Rubrika: Akce a pozvánky strana 6

Sklo Riedel jsem vám ukázal nedávno. Nyní se podíváme na speciální Riedel degustaci, kterou pořádalo české zastoupení minulý týden. Cílem prezentace bylo odpovědět na otázku – vnímáme víno odlišně při použití různých sklenic?

Degustace se konala v prodejně Riedel ve Slovanském domě minulý týden ve středu, ve složení cca 10 hostů. Musím pochválit organizaci – vše perfektně uspořádáno a zajištěno, odlivky, plivátka, sklenice i rozlévání vzorků.

Degustaci řídil pan Robert Friede, který nám dal základní info o Riedelovkách a odprezentoval vlastnosti na celkem pěti párech vzorků a sklenic:

• Riesling
• Chardonnay
• Burgundy
• Bordeaux
• Cognac Hennesy

Obrázky a parametry sklenic najdete např. u řady Vinum, korespondující vzorky vín viz. moje obrázky a koňak zde. K dispozici byla i referenční levná noname sklenice a standardní obří koňakovka.

Rozsahem degustace i počtem vzorků jsem byl ze začátku sice dost zklamaný, ale velmi dobrá volba vzorků to nakonec zachránila. U všech vzorků vína byly zejména ve vůni zcela zřejmé rozdíly, které trkaly i mou chabou senzoriku. V chuti už byly rozdíly jemnější. U každého páru bylo navíc dobře vysvětleno v čem spočívají rozdíly a proč se víno jeví jinak. U koňaku mě bohužel nepřesvědčili. Je to možná tím, že nejsem fanda. Noname sklenice byla vybrána velice dobře, všechna vína se v ní jevila jako mírně ochuzená.

Proč to kouzlo tvaru sklenice funguje? Zjednodušeně řečeno je to jen pár hlavních faktorů:

• výška sklenice – aromatické látky tvoří ve sklenici vrstvy; u každé odrůdy chceme, abychom měli nos zatrčený právě do vrstvy, ve které se odrůda ideálně projevuje
• objem sklenice – intenzivnější vína potřebují víc prostoru, aby se plně rozvinula
• velikost horního otvoru – jakou umožňujeme výměnu vzduchu sklenice vs. okolí, můžeme o něco pozdržet nejtěkavější aromatické složky
• tvar a úhel sklenice u okraje – ovlivňuje pod jakým úhlem pijeme ze sklenice; sklon hlavy spolu se špulením rtů ovlivňuje, do který partií jazyka pustíme největší porci jednoho loku/srku → ovlivnění chuti
• + řada dalších faktorů, o kterých nemám ani potuchy… ;)

Tady je podrobnější text přímo od Riedela – Shape and Pleasure.

Cena degustace byla 290,– Kč s tím, že jste měli možnost neplatit nic při zakoupení vína z jejich sortimentu. Od akce jsem čekal širší rozsah a více vzorků/sklenic. Sortiment skla Riedel přeci jen neobsahuje pouze pět sklenic. Prezentace měla občas hluchá místa, ve výkladu se přeskakovalo nesystematicky tam i zpět, část informací chtěl přednášející alibisticky přehodit do oblasti „Ptejte se…“ Celkově ale prezentace dávala smysl, vzorky byly vybrány dobře a myslím, že i pro úplně nezkušeného milovníka vína by byly rozdíly zřetelné.

Pro zažehnání dilematu se vstupným, jsem se raději vykoupil lahvinkou příjemného Sauvignon blanc. Udělal jsem dobře! ;)

Alternativy

Za krátkou dobu, co se o Riedelovky zajímám jsem narazil na dva pěkné tipy. Věřím, že budou k užitku:

• Vinum Bonum Valtice – možnost nákupu skla Riedel za ceny nižší i o několik stovek za sklenici než v Pražském Ad Vivum
• Spiegelau – alternativní značka na srovnatelné úrovni za příjemnější ceny, těším se na bližší seznámení

Několik obrázků z výletu okolo Seealpsee ve Švýcarsku a zbytek pokladů z Botanické zahrady St.Gallen, které jsem vám tady dal na hraní…

Seealpse

Seealpsee je malebné údolíčko s jezerem pod vrcholky Ebenalp a Santis. Asi po půlhodině ostřejšího výšlapu vás uvítají první pracovnice mlékařského byznysu. Nikam nespěchají. Vychutnávají si to.

Místní mají otevřenou i takovou malou mlékárnu pro výletníky. Tady je nabídka – mléko, sýry, máslo, mléčné koktejly a jogurty.

Zkusili jsme úžasný jahodový jogurt s nadpozemskou konzistencí (= oživlá laktoplazma), jeden shake a já jsem šel straight way se sklenicí čerstvého mléka. Usilovně jsem memoroval, jak chutná normální mléko pro návrat do Česka…

Pastva hned za mlékárnou s prťavýma domečkama á la Hobitín. Domky byly vždy fikaně přišpendlené k masivnímu šutráku. Nízkoenergetický dům nebo ochrana proti lavinám? Myslím, že něco mezi ;)

Na oběd jsme se stavili v Gasthaus Forrelle (forelle = pstruh), oblíbeném místě pro výletníky. V létě mají na zahrádce i gril, na kterém dělají pstruhy. I když nějaké ty rybky v jezeře jsou (potkali jsme pět rybářů), dozvěděli jsme se, že pro provoz kuchyně by to nestačilo. Pstroužky si tedy dovážejí z okolí.

Místní specialita číslo jedna – smetanová polévka z kopřiv. Co dodat – jednoduché, lokální, geniální!

Místní specialita číslo dvě – pečený pstroužek a místní specialita číslo tři – špecle s medvědím česnekem. Budu se opakovat – jednoduché, lokální, geniální (a dokonce sezonní). České výletní hospůdky učte se!

Tohle jsou fritované kousky okouna marinované v octě (rozloží kostičky), typické pro všechno, co kuchtí, v okolí Bodamského jezera. Byly fajn, ale v obyčejném imbissu v centru St. Gallenu dělají lepší ;)

Botanická zahrada St.Gallen

Dávka pro všechny, co se rádi kochají. Vždycky, když vlezu do skleníku zahrady, říkám si – cuketko, ne že budeš zase fotit každý blbý výrostek co najdeš. No, vždycky si to říkám a stejně nakonec mačkám… ;)

Blbý výrostek číslo jedna – korzická máta. Můj letošní objev! Nemáte semínka?

Asi metrové kolo zeleného krepového papíru

Housenky

Květ velikosti pořádné čekanky

Podle barvy, vzhledu i cedulky pravděpodobně silně toxické borůvky

Rozkošné anténky

Potichu se přesuneme do království orchidejí. V úzké provětlené místnůstce jsou rozvěšeny všude kolem.

Bílá paní

Vázička

Kvítka milimetrová

Skoro jako motýl

Obyč „macešky“

Tady to má náběh k japonské dekorativní dečce

Mechem porostlý

A na závěr ukázková chapadla!

Pokračovat budeme v topclass restauraci Jägerhof…

Hlavní město vína a stovka nejlepších vín z Česka v prestižní expozici na Valtickém zámku. Cuketkovy zážitky z nedávné návštěvy Valtic, aneb kam si odskočit v obědové pauze z lekcí Vinařské akademie… ;)

Salon vín České republiky

Nádherně zrekonstruovaný a na míru uzpůsobený sklep Valtického zámku ukrývá 100 nejlepších vín z celého Česka pro aktuální sezónu. Salon vín ČR je nejvyšší soutěž vín v zemi, do které se úzkým výběrem dostanou pouze vína, která již skórovala na ostatních akcích (Valtické vinné trhy, Grand Prix Vinex atp.). Vše organizuje a financuje Národní vinařské centrum. S určitou nadsázkou se tedy dá říci, že se jedná o to nejlepší pro daný rok v Česku!

S celou kolekcí se můžete seznámit prostřednictvím několika degustačních programů. Volná degustace (83 vín, přes 50 bílých) na hodinu a půl stojí 349,–, v ceně je katalog a zapůjčení skleničky. Kdybyste k tomu chtěli přidat ještě speciality (zbývajících 17 kousků – ledová vína a spol.) připlatíte dalších 249,– Kč. Nejlevnější degustace s výkladem sommeliera (3 + 3 vína) je za 120,– Kč. Do sklepa samozřejmě můžete nakouknout i zadarmo, případně si jakákoliv vystavovaná vína ihned odnést v košíku (nezapomeňte zaplatit ;).

Degustace

Salon jsem navštívil třikrát krátce za sebou – poprvé jen tak na obhlídku terénu s fotografováním, poté už na dvě ostré (volné) degustace. Jak vidíte na fotkách – interiér je strhující a přesně tak nějak bych si prezentaci nejlepších vín z ČR představoval. Je to 100% funkční a má to styl.

Každé víno má svůj vlastní regál s lahvemi a informačním panelem, který je na poměry neskutečně nabitý informacemi (krom obligátních údajů tam najdete typ půdy, datum sklizně, výnos, cukernatost, č. výrobní partie, počet lahví, zbytkový cukr, kyseliny, alkohol, bezcukerný extrakt, doporučenou lahvovou zralost). Údaje v katalogu, který k volné degustaci dostanete jsou pak úplně shodné a netřeba vám tak běhati od panelu k panelu. Možno dokonce kolečka u favoritů malovati!

Vína máte k dispozici v zazátkovaných lahvích, vždy po 7–8 vzorcích, ze kterých si naléváte sami. Všechny lahve byly v perfektní kondici a ani jednou se mi nestalo, že by některý vzorek scházel. K tomuto řešení nemám co dodat, je perfektní.

Degustací tak procházíte vlastním tempem, sami si vybíráte, co vás zajímá a pomaloučku přecházíte od jednoho panelu k druhému.

Pro návštěvu a hlavně pro vaši vlastní degustační pohodu doporučuji teplé oblečení. Ve sklepě je kolem 13 stupňů, při téměř 95% vlhkosti.

Proč to plivete?

Nemůžu se nepodělit o příhodu s neurvalým personálem. V salonu sice mají pěkné oplachovače v dostatečném množství i zásobník s pitnou vodou zdarma, naprosto však ignorují odlivky! V celé budově nebylo možno sehnat jedinou odlivku (plivátko), musel jsem si posloužit malou degustační sklenkou. Je to hloupé a navíc nechutné.

Celé to má pokračování při samotné degustaci, kde jsem byl okolo procházejícím sommeliérem (?) ihned zpražen otázkou „Proč to plivete?“ a malou přednáškou o urážce vinařů. Celý výstup byl zakončen dementně cílenou otázkou „Odkuď jste přijel?“ a závěrečným rozkazem „Tak si toho nalívejte míň!“. Co k tomu dodat?! Bavil jsem se, jako vždy (v Česku).

Zajímavé je, že jsem nebyl sám – podobnou plivací scénku si na druhý den zažil i můj kolega. Myslím, že tohle nemá salon vůbec zapotřebí. Je to drobný detail, ale dokáže nepěkně zhatit celkový dojem z unikátní kolekce vín.

Ostatně i dojem z personálu salonu je dosti vlažný. Mladý hoch u pokladny mi v podstatě ani nebyl schopen odprezentovat jednotlivé degustační programy s cenou s tím, že „je to ale na internetu“. Sommelieři přítomni jsou – aktivní zájem o návštěvníky však projevují spíše nevraživými pohledy z dálky, než upřímnou snahou o maximální zpříjemnění zážitku a seznámení s obsahem salonu.

Čůrání po česku

Další vtipný detail na pánských záchodcích. Jak všichni víme, čůrající cizinec je nechopen racionálně uchopit směnný kurz! ;)) (Krabice i se stojanem potom z WC zmizla, v den plánované návštěvy ministra kultury… ;)

Závěr

Jestli jste s návštěvou Valtic, nebo Salonu vín dosud váhali, neblbněte a co nejdřív se tam vydejte. Přes víkend v sezóně prý bývá docela narváno (zatím nebylo), přes týden je však skoro liduprázdno. Všechna vína i katalog jsou online, můžete si tak v klidu vše nastudovat a rozhodnout se, na co se těšit. Ve spojení s cyklistickým polním cvičením, máte jistotu fantastického víkendu! ;)

Omluva všem za neskutečné pauzy mezi posty, to je ten cestovní bacil. Odteď slibuji, že budu sedět doma na dupě, dopisovat všechny články z cest a připravovat hvězdokupy letních receptur á la cuketka v kadenci dítkami nabitého tobogánu… ;)

Aktualizace k 30.7.2007

Zdá se, že nepřítomnost odlivek vadila i někomu vlivnějšímu než je pan Cuketka a podle mých nejnovějších informací je jimi Salon již vybaven. Určitě je to další krok směrem k návštěvníkovi. Je navíc fajn, že lidi z NVC reagují pružně. Letní expozici také obohatila akce propagující vína rosé – Léto růžových vín.

Aktualizace k 28.8.2007

Po nedávné osobní inspekci musím konstatovati, že úroveň degustace v Salonu zůstává i nadále v blízkosti podprůměru. Odlivky sice jsou přítomny, ale nezapůjčují se. Jak geniální! :(

V rychlosti tady pro vás mám dva tipy nejen na víkend:

• 8. – 9.6. Sýry a víno Prachatice 2007 – 4. ročník nadějné akce
• 6. – 13.6. Kavárna potmě – černočerná tma a espresso Illy na Ovocném trhu

Jestli nevíte, o co jde, přečtěte si o mé návštěvě Kavárny potmě na loňském festivalu ve Varlech. Plánované otevření kavárny na stálo je zřejmě v nedohlednu (ach jo), proto neváhejte a nenechte si ji letos ujít. O akci v Prachaticích vím jen zprostředkovaně, ale myslím, že to bude celkom fajn! ;)

Letošek jsem zasvětil auto-víno-fikaci, čili sebevzdělání v oblasti vína. Kromě návštěv divokých praktických cvičení, tak bude pan Cuketka absolvovat i návštěvy různých seminářů a kurzů. Prvním z nich je degustátorský kurz Oeno-2–3, na který jsem si zajel do Brna. Zajímá-li vás, jak to na takovém kurzu vypadá, clickněte-2–3! ;)

Oeno-2–3

Kurz, který se konal v prostorách restaurace Nebeský mlýn uspořádal spolu se svým týmem Vladimír Šálovský – degustátor a oenolog. Intenzivní program byl rozvržen na dva dny, ve kterých jsem ochutnali přes 80 vzorků vín. Každý účastník kurzu měl své místo z nezbytnými potřebami, o hladký průběh se staraly dvě asistentky a celý kurz měl svůj doprovod v podobě praktické slideshow prezentace na plazma obrazovce.

Z nabitého programu vypichuji několik kapitol, ke kterým vám něco napíšu, abyste měli představu, oč na takové akci běží. Overall neměl kurz žádná hluchá místa, všechny části byly do určité míry zajímavé (alespoň pro mne!) a pěkně to šlapalo. ;)

Technologie výroby vína

Základní znalosti vinohradnictví a výrobního procesu vín, to je taková malá abeceda každého, kdo se vínem zabývá (rozuměj – popíjí se skrytým edukačním záměrem ;) Probrali jsme si jak to vypadá na vinici, jaké jsou klíčové faktory při vinobraní a zpracování hroznů. Hlavní mantra vinaře totiž zní – základem pro kvalitní víno je kvalitní hrozen. Propluli jsme i klasickou kaskádou výroby vína bílého, růžového (+klaretu) a červeného.

Tento teoretický základ předcházel praktické ukázky, kde byly probrány další specifické technologie při výrobě. Ke každému bodu byla krátká teorie a hned vzápětí vzorky, na kterých jsem si vše vyzkoušeli. Co víc si přát? Prozkoumali jsme charakteristiky metody sur lie (ležení na kvasinkách), moderní řízené kvašení (+ naopak uvařené hrozny), malolaktickou fermentaci, ledová a slámová vína, fortifikovaná vína a vína barikovaná. Lepší než deset knih.

100 bodový systém hodnocení

Aktuálně nejpoužívanější skórovací škála pro hodnocení vína u nás i ve světě je tzv. 100 bodový sytém hodocení. Celkem 100 bodů je rozděleno mezi barvu, vůni, chuť a celkový dojem. To vše po pečlivé a systematické degustaci. Tady jsme si zahráli na malou hodnotitelskou komisi (i s panem předsedou) a několik vzorků jsme skupinově rozdrtili. Velice názorně jsme si ukázali to, že hodnocení je přeci jen jenom jedno zprůměrované číslo, jehož vyždímání z rozbouřené komise je obtížné a jehož vypovídající schopnost je omezená. ;)

Testování senzorických schopností

Předtím, než jsme vykročili k desítkám vzorků k degustaci, proběhlo krátké povídání o senzorice s praktickou ukázkou. Líbilo se mi, že se probrala psychika. Když do vás hučí deset lidí v kuse, že v „té frankovce“ cítí švestku – poddáte se? Na základní úrovni se testují čtyři základní chutě – slaná, sladká, kyselá (kys. citronová) a hořká (chinin). Dostali jsme čtyři vzorky s ochucenou vodou, které jsme měli určit a řeknu vám – bylo to docela napínavé!

Školení nosu čili cvičme v senzorickom rytme!

To samé, ale ve velkém následovalo u cvičení nosu. K dispozici byly kompletní sada profesionálních vonných esencí Le Nez du Vin! Jsou to takové malé lahvinky s přesně vymezenou vůní, která se před očicháváním ředí ve vodě. Hlavní sadu 54 vůní jsme projeli nejdřív s výkladem. Poté se pořadí náhodně proházelo a následovala slepá poznávačka. Pro mne osobně zlatý hřeb kurzu, moc jsem si to užil. Od absolvování kurzu jsem na nikdy nekončícím lovu nových vůní. Snažím se ulovit a zapamatovat, alespoň jednu denně. Teď v létě, kdy všechno kvete a plodí je to o tolik snazší. ;) (Přidejte se!)

Vady vína

Část kurzu s vysokou užitnou hodnotou. Pokud si občas objednáváte v restauraci víno, určitě víte, že ochutnávka před rozléváním neslouží k tomu, abyste zjistili jestli vám víno chutná, ale jestli nemá vadu! Těch vad bylo prezentováno cca 13, všechny s praktickou ukázkou (i teorií) buď na skutečně vadném víně, nebo alespoň esencí z Nez du Vin. I když to není úplně příjemné, je to maximálně praktické. Víno postižené korkem (TCA), víno staré (zoxidované) a zředěné by myslím měl poznat každý!

Clef du vin

V průběhu degustací došlo i na magické udělátko Clef du Vin. Jedná se o tyčinku na jejímž konci je umístěn kousek patentované slitiny, kterou spolu po navrhli sommelier Franck Thomas a chemik oenolog Lorenzo Zanon. Slitina napodobuje přirozený proces stárnutí/vývoje vína a startuje ve víně patřičné chemické reakce. Účinek je podle slov výrobců nakalibrován tak, že na působením na 10cl vína po dobu 1 sekundy, víno „zestárne“ o 1 rok. Zní to hodně přitažené za vlasy a moc se mi to mu nechce věřit. Kdybych ale měl věřit své cuketčí senzorice, tak určité jemné změny v chuti a vůni jsem na prezentovaném vzorku Frankovky pozoroval. Otázkou je, do jaké míry zapůsobila naše compliance účastníků semináře. ;)

Jestli uvidíte CdV někde na živo, nechte si jej prezentovat a vyzkoušejte. Je to určitě na dlouhou debatu! Nejlevější varianta stojí 2670,– Kč.

Update: mrkněte se, jak dopadl Clef du Vin v této epizodě WineLibrary TV! ;)

Vlastnosti odrůdových vín

Tato část zabrala skoro polovinu druhého dne. Seznámili jsme se se všemi hlavními odrůdami pro bílé i červené víno, které jsou na trhu. Vždy krátká teorie, způsob jak rozpoznat a praktická ukázka. Několik desítek vzorků! ;) Důraz byl kladen na vína z Moravy. Na některých vzorcích (Pálava, Kounice) jsme si ukazovali i typické projevy určitých oblastí ve víně – tzv. terroir.

Trojúhelníkový test a test na odhalení vad vína

Úplně na konec bylo praktické otestování našich čerstvých znalostí, které mně hodně bavilo. Nejdříve obávaný trojúhelníkový test. to před vás postaví tři vzorky vína, z nichž dva jsou shodné a jeden se nepatrně liší. Vy samozřejmě vůbec nevíte v čem se ten jeden odlišuje. Jestli je to ve vůni, v obsahu kyselin nebo v odrůdovém složení. Máte tam prostě tři krát tři vzorky a pouze své chabé smysly! Samozřejmě nemusím připomínat, že typický průběh spočívám v tom, že vám ty tři vzorky buď absolutně splývají, nebo se naopak jeví odlišně všechny tři. Váš mozek se škvaří a víno se směje! ;) To vše pochopitelně v neúprosném časovém limitu…

Druhým, poměrně náročným testem bylo odhalování vad vína u deseti různých vzorků. U každého jste měli určit, zda-li je přítomna nějaká vada a pokud ano, tak ji přesně specifikovat. Osobně jsem se nechal mírně vyviklat a objevoval jsem hojnost všemožných vad i v naprosto zdravých vínech. Poučné, až to praští!

Závěr

Cena dvoudenního kurzu byla 6900,– Kč. Za tuto poměrně vysokou cenu jste však dostali maximum, kterého se do těch dvou dní dalo napresovat. Kurz určitě nebyl pro úplné začátečníky – tempo bylo maximálně intenzivní a rychlé. Bez přítomnosti určitých základů, byste možná brzy ztratili hlavu (ve víně). Obrovské pozitivum je, že jste měli po celé dva dny k dispozici zkušeného degustátora, se kterým jste si mohli paralelně srovnávat (a diskutovat) své vlastní dojmy z jednotlivých vzorků. To je zejména vhodné, pokud už nějaké amatérské zkušenosti máte, ale chcete si je s někým konfrontovat a ověřit.

Materiálně byl kurz dobře připraven – management vzorků a zázemí fungovalo. Účastníci se tak nemuseli skoro o nic starat, jen o ta nebohá senzorická čidla. Každý absolvent kurzu obdržel kromě obligátního osvědčení na závěr i výukové materiály v elektronické podobě.

Pro pořádek uvádím, že na účast v tomto kurzu jsem dostal od pořadatelů kurzu Oeno-2–3 slevu. Podrobnosti o kurzech, stejně tak termíny a ceny kurzů naleznete na adrese www.oeno.cz

Stručné shrnutí letošních návštěv pana Cuketky za vínem pro všechny, kteří si letos jako on vytyčili ochutnat alespoň tisíc vzorečků… ;)

Grand Prix Vinex 2007 – BVV

Pro mne zatím nejlépe zorganizovaná letošní akce! Vysoká úroveň na straně hostů i personálu. I když je možné, že za tu pohodu vděčí akce téměř nulové propagaci a nemožnému datu/času konání. Kde jinde se vám může stát, že máte chvílemi celý degustační stánek s GP Vinex 2007 a hosteskou jenom pro sebe? Znovu vypichuji perfektně zvládnuté odlivky, karafy s vodou, led a oplachovače – vše na starosti pořadatele pro celý pavilon. Toto by mělo být normou pro všechny akce podobného rozsahu. Detaily a enografologický rozbor zde…

• vstupné: 250,- Kč
• degustační sklo: v ceně
• počet vzorků: 273 v GPV + 35 moravských vinařů
• cuketkowitz rating: 8/10

Víno & Destiláty 2007 – Výstaviště Praha

Pravděpodobně největší soudobou akcí v Česku je veletrh Víno & Destiláty 2007. Po celé tři dny jste měli na pražském Výstavišti možnost ochutnat stovky vín z celého světa a seznámit se s desítkami různých vinařů. Pan C. nebyl zrovna ve formě a tak dorazil až na poslední den, motivován hlavně možností bližšího seznámení se soudsedy matesolovic a jejich želízky v ohni ;)

Akce nezklamala svým rozsahem a i úroveň vystavovatelů a hostů byla, až na drobné výjimky, převážně vysoká. Jediné co mně pozlobilo, byl chaos co se týče odlivek, vody a udržování čistého skla. Odlivky na některých stáncích chyběly, voda byla téměř vždy podpultově na vyžádání a samostatné oplachovače jsem nezahlédl. Pořadatelé sice roznášeli čisté sklenice na tácech a i voda byla k dispozici u prodejců stojanů s vodou, ale kapacitně to podle mého vůbec nestačilo. Přimhouřím-li ale očko, tak to byl velice příjemný a snad zase za rok opakovatelný zážitek! ;)

• vstupné: 400,- Kč / den
• degustační sklo: 50,- Kč nebo 100,- Kč
• počet vzorků: v soutěží 420, jinak nepočítaně z celého světa!
• cuketkowitz rating: 7/10

Valtické vinné trhy 2007 – Valtice

Masová akce s osobitou atmosférou, která moc nepřeje poklidnému degustování. Má tradiční organizační slabiny, které vyvažuje prostředím a dlouholetou tradicí. Ideální pokud se chcete dobře a levně opít, přejíst pečeným selátkem venku na trávníku a poté akci zakončit na libovolné místní diskošce. Hasiči Valtice zde!

• vstupné: 50,- Kč + víněnky á 5,- Kč
• degustační sklo: 40,- Kč
• počet vzorků: 835, v drtivé většině Morava
• cuketkowitz rating: 6/10

Galerie Rýnských ryzlinků 2006 – Národní dům vína

Jedna z nejmenších akcí, přesto velice sympatická. Kultivované prostory, pořadatelé i hosté. Špičková degustační pohoda a výhodný poměr cena/výkon. Jedinečná možnost vypracovat si svůj soukromý degustační profil odrůdy Ryzlink rýnský! Více o riesling-storming tady…

• vstupné: 350,- Kč
• degustační sklo: v ceně
• počet vzorků: 132 ČR + EU
• cuketkowitz rating: 7/10

Festival vín staré Evropy – La Casa Lusitana

Rozsahem nejmenší akce vinotéky La Casa Lustitana, která byla zvládnutá docela dobře. Na to, že se v podstatě jednalo o firemní prezentaci několika vinoték, mi nepřišla cenově výhodná. Cena jednoho vzorku byla od 10,- do 60,- Kč, organizačně dobře zvládnuté a personál až na malé výjimky perfektně informovaný. Vůbec bych ji sem nedával, nebýt portugalských vín Monte do Pintor, na která jsem se tam bezvadně namotal. Dobře mi tak! ;)

• vstupné: víněnky á 10,- Kč (průměrná cena vzorku 25,- Kč!)
• degustační sklo: na zálohu
• počet vzorků: 6 zemí/stolků, cca 60 vzorků
• cuketkowitz rating: 4/10

Jsem teď asi u 400. vzorku! Stihnu to letos? Kolik ochutnáte vín za rok? Pojďte závodit! ;)

Všem 272 účastníkům naší Fairové soutěže se tímto omlouvám za opožděné vyhlášení! Zároveň děkuji všem za odpovědi v dotazníku. Hodně mě překvapilo kolik z nich bylo originálních a kupodivu i k věci. Vyplněné postřehy k fenoménu Fair Trade byly pro tým lidí z Fairově.cz natolik zajímavé, že k nim ještě plánují připsat odpovědi na nejčastější témata. Nyní k samotnému vyhlášení…

Jako bonus za delší čekání i jako odměnu za pečlivé vyplňování jsme místo původních 10 soutěžících vybrali rovnou 15! Všech 15 šťastlivců získává nákupní poukázku v hodnotě 200,- Kč pro nákup v eshopu Fairově.cz. Všechny výherce ještě osobně obešlu, pro kontrolu zde ještě uvádím anonymizované vítězné emaily:

• mir***@centrum.cz, mir*@******.sk, k*****[email protected]
• katka******[email protected], EB*****@seznam.cz, michal.d******@gmail.com
• h****[email protected], P.J******[email protected], motyl*****@seznam.cz
• *****[email protected], M.B****[email protected], katka.l******[email protected]
• tomask******@seznam.cz, nina***@centrum.cz, smital***@****.****.cz

Gratuluji! ;) Pro uplatnění výhry použijte při nákupu stejný email jako pro výhru a do poznámky nákupu uveďte, že se jedná o výhru ze serveru pana Cuketky. Pokud si náhodou nebudete jisti, že jste mezi výherci – napište mi a já to ověřím.

Všem zúčastněným děkuji za účast. Všem, kteří jste nevyhráli – nezoufejte, už teď pro Vás připravuji další soutěž!

O tom jaké byly letošní 40. Valtické vinné trhy. Plus jedno malé akční moravo-video!

Valtické vinné trhy

Letošní trhy jsem vzal přepadovou metodou na půl-otočku, intenzivním šestihodinovým náletem. Letošní VVT bylo jednovaječným dvojčetem VVT loňského – s jedinečnou vřelou atmosférou, ale i s klasickými nešvary:

• už hraniční kapacita jízdárny Valtického zámku
• chybějící vzorky – nejčastěji medailové, na některých stanovištích chvílemi chyběly i desítky vzorků
• zbytečné frontové chumle u stánků (poddimenzovaný rozlévací personál)

Plus body jdou za mírné vstupné, cimbálovku a ženiélní stánek s oficiálním občerstvením, ve kterém jste mohli své konzumační lístečky (á 5,- Kč) proměnit ve škvarky, nakrájenou klobásku nebo čerstvě restovaná játra.

Zde slibované rozhlédnutí z degustačního epicentra:

Vzorky

Ve všeobecné tlačenici se mi podařilo probojovat k slušným 40 zářezům na pažbě. Projel jsem si zlaté a stříbrné medaile u většiny kategorií a pak ostatní zajímavé kousky. Nevynechal jsem ani dva champióny VVT 2007. Letos byl premiérově vyhlášen i pro červené víno:

• Sauvignon 2006 výběr z hroznů (11,6 zb.cukr) – Čebav s.r.o. Tvrdonice
• Cabernet Sauvignon 2006 výběr z hroznů (2,9 zb.cukr) – Vinařství Libor Veverka Čejkovice

Oba shodně 91 bodů, naleštěné ovocné kousky, svůdné, velice (o)pitelné. Pro mne možná až příliš vyzývavá blondýna s brunetou ;)

Po medailích jsem finišoval ve stáncích „Ostatní bílá vína, cuveé“ a „Ostatní červená vína, cuveé“, kde byly k dispozici méně známé odrůdy a malinko kupáží. Namátkou:

• Malverina BIO 2005 p.s. (!!!) + Laurot BIO 2006 p.s., Vinselekt michlovský
• Devín, Gelber Muskateller, Neronet, Blauburger, Ariana, Fratava…

Kromě těchto, spíše studijních kousků, jsem moc štěstí neměl, a o svého on, mého srdce žampión, jsem nezavadil. Mé regiony vínového potěšení zkrátka nezaplály…

…možná příště. 41. ročník to jistí!

Vydatný předkrm jste již doufám zhltli, následuje dvojitý hlavní chod v podobě výjimečných restaurací Gundel a Kéhli. Dojde i k zamihotání deseti cuketek z desíti…

Kéhli vendéglő

Za tip na návštěvu restaurace Kéhli vděčím čtenáři Kocourovi, který mi něco o Budapešti prozradil do mailu. Nebýt jeho, přišel bych o jeden z nejlepších zážitků z Budapešti. Díky! ;) (Malá nápověda pro ostatní – pan Cuketka vaše tipy do mailu a do komentářů přímo zbožňuje!)

I když to na první pohled nevypadá, tak Kéhli je vyhlášený budapešťský podnik založený již v roce 1899 rodinou Kéhli. V jejich seznamu V.I.P. hostů najdeme Václava Havla, Vinetůa nebo třeba i Terminátora. Ti všichni vzdali hold nenápadné tradiční hospůdce na okraji města. Cesta k ní je docela napínavá, nejdříve mega-betonový most přes Dunaj, poté výhled na desítky nechutných paneláků. Kéhli, spolu s několika málo domy a kostelem, se komoušům ubránili a dodnes tvoří poklidnou oázu mezi panelovými útesy.

Usazeni jsem byli svižně. Restaurace má bar, velkou hlavní jídelnu, malebnou zahrádku ve dvorku a hned vedle ní malou prosvětlenou jídelničku, kde jsme seděli my. Styl je spíše selský, rustikální, přesto jsou všechny stoly perfektně upraveny a prostřeny. Všimněte si fikaného svícnu – baňka se zkumavkou plné vody, ve které svíčka plave. Nezáleží jak se zkracuje, zákony fyziky udržují stále stejný kousek nad vodou!

Ujal se nás svérázný pan číšník, postarší s obstojnou angličtinou, který si po každé naší objednávce něco mrmlal pod maďarským fousem. Mně připadal vtipný, úplně jsem si ho představoval, jak si se stejným přístupem vychutnával celebrity ;) K pití jsem srdnatě kombinoval maďarské pivo Dreher a nějaký maďarský ryzlink spolu se zbytkem skupiny. Wine list byl maďarsky, takže si nepamatuji oblast ani vinaře. Ročník 2002 – ryzlink méně čiperný, ale za 3000 HUFů a k jídlu posloužil dobře.

Toliko ke kvantově skokovému snoubení, přistupme k polévkám (680 – 780 HUF). Ta nad odstavcem je rybářova polévka s kousky ryb a na paprice.

Dále jsme měli lesní houbovou se žlutým hřibem (yellow boletus – klouzek?), gulášovou a ještě dvě, které si nepamatuji. Všechny byly sice s paprikou, dalo by se říci upapo (univerzální papriková polévka), ale výtečné a dobře nakombinované s hlavní příchutí.

Já jsem si objednal sebevražedný special soup – hovězí vývar s morkovou kostí, servírovaný v nádherném smaltovaném kastrůlku (1980 HUF). U okolních stolů si ji objednával skoro každý, zřejmě místní oblíbená specialita!

Polévku servírují se dvěma nádhernýma morkovýma kostma, pohodlně zabalené do ubrousku pro snadný úchop spolu s morkovou vidličkou na šťourání.

To vše ještě s porcí toastů s česnekem!

A aby toho ještě nebylo málo, tak pikantní papriková směs a čerstvá zelená paprika!

Kosti obsahovaly velkorysé množství morku fantastické konzistence i chuti. S česnekovým toastem a vývarem to byla koncentrovaná masožroutova mana.

V tomto okamžiku jsem již levitoval i se židlí pět centimetrů nad zemí a hlavou se mi honilo – Creutzfelde & Jakobe račte vstoupit! Jsem připraven platit svým trouchnivým mozkem!

Zapomněl jsem dodat, že ta polívka byla naprosto fantastická – se šafránem, zeleninkou, masíčkem a jedním obřím játrovým knödlem ;) Co dodat? Jestli to nevíte, tak takhle vypadá deset cuketek z desíti!

Pojďme na finále. Následuje místní specialita – filé z candáta upravené podle strýčka Pišty Takácse (2980 HUF). Bazální úprava, přesto úplný a bezchybný pokrm. Přejemné candátí masíčko (bez jediné kostičky) v kombinaci s houbami na bylinkách (typická maďároš varianta), k tomu vařený brambor s máslem a bylinkami. Jsem rád, že jsem měl tu čest ochutnat.

Tady zvěřinová specialita – bažant s ovocnou náplňkou (švestky, meruňky, …) ve slanině, jablky z trouby, bramoborovou kaší a košíčkem s brusinkovou marmeládou (3980 HUF). Kéhli umí i zvěřinu. Naprosto bez chyby!

Na posledním obrázku jsou fritované kousky candáta, podávané s bylinkovými brambory a omáčkovníkem plným „tatarské“ omáčky. Trošku slabší úprava, candát si přesto zachoval svou bezkonkurenční jemnost a šťavnatost.

Jak vidíte oběd v Kéhli rovná se absolutní smyslové anihilaci. Ceny za tyto lahůdky jsou velice přístupné. Drtivá většina českých podniků ve stejné kategorii se může odejít klouzat na exkurzi do Budapešti. Dezerty jsme s největším sebezapřením přeskočili a pospíchali jsme zpět do víru velkoměsta. Návštěva Kéhli byl jedinečný zážitek a při jakékoliv další návštěvě Budapešti to bude můj domovský podnik. (A ten morek…!)

Gundel Restaurant

Přitvrdíme. Restaurace Gundel patří mezi TOP 5 podniků z Budapešti a možná i z celého Maďarska (minimálně cenami pokrmů), přesto ještě nedosáhla ani na jednu Michelinovu hvězdu (pokud se nymýlím). Historie podniku sahá až do roku 1894, kdy se ještě jmenoval Wampetics. Ten v roce 1910 převzal Károly Gundel a vybudoval z něj novou budapešťskou legendu. Po roce 1949 následovalo znárodnění a dlouhodobá dehonestace státním molochem, kterou v roce roce 1992 ukončili Ronald S. Lauder a George Lang (původem Maďar). Podnik postavili na nohy, redesignovali, navrhli nový koncept a protože byli docela v ráži, přikoupili k restauraci i vlastní tokajskou vinici.

Gundel sídlí v mohutné vile se zahradou v blízkosti parku a náměstí hrdinů. Interiéry i exteriéry (vyžaduje Javu) jsou upraveny do těch nejmenších detailů a už na první pohled má to místo něco do sebe. Atmosféra, feng-shui nebo duch místa – to jsou nepochybně hlavní zbraně, které vás uzemní již při vstupu na pozemek. Dá se to krájet.

Usazení po mé předchozí rezervaci proběhlo naprosto hladce. Přišel jsem přesně na dvanáct, kdy otvírají, navíc byl pěkný den, takže jsem si vybral místo v obrovské zahradě. Mohutné javory (nebo platany) porostlé břečťany, květinové záhonky, vkusné stolování a opět naprosto dokonalá atmosféra, na kterou snad mají Gundeláči patent. Začal jsem minerálkou (0,7l 1350 HUF, v samostatném chladiči) a výběrem z pečiva s bylinkovým máslem. Vše bylo oká, všimněte si ale krásných talířků a příborů – vše nadesignováno speciálně pro Gundel s typickými emblémy a slony.

Na másle dokonce papírek s logem, ale to už mi přišlo trošku moc, navíc se takhle nepěkně umastil. Ve výběru z menu jsem kopíroval základní gundelácké šestichodové menu, které jsem kvůli časové tísni zredukoval na tři. Začíná se paštikou z maďarských husích jater připravených na Tokajském (4800 HUF). Ta paštika se dělá z maďarské obdoby foie gras, ale jen to tak není pojmenováno. Jak vidíte na fotce podávají paštiku ve dvou plátcích, k tomu malá houska, cherry rajče, stříkanec z balsamikové redukce, polníček a aby toho ještě nebylo málo, tak je tam aspik z Tokajského. Co nevidíte je taková meruňková (možná i další ovoce) marmeláda, která se schovává za plátkem paštiky.

Tento chod je automaticky podáván s deckou Tokaj Aszú (5 putní, r. 2000) z jejich domácí vinice (na obrázku). Tokajské i tokajem ochucená paštika vyšlo v pěkné harmonii. Zbytek talíře už mi přišel méně smysluplný – rajče, polníček i ty balsamikové čmáranice mě spíše rušily. I přesto to byl fantastický zážitek z tradičního pokrmu a dokonalého snoubení vína.

Jako hlavní chod jsem si dal opět candáta – na pánvi připravený filet z candáta ve stylu Gundel, na listovém špenátu, s omáčkou z Egri Chardonnay a „zeleninovými perlami“ (5720 HUF). Byla to absolutně majestátní a bezchybná flákota z candáta, bez kostičky, superjemná a v ústech se rozplývající. Omáčka i špenát byly spíše slabší, zeleninové perly v podobě kuliček z mrkve, brambor a cuketek byly vtipné a pěkně ladily. Když bych si měl vybrat mezi candátem z Gundelu a Kéhli, tak by velice těsně vyhrálo Kéhli. Kdybychom přihlédli i k ceně je to ještě jasnější. Perličkou bylo servírování perfektně temperované porce pod klasickým kupolovitým poklopem.

K rybce šlo na doporučení obsluhy víno u kterého si nejsem dvakrát jistý původem, i když mi to bylo dvakrát zopakováno. Mělo by to ale být víno vzácnější maďarské odrůdy Kéknyelű z Badacsonyi ročník 2004 (1800 HUF) – lehké suché bílé, k rybce se přilévalo skoro samo.

Jako dezert nemohlo jít nic jiného, než zdejší nejslavnější receptura – palačinka Gundel (1520 HUF) na klasický způsob. Je to palačinka s náplní z vlašských ořechů, rozinek, citronové kůry a rumu, podávaná s čokoládovou omáčkou. Znám ji už asi deset let a teprve teď jsem měl možnost ochutnat originál! Palačinka i s náplňkou byla dokonalá, čokoládová omáčka připomínala spíše pudink, ale perfektně vše jistila. K palačince šlo opět Tokajské – Disznókő Tokaji Aszú 4 p. 2001 (1500 HUF), velice pěkné!

Jak vidíte Gundel je hódně drahý a upřímně si myslím, že nepodává úplně ideální poměr cena/výkon. Platíte tady hodně za značku a místo, ale pokud si to chcete zkusit, tak proč ne – je to docela zábavná show! ;) Nezmínil jsem servis, který byl naprosto bezchybný, „fiendly“ a snažil se na 120%! Už v začátku, nějakým mi záhadným způsobem, vycítili mé tempo (v důsledku časové tísně rychlejší) a sázeli jednotlivé chody přesně podle mých potřeb. Bez čekání či popahánění. Pán s příborama si mě odhadl a při rovnání příborů pro jednotlivé chody, mi je hned vysvětlil, abych se snáze vyhnul faux pas.

Zajímavost na závěr – v obou restauracích bylo již na účtě započteno spropitné. V Kéhli to bylo 500 HUF na osobu, v Gundelu připočítají 12% k celému účtu.

To byla Budapešť, hlavní město našich rakousko-uherských spoluobčanů. Těším se na repeté!

Jak vidíte, příští dva týdny jsou docela nabité. Pokud jste zdejším pravidelným čtenářem, určitě byste měli vyzkoušet alespoň jednu akci z následujících:

• 11. – 12.5 Valtické vinné trhy – jubilejní 40. ročník největší moravské bitky!
• 15. – 17.5. Víno & Destiláty 2007 – velká akce pro Pražáky ;)
• 18. – 19.5. 13. Slavnosti chřestu – Ivančické chřestění na plné knedle

Snad se tam někde potkáme ;) Pokud jsem něco vynechal, směle doplňujte v komentářích!