Rubrika: Interesantní produkty strana 7

Otepluje se a „velkočepovači“ vody do PET flašek si mastí ruce. Tisíce tun plastu míří v kamionech po celé republice i do vaší nákupní tašky, čoud z těch milých lehkotonážních autíček míří i do vašich plic ;) Co to zase blábolím, říkáte si? No jenom jsem v obchodě spatřil vodu Vodavodu přivezenou až ze Srbska, zabalenou do nádherné krychle z umělé hmoty! Pořád přemýšlím nad tím, jak se podařilo obchodníkům v tak masivní míře zapsat do mozků všech consumerů mantru: Zdravá voda je pouze ta z PET lahve!

Aktualizováno (28.4.2006)

Přečtěte si zajímavý článek k tématu na iHned – Začíná boj vodáren a výrobců balených vod? (via mrtvý muž v Yossarianově stanu)

Explozivní kávová esence ukrytá v křupavé čokoládě, další zázrak rodinného klanu Ferrero. Pojďte ochutnat s panem Cuketkou ;)

Tenhle nový výrobek je dostupný zatím jen ve Švýcarsku, v česku jsem ještě neměl tu možnost vidět. Stylové balení ukrývá celkem osm bonbónů: 

Pralinka s nadčasovým designem, co se asi skrývá pod pozlátkem? 

Hih, kulička s ťuplíkem a proužky ;D

A uvnitř… ááááách ;)

Ferrero Cappuccino je velikostí podbné Raffaellu nebo Ferrero Rocher. Pod vrstvou mléčné čokolády je typická křupinková stěna, která chrání docela tekutý obsah. Jak chutná? Mně osobně cappuccino moc nepřipomíná, přirovnal bych to k tekutému karamelu s kávovou příchutí…áááále… lahůůůdka, nádherně lehká a přitom hutná (ehm, no to je asi blbost, ale je to tak!) ;) Devíticuketkové Raffaello to u mne nepřekoná a proto „jen“ osm cuketek z desíti.

Aktualizace

Převzatou verzi článku najdete na spřáteleném magazínu FOODLIFE.CZ ;)

Minulý víkend jsem měl jedinečnou možnost navštívit veřejnosti otevřenou sýrárnu Appenzeller Schaukäserei, kde se vyrábí jeden z jedinečných švýcarských sýrů Appenzeller. Nutno dodat, že jsem opravdu „čuměl“! Vězte, že budete prostřednictvím mé reportáže s obrázky a videem čubrnět taky ;)

Sýr Appenzeller

Appenzeller je jeden z velkých švýcarských sýrů, o kterých jsem už psal. Jedná se o tvrdý sýr z nepasterizovaného kravského mléka (jak jinak!), plochý bochník o hmotnosti cca 5-7. Tak jako všechy velké sýry Švýcarska se neprodává pod firemní značkou, ale výhradně pod regionálním označením. To znamená, že např. sýr Appenzeller se vyrábí v několika různých sýrárnách ašak pouze v regionu Appenzell.

V současné době je k dostání ve variantě Classic (standartní mléko, zrání minimálně 3 měsíce), Surchoix (speciálně kořeněný tajnou bylinnou směsí, zrání od 4 měsíců), Organic (stejná chuť jako Classic, BIO standart), 1/4 Fat (vyrobený z odtučněného mléka, nejde o novinku podřízenou moerní době – má 700 let tradici!!!) a Extra (pikantní chuť, zrání alespoň 6 měsíců).

Chutnal jsem sýry Classic a Extra. Chuťově jsou hutné, mírně oříškové s náznakem ovoce. Skoro se blíží typu Gruyére. Když jednou ochutnáte Appenzeller, navždy ztratíte potřebu kupovat český eidam.

Sýrárna

Na obrázku výše vidíte technické řešení. Sýrárna je umístěna v prvním patře, v druhém je vybudován ochoz s prosklenou stěnou, která umožňuje návštěvníkům sledovat dění dole. Patro pro veřejnost mimo jiné obsahuje restauraci, obchod a různé výstavky kýčovitých suvenýrů včetně živé babičky, která maluje krávy na 100 způsobů ;) Pozor, sýrárna není jen na ukázku jedná se o běžný provoz. Sýrárna zpracuje denně 17-20tis. Kg mléka, vyprodukuje 240-320 7kg bochníků sýra (ročně cca 10200 kousků), mléko sýrárně dodává celkem 17 místních (přímý dodej) a 27 vzdálenějších farmářů v tankerech. V sýrárně bylo velmi živo, ochoz byl plný návštěvníků, kteří stejně jako my bedlivě pozorovali proces výroby ;)

Proces výroby sýra

Nyní k samotnému postupu výroby, který jsem měl tu možnost vidět na vlastní oči (i když ne celý). Detaily mám z letáčku v angličtině, kterých byla na místě spousta ve všech hlavních jazycíh ;)

Na tomhle obrázku (omluvte kvalitu, foceno přes sklo) vidíte vlevo nahoře obrovskou káď s mlékem, kde se připravuje mléko. Dole vvlevo centrální počítač, který ovládá celý proces, vpravo dole pak okraj kádě pro zpracování sýřeniny. Mléko je ihned po příjezdu podrobeno odběrům, pro ověření kvality – nežádoucí mléko je vyžazeno. Po změření objemu dovezeného mléka následuje filtrace (tu jsem neviděl). Mlékař následně pomocí kompjůtru odměří správné množství mléka pro výrobu jedné várky sýra (80 bochníků).

Mlékař je kapitola sama pro sebe. Celou šou totiž obstarával pouze jeden chlapík a jak kmital! pouze v závěru se k němu přidal kolega, aby mu pomohl s umýváním celého vybavení. Na to, že byl jenom jedne to byl opravdu perfektní výkon – obsluhoval několik mašin a procesů zároveň, průběžne udržoval čistotu a odebíral vzorky. Pro mne opravdu superman, pro všechny české zaměstnance noční můra ;o)

Mléko je tedy vyčištěno a správně odměřeno. Nyní se část mléka podrobí centrifugaci, čímž se určí přesné množství tuku v mléce pro výrobu sýra (např. verze sýra s 1/4 tuku potřebuje odstředit větší část mléka). Poté se napustí do hlavního tanku, odkaď se přečerpává do míchací nádrže (obrovský tank s multifunkční míchačkou, vnitřní povrch je měděný!). Tam se zahřeje na teplotu 31 stupňů a je kněmu přidána fermentační kultura (laktobacily). Po chvíli s epřidá také sýřidlo (enzym z žaludků malých telat), které mléko vysráží do podoby sýřeniny.Sýření trvá cca 35 minut. Poté se sýřenina pomocí řezných nástavců, rozkrájí přímo v kádi na drobnější hmotu (v tomto moměntě jsem přišel, a ty nástavce můžete vidět na obrázku výše).

VIDEO: Krájení hotové sýřeniny na granule (Windows Media Player, 1MB)

Kvalitu sýřeniny a velikost granulí neustále kontroluje mistr sýrař (ručně a od oka). Jamile se mu to zdá „v pohodě“ (aby to poznal, musí se na to učit několik let), sýřeninu znovu zahřeje a po chvíli promíchávání začne s přečerpáváním do forem pro lisování bochníků.

VIDEO: Míchání nakrájené sýřeniny (Windows Media Player, 1MB)

VIDEO: Nápouštění forem sýřeninou začíná (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Čištění mědené vany + napouštění (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Skoro plná vana s formami na sýr (Windows Media Player, 1MB)

Tento proces trvá necelých 15 minut, výsledkem je to co vidít e na obrázku výše. Celá vana s formami je plná vody, sýřenina se usadila do jednotlivých forem. Následuje odčerpání přebytečné vody a poté lisování. Lisování probíhá celkem třikrát a trvá cca 40minut. Mezi druhým a třetím slisováním jsou do sýra vyraženy značky (číslo sýrárny, podpis, datum produkce, šarži) a logo.

VIDEO: Vypouštění přebytečné vody z forem (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Na formy najíždí lis (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Značkování sýra etiketami (Windows Media Player, 1MB)

Po vylisování jsou sýry umístěny na speciální police a přemístěny do temperované místnosti (není vidět), kde okapávají a jsou několikrát pravidelně otáčeny. pH sýru je kontrolováno po 2, 4 a 24 hodinách. Určuje stupeň rozkladu laktózy nakteriemi a kvalitativně měří zrání sýra. Zhruba po 20 hodinách odkapávání jsou sýry umístěny do solné lázně. Sůl odstraní přebytečnou vodu na povrchu sýra a vytvoří pevnou kůrku. Sůl sýr konzervuje a také se podílí na správné chuti.

VIDEO: Nakonec je třeba vše důkladně vyčistit (Windows Media Player, 1MB)

Poté jsou sýry přemístěny do místnosti pro zrání s vysokou vlhkostí (obrázek výše). Kde jsou prvních deset dnů obraceny a otírány denně, poté už jen 2-3 krát za týden. Zhruba po čtyřech týdnech zrání jsou sýry přemístěny do prosto k distribuci. Distributor rozdělí jednotlivé sýry podle kvality a dále je připraví k prodeji. Tato příprava zahrnuje nakládání sýry ve směsi vína, bylinek a kořeněného octa – přísně střeženého složení předávaného z generace na generaci!

Sýr starý dva nebo dva a půl měsíce je poté ohodnocen nezávislou komisí, která hodnotí díry v sýru, konzistenci, chuť, a vlastnosti kůrky. Výsledkem je bodované skóre každého sýra, které se přičítá k celkovému hodnocení celé sýrarny a příslušných farmářů (mlékařů).

Poté už nic nebrání tomu, aby sýr vyrazil do obchodu ;)

Něco o sýrech a pasterizaci na závěr

Vždycky, když se vracím z nějaké země, kde vyrábějí nepasterizované sýry, jde na mně amok, že žiju v zemi, kde státní regulace nedovoluje sýrařům výrábět nepasterizované sýry. Nevím jestli je to podvědomá česká nedůvěra úřadů v soukromníky, kteří nejsou schopni takovéto sýry vyrobit, nebo je to úplná jalovost sýrařů a mlékařů, kteří se vyrobit nepasterizuovaný sýr prostě bojí!

Proč se mléko pasterizuje? Pasterizací se zabijou v mléce všechny bakterie (patogenní ale bohužel i ty nepatogenní, ty které dodávají sýrům jejich plnou chuť), tak aby bylo mléko zdravotně nezávadné, ale zároveň i bez chuti. Hlavním strašákem je Listerióza, kterou se můžete nakazit z mléčných produktů, při jejich kontaminaci při špatné hygieně.

Listeriím (ale i jiné nežádoucí bakteriální kontaminaci) se může každý výrobce sýra elegantně vyhnout – stačí když nebude prase a bude dodržovat základní hygienické postupy při výrobě. Stejně tak prodejci když, budou dodržovat základní podmínky prodeje (chladící řetězec, balení, čistota prodeje atp.). Poslední a možná i hlavní díl zodpovědnosti mají na sobě zemědělci, kteří musí udržovat u kraviček a při dojení dodržovat elementární hygienu. Preventivní pasterizace mléka, tak svědčí o celkové úrovni hygieny v tomto odvětví :(

Ve švýcarsku tvoří sýry z nepasterizovaného mléka drtivou většinu. Na sýry s pasterizovaného mléka, se tam koukají jako na barbarskou záležitost. Já se jim tedy nedivím! Dokud tady u nás v Česku nebude nikdo schopen (tedy bude-li mu vůbec dovoleno) vyrobit sýr z nepasterizovaného mléka, budu považovat české sýraře a mlékaře za totální a neschopné ňoumy. I když se budou vymlouvat na Evropskou unii nebo úřady v ČR, stejně budou mít na hlavě obrovskou kostku pasterizovaného másla!

Mražené hotovky jsou zlo, stejně tak jako uzeniny. Pokud se ale jedná o „exotiku“ vyměknu a podlehnu ;) Test zajímavých novinek z Delvity.

Paella

Paella za 79,90 Kč v mražáku Delvity? Tak to jsem si nemohl nechat ujít! Mraženou paellu jsem chutnal v Německu a docela to ušlo. Taková „hotovková“ paella je sice takový malý zázrak potravinářské chemie, ale vzhledem k tomu že dobrou paellu ještě pořád neumím udělat, přimhouřím očko ;)

Cena za balení 750g je docela dobrá, paella pochází z Delvití řady 365. Na obrázku vidíte vcelku bohaté složení, hlavní suroviny – kalamáry, krevety, kuřecí maso, slávky, ryby, chorizo, paprika, hrášek a žlutá rýže. Paellu z pytliku stačí pouze přihřát na pánvi s olivovým olejem. Doporučovaných 8 minut bylo málo a tak jsem to natáhl na nějakých 12-15 minut.

Hotová paella docela ušla. Naprosto absentovala klasická výborná šťáva, ale i tak se to jako zpestření dalo. Nebudu zlej a dám šest cuketek ;)

Pršut a Budjola

Obě uzeniny nakrájené a zabalené v ochranné atmosféře. Pršut 59,90 Kž za 80g (proč ne 100g? blbý pokus o fintu!) a Budjola o něco levnější 49,90 Kč za 80g. Pršut byl nakrájený výborně na teňoulinko dokonce s meziplátky z plastové folie, chuťově výtečný! Budjola je o něco tužší a její „kolečka“ jsou o něco menší. Oba sedm cuketek, bylo to mňam!

Trošku mně chyběly informace o výrobci. Budjolu vyrábí např. firma MATAS nebo firma MIP. Oba výrobky spadají do kategorie přírodně fermentovaných výrobků formou sušení a nasolení. Budjola je z vepřové krkovice a pršut z vepřové kýty. Oba jsou vyuzené a následně sušené. Pršut se suší minimálně 12 měsíců.

Další příbuzní z této skupiny uzenin jsou španělský Jamon Serrano a italské Prosciutto (Parmská šunka). Podrobné článečky chystám, až se letos vypravím do příslušných zemí původu ;)

Trojice různých sýrů s různým původem, ideální a méně ideální sýry pro víkendovou zasněženou snídani ;)

Kozí sýr Soignon (roztírací, 150g)

Koupíte za cca 60,- Kč. Jedná se o čerstvý kozí sýr upravený k snadnému roztírání. Podobný sýr českého původu a o deset korun levnější je St.Pierre. Soignon je velký tradiční (nyní už globální) výrobce, jehož kozí sýry jsem ochutnal vůbec jako první. nezapomenutelná je jejich kozí rolka v popelu ;) Při srovnání se sýrem St.Pierre je Soignon více user friendly – chuť je smetanovější, méně pikantní, trošku se přibližuje chuti Lučiny z kravského mléka – ale opravdu jen trošku. Pro mně je dokonale superjemný, doporučuji pro začátečníky, kteří chtějí zkusit kozí sýr. S mnohozrnným tmavým chlebem dokonalá snídaně a osm cuketek z desíti!

Jukněte na jejich pěkné recepty s kozími sýry.

Kozí sýr St. Pierre pažitková rolka (100g)

V obdobné cenové hladině tj. 47,- Kč dostanete čerstvý kozí sýr ochucený čerstvou pažitkou. Balení tohoto produktu St.Pierre není nic moc, v regálu vypadá dost oslizle. Chuť pažitky je docela výrazná a podle mně přebíjí, nikoliv dopl�?uje jemnou chuť kozího sýra. Jedno mi to stačilo víckrát si pažitkou ochucený kozí sýr kupovat nebudu. Sedm cuketek z desíti.

Zajímavé novinka pro produkty St.Pierre:

na stránkách výrobce probíhá soutěž

Delvita začala St.Piere nabízet jako svůj „Delvita výrobek“, obsah i cena zůstala stejná, změnila se jen etiketa

Tartare Gourmet à la losos (150g)

Barevný kelímek jako z reklamy na vás v obchodě číhá za cenu 27,- Kč. Výrobek Povltavských mlékáren a.s. je zřejmě převzatý z Polska, snad je tam dokonce i vyrobený. Na etiketě totiž stojí, že Povltavské mlékárny jsou pouze „prodávající“ a že „země původu polsko“. Tak nevim. Každopádně polský i český výrobce je v jednom pytliku globální firmy Bongrain, která nám to všechno šéfuje. Toliko k pozadí tohoto „českého výrobku“.

Označení výrobku je smetanový termizovaný sýr s příchutí lososa a koprem. Chuťově jako obarvená Lučina na růžovo se syntetickou příchutí uzeného lososa, kopr jsem nepostřehl. Možná to bude tím, že jeho deklarovaný obsah je 0,1% + stabilizátory + barvivo + sůl (chybí množství) + našleháno dusíkem :/ Do koše jsem tenhle Tartare neposlal, ale vynikající zážitek to také nebyl. Dávám čtyry nula celá jedna procentní cuketky. Držte se raději lučiny ;)

V Praze právě nádherně sněží. Až se v sobotu dopoledne vydatně nasnídáte – utikejte lyžovat, nebo vařit, nebo vyždímat slzičky na Brokeback Mountain ;)

Jak jsem slíbil v minulém příspěvku, vydal jsem se na nákup čerstvého parmezánu Parmigiano-reggiano do dvou pražských prodejen italských specialit…

Nákup

Začal jsem v Perlově ulici v prodejně Sapori Italiani. Prodejna se skládá ze tří částí – pultového prodeje sýrů uzenin a lahůdek, vinotéky, a části určené trvanlivým specialitám (sladkosti, pasta, oleje). Njedete tam opravdu vše, hotový ráj pro italskou kuchyni.

V sekci čerstvých lahůdek je rozsáhlý výběr, který jsem prohlédl jenom zběžně a zaměřil jsem se na parmezán! Prodávají ho po bločcích o hmotnosti asi 250–500g zabalených do potravinové fólie, tj. neodkrajují z kola a mají vše nakrájeno do zásoby. Celkem mě dostalo vystavené obrovské kolo parmezánu v celku – hotové ufo italiano! Personál je hyperochotný, ceny docela vysoké, nálada v prodejně skvělá – chodí sem převážně italsky mluvící labužníci! Cena byla 89,– kč / 100g Vybral jsem si tedy menší kouek o hmotnosti cca 250g a šup už jsem to mydlil ke konkurenci ;)

Konkurenční obchod ReGOURMET v ňímské ulici, zaujme už svou internetovou prezentací, která je plná informací, receptů a zbožíznalství (na rozdíl od konkurence + bodíky)! Mají taky zaregistrovanou českou stránku pro Permigiano-Reggiano. Nic oficiálního to asi nebude, ale jsou tam pěkné fotky ostatních sýrů a basic info v češtině. Určitě Vám doporučuju navštívit oficiální stránky výrobce Parmigiano-reggiano, které jsou doslova napráskané informacemi!

Prodejna vypadala celkem mrtvě, uvnitř ani noha, jen jedna paní prodavačka počítající zrovínka něco na kalkulačce a odpoveď na pozdrav taky nebyla přesvědčivá! Sortiment velice podobný předchozí prodejně, možná o něco menší. Přiznám se, že jsem šel hlavně po parmezánu a do obou prodejen se ještě budu vracet, takže o další detaily nebudete ochuzeni. Zajímavé byly ceny, které byly vždy o cca 20–30% nižsí než v předchozím shopiku. Našel jsem tam dokonce shodnou značku rýže Arborio za poloviční cenu!!! Sekce čerstvých lahůdek je na rozdíl od Sapori zhruba třetinová – vystaveny jsou hlavně sýry. Parmezán skladovali obdobně, tj. v nakrájených blocích zabalených do potravinové fólie. Cena byla o něco příznivější a to 69,– Kč / 100g. Lapnul jsem jednu 280g kostku a šup s ní domů!

Hodnocení

Při hodnocení jsem vycházel z informací z italské kuchařky Marcelly Hazan, která podrobně radí jak parmezán nakupovat. Už první předpoklad nám bohužel oba obchody nedovolily splnit – a sice možnost odkrojení z kola. Dalším z parametrů je barva a s tím související míra vysušení. Čím je parmezán déle odkrojený, tím víc je vysušený a tím víc je degradována jeho chuť směrem k zapšklé štiplavosti. Správná barva by měla být jantarová s jemným orosením sýra na povrchu, bez bílých vloček.Posledním hodnotícím kritériem je barva těsně pod slupkou. Opět platí – čím světlejší, tím starší.

Pro pořádek: vysšší a kratší díl sýra nahoře je sýr ze Sapori, ten pod ním – delší a nižsí je sýr z ReGOURMETu.

Co se týče barvy a míry vysušení vyhrál sýr ze Sapori Italiani. Na řezu je rozhodně tmavší a na dotek i trošlu vlhký. Druhý sýr asi nebyl ukrojen, ale odlomen a tak hrana není tak výrazná. Přesto je na sýru z ReGOURMETU poznat dotykem, že je vysušenější a víc se na povrchu drobí. Když srovnáme barvu sýra pod slupkou, vyhrává taky sýr se Sapori. Ovšem zde platí – mezi slepými, jednooký králem…

Chuťově testuji oba sýry během psaní článku a vyhází mi z toho, že sýr s ReGourmet je o něco více „křupavější“, sušší a pikantnější. Podle mně to ale není na škodu a určitě směle konkuruje sýru ze Sapori. Chutově je to nerozhodně.

Jaké je tedy závěrečné hodnocení? Téměř nerozhodné! Chuťově byly na tom stejně, barvou a stupněm čerstvosti vyhrálo Sapori, cenou zase vyhrálo ReGourmet. I přes vyšší cenu a velmi podobnou kvalitu však doporučuju nakoupit sýr spíše v Sapori Italiani, protože očekávám, že tam je větší obrat a jednotlivé sýry se rychleji obnovují. Pokud jste, ale kousek od „Míráku“ a chcete nakoupit levněji, klidně zajděte do ReGourmet. Overall ale taky nevidím žádný důvod, proč si nekoupit strojově a vakuově zabalený parmezán rovnou v supermarketu… (navíc baleno a krájeno za výrobcem kontrolovaných podmínek!)

Jo a ten srandovní pidinožík na prvním obrázku je speciální žabikuch na tvrdé sýry. Koupil jsem ho s výběrem sýrů Grana Padano, jako dáreček.

A kdybyste náhodou měli dneska stejně debilní náladu jako já, poslechněte si písničku Ladovská zima od mistra Jarka Nohavicy ;o) A nebo si kupte nový svetr ve slevě v Bennetonu na příkopech v barvě cuketky ;))

Doplněno

Různě vypadající kusy sýra z obou obchodů mi nedaly, a tak jsem zjišťoval jak se má Parmigiano-Reggiano správně krájet. Odpoveď jsem našel na oficiálních stránkách, přímo v sekci Jak krájet? Správně zřejmě ukrojili sýr v ReGOURMETU, protože platí zásada, že díl musí obsahovat celý průřez sýrem od slupky k srdíčku. Což rozměrově odpovídá. V Sapori Italiaono nás asi ošidili právě o střed sýra.

Druhá věc je že jsem zapomněl udělit cuketky. Bohužel udělím oběma obchodům dohromady pouhých pět cuketek z desíti. Těch kiksů, které jsem objevil v prodeji a prezentaci parmezánu je prostě více než věcí, které by člověka potěšily. U sýra v ceně 690–890,– Kč / 1kg prostě očekávám stoprocentní servis! :/

Co bude příště? Budeme vařit risotto s houbami a parmezánem + do příště nalovím další recepty s parmezánem! Přeci jenom ho teď mám v lednici skoro půl kila ;o))) Zmíním se taky o napodobeninách parmezánu a všech jeho mutacích , které jsou k dipozici v marketech. Včetně pravého parmezánu, tentokrát baleného vakuově od výrobce.

Četba Italské Kuchařky ze včerejška ve mně zapustila několik chuťotvorných kořínků. Jedním z nich je i idea vypilovat moje risotto, dle nových poznatků k dokonalosti ;)

Nechci nechat nic náhodě a tak jsem začal pečlivě shánět suroviny na moje oblíbené risotto s hřiby (Risotto ai Funghi). Základem risotta je tato trojkombinace kvalitní italská rýže typu arborio, sušené hřiby a parmezán. Sušené hřiby mám naštěstí ještě uloženy z léta a to z vlastní houbařské produkce ;) Rýži arborio používám cca 1-2 roky od té doby, kdy jsem na ni narazil v Bille. Jedná se o rýži arborio od firmy Riso Scotti speciálně určenou pro risotto (srandovně baculatá zrnka s vysokým obsahem škrobu a charakteristickou chutí). Cena se mi bohužel vypařila, ale v Bille stojí cca 40-50,- Kč.

A parmezán? Pravý čerstvý Parmigiano-reggiano v celku? Pro ten se vypravím tento týden do prodejny ReGOURMET a do prodejny v Perlovce, jejíž název jsem zapomněl. Porovnání kvality prodeje parmezánu a výsledky nákupu přinesu ješte tento týden ;) Pokud se mi poštěstí vemu i nějaký levný strouhaný „parmezán“ pro porovnání.

Doplněno: koukněte se na tyhle recepty ;p

Těžkotonážní sýr Vacherin je poslední z velkých švýcarských sýrů, který jsem se dosud neodvážil ochutnat. Dnes večer však padlo poslední sýrové tabu a smradlavý velikán to rozbalil naplno ;) Pokochejte se s panem Cuketkou a unikněte alespoň na chvíli pasterizovanému peklu á la EU…

Ze švýcraských sýrů jsem ochutnal všechny hlavní značky (vše zakoupeno/dovezeno originál ze Švýcarska) jako jsou Gruyère (můj nejoblíbenější), Appenzeller (zlatý standard), Emmentaler (originál mustr pro český „ementál“), Sbrinz (švýcarský parmezán), Raclette (potrava pro můj „rakletovač“), Tête de Moine (božské kudrlinky) nebo Schabzieger (pikantní kuriozita s čerstvou trávou). Dnes večer přišla konečně řada na sýr Vacherin ;)

Le Vacherin Mont d'Or (s AOC certifikací) je na první čuch velmi aromatický poloměkký zrající sýr s krustou na povrchu, zabalený v devěné dózičce. Cena 9,80 CHF (190,– Kč) za cca 400g. Je vyrobený z termizovaného mléka (termizace = zahřátí mléka na teplotu 57–68°C po dobu 15 sekund pro prodloužení trvalivosti, nejedná se o pasterizaci), což je pro švýcraský sýr trošku netypické. Všechny výše uvedené jsou výráběny z mléka nepasterizovaného (lait cru, rohmilch) – ano, švýcaři nedovolili žádné ústupky tradiční chuti a raději stokrát zvednou bezpečnost, než aby zvolili alibi v podobě pasterizace.

Docela mě zajímalo jak se sýr podává a tak jsem zabrousil na oficální web, kde najdete originální recept, jak Vacherin servírovat. Švýcaři doporučují sýr zabalit do alobalu, proděravět krustu vidličkou, zasunout dva stroužky česneku a zalít 1dcl bílého vína. Sýr se potom při 200°C zapéká v troubě. Předpis jsem dodržel bez debat, protože jsem se s touto úpravou setkal poprvé.

Výsledný sýr překonal má očekávání. Agresivní smrádek se teplotou a vínem trošku uklidnil. Sýr se vyjídá rovnou z dózy lžičkou a klade se přes vařené brambory nebo chleba. Já použil vařené brambory a myslím, že tahle dvojice si byla navzájem souzena :o) Ekstasi jsem dovršil bílým vínem, které jsem objevil v ledničce (Irsai Oliver, Templářské sklepy Čejkovice). Musím dodat, že po konzumaci jsem měl problémy s viděním, chůzí a udržením vědomí ;))

Nevím, kde tenhle sýr koupit u nás, seznam mlčí :( Pokud ovšem pojedete do Švýcar, přidejte Vacherin na svůj „must-eat list“!

Pro příští sýrovou ukázku mám v lednici uložený sýr Gruyère Kaltbach, zrající v jeskyních a taky průběh a popis typické švýcarské fondue s podrobným receptem.

Tohle se mi stává pořád – přečtu si pár větiček o nějaké zlotřile exotické lahůdce, kterou jsem ještě neochutnal a už to jede. Dokud ji nedostanu, nemůžu spát ;) V tomto seriálu se pan Cuketka vypravil po stopách lahůdky až z dalekého New Yorku – Pastrami!

Pastrami je vynález lahůdkářství (zejména těch židovských) z New Yorku tzv. deli, která se specializují na prodej specialit a lahůdek jako jsou salámy, paštiky, sýry nebo třeba různé druhy nakládané zeleniny. V správném deli si můžete buďto nakoupit na doma, nebo využít jeden z několika miniaturních stolečků a vychutnat dobroty přímo na místě. jedním z typických lahůdek k dostání pouze v deli je Pastrami.

Pastrami jsou plátky hovězího hrudí naložené ve směsi soli a koření, česneku a pepře, které se vyudí a nakonec uvaří na páře. Aby to nebylo úplně jednoduché, odvozuje se Pastrami od dvou původních receptů Pastramy a Pastirmy. Pastrama pochází z Rumunska, a jednalo se o nakládané a následně v průvanu vysušené skopové, které se později opékalo nebo grilovalo. Pastirma je pak z Turecka (město Kayseri) a to spočívalo v uzeném hovězím mase, které se předtím ve formě plátků (řízků) marinovalo zatížené v soli a koření. Podrobnější info najdete na stránkách NewYorkského Carnegie Deli, které je svým Pastrami proslavené!

Hm, to je celé pěkné ale kde sehnat Pastrami v Česku?

Trošku jsem zacuketkoval na vyhledávačích a jediné relevantní odkazy byly: CULINARIA (lahůdkářství s posezením, deli? ;) ROBERTSON FINE FOODS (irský řezník a lahůdky) EXPRESS SANDWICH & SALAD (bageterie)

Hned v pondělí jsem se vypravil do Culinarie Praha abych zjistil podrobnosti. Pastrami momentálně neměli (normálně jej přidávají do svých sendvičů), ale slíbili, že se mi ozvou na email. To taky dodrželi a hned v pátek jsem se mohl do Culinarie znovu vypravit, tentokrát už najisto. Ochotný pán z Culinarie Pastrami předvedl a nabídl ochutnávku zdarma. Perfektnímu servisu, odpovídala i cena Pastrami 1100 Kč / Kg (!). Půl kila voňavého hovězího jsem si odnesl část nakrájenou na plátky a část celku, v slušivé papírové tašce s potiskem lahůdkářství. K podniku Culinaria se ještě určitě vrátím v samostatné recenzi, bude to ale ještě chtít pár testovacích návštěv…

Bohužel nemám s čím srovnávat, jsem teprve na začátku a výpravu do New Yortku teprve chystám. zatím se Pastrami jeví jako nová zajímavá kategorie. Za cenu v Culinarii, se k ní ale asi vracet nebudu. Samotné Pastrami je nejlepší nakrájené na cca 2mm tenké plátky jen tak, nebo podávané v sendviči s ledovým salátem a dijonaisse. Na podorbnější postřehy je zatím brzy, uvidíme až pan Cuketka ochutná vširší spektrum výrobků…

Příště (možná už v neděli ;) se podíváme na pastrami od firmy Robertson, která ho nabízí za téměř neuvěřitelnou cenu 290 Kč / Kg! Podívat se půjdu taky do Express Sandwich a přidám další podrobnosti a odkazy!

P.S.: máte-li s Pastrami nějaké zkušenosti, dejte vědět do diskuze. Budu vděčný za jakoukoliv zkušenost ;)

Instantní omáčka na úrovni ;)

Asi před 3 týdny jsem zaregistroval novou řadu hotových omáček od firmy F.I.R.M.A. Italia. Umělině moc neholduji, ale občas se mi prostě nechce ke steaku dělat omáčku a tohle by mohlo být správné řešení.

Celkem jsem vyzkoušel všecko možný – jejich umělá rizota mně moc nezaujala, zkrátka klasická sáčkovka. Dokonce ani sýrová omáčka, ani sýrová omáčka s brokolicí a ani omáčka Carbonara, kterou jsem dokonce obratem vyhodil, nestály moc za řeč. Za pozornost šak už stojí omáčka na zvěřinu (Salsa Cacciatora) a úplně dokonalá je omáčka se zeleným pepřem (Salsa Pepe Verde).

Obě poslední omáčky jsem testoval k hovězímu rumpsteaku na pepři. Bylo to skoro nerozhodné, ale pepřová omáčka přeci jen vyhrála. Získává sedm cuketek z desíti, omáčka na zvěřinu pak šest cuketek z desíti!

(+)

• imbecilně jednoduchá a rychlá příprava
• na to že je to ze sáčku, překapivě dobrá chuť

(-)

• ostatní výrobky z řady – nicmoc
• obsahuje glutamát sodný