Rubrika: Recenze podniků strana 4

Druhá porce šťavnatých zážitků ze Španěska. Tentokrát vám představím úžasně pestré fotky z tržnice v Zaragoze, nakoukneme spolu do dvou roztomilých obchůdků se sladkostmi a pečivem a nakonec se mrkneme malou špeluňkou do domácí španělské kuchyně…

Mercado Zaragoza

Na titulce vidíte vstup do obrovské Zaragozské (? ;) tržnice plné všech možných i nemožných čerstvých produktů. Desítky prodejců, obrovský ruch, handrkování, porcování masa přímo na místě, šíléná směsice záhadných vůní… To vše na jednom místě, přehledně, čistě a hlavně bez teplákovek z číny nebo falšovaných cédéček. Fotil jsem jako smyslů zbavený a podle toho to taky vypadá (metoda „point & make bad shoot“). Začneme s rybami a mořskými plody:

Sortiment i ceny jednotlivých produktů se docela lišily. Pro dobrý nákup je tedy určitě potřeba znát dobře místní prostředí.

Většina stánků byla takhle malinkých, no i když malinkých je slabé slovo – i ty nejmenší měly daleko větší nabídku, než většina českých hypermarketů.

Zde část stánku zaměřeného pouze na mořské plody s důrazem na krevety, langusty, langustiny a podobné neplechy…

Tady je jeden větší stánek s moc milým a komunikativním personálem, u kterého bych nejraději strávil vyptáváním celý den :) První část – krevety, mušle, chobotnice a ostatní mořské plody.

Rozuměl jsem asi tak desetině popisků… holt, středoeveropská cuketka, nooo ,)

Tady nabídka pokračuje výběrem čerstvých chlazených ryb.

A ano, pana Cuketku byl někdy doslova v ohrožení. Zde oživlý louskač cuketek:

Tato strana stánku patřila podivným rybám placaticím – něco pěkného na talíř (ale jsou prý nedostižně vynikající!). Všimněte si pěkně vysmáté prodavačky v pozadí (lovely!)

Ryby a mořské plody tvořily odhadem tak asi jednu třetinu celé tržnice, další třetinu zabírali řezníci a uzenáři. Vždy velice přísní chlapíci s nabroušenými noži! Výběr opět velmi široký – levné a základní věci, regionální speciality i speciality platné pro celé Španělsko.

Jak vidíte, za voňavou a chuťdrásající barikádou z pochoutek někdy nebylo prodavače ani vidět :)

Tady pro změnu jedno z mnoha řeznictví. K dispozici byl ultimátní sortiment hovězího, vepřového, skopového, telecího, zvěřiny a veškeré drůběže, včetně všemožně upravených vnitřností a produktů z nich. Kdopak najde na obrázku jehněčí hlavičku?

Pro vegetariány to moc nebylo, převažovalo skutečně většinou jen maso. V celé tržnici jsem objevil asi „jen“ tři-čtyři stánky zaměřené na sýry. Ono pro španěly přeci jen jasně dominuje Jamon, chorizo a podobné laskominy. Tady je jeden ze stánků se sýry – převažovaly trvdé a polotrdé sýry. Specialitou regionu je sýr vyrobený ze tří druhlů mléka – z kravského, z ovčího i z kozího, který jsem si přivezl a později si jej spolu detailně ochutnáme.

V tom samém byl k zahlédnutí sortiment španělského medu, ceny překvapivě odpovídají zhruba těm českým.

Na závěrečné odlehčení jeden ze stánků se zeleninou specializovaný na česnek.

Tenhle červený po třech paličkách jsem si hnedle odnesl. Stará paní, která ho prodávala, o něm tvrdila, že je to ten nejlepší česnek v Zaragoze. Uvidíme :)

Doufám, že se vám tohle malé nakouknutí do tržnice líbilo a že jste si udělali alespoň základní představu o tamní nabídce. Jdeme dále, tentokrát hříšným směrem sladkosti a lahodné pečivo!

La Flor de Almibar – Fantoba

Nenápadný obchůdek Fantoba plný těch nejfikanějších laskominek a rafinovaných koláčků a dortíků. V Zaragoze má tradici již od roku 1856 a je spojen se spoustou lokálně významných jmen a událostí.

Překrásně archaický interiér zařízený ve dřevě zdobí spousta novinových výstřižků s odkazy na tuto malinkou pastelerii. Všude na vás číhaly naprosto nepředstavitelné čokoládové či prostě jen sladké vymyšlenosti, ze kterých se doslova motala hlava. Sami musíte uznat už jen podle obrázků, že to místo má něco do sebe :)

Bohužel jsem jej museli proběhnout jen velice zběžně, ale snažím se na svůj jarní pobyt s nimi domluvit komentovanou prohlídku nebo alespoň detailnější reportáž…

Desítky druhů dortíků k prozkoumání…

Spousta lákavých tvarů a barev…

Na cestu jsem slupli alespoň malý, neskutečně dobrý kokosový dortík a do kapsy jsem si nabral na ochutnání místní specialitu – Frutas de Aragon a ještě místní druh sladké tyčinky – obojí teprve budu rozbalovat .

Panaderia & pasteleria Lalmonda

Lalmonda narozdíl od Fantoby ilustruje méně honosnou malou pekárničku s cukrárnou, kde si můžete přes den zaskočit pro něco malého na svačinu či snídani.

V nabídce dominovaly sladké koláčky, rohlíčky a všemožné křupavé a sladké záludnosti všech tvarů. K tomu standartní nabídka pekárenských výrobků.

Ochutnal jem moc dobré a křupavé srdíčko z překvapivě slaného těsta, místy potaženého sladkým karamelem. Název jsem samozřejmě obratem zapomněl :)

Všichni místní v obchůdku si ke svému nákupu přidávali tyhle srandovní tyčky. Moc jsem nepochopil na co jsou dobré, ale osvědčily se mi jako turisticky-architektonické ukazovátka s výhružnou funkcí…

Churros

Sladká španělská občerstvovací klasika churros, na které mohu směle demonstrovat těžký řivot foodbloggera v akci. Jdete kolem otevřeného stánku poprvé a jste totálně přejedení. Podruhé profičíte v zaneprázdněné rychlosti kolem a řeknete si, že ty churros ještě chvíli počkají. Potřetí se konečně vypravíte na místo s foťákem a čeká vás zavřený stánek po prodloužené siestě.

Nebojte, stejně vám neunikou! Zapátral jsem ve svém archivu a co nevidím? Fotky stánku s churros z Barcelony z roku 2005!

Churros jsou takoví srandovní fritovaní hadi ze sladkého těsta, kteří se nejčastěi pojídají s čokoládovou omáčkou. Mi osobně to nepřijde, jako kdovíjaká dobrota, ale je to tradiční záležitost, takže španělé si na churros potrpí.

Nahlédnutí do domácí kuchyně

Druhou polovinu výletu jsem strávil v překrásných a celý víkend zapršených Pyrenejích, kde jsem se horlivě věnoval (=ujídal, nikoliv vařil;) domácí stravě. Berte to pouze jako takovou ilustrativní vsuvku. Španělská kuchyně je neskutečně rozsáhlá a nabízí nespočet odboček k exploraci.

Jako ilustraci mírně odlišného přístupu jsem zvolil tento jednoduchý oběd – dušené fazolky s bramborem, k tomu bílý chléb a olivový olej. Jednoduché a prosté jídlo, přesto tahle kombinace pro nás není moc běžná. Brambory neberou jako přílohu ale jako svébytnou zeleninu. Bílý chleba přikládají úplně ke všemu, k tomu místní olivový olej Bajo de Aragon (mám zakoupeno = ochutnávka) – na zalití zeleniny, ale i na namáčení chlebiku.

Tady máte obrovké bucance čerstvého pyrenejského hovězího od velice svérázného místního řezníka (řeknete mu malý kouek masa a ukrojí vám tříkilovou flákotu!). Každý tento „plátek“ měl kolem půl kila :)

Copak s nimi? No přeci na gril do krbu!

Krom soli nebylo potřeba vůbec ničím kořenit – špičkové (i když velice prorostlé) maso se postaralo samo o dokonalý chuťový zážitek…

Něco podbného v bledě modrém – nádherná jehněčí kýta, rovněž z místních zdrojů.

Okořenit marinádou z olivového oleje, petrželky a česneku, přidat brambory na tlusté plátky a šup s pečínkou do trouby

Co dodat? Opět jednoduchá dokonalost!

Na závěr ještě místní pekařská specialita – jablkový „koláč“. Opravdu – plochý natvrdlý disk z pizzového těsta, který má uvnitř zkaramelizovaná jablka. Přesnější název nevím, ale docela jsem se při snídani bavil!

Pokud jste se bez zemdlení dočetli až sem, gratuluji vám! Natáhl jsem tenhle článek jako jedno dlouhé kolo churros, ale myslím, že to stálo za to! Se Španělskem se ještě neloučíme, stále na mne čeká lednička plná přivezených dobrot k nafocení a ochutnání a také už mám rozpracovány některé skvělé španělské tapas…

Zůstaňte naladěni na vlnách rádia Cuketka, nebudete litovat ,)

Dlouhou pauzu vám musím kompenzovat pořádně naducaným příspěvkem. Toto je první část z mé španělskem inspirované série – několik tapas barů a jedno španělské all you can eat. Pohodlně se usaďte, dopřejte si něco dobrého k snědku (to abyste mi neomdleli!) a pojďme s chutí do toho….

Zaragoza

Zaragoza je na půli cesty mezi Madridem a Barcelonou (region Aragon) a je to moc milé 600 tisícové město, plné historie, nádherné architektury a příjemných lidí. Pan Cuketka v Zaragoze volně pobíhal celé dva dny a první dojem byl více než příznivý. Následující střípky, berte pouze jako první první průzkum terénu – další návštěva se chystá na jaro 2007!

La mejillonera (Moneva, Zaragoza)

Začínáme v docela obyčejném (a příjemně levném!), pro mne přesto nepřekonatelném malém podniku – La mejillonera. Jedná se o tapas bar, kde si u pultu můžete objednat něco jen tak na stojáka, nebo si počkat u pivka na volný stůl:

V době naší návštěvy (cca 21 h.) panoval v podniku přiměřený frkot, na volný bocík jsme čkali cca 10 minut. Jak sami vidíte, design je jednoduchý, neformální – něco mezi barem, jídelnou a fast-foodem.

My jsme si dali pivko a výběr za tří tapas. Na prvním obrázku vidíte specialitu podniku – mušle (=mejillones, odtud název podniku) s pikantní tomatovou omáčkou (2,30 €). Příjemně povedená exotika, ale neohromila ;)

Tady jsou fritované kalamáry a chobotničky se zelenými papričkami a citronem (calamares fritos con padrones, 3,20 €). Kalamáry na rozdíl od těch co jsou k dostání v ČR (mražený polotovar) nesrovnatelně měkké a šťavnaté. Papričky padrones překvapivě nepálivé, grilované, špička!

Na závěr naprostá ekstase ztělesněná v obyčejných patatas bravas (brambory s majonézou a pikantní červenou salsou, 1,20 €). Přiznám se, že tak doboru omáčku (majonéza, aioli?) jsem v životě nejedl – hebounce našlehaná, sametová v chuti, s pikantní česnekovou pointou. Zaslechl jsem, že recept na tuhle majonézu střeží lidé z La mejillonera, jako oko v hlavě.

Ostatně, já bych podobnou omajdu hlídal podobně! V La mejillonera mají kromě těchto tří specialit ještě cca dalších pět kousků. Nabídku udržují úzkou a soustřeďují se na rychlý obrat. Každé jídlo nabízejí v ceně u baru a u stolu, v malé a ve větší porci. Cenové rozpětí je od 1 do 5 € (pivo je za 1,20 €, sklenička vína rovněž).

El Calamar Bravo (Moneva, Zaragoza)

Ve stejné ulici, jen pár kroků vedle, je další sympatický pidipodnik – El Calamar Bravo. Menší bufet čili rychlé občerstvení na stojáka, kde jsou hlavní specialitou různé sendviče s fritovanými kalamárami.

Jak sami vidíte, uvnitř je to opravdu maličké a panuje tam čilý ruch. Kolemjdoucí si dávají různé sendviče nebo kalamáry na talířku jen tak.

My jsme si dali kalamáry s majonézou a pikantní salsou (salsa brava) spolu s pivem (cerveza, značku jsem bohužel opomněl memorovat). Vše co vidíte na obrázku stálo cca 7,50 €, takže žádná drahota to nebyla. Všechno o.k., až na příliš velkou a gumovou bagetu. Příště bych si dal kalamáry jen tak na talířku (jak si ostatně někteří dávali) a k tomu chlebík bokem.

La Cueva en Arágon (Libertad, Zaragoza)

Opět spíše menší, avšak velice dobře promyšlený a perfektně fungující podnik La Cueva en Aragon. V útulných a skromně zařízených prostorách si můžete dopřát skleničku výborného španělského vína (zejména Ballabriga Acutor) po práci a k tomu si dopřát jedinou a zároveň cuketkovsky božskou specialitu – pinchito de champinones (1,15 €). Na tomhle obrázku je ještě docela prázdno, ale než jsem stačil vše dofotit, bylo už narváno k prasknutí!

Všimněte si hromady papírků po zemi. Je to taková španělská specialita – i když jsou na stole boxíky s ubrousky, tak nikde není ani jediný koš, či popelník – vše se háže vesele na zem :) Hned za barpultem si můžete prohlídnout nabídku vína nebo mlsně pokukovat, jak se připravuje místní nedostižná specialita…

A copak to vlastně je? Jedná se o zatím nejdůmyslnější tapas, jaký jsem kdy zažil!!! Jsou to čtyři kloboučky žampiónů udělané na gridlu v pikantní majdě z olivového oleje a česneku. Do vrchního kloboučku je navíc zapečená malá krevetka, všechny čtyři kloboučky jsou propichnuté párátkem a volně položené na plátku bagetky. Hnedle jak jsem to viděl, tak jsem marně bušil zelenou kebulkou o stoleček a pokřikoval – „že tě to ty blbá cuketko nikdy nenapadlo taková smyslná jednoduchost ty blbku!“ ,)

Pinchito de champinones jsou pro mne objevem celé výpavy. Jednoduchá, rafinováná zákeřnost, na kterou budete myslet tak dlouho, doku ji znovu neochutnáte. Nebojte, o nic nepřijdete – ještě dokud si moje chuťové pohárky vše pamatují, pokusím se recept co nejvěrněji napodobit (čili obšlehnout).

Fresc Co (Santa Catalina, Zaragoza)

Zajímavý podnik typu „all-you-can-eat“ Fresc Co mi doporučla čtenářka katka v mé mini-repotáži z Barcelony. Za necelých osm euro tam na vás čeká poměrně široká nabídka studených i teplých jídel včetně ovoce, dezertů a horkých nápojů. Hned u vstupu na vás vybafne asi deset metrů dlouhý výběrový pult se saláty a vůbec se všemi studenými jídly. Výběr je velice široký a myslím si, že vybrat si není pro nikoho problém. Na začátku řady si stačí vzít tác, dva talíře (pro jiototu) a hurá do vřavy. V době naší návštěvy (před siestou) bylo úplně plno a tak to byla trošinku tlačenice.

Takhle dopadnete, když si chcete nabrat úplně všechno a když se celá hladová řada posunuje rychlostí pět metrů za sekundu :) Všechny studené saláty oukej, ale převážně mdlejší chuti či prostě jen ucházející.

Zelenina maximálně čerstvá, široký výběr a pestrost…

V zadní části restaurace byly k dispozici i teplé pokrmy – několik druhů pizzy, jednoduchá paella, teplé polévky, dušená zelenina atp.

Tady vidíte dva pizza plátky, v pozadí zapékaný lilek se sýrem a mletým masem a malou hromádku paelly. Vše o.k., možná o kousek lepší než studené saláty.

Na skutečné „doražení“ slouží koutek se samoblužným dávkovačem teplých nápojů, strojkem na zmrzlinu a boxem s dortíky.

Hned vedle pultík s omezeným sortimentem čerstvého ovoce.

Z následujícího pbrázku si snadno uděláte představu, jak na tom byla naše přeplněná bříška v hodnotě osmi euro ,) Zmrzliny i dortíky byly v pořádku. Káva (preso a kapučíno) byla naopak příšerná – vlažná, vodnatá, nedobrá – zkrátka, jako z automatové mašinky.

Celkově podnik hodnotím jako průměrný, ale za tu cenu uspokojující. Není to nijak extra velký zážitek, ale když si srovnáte cenu prachsprostého menu od McD (cca 5,5 €) s cenou nabídky Fresc Co (cca 8 €), tak není extra co řešit (=jste li v cizím městě, máte nesnesitelný vlčí hlad a v kapse máte posledních osm euro). Pro další srovnání – cena průměrného poledního/tasting menu (překrmy, hlavní jídlo, salát, dezert, nápoje) ve vyšší kvalitě standartních restaurací v Zaragoze se pohybovala od 12-18 €.

Tolik první část zážitků ze Španělska. Nikam neutíkejte, ještě toho přijde docela dost! ,)

První studenou a propršenou podzimní něděli jsem zvolil svou osvědčenou strategii – sebrat se a jít se někam pořádně najíst. Už, už to vypadalo, že odstartuju nový seriál recenzí věnovaný thajské kuchyni. V poslední chvíli však padla volba na podnik, který už hodně dlouho bojuje o své vyškrtnutí z cuketkova bujícího seznamu podniků, určených k navštívení…

Koncept

T.G.I. Friday’s je americký řetězec restaurací, který má po celém světě již přes 800 poboček. Podnik představuje klasickou americkou kuchyni plnou burgerů, steaků a tex-mex specialit, okořeněnou tradičním americkým kýčem v podobě dokonale ladící hudby, designu interiéru a stylu obsluhy. Důraz je kladen na 100% uspokojení každého hosta a určitou míru standardizace jednotlivých jídel. V každé pobočce tak najdete velmi podobné menu, které čerpá ze stejných receptur, používaných koření a dalších surovin. Dá se říct, že jde o určitou fúzi dvou světů fast-foodu a klasických restaurací.

Prostředí a design

Návštěva T.G.I. je vždy takový malý výlet do US. Čeká vás poměrně seriózní (masivní dřevo, kůže) interiér doplněný na stěnách o desítky kýčovitých rekvizit á la amerika – filmové plakáty (my seděli ve společnosti Dr. Venkmana a jeho Ghost Busters ;), cedulky, vlaječky atp. To vše dokresleno vtipnou hudbou (uslyšíte Elvise, vyšisované pecky 80. let, soundtracky atp.). Pro představu – pánské toalety jsou označeny fotografií Darth Vadera, na dámských dveřích pak pomrkává princezna Leila (oba ze Star Wars). Někdo určitě řekne „kitsch jak bitch“, já říkám „oukéj“…

Podotýkám jen, že v naší nekuřácké části jsme nezaznamenali ani náznak zabloudivšího karcinogenního obláčku z cigarety či pachu z kuchyně. Toalety 10/10.

Nabídka

T.G.I. mají velice dobře zvládnutý web a tak se můžete sami mrknout na jejich detailní jídelní lístek. Podávají se poměrně jednoduchá, avšak pro našince docela atraktivní jídla, která jsou hodně založena na mase a tradičních přílohách (americké brambory, hranolky, onion rings etc.). Rozsáhlá nabídka nápojů zasahuje od čerstvých ovocných šťáv a smoothies, přes klasické koktejly a alkoholické nápoje, k moravským vínům. Plus body za velice designově propracovaný a fotografiemi nabitý jídelní lístek, který plní funkci předkrmu sám o sobě (nechtěl jsem ho dát z ruky!).

Vás ale určitě zajímá, co jsme si dali dobrého a jak nám chutnalo? ;) Na úvod ukázka špičkového servisu černého čaje – konvička s vodou, čajový sáček (Dilmah – Earl Grey), dva cukry, med, citron a dvě smetánky, to vše za 30,- Kč. Na mé straně stolu pak přistále jedna poctivá Plze�? za 35,- Kč

Velice lákavé předkrmy jsem obětovali s tím, že si rozhodně uděláme místečko na dezerty. Vrhli jsme se tedy rovnou na hlavní jídla a tam byla volba docela jasná. První vidíte jejich WORLD FAMOUS CHEESEBURGER (jo, takhle se to opravdu jmenuje ;) v menší 150g porci za 120,- Kč (225g potom za 190,-) k tomu hranolky. Tady jsem jen zaplakal, že nemám dva žaludky, protože to jedno sousto, co jsem ochutnal bylo vybuchující! Jem�?oučká textura masa s decentní kouřovou/grilovou chutí, čerstvá a šťavnatá obloha, rozteklý plátek čedaru, to vše v lehce naducané a vo�?avé housce. Stačilo jedno rozplývající se sousto a úplně jsem se orosil (a to se prosím pěkně nerosím denně)! Tímto si mě T.G.I. připoutalo na příští návštěvu ;) Kdo si pamatuje moji recenzi burgrů v restauraci Jáma, tak tohle je hotový masakr nevi�?átek…

Já se nechal nalákat na steak, konkrétně na 200g Filet Mignon (svíčková) za 320,- Kč, který jsem si poručil na medium. Steak se podává s bylinkovým máslem, dušenou zeleninou (zelené fazolky, paprika, cibulka) a cibulovými kroužky. To vše jsem ještě sebevražedně pojistil hranolky ;) Steak byl asi tak z jedné třetiny udělaný na well done, ale jinak v pořádku. Chuťově i konzistencí jeden z nejlepších kusů masa. Přesto za zážitkem z cheesburgeru trošku pokulhával. Malinko nešťastná byla i prezentace, kdy celý filet byl zavalený čtyřmi onion rings a musel jsem si ho na fotku nejdřív vyhrabat. Nezlobil bych se, kdyby příště vše přinesli na větším talíři. Za vypíchnutí ale stojí bezvadně vyhřáté talíře, které jinak v Česku už skoro vyhynuly.

Dušená zeleninka byla křupavá, šťavnatá, barevná a chutná. Cibulové kroužky byly plané a chuťově nevýrazné/tučné, při osolení se to o něco zlepšilo. Hranolky u burgru i u mého steaku jsou kapitola sama pro sebe. Na povrchu skoro bez tuku, krásně do zlatova a naprosto čerstvé. Všechy udělány z pořádných brambor i se slupkou, která jim dodávala chuť, jak má být. Další důvod, proč si T.G.I. dobře zapamatuju.

K dezertům jsme si objednali vanilkovou kolu za 30,- Kč (aby byla iluze z Pulp Fiction dokonalá) a presso Piazza d’Oro za 35,- Kč. Vanilková kolabyla moc fajn. Fotka s ní a s rozpustilou koktejlovou třešní, která si pořád hrála na honěnou s brčkem se mi bohužel beznadějně rozmazala. Tak alespo�? presso, které zhodnotím stručně – perfecto! (před nenahřátou smetánkou zavíram oči)

Smlouvu s červeně pruhovaným ďáblem jsme se rozhodli zpečetit dvojicí klasicky smrtelných sladkých dezertů. První jde můj cheesecake (60,- Kč) odzdobený šlehačkou a čerstvou jahůdkou. Věřte nebo ne, ale vypadá mnohem oslnivěji, než chutná – tj. nezklame, ale ani neohromí.

Finále přenechávám šílenosti s originálním názvem DOUBLE CHOCOLATE FUDGY BROWNIE (110,- Kč), před kterou měla moje spolusolovnice tendenci zasouvat se v obranném gestu pod stůl ;) Jedná se o trojpatrové čokoládově-vanilkové monstrum, plovoucí v malé loužičce z čokolády a oříšků. Natural born killer mozkových buněk a hypnotická past na vaše chuťové pohárky. Další věc k zapamatování u T.G.I.!

Pokud bych vám tedy měl dát nějaké doporučení na menu v T.G.I., dejte si cheesburger s hranolkama a na závěr určitě vyzkoušejte dvojité brownie se zmrzkou. Nebudete litovat.

Obsluha a servis

Já musím jen prohlásit, že management české pobočky zřejmě dobře naštudoval všemožné manuály a guides z US centrály a do všech svých zaměstanců dokonale nadrtil přístup, který je 100% zaměřený na uspokojení potřeb hosta. Samozřejmostí je samostaná uvaděčka ke stolu, po té osobní číšník, který nejen že se představí hezky jménem a pěkně vás uvítá, ale také s vámi zůstane po celý zbytek vaší návštěvy.

Rychlost, preciznost a plynulá komunikace, bez jediného zaváhání. Za celou dobu naší návštěvy jsem nenachytal ani jednoho člena personálu, který by jen tak lelkoval. Každý si vždy našel něco na práci nebo alespo�? rozdával úsměvy na všechny strany.

Závěr

Docela jsem váhal jestli dát devět cuketek z desíti, protože u těch jídel tam přeci jenom určité zaváhání bylo (propečenost steaku, jeho naservírování, plané onion rings), ale nakonec celkový dojem a vůbec nečekaně příjemný a úplný zážitek převážily směrem k tomuto vysokému hodnocení.

Přiznám se, že jsem z těch ostatních podniků, které jsem v poslední době navštívil už tak zlblý, že když jsem tady viděl, jak to perfektně šlape a funguje, tak jsem byl perplex. T.G.I. Friday’s určitě není prodnik pro každého. Jedná se přeci jen o dost vyhraněný amíkovský primitivní styl, na mase založenou kuchyni a fast-foodem ovlivněný koncept. Na druhou stranu je to ve své kategorii vybroušeno do naprosté dokonalosti a čiší z toho poctivost a pracovistost personálu.

Pro mne milé překvapení a v současné době moje nové místo, kam budu v Praze chodit nejen na burgry a smrtící brownies. Věřte, že po obědě jsme se domů kutáleli neskutečně dlouho… ,)

Aktualizace (další návštěva týden poté)

Hnedle další neděli jsem TGI otestoval ještě jednou. Dali jsem si jejich JACK DANIEL’S STEAK (na jedno sto procent) a já konkrétně testnul jejich WORLD FAMOUS BARBECUE BURGER. Dal jsem si tu jejich větší 225g porci (á 220,- Kč) s hranolkama a to jsem neměl dělat, protže se to nedalo absolutně sníst. Takže pro příště buď malý burgřík s pomfitama nebo velký bez. Oproti cheesburgru je přítomná BBQ glazura a tři velké onion rings v těstíčku. Stejně jako předchozí kousek dávám rovněž bezchybných jednosto burgrových procent.

Na ýávěr jsem to pojistili dvojitou objednávkou šílenosti jménem DOUBLE CHOCOLATE FUDGY BROWNIE. byl sjem trošinku zklamaný, protože tentokrát jsme dostali o dost jiný servis. Předtím byly brownies horké na nahřátém talíři a s čoko-polevovou omáčkou na dně s drcenými oříšky. Nyní to bylo všechno studené na studeném talíři a čokopolevo omajda se nekonala. je pravda, že teď to vypadlo přesně tak, jak to mají vyfoceno v jídeláku, ale nebylo to ono. Tedy rada pro příště – své brownies si objednejte ohřáté s pořádnou dávkou čokoládové polevy na dně.

Celý průběh opakované návštěvy byl opět bez mušek. Novinkou byl talířek s papírovými a takovými těmi navoněnými ubrousky k burgru. To minule chybělo a mě se to teď moc hodilo po vítězném boji s tou obří BBQ mrchou. Závěr opakované návštěvy tedy – O.K. ;)

Moje poslední návštěva v řeckých podnicích v Praze. Ze všech testovaných podniků zatím nejlevnější, ale poměrně slušná řecká restaurace Zorbas, kousek od václaváku. Pojďte ochutnat…

Prostředí

ňecká restaurace Zorbas je umístěna kousek od václaváku v ulici Ve smečkách. Za lokalitu docela mínus body – už jen blízkost nejostudnějšího českého náměstí mi nedělá dobře :/ Samotná ulice Ve smečkách a všudypřítomné bordely a „night-cluby“ také lokalitě moc nepřidají.

Interiér vypadá na fotkách docela slušně, ale ve skutečnosti je to o kousek horší. Nevím jestli šetří světlem, ale byla tam docela tma + žádné přirozené světlo. Docela mě potěšila nepřítomnost „řeckých“ malůvek na zdech a víceméně strohý, konzervativnější design. Přesto, restaurace zanechává dojem „průměrně obyčejné české“ hospody. Bez urážky – nic víc, nic míň.

Kapacita je velmi rozsáhlá, v době naší návštěvy (sobota večer) byly z desítek stolů obsazeny jen dva, včetně toho našeho (= zdechl tam pes, ale o psu ještě později :)

Nabídka řeckých specialit

Nabídka jídel je docela široká, ale chybí některé základní věci jako např. jídla z jehněčího nebo telecího. V masitých převládají různé kombinace gyrosu, suvlaki a bifteki. Ostatní kategorie jsou zastoupeny docela rovnoměrně. Teplé i studené předkrmy jsou v solidní šíři. Potěší množství kombinovaných nabídek jak u předkrmů, tak u hlavních jídel – můžete tedy vyzkoušet co nejvíc, aniž byste museli objednávat zvlášť :)

Cenově je to zatím nejvlevnější podnik, který si evidentně na nic nehraje. Může dobře posloužit přes týden jen tak „na jídlo“, stejně tak s přivřením očka přes víkend na nějakou slavnostnější příležitost.

Jelikož můj řecký potenciál i nadšení z těchto podniků značně vyprchalo, bude i následující ochutnávka malinko „slabší“. Netradiční předkrm na začátek – salát Pantzari (čerená řepa s česnekm a oliv. olejem) za 40,– Kč. Pikantní mňamka, kterou jsem ještě nikdy neměl. Zejména by mne zajímalo, kde vzali tak malinkatou řepu :)

K tomu klasika v podobě nesmrtelného Tzatziki za 30,– Kč. Velice příjemná cena, dobrá chuť, ale přišlo mi trošku šlehačkovité – netipoval bych použití řeckého jogurtu. Když ale nebudu brblat a přivru panu Cuketkovi očko tak „oukeeeej“, stejně tak jako chléb pita za 20,–. Ta se mi ale na fotce tak rozmázla, že vás obrázku raději ušetřím. Holt podniky, které pořádně nesvítí, nemůže pan Cuketka hezky odfotiti…

V nabídce nechyběla musaka a tak jsem neváhal o objednal ji, tentokrát za 169,– Kč. Chutnala obstojně, ale na jídelním lístku opět deklarována s „ml. masem“. Jako by byl pro ně takový problém přiznat barvu a laskavému hostu prozradit za co si platí!!! :/

Velice podobná musace je pasticio, s tím rozdílem, že místo brambor jsou použity těstoviny a celé to stojí jen 119,– Kč. Plňka, bešamel i lilek, naproto identické s musakou.

Toliko z jídel. Na závěr jsme sme si dali kávu a jelikož jsem trubka, tak jsem zapomněl jakou značku. Naštěstí to mají online, takže to byla káva Illy (30,– Kč ;) Servis úplně obyčejný (bez vody, bez tácku, nenahřáté mlíčko v plastu, bez cukříku), na rozdíl od jiných, ale úplně čisťounký a z neošoupaného šálku.

Docela vtipně je v nápojovém lístku uveden výběr čepovaných piv – Staropramen a Granát. Přičemž výčepní realita je Plzeň, Gambrinus a Kozel. Tomuto se nelze než zasmát :D

Obsluha

Snad neurazím, když ji označím za průměrnou. Tzv. průměrná obsluha má ten dar, že vás neumí ani rozčílit, ani vyloženě potěšit -hlavně ale, když funguje! ;) Malinkaté faux pas představoval v prostřed restaurace personálem zaparkovaný ohař (nebo to byl taky retrívr) na vodítku, který si nás všemožně prohlížel, občas si hafnul nebo zakňučel. Já nevím jak tady někdo správně četl hygienickou vyhlášku, minimálně mi tohle ale přijde nevhodné (já osobně psy mám rád a konkrétně tento miláček mi vůbec nevadil, ale co ostatní hosté+alergici+hygienici+neurotici??? ;)

Závěr

Bude to opět za šest cuketek z desíti možných. Ze všech testovaných řeckých podniků byl zatím asi nejlevnější a tak pokud hledáte něco jako „economy class“, vydejte se na explorace řecké kuchyně zde. Podnik se navenek jeví jako trošku unavený a ošoupaný, při trošce dobré vůle z toho ale může být docela příjemný zážitek :)

Udělal jsem si řecký týden. Postupně si projdeme některé podniky s řeckou kuchyní v Praze. O víkendu se pak podívám na některé původní řecké receptury svou zelenkavě zakřivenou optikou. Dnes schytala návštěvu Mr. Cukíniho Taverna Olympos na Žižkově…

Prostředí restaurace

Přiznám se, že Žižkov nemám moc rád – smradlavé a pokaděné uličky, spousta ožralců a hustá mračna šedých oprýskaných domů. Taverna je umístěna v samém centru této svérázné čtvrti, přesněji kousek od Akropole v Kubelíkově ulici.

Docela nenápadný vchod skrývá nečekaně rozsáhlé prostory (rozlehlý dvorek a velká zimní zahrada), ve kterých se taverna nachází. Design je mírně přiošuntělý, občas kýčovitý, ale má svou vlastní atmosféru. V době mé návštěvy byla zahrádka uzavřena, ale byl jsem tam vloni a byla to nádhera. To místo má v sobě určitě nějaké tajné feng-shui. Spousta, spousta stolečků, fontánka, kýčovité malby na zdech, kočky, mladé kaštany a nějaké to harampádí. My jsme se dnes usadili do prosklené zimní zahrady (je chráněna před větrem a deštěm), která funguje i v chladných měsících. Nevím čím, ale zvláštně promíchané prostory taverny mně něčím přitahují. Na hlavní stránce mají odkaz na panoramatický pohled restaurace < Doporučuji (vyžaduje Javu)!

V taverně bývá docela plno a proto jsem využil telefonickou rezervaci. Vyplatila se, protože kolem šesté hodiny už bylo docela narváno. Každý stoleček má jednorázové papírové/ubrouskové prostírání s potiskem. Barevný jídelní lístek je s tradičními řeckými názvy s českými popisy, tentokrát bez fotografií. Náš stůl pro dva nebyl v době příchodu připraven, ale obsluha vše zajistila během okamžiku mžiku (kamžiku ;)

Nabídka řecké kuchyně

V porovnání s Tavernou v Revoluční je nabídka jídel zhruba obdobná. Ceny jsou však o něco vyšší, ale podle mne je to dáno i průměrnou vyšší gramáží. Nejlíp bude, když se na jejich jídelní lístek mrknete sami a ochutnáte se mnou ;)

Jako studený předkrm jsem pro porovnání opět vyzkoušel jikrovou pomazánku Taramas za 80,- Kč (porce 270g!!!). V Revoluční tedy byla o dost lepší. Tato varianta mi přišla mírně nakyslá a málo „jikrová“.

K tomu jsem opět risknul pečený chleba za 20,- Kč. Tady je to ve srovnání s Revoluční zase naopak. Konečně čerstvý opečený chlebík, na kterém se poctivě podepsalo grilování a na kterém se nešetřilo s olivovým olejem. Někdo může brblat nad ohořelými okraji a bude mít pravdu. Mně se to ale shodou okolností takto líbí :) Jo a byl výborný!

Další klasika Tzatziki rovnež 80,- Kč za 270g. Tentokrát s koprem a výborné. Avšak nedalo se to skoro sníst…

K tomu né moc dobrá pita za 25,- Kč – nacucnutá tukem a vevnitř nepropečená. Pro tavernu veliké faux pas! :(

Ženská část cuketkova týmu si nedala vymluvit objednávku obyčejného Gyrosu, ovšem za 140,- kč (270g + obloha). Na fotce i v reálu nevypadal vůbec vábně a úpravou toto jídlo propadá. Toto ošklivé vepřové káčátko se však postaralo o překvapení večera, protože, tak šťavnatý a dokonale propečený a kořeněný gyros jsem snad ještě nejedl. Možná jsem jen chytli ten správný řez, ale stálo to opravdu za to!

Já jsem si opět naložil Mousakas (tradiční specialita musaka – zapékané mleté maso na podloží z bramobor s lilkem, zapečené v bešamelu) 450g za 220,- Kč. Do černa „zapečený“ povrch a poměrně mdlá chuť se u mne nesetkaly s pochopením. Kvantitou se to spravit rozhodně nedá…

Kávičku a dezert jsme pro tentokráte vynechali a tak na závěr fotka oleje a octa, které jsou na stole k dispozici. Pěkný detail, který potěší.

Málem bych zapomněl – čepujou pivo Stella Artois, ale nějak zvláštně, bez takového toho malého papírku na stopce. Já mám ten papírek na Stelle moc rád a jsem na něj zvyklý, tak proč mi ho nepřejou? ;))

Obsluha

Naše řecká obsluha byla promptní, slušná a s přiměřeným odstupem. Opět žádný úsměv :( Zřejmě to tam berou strašně moc vážně, nebo je špatně platí. Ve srovnání s Revoluční naprosto bez kiksů, všichni hezky kmitali a neflákali to. Nemuseli jsme ani jednou čekat a na každé mávnutí a vyhledání pohledem okamžitá reakce. Oukej tedy, ale jde to i o pár desítek procent lépe! S úsměvem například! ,)

Záverečné hodnocení

Výborné prostředí a atmosféra – to jsou hlavní devizy této taverny. Celkové hodnocení sráží opět naprosto neodpovídající poměr cena/výkon a kolísavá kvalita připravených jídel. Za tyto ceny očekávám přidanou hodnotu v podobě perfektní a osobité prezentace jídel + odpovídající podání specialit bez překlepů. Očekávat navíc vlastní invenci je příliš troufalé.

Celkově mám z podniku dojem, že těží z dobrého jména, zejména mezi cizinci (cca 50% hostů v době naší návštěvy) a z určité exkluzivity dané cenami. Jinak mám ale pocit, že jednou na prázdno a jenom rychle-honem točí pořád dookola to samé. Tavernu v Revoluční přesahuje, ale jenom o kousek – proto dávám šest cuketek z desíti (…no, spíše pět a půl).

Diskuze pod článkem byla uzavřena kvůli několika opakujícím se nepěkným a anonymním komentářům, které mě už přestalo bavit mazat. Všem slušným diskutujícím, se tímto omlouvám :(

Jak už jsem minule avizoval, můj hlavní „objective“ v Karlově Varli byla Kávárna potmě. Jak se tam celému Cuketkově týmu líbilo? Obstál nový projekt v českých podmínkách? Vzali si provozovatelé poučení od původních tvůrců myšlenky z restaurace Blindekuh?

Představení Kavárny potmě

Kavárna potmě je na české podmínky unikátní projekt Světlušky (resp. Nadace partnerství Českého rozhlasu). Cílem je vytvoření gastonomického zařízení (v tomto případě kavárny) jehož jediným imperativem je černočerná absolutní tma a nevidomí obsluhující. Myšlenka to samozřejmě není původní. První restauraci tohoto typu na světě otevřeli již před sedmi lety ve švýcarském Zürichu (restaurace Slepá Kráva = Blindekuh). Další napodobeniny na sebe samozřejmě nenechaly čekat. Jednou z nich je i projekt Kavárny potmě. V tomto případě však myslím, že opičení není na škodu a pouze prospěje dobré věci :)

Vítejte ve tmě!

Kavárnička byla otevřena po celý průběh Karlovarského filmového festivalu v krásném láze�?ském prostředí prostředí. Kavárna byla poskládána z unimobuněk (zapůjčila filrma Skanska) a velmi vkusně zahalena do designového černého potahu s jednoduchou grafikou (obrázek Světlušky, logo, místo pro podpisy celebrit).

Před kavárnou byla vždy potřeba vystát cca 30ti minutovou frontu (smekám zájmu návštěvníků festivalu!). V průběhu jste se dozvěděli všechny potřebné informace, mohli jste si zakouit propagační předměty Svěštlušky (náramky, hrnečky, trička) a postupně se psychicky připravit na svůj vstup do temnot.

Jak vidíte na cedulce, systém kavárny byl velice jednoduchý. Za cenu 45,– Kč jste dostali jednu kávu/čaj + hrneček, který jste si mohli po skončení odnést na památku. Každý další nápoj (voda, džusy) vás stál 30,– Kč. Před vstupem do kavárny jste si počkali na místo a obdrželi jste čtyři konzumační lístečky pro kontrolu. Obsluha u stolu vám poté za každý nápoj jeden lísteček odtrhla a podle jejich počtu jste venku, opět na světle, zaplatili.

Frontu jsme statečně vystáli a pak se ve formaci třech statečných vrhli dovnitř pod velmi profesionálním vedením slečny uvaděčky Markéty. Ta nás nejdříve uvedla do předsí�?ky (ještě osvětlena) uzavřela za námi dveře a po vytvoření pěkného vláčku nás zavedla rovnou do tmy.

V kavárně potmě je celkem šest stolečků po čtyřech. V celku bez problémů jsem byli uvedeni k tomu našemu a byli jsme předáni do péče našeho číšníka (baristy? ;) Matěje. Ten obratem odebral naše objednávky (3× presso Illy, cukr, smetana, voda) a za malou chvilku se vrátil se vším k našemu stolku. Presso (lungo) bylo servírováno sice v pěkném, ale na presso nevhodném hrnečku bez podšálku. Voda potom asi z praktických důvodů v kelímku.

Káva byla výborná, ale podobně jako v Blindekuh jsme jí moc nevěnovali pozornost. Naše nebohá oslepená tělíčka totiž věnovala 99% procent své aktivity zpracovávání nových vjemů a psychické stabilizaci. U stolečku jsem se pořád museli navzájem ujišťovat, že tam pořád všichni jsme a že se nikdo neztratil. Atmosféra vskutku napínavá, elektrizující a vzrušující…

Měli jsme docela na spěch a tak se naše návštěva skončila asi po necelých 20 minutách. Slečna Markéta si pro nás po krátkém čekání přišla a opět ve vláčkové formaci nás naprosto tápající a osleplé krtky vyvrhla nazpět do nažhaveného odpoledního slunce. Po krátkém rozkoukání jsme zplatili, zapsali se do návštěvní knihy, poděkovali a zase jsme pelášili do víru festivalu :)

Závěr

Samozřejmě si neodpustím několik kritických poznámek, které se při srovnání s originálem Blindekuh samy nabízejí. Kavárna potmě je samozřejmě úplně první prototyp, ale pokud provozovatelé uvažují a nějakém trvalém provozu – měli by se zaměřit na zaplácnutí několika málo mušek:

• nekvalitní tma – na rozdíl od absolutně černé Blindekuh, se v Kavárně potmě asi po cca 10 minutách dalo rozkoukat (prosvítaly spoje v unimobu�?kách, ve ventilaci a šly vidět siluety, dvěře atp.)
• kompromisy v servisu – podle mně škodí kelímky, přizpůsobený hrneček atp. naprosto bych neustupoval a servíroval bych vše jako v klasické kavárně
• přechodová komůrka – při odchodu chybí adaptační, mírně osvětlený prostor pro adaptaci na světlo, zažít oslepení přímým sluncem, není opravdu příjemný zážitek :/

I přesto vše – devět cuketek z desíti!

Update 2007

• Kavárna potmě 2007 (6. – 13.6. 2007, Ovocný trh)

Fenomén All You Can Eat se konečně doškobrtal až do mé blízkosti, konkrétně do Restaurace Šárka v blízkosti vodní nádrže Džbán. Za 150,– Kč na osobu, si tak můžete každou neděli od 12 – 16h dopřát – Nedělní Hostinu ;)

Nabídka Nedělní hostiny

Nejprve se usadíte u stolu a ohlásíte se obsluze, poté se můžete ihned vrhnout do místnosti plné jídla. V této místnosti se nabízí kompletní nabídka formou bufetu – tj. vše si nakládáte sami, bez obsluhy a sami odnášíte ke svému stolu. Základní nabídka toho obsahuje opravdu hodně od studených salátů, přes předkrmy až k hlavním jídlům. Všechny nápoje + dezerty si musíte zaplatit zvlášť. To vše v protředí vkusně zařízené restaurace s možností posezení venku na rozsáhlé terase pod slunečníkem.Na webu najdete ukázku staršího menu, to dnešní jsem pod vlivem glukosového útlumu zapomněl při odchodu odfotit. Popíšu vám tedy, alespoň to, co jsem ochutnal:

• polévka – lososový krém s krutonky
• zeleninový míchaný salát s dresinkem, fazolový salát
• uzený úhoř (mňam ;)
• zeleninový vegetariánský špíz
• grilované sele a krůta (totální bomba!)
• hovězí guláš
• hovězí játra
• pečené brambory
• zeleninovo-masové pikantní koule
• kyselé okurky, papričky, křen atp.

Dnes jsem nebyl schopen odfotit kvalitní fotky, proto vemte zavděk těmito příšerkami alespoň pro ilustraci: salátový mini-bar, pečené brambory, all you can eat ;), polévka, pečené sela a krůta. Uff, škoda přeškoda, zkusím to dohnat příště…

Co se týče kvality, byl jsem příjemně překvapen – za takovou cenu jsem obdobnou úrpveň nečekal. Zvláště si dovoluji vypíchnout uzeného úhoře, výborné pečené brambory a přímo splendidní pečené sele a krůtu. Wuf!

Co jsem postrádal?

Při opravdu nízké ceně, téměř není co vytýkat, ale přesto se najde několik detailů, které celkový zážitek snižují:

• chybí popisky jednotlivých jídel v bufetu! (bez toho děsná orientace :/)
• neškodilo by více příloh (přítomny pouze pečené brambory a chléb k polévce)
• trošinku vázlo doplňování příborů, misek na polévku a některých pokrmů
• delší latence obsluhy při obstarávání nápojů
• chybí stojany na kola (nebo jsem přehlédl) + problematický vjezd na kole oklikou přes vrátnici kempu
• byli jsme na Nedělní Hostině poprvé, nikdo nás neuvedl, na obsluhu jsme čekali trošku déle (přes 10 minut) a celý princip akce nám vysvětlila až na druhý přímý dotaz – neškodilo by více navigace (elementární vysvětlující cedulky) a vstřícnější uvedení hosta na hostinu

Závěrečné hodnocení

Vynikající záležitost, kterou bych chtěl vidět v českém prostředí rozhodně častěji (těším se na vlnu vegetariánských, etnických, masožroutských a jíných bufetů :) Určitě je ještě co zlepšovat, ale za celkový velice příznivý dojem osm bonusových cuketek z desíti. Menu nedělní hostiny se mění každý týden, doporučuji si zajistit rezervaci nebo se alespoň předem telefonicky ujistit o konání akce. Rovněž doporučuji začít už od otevření akce ve 12 hodin, poté nasadit velmi rozvážné tempo a vybírat si malinkaté porce. Nepraskněte prosím ;D

Znáte jiné All You Can Eat akce?

Napište je prosím do komentářů ;)

Aktualizace 24.6.2006

Jajaj, zapomněl jsem uvést, že nedělní hostina se koná jenom jednou měsíčně a sice první týden v měsíci! Všem all-u-can-eat maniakům, kteří se tam hnali zbytečně, sorri ;) Ale i tak platí, před návštěvou ověřte kapacitu, menu i platnost konané akce.

Pro další díl mého tučného a foodpornografického seriálu věnovaný pečenému kolenu jsem vybral příjemnou hospůdku pod kaštany – Na Santince ;) Vegetariáni, vitariáni a vegani v zájmu vlastní duševní rovnováhy prosím, neklikejte dále!

Do příštího týdne slibuji výhradně zeleninové speciality ;)

Na Santince

Na santince je na první pohled velice příjemný podnik s velkou venkovní zahrádkou ukrytou pod dvěmi vzrostlými kaštany. Nevím proč, ale podnik na mne působil od první chvilky velmi příjemně. Asi spolupracovali feng-shui mistři světa amoleta ;)

Restaurace je všestranná – od „jednoho“ pivka, přes možnou neformální schůzku, po rozsáhlejěí oslavu. Styl český, design nevtíravý a přirozený. Rozsáhlé menu nabízí od všeho kousek a sebevědomě hýří světovými specialitami (např. Hanspaulský gulášek ;), přesto se osměluji nabídku zařadit do kategorie – hybridně-plastická česká kuchyně.

Koleno, aneb proč jsme vůbec tady

Pečené koleno nabízejí velmi levně za 16,- Kč / 100g. Doba čekání cca 45 minut. Koleno servírují v speciálním preparačním svěráčku přimontovaném na dřevěném prkýnku, probodnuté steakovým příborem, spolu s talířkem smetanového křenu, hořčicí, nakládanýma papričkama, cibulí a troškou zeleninové oblohy. Samozřejmostí je ošatka s pečivem. Pozitivně mě překvapila role jednorázových papírových utěrek – plus body a dobrý nápad. Komu nestačí titulní foto, tady je pečené koleno na dalším explicitním obrázku.

Koleno bylo výborně propečené, v jídelníčku uvádějí, že i naložené v černém pivě. Chuťově výborné a docela šťavnaté. Na povrchu však mělo maso docela tvrdou kůrku, navíc kůžička byla na některých místech spečená na tvrdost ideální pro vylomení zubu. Přesto se jí našel dostatek v tzv. křupavém optimu ;) Rovněž kvalitního a na jazyku se rozpadajícího sulcu bylo zdostatek. V porovnání s kolenem z Hajnovky bylo lepší. Ale pořád to vidím na osm cuketek z desíti, což si odpyká Hajnovka downgradem na sedm cuketek.

Malinký postřeh k tomu svěřáčku – vypadá efektně a první minuty na něj budete koukat s otevřenou pusou. Další manipulace s ním (při rotacích) je však pro jednoho člověka docela obtížná a vychutnávání kolen spíše ztěžuje.

Mimo soutěž

Santinka si určitě zaslouží pořádnou recenzi, nejen pro pečené koleno a tak se k ní v blízké budoucnosti rád vrátím. Dnes malé foto-preview toho, co jsme ochutnali:

Nejprve krémová cibulačka, která nám moc nezachutnala. Následuje americký hamburger s hranolky (86,- Kč), který nabízejí Na Santince tento víkend v rámci dnů americké kuchyně (další akce):

Na závěr tiramisu a dortík neznámého původu (vysvětlení viz. Problémy s obsluhou níže):

A také výtečné Caffe Corsini – výběr ze sedmi druhů:

Problémy s obsluhou

Obsluha na Santince je ochotná, milá avšak přespříliš horlivá a bohužel také nekoordinovaná. Za dobu naší cca 2 hodiny trvající návštěvy se u nás vystřídalo cca 6-7 různých zaměstnanců. Každý z nich nevěděl nic o stavu našich objednávek a podle mně se už docela přes míru neustále dotazoval na naše objednávky. Trošičku kaňka, snad se napraví do příští návštěvy.

Další problém byl s akcí americké kuchyně, kde na jídelním lístku inzerovaný moučník zdarma při objednání hlavního jídla (v našem případě hamburger) odmítl doborvolně zavítat na náš stůl. Obsluha nejdřívě tvrdila, že je to v pořádku a dortík přijde. Potom názor změnila a tvrdila nám, že dostaneme pouze nápoj zdarma. Po krátké výměně názorů nám navrhla alternativu, což jsme odsouhlasili. No, nakonec ještě jedne kotrmelec a na našem stole přistály dortíky hned dva ;D

Nevím jestli jsem to reprodukoval srozumitelně, lépe už to asi ani nešlo. Nebylo to nějaké výrazné faux-pas, spíše taková malé zaváhání. V problému se opět prolínalo více obsluhujících v různém stupni informovanosti ;) Opravdu se těším na příští návštěvu (a nemyslím to zle), protože podník podobného typu na Praze 6, těžko pohledat.

Kam se vydáme příště?

Kolena jsme již otestovali zde:

• Na Santince – cena: 16,-/100g, hodnocení: 8/10
• Hajnovka – cena: ? (doplním), hodnocení: 7/10

Do příště zbývá několik dalších horkých kandidátů:

• U Houdků (in love ;*)
• Gruzínská restaurace Tamada – preview zde.
• Na Slamníku
• Pivovarský klub
• Bredovský dvůr
• U Čejpů
• Na Hanspaulce
• Hotel Hormeda (tip z fóra Labužníka)

Maso-a-koleno-žroutský příspěvek číslo jedna. Vidíte sami, že píšu až nyní – musel jsem vytrávit po víkendu vytrávit ;) Už jsem tady plánoval, že udělám přehled nejzajímavějších pečených kolem v Praze, tak tedy pocta nejúchyláčtější české specialitě začíná .)

Hajnovka

Soutěž i nejlepší cuketkovo koleno měla původně vykopávat restaurace Na Hanspaulce, tam však koleno zrovínka neměli (:/) a tak to za ní odčutala vinohradská Hajnovka!

Hajnovka je obrovská hospoda s patrem a množstvím stolů. V době naší návštěvy (sobota odpoledne), téměř prázdná. Od pohledu klasická česká hospoda, vhodná pro pivaře, sportovní fanoušky (projektor+TV) i jedlíky. Obsluha celkem švihala a po celou návštěvu se jí nepodařilo zkazit dobrý dojem ;) Překvapením jsou téměř luxusní (na české poměry) toalety s teplou tekoucí vodou a 100% čistotou. Hajnovka má také docela slušné nakuřácké prostory. S čepovanou Plzní jsem byl spokojen.

Koleno

Doba čekání cca 25 minut. Koleno servírují na dřevěném „klubovém“ talíři s čerstvým strouhaným křenem, hořčicí, pečivem a teď pozor! – s nálevkou VÝPEKU! Tenhle nápad maximálně oceňuji! ;) Výpek je opravdová dobrotka a buďte si jisti, že nenechá váš žlučník klidným. Maso bylo dobře propečené, podle chuti zřejmě i předem naložené. Kůžička byla dokřupava s dostatečným množstvím chutného sulcu. Osm cuketek z desíti ;) Sedm cuketek z desíti (hodnotící škála upravena po návštěvě Na Santince).

Byla to mňamka, ale uvidíme, jak si obstojí v další konkurenci. Všechna kolena seřadím do jednoho postu, včetně hodnocení a ceny! (tady u tohohle kolena cenu brzy doplním, dočista se mi vypařila – zřejmě náhlým přesunem volumu z mozku do GIT :)

Kačka

Zcela mimo soutěž padla jedna pečená kachna naložená v medu s červeným a bílým zelím, a se třemi druhy knedlíků! Výtečná!

Kam se vypravím příště?

Tady je krátký seznam restaurací, které jsou horkými kandidáty na příští návštěvu. Máte-li tip na další podnik, kde dělají nadprůměrná pečená kolena – šup sem s ním do diskuze!

• U Houdků (in love ;*)
• Gruzínská restaurace Tamada – preview zde.
• Na Slamníku
• Pivovarský klub
• Bredovský dvůr
• U Čejpů
• Na Hanspaulce
• Na Santince (tip z fóra Šéfkuchaře)
• Hotel Hormeda (tip z fóra Labužníka)

Čerstvá prosciutto bageta za 59,- Kč ??? Jo a dokonce výborná! K dostání nyní v Bageterii Boulevard na kulaťáku ;) Nejsem moc velký fanda výrobků firmy Crocodille, ale tímhle mi udělali radost. Není to sice plnohodnotná obložená bagetka (chybí zeleninová obloha, je tam jen takový tomatový dip), ale porce prosciutta je za 59,- Kč opravdu velkorysá!