbull s vodkou chutnal jako kdekoliv jinde :-) Návrat na denní světlo byl docela krutý. Venku svítilo sluníčko a bylo příjemně, byla skoro škoda jít spát, nicméně odpočinek byl potřeba. 

V půl 11 jsme vyrazili na brunch do Café 6/12, kde je příjemné posezení i venku pod mohutným podloubím. Jídelní lístek nabízí řadu zajímavých věcí vč. snídaní a obrovského množství rozličných fresh džusů (kolega si dal „Hangover fresh :-)) Objednala jsem si cappuccino, pomerančový fresh a bagel. Pěna na přineseném cappuccino rozhodně neodpovídala tomu, jak by měla vypadat, o faktu přidané skořici ani nemluvě. 

Zato bagel stál za to…teploučký, s delikátním lososem a krémovým kozím sýrem. Hned bych si dala další…

Přikládám i dokumentaci anglické snídaně našeho hostitele, jež byla efektně servírovaná přímo v pánvičce. 

Brunch se protáhl do odpoledne a pro mě nastal čas jet na letiště, škoda, že jsem nakonec nezůstala až do neděle. Všechny dojmy se ve mně mísily a tvořily dohromady jeden velký zmatek a trochu lítost, že člověk odjíždí, aniž by město poznal trochu více.

Dobrá zpráva je, že do Varšavy mě práce nejspíš zavede častěji, takže snad budu mít více příležitostí, jak si ten chaos po průletu polskou metropolí utřídit :-)

 

Do widzenia!

 

Cutie 5. června 2008

V rubrice Zápisky čtenářů

Témata: bagel, cestování, polsko, recenze, reportáž, sushi, varšava