Měsíc: Duben 2006

V pátek jsem povýšil domácí přípravu steaků na další úrove�?! Teď už můžu prohlásit, že si doma udělám stejný, ne-li lepší steak než v kdejakém českém „steakhousu“. Nutno dodat, že za razantním zlepšením stojí výtečný sirloin steak z obchůdku a řeznictví Robertson.

Pan Christopher Robertson (majitel firmy) se specializuje na dodávku originálních masných a uzenářských výrobků, plus dováží široké spektrum typicky britských produktů. V Praze jsou celkem dva obchody. Já jelikož mám obchod na Jugopárty pod nosem, vypravil jsem se do něj ;)

V této pobočce převládají balené a konzervované lahůdky, sladkosti, koření, přísady atp. Omezený sortiment masných výrobků je však přesto k dispozici – steaky, anglická slanina (neuzená), klobásy. Já jsem na poprvé vyzkoušel cca 650g balení 2ks sirloin (roštěnec) steaků, v ceně 450,– Kč/kg. Za balení dvou steaků tedy cca 290,– Kč. Balení bylo čerstvé (datum balení shodné se dnem nákupu, trvanlivost 14 dní). Steaky vypadaly nádherně, hezky prorostlé s dostatečnou vrstvou tuku na okraji a ve správné tloušťce (cca 2–3 cm). Zkrátka žádné sušinky z českým marketů ;)

Steaky jsem otestoval svou osvědčenou recepturou na drceném pepři s omáčkou ze zeleného pepře. Jeden steak jsem pouze vybalil, nakořenil drcenou směsí pepře s troškou oleje a na 30minut uložil do ledničky. Druhý jsem před nakořeněním a uložením do ledničky ještě pořádně natenderizoval.

Po odležení jsem steaky připravoval na rozpálené grilovací pánvi s mřížkou bez oleje (pouze minimum oleje které jsem nanesl na steak s pepřem před krátkým uležením). Nejdřív netenderizovaný kus, poté tenderizovaný. Mým cílem bylo se trefit do medium rare nebo do medium. U prvního netenderizovaného kusu, který si zachoval svou plnou výšku byla doba přípravy 2 minuty z každé strany a výsledek bylo nádherné medium rare. U tenderizovaného kousku, který se přeci jen trošku splácnul na výšku cca 1,5cm, jsem časy zkrátil na 1,5 minuty na každou stranu a vyšel mi z toho medium.

Tipy pro přípravu:

• pánev musí být rozpálená tak, že se z ní kouří – dobrá je s mřížkou
• dodržujte čas přesně podle stupně jaký chcete mít (viz. obrázek výše), neobracejte předčasně, nenechte se zmást kouřem, vytrvejte!
• nepíchejte do steaků vidličkou za žádnou cenu, obracejte jen jednou
• vystříhejte se přípravy na well done
• před podáváním nechte steak odpočinout 3–4 minuty (na rozehřátý talíř, aby nevychladly!)

Výsledek mně a dalšího testovacího strávníka naprosto odrovnal! Dokonalá vůně v průběhu přípravy, dokonalá chuť, maximální šťavnatost. K měkkosti masa – netenderizovaný kus byl stále o 100% měkčí než běžné hovězí k dostání v marketech. Pokud nemáte tenderizer, doporučuji se držet medium rare – čím víc ho doděláte směrem k well done, tím cí zatvrdne. Tenderizovaný kus, byl naprosto měkkoučký, šťavnatý sperfektně vroubkovaným povrchem. Jednoduše ekstase!

Můj ideální steak – sirloin od Robertsona, natenderizovaný, kořeněný pouze drceným pepřem a lžičkou oleje, 30minut v chladničce odležet, poté na rozpálené pánvi 1,5 minuty each side, odpočinek 3–4 minuty, pepřová omáčka + brambory pečené ve slupce! Tyhle instrukce doporučuji pro pokročilé steakaře, aneb je to ohne prdel! (nechcete přeci vyhodit stejk za tři stovky že? ;)

Zaříkávám se tady před vámi, že maso na steaky už nebudu kupovat nikde jinde než u Robertsona. Tedy pokud do té doby neobjevím obdobně kvalitní zdroj masa ;)

Máte-li jakékoliv dotazy ptejte se v komentářích, rád se podělím se zkušenostmi! Zárove�? sorry za lacking photos, nebyl čas, ani světlo ;) Ke steakům se ještě vrátím, příště s podrobnou recepturou a CQ fotkama!

Alex a Heather nejsou kuchaři a neumí vařit. To pan Cuketka taky ;) Ale tihle dva navíc provozují naprosto dokonalou „cooking show“ (já chci taky!!!), u které jsem se výtečně pobavil a následně povalil na podlahu. Doporučuji! Na rozdíl od dvou narychlo naklonovaných českých Jamie Oliverů, příjemné osvěžení.

• 1. díl – Kuřecí Cordon Blé (klasika trošínku jinak)
• 2. díl – Vypečená Aljaška (vtipný desert)

Zbožňuje Heather (a její „eat more greens“ ;) Taky u vaření popíjíte? Enjoy, ale hlavně to po nich nezkoušejte opakovat! Anebo jo!!!

A nedaří se Vám ho udělat doma? Je to jasný, páč Vám určitě chybí 59 složek a chemikálií, které jej tvoří ;D Podle britského Guardianu (via Slashfood) je jahodový milkshake od mekáče mistrovské dílo potravinářské chemie ;)

Podívejte se sami – hlavní složení tvoří:

mléčný tuk a odtučněné mléko, cukr, sladká syrovátka, kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy, guma guar, monoglyceridy a diglyceridy, celulózová guma, sodium fosfát, carrageenan, kyselina citronová, E129 a umělá jahodová příchuť.

Tohle je ještě relativně v pořádku, ale pozor hlavní finta spočívá pod složkou „umělá jahodová příchuť“, která se dále skládá z:

amyl acetát, amyl butyrát, amyl valerát, anethol, anisyl formát, benzyl acetát, benzyl isobutyrát, kyselina butyrová, cinnamyl isobutyrát, cinnamyl valerát, koňakový eterický olej, diacetyl, dipropyl keton, ethyl butyrát, ethyl cinnamát, ethyl heptanoát, ethyl heptylát, ethyl laktát, ethyl methylphenylglycidát, ethyl nitrát, ethyl propionát, ethyl valerát, heliotropin, hydroxyphrenyl- 2-butanon (10% roztok v alkoholu), ionon, isobutyl anthranilát, isobutyl butyrát, citronový eterický olej, maltol, 4-methylacetophenon, methyl anthranilát, methyl benzoát, methyl cinnamát, methyl heptine carbonát, methyl naphthyl keton, methyl salicylát, mátový eterický olej, nerolový eterický olej, nerolin, neryl isobutyrát, kosatcové máslo, phenethyl alkohol, růže, rumový éter, undecalactone, vanillin a rozpouštědlo!

(mírně počeštěno, za správné názvosloví neručím, zájemci o přesnou anglickou verzi najdou složení v originálním anglickém článku – viz. výše)

Jestli ještě nemáte dost, mrkněte se i na složení Chicken McNuggets ;)

Tak tedy – dobrou chuť ;)

Tohle možná píšu jen sám pro sebe ;) Přesto, pokud by někoho zajímalo jak na to, aby i ten váš nedělní bůček v rodinném albu vypadal skvěle, prohlédněte si podrobné návody s ukázkami od fotografa Michaela Raye. Je to v angličtině, ale snad to přelouskáte.

Zajímavý je i přehled triků, které profesionální foodstajlisti používají, aby jídlo vypadalo dokonale – umělá voda, lak na vlasy pro lesk, lepidlo, barvy a jiné pochoutky ;) Proto si vůbec nelámejte hlavu, že vaše obdoba receptu z časopisu nevypadá tak jako na obrázku! Můžete si totiž být jistí, že ta vaše verze je alespoň jedlá a bez laku na vlasy ;o)

Pro rejpaly: pan Cuketka fotí všechny obrázky pro svůj zápisník na úplně obyčejný kompaktní digitál Canon Powershot A70, bez použití laků na vlasy, lepidel či umělých kapiček. To vše většinou ve své ložnici, kde je odpoledne splendidní světlo ;) Je pravda, že šetřím na profi osvětlovací těleso, abych mohl nerušeně fotit i po západu slunce ;)

Otepluje se a „velkočepovači“ vody do PET flašek si mastí ruce. Tisíce tun plastu míří v kamionech po celé republice i do vaší nákupní tašky, čoud z těch milých lehkotonážních autíček míří i do vašich plic ;) Co to zase blábolím, říkáte si? No jenom jsem v obchodě spatřil vodu Vodavodu přivezenou až ze Srbska, zabalenou do nádherné krychle z umělé hmoty! Pořád přemýšlím nad tím, jak se podařilo obchodníkům v tak masivní míře zapsat do mozků všech consumerů mantru: Zdravá voda je pouze ta z PET lahve!

Aktualizováno (28.4.2006)

Přečtěte si zajímavý článek k tématu na iHned – Začíná boj vodáren a výrobců balených vod? (via mrtvý muž v Yossarianově stanu)

Nejnovější srovnání tří hlavních kulinářských časopisů na českém trhu pod kritickým, šilhavým a neúprosným očkem pana Cuketky!

Pořád je to pěkná bída. Na první pohled nádherné magazíny plné superbních fotografií a originálních recetpů. Na druhý pohled však nic jiného než další papír pro tisk reklamy vydaný s co nejmenšími náklady (převzaté články, překlady, PR). Pojďme se podívat na jednotlivé časopisy blíže.

Procento reklamy

Úvodem se mrkneme jak jsou časopisy promořené reklamou a PR. Jak tyhle čísla počítám? Odhadem ;) Spočtu počet všech stran (včetně titulky a poslední) a potom sečtu plochu reklamy (celostrana=1, půlstrana=0,5 A menší přibližně přesně). Propočítám to na procenta et voilá:

• Chef Gurmán – 16,3% (15 z 92) minule 9,8%
• Apetit – 28,7%!!! (31 z 108) minule 19,8%
• La Cucina Italiana – 17,7% (22 z 124) minule 11,5%

Jak vidíte, všem časopisům odminula celkem solidně narostl prodej inzerce. Apetit podle mně už přes únosnou mez :( U Apetitu jsem si dal práci a díky podrobnému uvádění zdrojů (za to jim patří dík) jsem spočítal kolik stran jsou přeložené a převzaté články z BBC GOOD FOOD. Věřte nebo ne ale je to celých 34 stran!!! Takže z celého čísla Apetit, které jste si koupili platíte 31 stran reklamy, 34 starých a převzatých článku odjinud a pouze 43 stran původního obsahu!!! Nutno dodat, že obdobně jsou na tom LCI i CHG, tam ale není možno přesně dopátrat :(

Chef Gurmán (Květen 2006) 29,–Kč

Sním či bdím, ale Chef Gurmán se v květnovém čísle docela zlepšil! Tohle číslo na mě působí docela dobře a to nejen díky tématu čísla – italské kuchyni. V čísle už není ani stopa po uspěchaném a poloprázdném dojmu z březnového čísla Chef Gurmánu. Stále to není můj šálek kávy, ale musím uznat, že za 29,– Kč velice solidní dávka pro každého labužníka. Podle mně je znát, že redakce reaguje na povšechnou kritiku, a že vykročila správným směrem ;) Jen tak dále! Zaujalo mne:

• 4 stránková reklama s recepty na Zapálenou kuchařku a její recepty s chřestem (recenzi na mrkev stále chystám :/)
• základní knowledge o těstovinách
• to samý o kávě + recepty s kávou! ;)
• recepty s vaflemi
• článek s Éčky mírně zmatený, ale vyznění správné

Redakce přidala k některým článkům živé „ksichty“ – rozuměj šéfkuchaře a odborníky. U některých článků se však stále nemůžu zbavit dojmu, že ten kdo recept/článek psal k dané problematice nečuch ani na 100 metrů a cucá si to z prstu. Zkrátka nedá se tomu věřit.

Apetit (Květen 2006) 39,–Kč

Z Květnového čísla jsem rozladěn, podle mně se jedná o zcela zbytečné číslo, které nemá cenu kupovat. Symbolizuje to obří svatební dort na obálce, na který je v čísle náročný několikadenní recept. Na výrobu dortu spotřebujete 2,7kg másla, což potěší, když se hned v dalším „svatebním“ článku dočtete že těžké máslové dorty jsou „out“.

Další skvost je dopis čtenářky, která je ve vaření podle Apetitu tak vášnivá, až si udělala zánět šlach. WOW! Tleskám! :// Jinak celkové ladění a cílení časopisu se pomalu, ale jistě stále obrací k průměrně inteligentním kuchařinkám a poslušným ženuškám, které se na každé nové číslo Apetitu nemohou dočkat. Mužům je určen primitivní recept na džus, chleba s vajíčkem a slaninou a ovocnou kaši, který mohou svým drahým polovičkám připravit výhradně jednou za rok (na Den matek) spolu se s vým potomkem. Ach, tohle číslo Apetitu je tak sladké, až jsem se málem rozplynul. V podobném infantilním duchu jsou i nákupní tipy, doporučující pochybné výrobky beze stopy kritického náhledu (stylem – kupte si to je to fajn!). Zkrátka tento měsíc se urodilo čtení pro „poslušné kravky“ ;)

Konec hanění, co mne zaujalo pozitivně:

• tip na vegetariánskou restauraci Lehká hlava
• opět Lenka Požárová a její chřest ;D
• recenze brousítek na nože
• přehled dostupných sýrů Mozzarell na českém trhu
• článek o Éčcíh, tohle už jsem někde viděl ;))

La Cucina Italiana (Duben 2006) 96,– Kč

Tentokráte také zklamání, nějak mne tento časopis za 96,– Kč přestává bavit. Nevím jestli překladatelky zaspaly, ale z některých převzatých článků přímo čiší neznalost popisovaného vaření či surovin. Jinak se ale kvalitním receptů nedá nic vytknout, po formální stránce se jedná o autentickou italskou kuchyni. Stejně tak zbožíznalecké články seznamující českého čtenáře s různými surovinami jsou k nezaplacení. Chtělo by to méně snobismu a více původní akce. I když bylo číslo inzerováno jako „velikonoční“, nedozvěděl jsem se o Velikonocích v Itálii (kromě několik receptů) ZHOLA NIC!!! Proč??? Promarněná šance! Proč nemohli přidat rozhovor s nějakým italskýcm kuchařem a projet základní tradice, suroviny a recepty které k Velikonocům patří? Já osobně jsem se těšil :( Itálie je vřelá a otevřená. La Cucina Italina je stále chladná, neosobní, naleštěná a křídová :(Co stálo za to?

• Rozhovor s Lenkou Požárovou u kterého jsem dostal třetí chřestový psotník ;)
• opět skvělé tipy na nákupy!
• článek o Sardinii a jejich specialitách (nádhera!)
• článek o víně Chianti Classico

Overall slabota

V dnešním srovnání ani nebudu rozdávat cuketky, je to jedna velká plichta. Číst se tyhle kulinářské plátky dají, ale v dnešní době najdete mnohem více informací všude kolem sebe – na internetu, v obchodech a v restauracích a od známých. Pokud však přijdete domů, vystresovaní ze své nekreativní práce a zatoužíte „začučet na pornograficky nastylizované žrádlo“, abyste si ulevili – jsou všechny tyhle časopisy dokonalá volba pro vás ;) Určitý pokrok jsem zaznamenal u Chef Gurmána, ale jak to znám, byla to jenom náhodná ochylka od průměru…

Po návštěvě cukrárny Ovocnný Světozor v Havlíčkově ulici mám docela smíšené pocity. Firma Hájek a Boušová, s.r.o. provozuje na české poměry docela velký „chain“ cukráren po celé Praze. Pojďte se podívat jak dopadla jedna z cukráren po návštěvě pana Cuketky ;)

Prostředí a koncept cukrárny

Vybalím to rovnou – prostředí a celý koncept cukrárny mně přijde naprosto pomýlený :( Vzhledem k vysoké kvalitě nabízených zákusků a zmrzliny, je to obrovská škoda a promarněná příležitost, provozovat nejlepší cukrárny v Praze! Prostředí je jasně zacíleno na dětského návštěvníka nebo na infantilního dospělého s nedostatkem vkusu. Tomu odpovídá barevné ladění interiéru – nepříjemná kombinace modré a žluté. Ve stejném barevném složení nechutně plastikové stolky a židličky, ostré osvětlení masivními zářivkami, do toho lesklý nerez vydávacího pultu. Stolky jsou zcela klaustrofobicky natěsnány neúměrně blízko sebe (židličky dvou stolů se dotýkají!). Zadní část cukrárny je vyzdobena v „námořnickém stylu“ s obrázkem lodi na zdi, s obrovskými trubkami a s na všechno dohlížející postavou bakelitového kapitána. Tohle všechno by bylo oukej, kdyby tvořily maximum zákazníků děti. V Ovocném Světozoru však vidíte děti sporadicky, 90% jsou dospělí zákazníci, odhadem 50% zahraniční turisté.

Koncept cukrárny je výdej u jednoho pultu (a jedné pokladny) s případným posezením u stolečků bez obsluhy. Personál postupuje značně chaoticky a jednoho zákazníka obsluhuje přes sebe klidně trojice, která mezisebou zmateně komunikuje a na přeskáčku plní vaše přání. Rozdělení na více pokladen a systém one-to-one je tady zcela namístě. K odnesení dvou nápojů a dvou talířků jsem navíc nedostal žádný tácek. Vydávání je tedy dle mého zcela nevhodné a ústí v klasický chumel zákazníků, který se hromadí před pokladnou. Objednávky se míchají, personál neví za co platíte atd. podle mně tragédie :(

Možná si říkáte, že chci toho chci od cukrárny nějak moc. Nezlobte se na mne, ale tahle cukrárna vznikla „z gruntu“, přitom vypadá jako přízrak z 80.let minulého století. Na vině je designér interiéru (architekt) a zadavatelé (majitelé), kteří si vysnili tenhle podivný paskvil. Shrnu to – v prostředí téhle cukrárny se prostě nemáte šanci cítit dobře ať děláte, co děláte. Nula cuketek. Promarněná šance :(

Nabídka cukrárny

Přejděme k nabídce pochutin, která je naštěstí o 100% lepší ;) Na výběr je široká nabídka zmrzliny, která je sympaticky vystavena s čestvým ovocem a pochutinami. Dále si můžete vybrat z množství ovocných a šlehačkových dortů, čerstvých chlebíčků a množství teplých a studených nápojů.

Ceny jsou v odpovídající úrovni, poměr cena/výkon optimální – námi vybraný pařížský dort s mandlemi (viz. titulka) – řez za 28,– Kč, espresso a Ice Tea také kolem 30,– Kč. Spektrum původních (na místě vyrobených) dortů je v Praze nevídané, vizuální provedení a aranž zakusků na jedničku ;)

Pařížský dort s mandlemi je můj favorit a lepší obdobný zákusek v Praze neznám. Při mých dosavadních návštěvách Světozoru vždy ekstase ;) Servis kávy můžete omrknout na fotce. Nepřekvapí, jak jinak – hezky česky upatlané presíčko :( Divím se, že alespoň chuťově obstálo, pěna přítomna.

Tragikomické postřehy

Za necelých dvacet minut, které jsme v cukrárně vydrželi, jsem byl svědkem dvou faux pas, jasně dokreslující neprofesionalitu personálu. První klasika – zahraniční turistka nezvládla komunikaci a objednávku zmrzliny tj. spletla si složení vytouženého pohárku. Následuje zhnusený ksicht obsluhy, vyklopení zmrzliny do koše a nandání nové porce na ten samý, předchozí porcí znečištěný kornoutek. FUJ! :(

Jiná troufálá zákaznice (již sedící u stolku) si zřejmě přála přídavek topingu na svůj pohár. Obsluha vše vyřešila bezvadně. Do upatlané naběračky na toping nabrala porci, podepřela to plastovou miskou a přes celou cukrárnu docupitala k zákaznici, kde na pohár porci topingu vítězoslavně vykydla ;o))) Lépe už to opravdu nešlo…

Musím však personál pochválit, že i když ztuha, ale přeci zvládal komunikai v angličtině a němčině.

Závěrečné shrnutí

Můj dojem z cukrárny je smíšený, na jedné straně dokonalé dortíky, na druhé straně naprosto odpuzující prostředí. Na příjemné pozesení u kávičky a zákusku to není, leda tak na take-away :( Škoda, obrovská typicky česká škoda. A ušmudlané čtyři cuketky :/

Aktualizace (26.5.2006)

Alternativní recenze cukrárny Hájek, najdete na novém spřáteleném serveru GurmetKlub.cz. K přečtení je podrobná recenze cukrárny, včetně detailního pohledu na ovocný malinový dort.

Venku je hezky a tak se neválejte a vyražte do pší-rod! Máte-li zahradnický amok jako já, vyvolaný všemožným přírodním pučením – vyražte ukojit své pudy na zelený zahrádkářský veletr FLOREA 2006! Otevřeno až do neděle každý den do šesti. Třeba se tam potkáme ;)

Přijďte se projet na kole hučícím centrem velkoměsta spolu s dalšími milovníky cyklistiky ve městě a celebritami! Cyklojízdy se v Praze pořádají už několik let každý 3. čtvrtek v měsíci. Tento čtvrtek si nenechte ujít Velkou jarní cyklojízdu, která se koná 21.4.2006 – sraz 18:00 na náměstí Jiřího z Poděbrad!

Byl jsem na cyklojízdě zatím pouze jednou, ale ten zážitek je naprosto ekstatický! Můžete zažít na vlstní klůži jaké je to projet si celé centrum Prahy na kole. Jede se v obrovské skupině cyklistů, kteří zaberou vždy celý jeden pruh nebo vozovku. Letošní Velkou jarní cyklojízdu podpořil i ministr životního prostředí Libor Ambrozek.

A nebojte se přijít, i když nejste zrovna ve formě! Na cyklojízdy běžně chodí děti, dědoušci a cuketky na ukrajině ;) Jede se vyhlídkovým tempem, ochranu zajišťují nejakčnější jezdci ze skupiny, kteří blokují napojující se agresivní řidiče. K akci se vždy na začátku připojí i vozidla policie, které monitorují dodržování bezpečnosti. I přesto platí – ochranné pomůcky s sebou!!! (přilbu, odrazky, světýlka, reflexní vestu, transparenty atp. ;)

Pro dnešní nesouvisející potěchu oka i uša:

• Všude jsou dortíky! (Quicktime)
• Přidal jsem fotku mého kosmického kola! Kdybyste měli nějaké podobné na prodej – koupím ihned další!

Explozivní kávová esence ukrytá v křupavé čokoládě, další zázrak rodinného klanu Ferrero. Pojďte ochutnat s panem Cuketkou ;)

Tenhle nový výrobek je dostupný zatím jen ve Švýcarsku, v česku jsem ještě neměl tu možnost vidět. Stylové balení ukrývá celkem osm bonbónů: 

Pralinka s nadčasovým designem, co se asi skrývá pod pozlátkem? 

Hih, kulička s ťuplíkem a proužky ;D

A uvnitř… ááááách ;)

Ferrero Cappuccino je velikostí podbné Raffaellu nebo Ferrero Rocher. Pod vrstvou mléčné čokolády je typická křupinková stěna, která chrání docela tekutý obsah. Jak chutná? Mně osobně cappuccino moc nepřipomíná, přirovnal bych to k tekutému karamelu s kávovou příchutí…áááále… lahůůůdka, nádherně lehká a přitom hutná (ehm, no to je asi blbost, ale je to tak!) ;) Devíticuketkové Raffaello to u mne nepřekoná a proto „jen“ osm cuketek z desíti.

Aktualizace

Převzatou verzi článku najdete na spřáteleném magazínu FOODLIFE.CZ ;)