Hledat
Budapešť I. – chuťovky
Ještě jsem nedokončil Finsko a už vám tlačím pod nos další díl pana Cuketky na cestách. Tentokrát jsem se vypravil do hlavního města Hungárie – do Budína, do Óbudy a do Pešti! V jedné ruce mrskající se candát, v druhé sklenka s Tokajským, kompletně zahalen v mlhovině maďarské papriky ;)
Budapešť jsem rozdělil na dva díly – první bude o náhodných zastaveních a malých soustech, ve druhém bude probíhat seriózní „dining“ ve dvou skvělých restauracích. Budapešťská výprava byla po mlsné stránce skromnější, zvládneme to tedy jedna dvě. Doslova ;)
Záhadný preclík z měkkého sýrového těsta
Začínáme na kopci Budína v areálu Paláce, kde jsem jako první ochutnal tento preclík z kynutého těsta se sýrem. Bylo to docela fajn, za 400 HUFů (1,– Kč je cca 11,5 HUF) od dvou babek před maďarskou národní galerií. Název jsem bohužel nezachytil, ale všude po městě byly docela časté. Zřejmě oblíbená lapačka turistů ;)
Cukrászda Ruszwurm
Na stejném místě jsme nakoukli do prastaré cukrárny Roszwurm z roku 1827. Galerie přenádherných dortíků, pidiaturní snový interiér a totálně narváno.
Podařilo se nám vynést jediný kousek – nadýchaný rohlíček s plňkou z mletých ořechů. Mňam! Pokud někdy zabloudíte do Budína, určitě vyhledejte. Je to bitka, ale být tam podruhé nenechám se odradit návalem a objednám si VŠECHNO!
Nagyi Palacsintázója – nonstop palačinkárna
Hned pod kopcem jsme s občerstvili v rušné palačinkárně Nagyi Palacsintázója. Pěkná dvoupatrová jídelna se samoobslužným pultíkem, kde téměř v 99% procentech převládali týnejdžři, rodiče s dětmi a upovídané dámy doplňující hormon C. Anglický palačinkový lístek nám chvíli schovávali, ale nakonec nás k tomu přeci jen pustili.
Vlevo špenátová se sýrem (cca 300 HUFů), vpravo malá porce palačinky s jahodovým džemem (také cca 300 HUFů). Obojí dokonalé, i když ohřívané v mikrovlnce.
Trio vrstvených dortů – podle fota vidíte, že už mám rozmazané vidění a nevládnu fotoaparátem. Naprosto zdrcující kombo několika vrstev palačinek, s vanilkovým, čokoládovým a ovocným mezipatrem plus asi půl kila šlehačky a čokolády. Podává se studené, cena okolo 400 – 500 HUFů. Zajímavá variace na tradiční somloi galuska (tam je místo palačinek piškotový korpus).
Töki pompos
Přesouváme se do velkého parku Városliget v blízkosti nedostižných termálních lázní Széchenyi. Tam probíhala maďarská hasičárna s atrakcemi, rozjívenými hasiči v červených vozech a kupou stánků s občerstvením. Do oka nám padla tahle variace maďarské „pizzy“. Je to tradiční záležitost – chlebová placka se sýrem, smetanou, slaninou a sýrem.
Na stánku pekli pompos v původní peci na dřevo, která k velejemné chuti a textuře přidala autentickou kouřovou vůni. Tisíc, tisíc, tisíc bodů za pouhých 500 HUF!
Trdelník čili kürtôskalács
Na místě bylo asi pět stánků, které nabízely originální maďarské trdelníky. Jen v jednom je pekli na místě a to ještě navíc s použitím modernější technologie. Tradiční přípravu na dubových formách s pečením nad žhavým uhlím mi bohužel unikl, i přesto byl tenhle čerstvě upečený kousek vynikající (400 HUF).
Na původ trdelníku si dělají nárok Češi, Moraváci, Slováci, Maďaři i Rumuni. Já osobně sázím na Maďary.
Hauer cukrászda
Jeden z tipů z průvodce, který rozhodně nezklamal – cukrárna Hauer. Je to další z podniků, ve kterých řádili komunisti a který byl po revoluci opět úspěšně obnoven. Cukrárna je na jedné z typických hlavních tříd (šestipruhová dálnice uprostřed města), spíše dále od Dunaje, ale delší cesta se vyplatí! K průměrné kávě jsme ochutnali nadprůměrné až fantastické dortíky.Jako první křupavý čokoládovo-nugátový dortík s chroustavou texturou uprostřed plně odpovídající názvu.
Tradiční závin rétes, podobný štrůdlu, s lahodnou ovocnou plňkou.
Opět klasika v podobě dobos torty – pláty piškotu s krémem, nahoře karamelizovaný poklop.
Velice solidní Sacher!
Maďarská variace na sýrový dort s mini kompůtkem.
A nakonec vlajková loď – Hauer torta! Přesně tak jak vypadá, tak i chutnala – božsky!
Ani jeden dortík nepředstavoval slabinu, všechny svorně a špičkově reprezentovaly to nejlepší z maďarské tradice cukrářství. Ceny se pohybovaly okolo 300 – 400 HUF za kousek.
Nyní něco málo o nákupech. Budapešť jsem nakonec opouštěl téměř parašustisticky, takže na obvyklé orgie nebyl úplně čas ;)
Uherák
Maďarské salámy od firmy Pick nebo Herz už bez problémů seženete i u nás, takže nemá moc cenu se s nimi vláčet. Kvalita i cena je téměř identická.
Když budete „šikovní“, můžete v centrální budapešťské tržnici koupit i dražší kousek než v ČR ;) Cena 400 gramové štangle na obrázku je cca 1900 HUF.
Co se týče srovnání Herz vs. Pick, moc vám neposloužím. Za několik let testování padlo již bezpočet štangliček a vítěz duelu je stále v nedohlednu ;)
Chřest
V souvislosti s mou aktuální posedlostí jsem se v tržnici koukl i na chřest. Žádné chřestové orgie se nekonaly, ale občas jsem zahlédl pár pěkných kousků.
Ceny byly od 250 do 400 HUFů, všechny maďarského původu a v relativně dobré kvalitě. Nechal bych se zlákat!
Biopaprika
Nové trendy s úspěchem pronikají i do konzervativních paprikových závějí. Zde vidíte exemplář sladké papriky v biokvalitě.
Cena oproti standardní nebiologické kolegyni je mírně vyšší – cca 500 namísto 400 HUFů za 100 g v pytlíčku. Vše poctivě oštemplováno příslušnými biorazítky. Velice vtipné! Vyslovujte se mnou: HU-ÖKOOOO ;)
Pravidelný budapešťský biotrh
S biopaprikou souvisí tip z brožurky z turist infa Dining Guide. Každé sobotní dopoledne je v Budě otevřena tržnice, ve které nabízí svou bioprodukci přes 50 producentů. Osobně jsem neměl tu možnost, ale přijde mi to nadějné. Dočkáme se někdy v Praze? Ostatně – mrkněte se sami!
Toto byl apetizér. Následovat bude vydatné dvouchodové menu!
