Rubrika: Recepty a návody strana 8

Normálně nerad fotím pozdě večer a s bleskem, ale tenhlecten (sic!) recept se mi tak moc povedl, že udělám vyjímku :) Esenciélní jednoduchost postupu a použití pouze tří druhů surovin!

Recept aneb jak zámotky smotati

Samozřejmě, že jsem na tohle nepřišel sám, ale zneužil jsem svou předvčerejší návštěvu u Eggnoise doma, kde se podávalo něco podobného. Byly to taky cuketkové závitky ale s kozím sýrem, domácím cherry rajčátkem a bazalkovým pestem a byly tak dobré, že jsem se do nich naprosto zavinul a zamotal :) Trošku jsem obměnil suroviny, ale zachoval jsem postup, který je sám o sobě už dokonalý!

Nejdříve budeme potřebovat zavinovací zavinovačku z mladých cuketek:

• cuketky pořádně umyjeme a nakrájíme na podélné plátky dlouhé přes celou délku, tlusté cca 2-3mm
• šup s nimi na pečící papír na plech a pomazat olivovým olejem
• v jemně rozehřáté troubě je potom cca 5-10 minut necháme změknout a zvláčnět

Na plňku zámotků jsem použil:

• ovčí sýr St.Pierre (alternativa mlže být ovčí kaškaval, kozí anebo parmezán)
• houbový základ z dušených hub na cibulce (myslím, že i žampiony by obstály)

Technika rolby:

• na okraj změklého plátku cuketky, položíme kostičku ovčího sýra
• na něj malinký kidaneček houbového základu
• to celé potom zamotat (není třeba propichovat párátkem) a naklást do zapékací misky
• rozpéct v mírně vyhřáte troubě cca 15 minut

Výsledekem je miska plná rozteklého ovčího sýru, ve kterém se plaví jemňoučké a měkkoučké zavinuliny s nastraženými houbovými plňkami. Doporučuji s rozpečeným pečivem, které je zejména vhodné k závěrečnému slíznutí vypečené šťávy, které se stěží něco nevyrovná!

Recept je jednoznačně odsouzen k opakování do zblbnutí a zejména k různým variacím. Doporučuji ponechat obalový materiál (stripy z cuketky) a jako rozpustivo použít jakýkoliv kvalitní sýr. Zbývající je čistě na vás, stačí jen když si nějak smysluplně rozvrhnete chuťové propojení.

Po navoněné houbové smršti nebude následovat nic jíneho než recept s houbami. Dnes představuju typickou českou specialitu, kterou možná už dobře znáte, ale já vždycky, když ji dávám ochutnávat známým, tak ti na to hledí jako na houbový UFO disk…

Hubník čili houbovec

Tento recept má v Česku desítky variací a myslím, že nebudu vedle, když kromě označení hubník a houbovec najdeme spoustu dalších názvů. Hubník je jídlo typické pro chudé podhorské oblasti (např. Krkonoše), kde si lidé kdysi houbami často „přilepšovali“ a strkali je do všeho možného. Recept je jednoduchý a používá pouze základní suroviny – houby, vajíčka, mléko, žemle/krupice, cibule, kmín a majoránka. To vše v různých poměrech a variacích, základní filosofie však zůstává stejná.

Já hubník znám z naší rodinné kuchyně, kde si vybudoval svou neotřesitelnou pozici zejména o Vánocích. Má variace je cuketko-odolná, tj. směle ji zvládnete i vy.

Na hubník (z jednoho pekáčku/formy) budete potřebovat:

• přiměřené množství vlastnoručně nasbíraných hub (čerstvé i sušené, dejme tomu dvě pořádné hrsti)
• tři-čtyři vajíčka
• mléko
• pečivo založené na bílé mouce s glykemickým indexem 1 (=housky, rohlíky, veka ;)
• trošku dětské krupičky (cca 2 lžíce, jednou jsem omylem vynechal a nic se nestalo)
• pořádnou cibuli
• máslo (nebo sádlo)
• majoránku (hodně), kmín (hodně), pepř & sůl

Postup je jednoduchý a jednodušší už ani nemůže být:

• namočte si pečivo do mléka (na tři kusy cca 450 ml mléka, potom dle konzistence)
• připravte si dušené houby na cibulce (dusit minimálně 20 minut) a nechejte je trošku vychladnout
• k rozmočenému pečivu přidejte houby, krupičku, koření, vajíčka a vypracujte hubníkovu hmotu
• tuhle pramatérii potom nalijte/napatlejte/nahoďte do vymazaného pekáčku nebo do formy
• pečte rozvážně a pomalu, je to tak cca na hodinku
• hubník podávejte teplý, ale já ho mám raději studený
• nelekejte se, že vám splasknul – to on rád ;)

Tip: Tady máte hned tři další recepty na hubník, které vypadají více než nosně. Doporučuji zejména tu fintu s cibulkovo-slaninovým základem dělaným rovnou na pekáčku (tohle mě nikdy nenapadlo!)

Viz výše ;)

Já, detektiv Cuketka, tímto oficiálně ukončuji případ Tarte Tatin. Dále už se k tomu nebudu vracet, celá záhada tetek Tatinových byla odhalena…

Stačilo použít pořádnou formu na dorty z nepřilnavého matroše a větší kousky ovoce (šestinky) a bylo to (nemohu jinak než) oh! so fucking good!!!

Improvizovaný a akční (bez plamenů). Asi tak by se dal charakterizovat můj pokus o obrácený koláč, o kterém vím že chutná naprosto božsky, ale zároveň tuším, že je za hranicemi mých buchto-pekařských dovedností…

Francouzský koláč unavené tetky Tatinové

Obrácený koláč Tarte Tatin pochází s Francie na sklonku 19. století. Kokrétně se o něj zasloužily dvě hoteliérské tetky Tatinovy – Štěpánka a Karolínka z Hotelu Tatin. Ty v průběhu přípravy klasického jablečného koláče nechaly jablkovou plňku příliš dlouho na plotně, což resultovalo v nádherně zkaramelizovaná jablka, která pak už jen stačilo přiklopit těstem a upéct. Uznejte, že tahle historka mně mohla dostatečně namotivovat a mohla ve mne vzkřísit dost velkou zkaramelizovanou jiskru koláčové naděje!

Nejprve výčet mých pekařských dovedností

Je toho samozřejmě hodně a celým seznamem mých expertních skills vás nebudu raději zatěžovat. Tak tedy stručně:

• plameny a dým v kuchyni (opakovaně)
• roztříštěný keramický pekáček (2ks)
• zdemolovaný anti-přilnavý super buchto formič (1 kulatý a 1 hranatý)
• zuhelnatělý vnitřní povrch trouby (zatím asi pětkrát)
• roztavení kuchyňského náčiní, které není z kovu nebo keramiky (několik kusů, nejvíc vtipný: malinkatý nožík, na který jsem položil žhavý pekáček – ten nožík se na něj zespodu přilepil a na to já samozřejmě přišel až při příštím pečení ;)
• popáleniny 2. stupně na horních končetiných (opakovaně)
• a nakonec různě ohořelé, nedopečené, připečené, zuhelnatělé, rozteklé a explodující varianty různých pokrmů (desítky)

Myslím, že celkový obrázek jste si již dohromady poskládali a já nemusím dále pokračovat.

Recept: Jak se o obrácený koláč rozhodně nepokoušet!

Surovinově je obrácený koláč zcela primitivní. Jen připomenu, že na originál se používají jen jablka a ručně připravené těsto. Jelikož se jednalo jen o pokus použil jsem hotové těsto listové a jako ovoce jablka a hrušky. Tady pro pořádek:

• jablka, hrušky
• máslo
• cukr krystal, palmový
• listové těsto
• trošku mouky

Obrácený postup pana Cuketky:

• nejprve jsem si odjádřil, rozpůlil a oloupal jablíčka a hrušky
• ty jsem potom nakrájel na plátky tenké cca 0,5 cm (totální kravina, viz. dále)
• potom jsem v keramickém pekáčku rozpustil máslo a zakramelizoval v něm cukr (hranatý a ještě navíc keramický pekáček je na tento koláč asi to nejhorší co můžete použít – nejlépe vemte kulatou a nepřilnavou koláčovou formu)
• do krásně voňavého máslového karamelu jsem pěkně esteticky náskládal jablka a hrušky v jedné vrstvě (taky blbost, příště více ovoce alespoň ve dvou vrstvách)
• mezitím jsem si rozválel flaškou od vína listové těsto a ladným švihem jej přehodil přes pekáček
• přečuhující okraje jsem okrájel a pěkně to utěsnil a v následné kontradikci těsto propíchal vidličkou
• celou tuhle nádheru jsem pekl ve středně vyhřáte troubě MORA 218 při neznámé teplotě po dobu asi pěti písniček

Et voilá!!! Na konci pečení mi nic neshořelo a tak jsem byl plný optimismu. Trošku jsem se obával obracení, protože přeci jen vyklopit hranatý pekáček na kulatý talíř, to chce určitý trik. Taky mi nebylo jasné, jak se celý ten koláč odlepí, když je zespodu přilepený tunou karamelu a ovoce. Záhy jsem zjistil, že odpověď na to je velice snadná – on se totiž opravdu neodlepil! :D

No, ale tak celý korpus těsta a asi tři plátky jablka se odlepily, zbytek ovoce s karamelem zůstal v pekáčku. Byl jsem z toho docela roztrpčený, ale co už. Několika fikanými rychlohmaty jsem ovoce přearanžoval na korpus a vše vypadalo skoro normálně.

Co mne však nevysvětlitelně očarilo (na rozdíl od celé té zpřetrhané materie), byla naprosto k zemi-nebi přidupávající chuť! To jsem opravdu nečekal! Koláč chutnal úplně stejně jako originální Tarte Tatin od profíků, které jsem chutnal. Takže už jen trošku poštelovat tu formu a jsme doma.

Koláč jsem dělal velice volně podle receptu, který tady v komentářích zanechal čtenář Dan. Jak tak koukám nic podstatného jsem nezanedbal, ale ono asi bude třeba dát tam více ovoce, aby se to nelepilo, nebo alespoň to ovoce nekrájet na tenounké plátky, tak dementně jako pan Cuketka :)

Jestli tady s tímto bezvadným koláčem máte osobní zkušenost, je to výzva pro vás a vaše zasvěcené komentáře!

Ojeje, to byl zase nápad vykoupený pár tisícem mozkových buňek, které zhynuly v orgastickém blahu. Hned jak jsem sestřepal chuťové pohárky zpět do lajny, přináším vám nejnovějšího sladkého dezertéra z mé dílny…

Přiopilá hruška na zkaramelizovaném palmovém cukru s máslem

Všechny tady ty dezerty s teplým ovocem zbožňuju. Tohle je taková moje hruškatá variace – velice snadná, snad jen trošku na ty suroviny náročná, ale vůbec netrvám na ortodoxii myslím, že tam můžete nahrazovat cokoliv čímkoliv (v rámci obecné slušnosti ovšem!).

Na tento recept jsem použil čtyři ká:

• krásnou fotogenickou hrušku s červeným líčkem
• kostičku másla
• kopeček z palmového cukru (nebo hromádka jiného cukru)
• kapku pomerančového likéru Grand Mariner (alternativa je Cointreau)

Postup zabere cca 10 minut a zvládnete jej s prstem v nose:

• odjadříme, oloupeme a třeba na plátky pokrájíme hrušku (možno nechat celé půlky)
• na pánvi rozpustíme máslo a do něj dáme zkaramelizovat palmový cukr
• do toho šoupneme hrušky a necháme je to nacucat, pěkně ať se v tom počvachtají
• na samotný závěr zakápnou šťopičkou Grand Marnier
• šupito presto na talíř!

Podávejte horké a s výstrahou. Já s ktomu podával navíc ještě vínko, které se neotvírá každý den a sice slámové Veltlínské zelené 2003 z Hulkvald. Fotky výsledného celku se bohužel neuskutečnily – nešlo to! Jinak já jsem to ještě nezkoušel, ale k tomuto by se velice hodilo přidat nějakou kvalitní smetanovou zmrzlinu nebo čerstvý ovocný sorbet.

Asi nejlepší věc co mají v ká-ef-céčku je jejich patentovaný zelný salát coleslaw. Nevím jak dlouho na tom makali, ale makali na tom dobře, protože je to dobře vymakaný. Uznávám, že je docela blbost si ten salát dělat doma, když ho můžete mít v originále za pár kaček, ale takhle si ho můžete různě přizpůsobit a vůbec vylepšit k obrazu svému. Já už ty zelné hlávky pižlim docela dlouho a když máme tady to antioxidující téma, napižlim je i dnes…

Recept na salát Coleslaw

Celé to není žádná věda, je to jem nakrouhané zelí s troškou cibule a mrkve + koření + smetana a majonéza. Těch variant je oběhu asi milión a já vám doporučuji si vyzkoušet různé kombinace. Kdybyste mělo zálusk okopírovat přesně ten coleslaw od KFC, tak na netu koluje spousta „tajných receptur“ na něj a já vybíram tunhlenctu (nezapomeňte na estragonový ocet!) a přeji hodně štěstí :p

Já pro vás mám svoji variantu takového základu, se kterým můžete dále různě experimentovat a přidávat si do něj co se vám zlíbí. Na tento základ budete potřebovat:

• menší hlávku bílého zelí
• malinkatou cibulku
• dvě mrkve
• dvě lžíce cukru
• ocet, citronovou šťávu
• drcený pepř a sůl

Primitivní postup je následující:

• očistěte hlávku zelí
• vemte co největší kudlu a nakoruhejte to zelí na cimpr-campr
• to do větší mísy a k němu na drobno cibulku a nastrouhané mrkve
• přidat dvě lžíce cukru, pepř, sůl
• okyselit podle vaší chuti (já použil dvě lžíce vinného octa a lžíci šťávy z limetky)
• vše důkladně promísít

Tolik k základu, se kterým můžete dále po částech experimantovat, anebo ho můžete celý šoupnout do ledničky, než se rozmyslíte. Osvědčily se mi dvě variace tohoto základu. První je v podstatě klasický coleslaw protože k této základní směsi (od které si část odložíte do misky) přidáte smetanu a majonézu. Dávkování nechám na vás, ale doporučuji – šetřete obojím. Tato těžší varianta je výborná zejména po cca dvoudenním odležení v lednici a skoro se dotýká originálu z KFC.

Druhá varianta spočívá pouze v přidání kvalitního extra vergine olivového oleje. Nic víc, nic míň – maximálně tak odležet. V podstatě už to není coleslaw, ale jiný podobný a srovnatelně osvěžující salát.

Nejvíce pikantní na tomto salátu je jeho cena, která na cca 1kg dávku nepřesáhne dvacet korun. Velice fajn je taky to, že na rozdíl od listových si jej můžete udělat do zásoby a on nevadne, ale naopak vzkvétá (zelí hezky křehne)!

A jako obvykle – jsem moc zvědavý na vaše zkušenosti s jakoukoliv varianou coleslawi a vůbec všech čerstvých zelných salátů. Krouhejte, pižlete a pište ;)

Co se stane s boubelatou kosmickou lodí z předchozího příspěvku, když přistane na balkoně pana Cuketky? Tušíte správně, promění se v jeden z mnoha fikaných řeckých předkrmů…

Recept na vegetariánský předkrm Melitzanosalata

Opět mám obrovský chaos v tom jak se tato záležitost s lilkem jmenuje. Na internetu v tom panuje značný chaos a našel jsem asi pět různých variant. Kdo víte přesně, máte možnost mě opravit :)

Tento studený zeleninový předkrm nebo spíše pikantní dip s lilkem je vhodný zejména k bílému chlebíku před něčím větším. Podle mého velice dobře zapadne i do jiných světových kuchyní, zejména k mexické kukuřičné tortile by velice slušel (je to hodně podobný se salsou ze zelených rajčat).

Na přípravu budeme potřebovat:

• jeden vypasený lilek
• stroužek česneku
• polévkovou lžíci velmi jemně nasekané cibule (možno směle vynechat)
• olivový olej (je to studený pokrm, takže high-quality!)
• pepř, sůl, citronová šťáva (polévková lžíce)
• a kdo chce může si nachystat čerstvou strouhanku z bílého chleba (bagety)

Postup je následující:

• celý lilek zabalíme do alobalu a šoupneme na hodinku do středně vypečené trouby
• po vyndání jde krásně oloupat, což ihned učiníme
• v misce ho pořádně rozmačkáme na „cimpr-o'-campr“
• přidáme drcený česnek, cibuli, koření,olivový olej
• pořádně zašmodrcháme do jemna
• máme li mixer, směle do toho!
• důležité! před podáváním vychladíme (při pokojové teplotě to není ono)

Shrnuto, podtrženo, uvařeno – pokud máte v ledničce lilek a volnou chvilku na svačinku, určitě vyzkoušejte .)

Recept na Kleftiko v sobě spojuje hned několk prvků typických pro řeckou kuchyni – použití jehněčího masa, co nejjednodušší příprava, a nakonec metoda pomalého dušení v troubě. Kleftiko je prý typické jídlo zlodějů, kteří nechávali balíček z vinných listů plný masa a zeleniny pomalu dělat, zatímco se věnovali svému „byznysu“. Pěkné!

Jedl jsem i viděl různé varianty kleftika. V podstatě se ale vždy jednalo o jehněčí maso pečené v pergamenovém (pečícím) papíře nebo alobalu s variací zeleniny uvnitř. To jehněčí bývá většinou na kostky, ale může se takto dělat i celá jehněčí kýta. Asi nejjednotnější je v tomto receptu marináda a způsob marinování, který je v každé verzi velice podobný. Kleftiko je velice snadné, ale díky použití jehněčího masa náročné na suroviny. Na druhou stranu je to perfektní jídlo pro „lepší příležitosti“ – prvek papírového balíčku, který si host sám rozbaluje na talíři mi přijde více než povedený!

Recept na jehněčí Kleftiko

Úplně jistý v kramflecích jsem si nebyl a tak jsem si udělal dvě varianty balíčku – jeden se zeleninou + maso na kostky (2×2 cm) a druhý jen tak maso s kostí.Hlavní podmínkou kleftika je jehněčí maso. Já jsem koupil úplně po náhodě v Delvitě, protože jsem v sobotu zaspal a klasické řezníky nestihl. Nevím jestli to nebyla náhoda (určitě to byla náhoda), ale sehnal jsem úplně výborné a čerstvé kousky. To maso na kleftiko je nejlépe pořádně naložit v následující marinádě:

• olivový olej
• citronová šťáva (cca 1–2 lžíce na decku oleje)
• drcený česnek (dle chuti)
• směs koření – oregano & jiné aromatické byliny dle chuti
• sůl&pepř

V tomto maso pořádně marinujte alespoň několik hodin před pečením nebo noc předem. Já jsem marinoval jehněčí kýtu bez kosti na kostky a jehněčí plecko s kostí v celku přes noc, vše hezky zatíženo. Ta marináda je pro jehněčí jako dělaná a rozhdoně bych naní nic neměnil. Určitě to taky nepřehánějte s těmi aromatickými bylinkami – kombinaci olivový, citron a peř je chutná už sama o sobě.

Na druhý den si pak můžete připravit samotné balíčky. Já jsem použil pečící papír, na povrchu ještě doplněný alobalem. Do kleftika se zeleninou jsem dal mrkev na kousky, cibuli na plátky, trošku hrášku a několik stroužků česneku. Mezi to kostky masa a marinádu. To vše hezky zabalit, uvázat tomu mašličku a zabalit ještě jednou do alobalu. Druhý balíček bylo jenom samotné plecko s kostí v dvojitém alobalu. Oba balíčky dáme do mírně rozpálené trouby rovnou na rošt (ne na plech!) a číháme na výsledek :)

Samotné jehněčí v alobalu bylo hotové za hodinu. Úplně se rozpadalo a oddělilo se od kosti. Toto byl úplný skvost – marináda + vývar z masa spolu vytvořily fantastickou šťávu. V balíčku se zeleninou bylo masíčko rovněž měkké, ale zelenina (hlavně mrkev) ještě trošku stávkovala. Tady byl ideální čas až na dvou hodinách.

Já pokud bych dělal kleftiko příště tak se asi vyprtnu na tu zeleninu a dělám jen samotné plecko s kostí s marinádou v alobalu, které mě totálně dostalo! nebo pokud seženu pořádnou kýtu s kostí, tak si udělám kýtu jen tak. Ale dám tomu ještě jedne pokus, zejména nakrájím větší kostky masa (tak aspoň 4×4 cm), přidám i brambory a vyprtnu se na alobal (který přeci jen trošku izoluje) a vystačím s jednou vrstvou pečícího papíru. Oproti samotnému masu, má ten „eintopf“ styl něco do sebe ,)

Tuto slow-cooking lahůdku z jehněčího doporučuji v jakékoliv variantě. Můžu vás ujistiti, že se jedná o jeden z receptů, kde není možné nic pokazit, takže hurá do toho :) Máte-li s jehněčím nějaké zkušenosti, budu se těšit na vaše postřehy v komentářích…

Příliš vodnaté, málo ochucené, kyselé, jalové, řídké nebo téměř bez okurky, kopru a máty. Tak přesně takové a jim podobné varianty tzatziki (ano, opravdu se to nepíše tzatziky ani caciky) dnes pošleme do kulinářských pekel horoucích. Chce to jen trošku uvažovat a použít správné suroviny…

Recept na Tzatziki

Už jsem vám napsal jaké tzatziki nemám rád, takže vám můžu popsat i jaké zbožňuju. Především v nich musí lžička stát :) Ano správné tzatziki musí být husté&hutné, bez přebytečné vody. Další věcí je správné ochucení – z kobinace okurka, jogurt, kopr (nebo máta), pepř, sůl a kvalitné olivový olej se dá vykouzlit opravdu esence božské chuti. A nakonec přijde čerstvost – nic mi tak nezkazí náladu jako staré a nakyslé tzatziki.Co bude pro přípravu našeho vysněného tzatziki potřebovat?

• řecký jogurt (k dostání zde) – pokud chcete dělat kompromisy můžete použít kvalitní jogurt, který necháte pořádně vykapat přes plátýnko nebo utěrku (stejně ale zůstane rozdíl v chuti!)
• okurka (naštěstí stačí stará dobrá EUnijní ogurek ;)
• kopr (čerstvý nebo vymačkaný konzervovaný)
• čerstvá máta (není podmínkou)
• česnek
• citron
• chutný olivový olej
• pepř, sůl

Sami vidíte, že to skoro nic není. Opravdu doporučuji zkusit to s opravdickým řeckým jogurtem – je to jediná surovina, se kterou se budete muset otravovat (byl k dostání v Makru i v Kérfůru[r.i.p.]). Jinak máte všechno ostatní běžně doma. Opravdu opravdově s opravdickým, hm?

Následuje podrobný postup přípavy:

• oloupejte a na jemném struhadle nastrouhejte okurku
• mezi talíři nebo v pěstičkách okurku dokonale vymačkejte (dokonale = z jedné velké okurky vám nakonec zbyde vymačkaná kulička o průměru asi 5–7cm)
• v misce pořádně smíchejte okurku s jogurtem (mám rád poměr 1 okurka : 1 kelímek)
• přidejte rozdrcený česnek (2 stroužky / kelímek, nebo dle ctěné vaší imprese)
• přidejte lžičku konzervovaného kopru nebo obdobné množství čerstvého nasekaného kopru
• přidejte tak asi 10–15 na jemňulinko nasekaných mátových lístečků
• přidejte polévkovou lžíci vymačkané citronové šťávy
• přilejte štědrou dávku kvalitního olivového oleje (dejme tomu tři polévkové lžíce)
• opepřete drceným pepřem a osolte
• všechno postupně dokonečna promíchejte
• před podáváním připravte do misek nebo talířků (a vychlaďte v ledničce) s olivou nebo snítkou kopru
• k tomu jakýkoliv bílý chleba

Abych v krátkosti shrnul hlavní finty: řecký jogurt, vymačkat okurku, hodně okurky v poměru k jogurtu, kopr&máta a nešetřit olivovým olejem.

Určitě máte své oblíbené varianty nebo vlastní podpultové triky a tipy, tak šup-šup sem s nimi do komentářů, ať se taky jednou poučim ,)

S tímto klasickým americkým fingerfoodem jsem se poprvé setkal ve fast-foodu Burger King (nejbližší máte v Německu, Rakousku nebo v Maďarsku) a ihned musím dodat, že lepší onion rings než tam, jsem zatím nikde jinde neměl. Dobře vím, že přiblížit se jim, je skoro nemožné. Přesto jsem vyměkl a pokusil se o vlastní cover verzi…

Cibulové kroužky v těstíčku

Základní finta těch onion rings od BK je, že nepoužívají cibulové kroužky, ale jakési spicy cibulové těstíčko, které vyformují do kroužku podobného tomu cibulovému a ten teprv obalí. To cibulové těstíčko můžou samozřejmě okořenit, navíc je tlustší než ten nejtlustší skutečný cibulový kroužek. Vy si z toho vůbec hlavu nelámejte, uděláme si totiž onion rings z opravdických cibulových kroužků. Tedy skutečné cibulové kroužky z onion rings ;)Cibulový-O-Ni-On nákupní košique:

• pěkné velké cibule (tak akorát, já měl dvě)
• mouku
• vaječné žloutky z vajíček (1/cibuli)
• mlíčko (pivo)
• koření – čili, pepř, sušenou mletou zeleninu (dle naturelu)
• ojlej (neolivový prosím)

Příprava těstíčka:

• nejříve rozšlehejte žloutky s kořením (já použil sůl, pepř a domácí vegetu)
• přidejte mouku a zašlehejte ji (vidličkou)
• odhanněte množství, které budete potřebovat na své kroužky
• na toto množství těstíčko nastavujte postupným přišleháváním mouky a mléka
• správná konzistence je: polotekutá ;D
• místo mléka můžete použít pivo!

Příprava kroužků:

• cibuli oloupejte a krájejte příčně na cca 1–1,5cm plátky
• plátky rozdělte na jednotlivé kroužky
• vyberte ty nejlepší a nejkroužkovatější
• všechny je hoďte asi na 30 minut do lázně z mléka do ledničky
• před smažením je nechte okapat a obalte je v mouce

Finale:

• rozehřejte olej na správnou teplotu (střední plamen)
• v mouce obalené kroužky vymáchejte v těsíčku
• vidličkou pokryjte všechny místa na každém kroužku
• dávejte je postupně na pánev a udělejte se je dozlatova
• před podáváním vycucejte ctěný olej do papíru

Uf, no vidím, že složitěji už by to snad ani pospat nešlo. Já vám ale věřím, že to zvládnete! Je to opravdu dobrota, bohužel vykoupená drbačkou a totálně anihilačním bordelem na lince (teda alespoň na té mé). Podávat doporučuji zásadně jen tak bez přílohy s česnekovým dipem. A co je to ten česnekový dip? Záleží opravdu jen na vás – např. majonéza nebo zakysaná smetana, do ní drcený česnek dle chuti.

Nakonec článku chci apelovat na pana Burgra Kinga, aby nelenil a urychleně ráčil kolonizovat naši zemi. Whopper!