Rubrika: Recepty a návody strana 6

Mučí mě mučenky. Svou omamnou vůní, chutí ostrou jako břitva a na jazyku tančící texturkou…

Letní opravy pražské tramvajkové sítě zkroutily jednu moji podvečerní potulku směrem do Gorazdovy ulice. Věřte nebo ne, ale pod popisným číslem tři se tam skrývá nenápadný vietnamský obchůdek naditý čerstvým zbožím až z Thajska!

Update

Dle zpráv Lemura Šedého je nyní obchůdek ve Francouzské 66!!! Tak pozor na tó, jó? ;)

Je to hrozný! Dejte cuketkovi do ruky jakýkoliv pytlik s čímkoliv a on ho otevře, očmuchá a sežere. Dámy a pánové, smržť!

Smrž

Mezi jedlými houbami je smrž známý jako plachý podivín s velkou šišatou hlavou. Smržové jsou vzácní, málokdo je zná a sbírá. Ještě míň lidí je baští! Já sám jsem se takto s pytlíkem sušených smržů ocitl v kuchyni vůbec poprvé. Nevěda jak nejlépe smržiti, najel jsem na vévévé.smrže.cézet a bum ho. Smrž klub! Doporučuji vám, najet tam také. Tamní mykologický materiál má až dedektivní charaktér… a najdete tam vše. Od á do smržet!

Polévka ze smržů

Z předními mykology osvědčených receptur jsem vybral tu nejjednodušší – recept na krémovou polévku. Měl jsem je takto upravené v jedné špičkové restauraci a tak jsem si alespoň mohl udělat srovnání, jestli to dělám dobře.

Suroviny:

• sušené smrže (klidně i jiné houby)
• cibule
• máslo
• pravý drůbeží vývar (tímto se bez vytáček přiznám k masoxu)
• bílé víno nebo vinný ocet na okyselení
• zakysaná smetana
• mouka, koření (kmín, pepř, sůl), bylinky

Postup:

• sušené houby necháme půl hodinky bobtnat ve vlažné vodě
• první decka bílého
• scedíme a omyjeme (někdo to nedělá a vodu z hub nechá pro dušení, já to dělám jen se svými hříbky)
• na másle zpěníme cibulku a přidáme na kolečka nakrájené smrže a kmín
• ty nejmenší nekrájíme, necháme si je na ozdobu
• chvíli šmrdláme a dáme si druhou decku bílého
• okořeníme (pepř, sůl), okyselíme a zaprášíme moukou
• zalijeme horkým vývarem
• dáme tomu 15 minut a dáme si třetí decku bílého
• vylovíme kolečeka celých malých smržů na ozdobu, zbytek rozmixujeme (můžeme vynechat)
• dovaříme ještě 15 minut a poslední decku si nechám až ke stolu

Podáváme horké s ozdobným kidanečkem zakysané smetany, s petrželkou a s několika celými smrži. Tou nejlepší přílohou je tady krajíc voňavého a čerstvého chleba. Bobrou!

Jako obvykle hlášení z bakelitového reproduktoruku: kdo má rád smrže, ať se neprodleně dostaví do ředitelny!!! (a zanechá komentář)

Vím o nich již delší dobu, ale poprvé jsem je ochutnal teprve včera. Květy mladých cuketek – fritované v těstíčku a dušené v olivovém oleji. Žhavá a exkluzivní letní specialitka!

Samičky a samečci

Na jaře jsem instruoval maminku, aby na naší ostravské zahrádce vysadila experimentální záhon cuketek. To vše s jediným cílem – ulovit jejich čerstvé květy! Vše se podařilo naprosto skvěle načasovat, cuketky pěkně poslouchaly a vykvetly akorát na čas mé návštěvy! ;)

Květy cuket jsou v Itálii vyhledávaná a poměrně exkluzivní specialita. Sbírají se ráno, v den kdy poprvé vykvetou a na trhu se musejí prodat ještě napůl otevřené. Velice rychle podléhají zkáze – uvadají, ztrácejí snovou oranžově-lososovou barvu a výraznou chuť.

Květy na cuketách jsou dvojí – ty na malých cuketkách samičí, ty na stoncích jsou samčí. Podle Marcelly Hazan se baští pouze samčí, já však v zápalu boje a pionýrského fritovacího průzkumu konzumoval samičky i samečky. What a mess Mr. C!!! ;)) Příště beru Marcellu s sebou i na severní pól…

Fritované květy cuket

Základní a nejčastější úprava je fritování v řídkém těstíčku, které dá nejlépe vyniknout delikátní chuti květů. Postup je snadný:

• uděláte si řídké těstíčko z mouky a vody, nebo z mouky, mléka a vejce (můj případ)
• květy otevřete, vyženete mravence, vylomíte pestíky
• rychle propláchnete a osušíte
• v rendlíku rozehřejete vyšší vrstvu oleje
• květy namáčíte a po jednom v rychlosti fritujete (měl jsem je hotové za cca 30–60 vteřin)
• doporučuji velice lehkou vrstvu těstíčka, aby nepřehlušilo delikátní chuť květů
• nechejte okapat na papíru a ihned podávejte

Jak popsat výsledek? Vizuálně strhující! Komu se fritovaný květ objeví na talíři poprvé, ten bude doslova ču-čet. Chuťově jsou květy podobné smaženým cuketkám, je tam ale navíc taková zvláštní kořenitá příchuť. Fantasticky křehoučká textura! Doporučuji všem, kteří budují svou osobní, nikdy nekončící encyklopedii chutí… ,) Pro mne zážitek týdne!

Dušené květy cuket

Tuto úpravu jsem vyhrabošil ze svých závitů s tím, že jsem to někde četl. Nevím kde, ale bylo to takhle jednoduché:

• umyjeme a očistíme květy
• jemně dusíme na extra dobrém oleji z oliv

Podobně, jako fritovaná varianta, je to rychlovka. Květy záhy změknou, začnou porůznu bublati a vydávají zvláštní vůni připomínající kari! Ta je přítomná i v chuti, kde se kombinuje s olivovým olejem. Takhle jsem udělal jen jeden obří květ a pokud to budete zkoušet, doporučuji ten květ z pánvičky přendat rovnou na bílý toastík a z něj rovnou ochutnávat. Nejlepší je srdíčko, čili ta část květu s pestíky. Garantuji chuťové osvícení. Počnete oranžové hvězdičky… ;)

Ať žijou barevné živiny s vitamíny!

P.s.: kdo už květy cuket měl doma, v restauraci, nebo někde jinde, prosím dejte mi vědět do komentářů. Moc mně zajímají vaše zážitky… ;)

Aneb jak být šťastný…

Normalně si du včera kupit pivo a nugetu a co nevidim?! Bedýnku plnou zásobníků do tomato-kulo-metu! Tomatokulometu! ;)

Oh boy, to být tak easy!

Dnes na ně koukám, pan Cuketka se vrtí a já se směju. Kuličky i s dlouhou šťopkou do bazalkového záhonku, zapózovat, udělat obrázek. Na panvici s extrémně panenským tukem, držíc za šťopku samozřejmě obracet. Při prvním pukání pláště (jako pop-corn) sundat, klíšťkami na bonzaj naporcovat, na zelené misky zaparkovat.

Deset minut. To není možný! Ty aromatické koberce pochopitelně nejen pro estetikovu samohanu v receptuře figurují, ale i mocným podtlakem k soustu se přisávají a chuťové spektrum harmonizují. Bon apétit! ;)

Tímto naskakuji do vláčku motoráčku, který nezastavuje, pouze přibrzďuje. Veze recept na letní chlazenou polévku! ;)

Vzpomněl jsem si na ňecko. Na mladou řepu dušenou v olivovém oleji i listy. Na tenké plátky fantastické pečené řepy. Dostal jsem na ni obrovskou chuť a takhle to nakonec dopadlo…

Studené polévka z červené řepy

Tohle je taková milá odlehčená verze boršče bez masa, bez zelí a bez vývaru. Už to totiž není ani boršč, nýbrž obyčejnina zeleninová.

Ingrédients:

• červená řepa (nejlépe potvůrka malinká)
• červený vinný ocet, nebo šťáva z citronu na okyselení
• pepř, cůl, cukr, bejlí

Préparation:

• řepu umýt, oloupat a na malé kostičky nakrájet
• ve vodě vaříme doměkka, s trochou octa, soli a cukru
• milovníci pyré si ke konci dají mixéroš brutáloš (já ne)
• ochutíme dle naší preference, já trefuji svěží sladkokyselý nádech
• vychladíme (když prší, baštíme teplou)

Podáváme buď jen tak (pro HC fandy), nebo přidáme něco bílého – zakysaná smetana, crème fraîche, smetana… Prostě co vás napadne… ;) Rovněž neváháme použít bylinky, na obrázku je to nať koriandru.

Užívejte, dokud je to cool! ;)

V protikladu s předchozím komplikovaným receptem na masové kuličky kobeba, je následující číslo oslavou jednoduché a po cuketkách dobré kuchyně.

Autorka Claudia Rodenová uvádí, že studené jehněčí plecko s kostí bylo vrcholem každé jejich sederové večeře (hlavní večeře o svátku Pesach), tak jak ji zažívala v rodném Egyptě. Já jsem moc rád, že se tato úprava probojovala až do „velké“ kuchařky a dokonce má i pěkný cizojazyčný název – Zro'a! :)

Podobně to provádím s hovězím, které upravuji způsobem à la pot-au-feu. S jehněčím a bez zeleniny či polévkových bylinek mě to ale, přiznám se, ještě nenapadlo! Jehněčí je však opravdu naprosto jedinečné maso – nepotřebuje žádný chuťový doprovod, nebo složité okořenění a tak tento recept 100% funguje.

Příprava nezabere snad ani pět minut:

• kupte si pořádný macatý kus jehněčího (půl až jedno kilo – plecko, kýtu, s kostí i bez)
• omyjte, okrájejte přebytek tuku (ale nějaký tam přeci jen nechte na chuť!)
• vařte v celku do úplné měkkosti v osolené vodě (já vařil 4 hodiny, minimum jsou 2 hodiny)

Maso nechte ve vývaru odpočinout (nejlépe je odleželé např. přes noc ledničce) a podávejte je studené. K masu přidejte nejlépe na hrubo drcenou sůl. Na obrázku vidíte himalájskou růžovou, můžete ale použít i obyčejnou hrubozrnnou, nebo jsou u nás k dostání varianty francouzské mořské soli fleur de sel. Jehněčí je po tak dlouhé době vaření směšně měkké, šťavnaté a téměř se rozpadá.

Když se vám bude chtít, můžete maso zakápnout trochou olivové oleje s česnekem (a citronovou šťávou), můžete ho podávat v misce s vývarem a nebo k němu můžete přidat něco kyselého / pinkantního na doplnění. Hodí se hrudka čerstvého strouhaného křenu, ostřejší hrubozrnná hořčice, nebo marmeláda / omáčka z kyselejšího ovoce. Ale zase to nepřehánějte, jehněčí je samo o sobě na talíři králem! .)

Nakukování do židovské kuchyně svátku Pesach pokračuje. Dnes to pan Cuketka neměl jednoduché – ucpaný mlýnek na maso, kouřící mixér a mleté jehněčí až za ušima. Knedlíčky kobeba jsou prostě kou-beu-bauuuu….

Židovské kuchařky jsou mistryně světa v přípravě všech možných knedlíčků, plněných taštiček a jiných malých boubelatě plovoucích chuťovek. Jako reprezentaci jsem vybral tyto pesachové knedlíčky kobeba z jehněčího, které jsou podle mého takové super-über-knödle. Je v nich všechno, co má mít nadupaný sváteční židovský recept – hodně masa, hodně tuku a kuřecí vývar!

Jehněčí knedlíčky kobeba

Všechny rady jsem čerpal z Knihy o židovské kuchyně, kde je na výběr asi šest různých variant. Podle následujícího receptu je možné knedlíčky s úspěchem připravit, ale varuji vás! Je to recept vyžadující kamikaze-odvahu, vytrvalost a smysl pro vtip (čili posmívání se vlastní osobě).

Po zevrubné sebeevaluaci kulinářských sil jsem vybral následující variantu knedlů, na které jsem si připravil:

• mleté jehněčí (cca 500g)
• mletou rýži (cca 200g, o tom ještě níže)
• nastrouhaná střední cibule (já ji nasekal)
• čerstvá sekaná petrželka
• pepř, mleté nové koření, sůl

Knedlíčky jsou dvojsložkové, obal jsem připravil takto:

• mírně předvařenou rýži a cca poloviční díl mletého masa rozmixujeme
• konzistence vzniklého těsta musí být tvárná
• můžete doladit vodou/rýží, nebo zašvindlovat troškou moukou
• nakonec dobře osolíme!

V kuchařce operují s termínem „mletá rýže“, který bohužel nespecifikovali. Může to být cokoliv od rýžové mouky, přes na hrubo namletou suchou rýži, až po rozmixovanou rýži vařenou. Tady jsem si nebyl jistý v kramflecích a použil předvařenou rýži, která se s masem pěkně rozmixovala a utvořila hmotu ideální konzistence.

Plňka je ještě snadnější:

• zbytek mletého masa okořeníme a promícháme

Samotná tvorba knedlíčku je nervy drásající proces s nejistým výsledkem:

• nejprve si důkladně potřeme ruce olejem
• z obalovacího těsta uděláte kuličku velikosti ping-pongového míčku
• do míčku uděláte hluboký ďolík palcem
• těsto následně obalujete kolem palce a všemožně jinak ztenčujete
• do výsledné kukaně dáte kuličku z mletého masa (plňka)
• poté knedlík uzavřete, pokoulíte a zabezpečíte do bezešvého stavu
• pokud po prvním knedli nezešílíte, pokračujete až do rána ;)

Jakmile máte ušoulané knedlíčky následuje finální fáze tepelné úpravy. Tady je opět několik variant. Knedlíčky se nejprve krátce předpékají v oleji nebo v troubě, následně se vaří ve vývaru nebo v omáčce, ve které si i podávají. Já jsem své knedle:

• rychle osmažil ze všech stran na olivovém oleji
• odtučnil v papírovém ubrousku
• a nakonec uvařil v poctivém kuřecím vývaru po dobu cca 20 minut

Jak vidíte je náročný a vyčerpávající proces, na jehož konci skončíte vy a půlka vaší kuchyně, pokryti mazlavou vrstvičkou rýže a jehněčího. Pokud se nudíte a obyčejná jehněčí pečeně vám přijde fádní – hurá do toho! Pokud si netroufáte a bojíte se, že byste si lahodné jehněčí pokazili sáhněte po něčem osvědčeném.

Má nejoblíbenější příprava jehněčího je pečená v alobalu v marinádě s olivovým olejem, česnekem a citronem. Podrobnosti najdete v mém popisu řecké speciality kleftiko. Ještě snazší a neméně skvělý recept bude následovat…

Pojďte si pročistit unavené chuťové buňky a dopřejte jim zelené a prosluněné jitro! Všechny plody jara mají tu zvláštní vlastnost, že jejich chutě jsou nesmírně svěží, stimulující a pronikají až ke kořínkům vašich smyslů. Neváhejte a nechte se okouzlit…

Nebo oblbnout jako já! Poslední tři dny baštím všechno zelené, všechno jarní. Přidejte se! Všechno venku i na zahrádkách pučí. Stačí se jen procházet po venku a trhat všechno co vám přijde pod ruku. Pak to baštit a nedělat si z toho žádnou hlavu :)

Jedlá jarní kytice

No, spíše taková malá kytička. Jarní amuse bouche čili salát pro trpajzlíka. Můžete ji nakombinovat z kupných nebo nasbíraných úlovků. Vůbec se nebojte pestrosti – chceme ta nervová zakončení probudit, ne uspat!Já jsem vybral úlovky kupné i natrhané „za barákem“:

• polníček (jemná a zvláštní chuť)
• arugola (svůdně hořká)
• mladé listy ještě nekvetoucí pampelišky (skoro jako rukola, ale jemnější, šťavnatější)
• spařený výhonek kopřivy (jemný, záhadný, stačí zalít vařící vodou)
• květy sedmikrásky (strhující!!!)
• obyčejný salát (na svázání)
• plátek ředkvičky s ďurkou (aby se kytička nerozpadla)

Nemusíte z toho nic vyrábět klidně jen ochutnávejte. Květy sedmikrásky, pampeliška i spařené listy kopřivy jsou naprosto bezpečné, nebojte se. Postup je jednoduchý:

• ze všeho udělejte malý svazeček
• konce stonků orientujte jedním směrem
• ty pak zabalte to utrženého proužku salátu natěsno
• fikaně přes to navlečete plátek z ředkvičky s dírkou (vykrojíte nožikem jedna-dvě)
• ten to pěkně pojistí

Kytičky můžete sníst jen tak – v tom případě máte zaručeno, že si vás najdou veškeré pronikavé složky (hořčiny, třísloviny, kyseliny) a váš požitek bude maximální. Pokud je smočíte v trošce olivového oleje, vše se zjemní a uklidní (to je verze pro sralbotky).

A věřte mi, že když si troufáte na první, je to, jako byste chtěli sníst samotné jaro. Potom chcete další, další a ještě další!

Uplynulých čtrnáct dní bylo u mě ve znamení tekutého olivového zlata. Předtím než Vás seznámím s průběhem a výsledky celé ochutnávky olivových olejů, nabízím stručný návod jak provádět domácí ochutnávku olivového oleje. Ještě než se do toho pustíme – tipnete si kolik je na titulce lahvinek?

Proč dělat degustaci olivového oleje

Olivový olej není pouhý tuk na smažení. Na světě existují stovky odrůd olivovníku, ze kterých je olivový olej vyráběn. K tomu existují tisíce producentů olivového oleje z různých zemí. V dnešní době je už i v Česku na trhu k dispozici desítky různých olejů a tak je dobré občas se zastavit, zorientovat se a najít si svého favorita.

Ke každé ochutnávce navíc patří malé studium původu ochutnávaného oleje, které nás ve většině případů rovněž obohatí. I kdybyste měli třeba jen nakouknout na stránky výrobce a zjistit si odkud olej pochází, jaká je použitá odrůda a jak vypadají olivovníkové plantáže – veřte mi, je to příjemné rozptýlení ;)

A konečně dalším z důvodů je objevení optimálního poměru cena/kvalita a ujasnění si – co mohu za své peníze dostat. Setkávám se s tím, že sposta mých známých kupuje dokolečka pořád ty samé supermarketové sorty za docela velké peníze. Přitom ve speciálkách jsou v obdobné cenové hladině v nabídce olivové oleje s dvounásobnou a vyšší kvalitou.

Kolik vzorků a jaké oleje vybrat?

Optimální dávka pro jednu ochutnávku jsou 3–4 oleje. Na rozdíl od vína, nebo od kávy se totiž vaše patro při ochutnávce olivových olejů mnohem dříve unaví. Souvisí to jednak s olejnatou konzistencí a jednak s chemickým složením olivového oleje. Zejména ty složky olivového oleje, které jsou zodpovědné za jeho typickou ostrost a vyvolávají škrábání v krku (a na patře) podléhají senzitivizaci, kterou poznáte tak, že se se vám pozdější vzorky budou zdát méně ostré. Osobně z těchto důvodů dávám maximálně tři vzorkly na jedno posezení.

Co se týče výběru, tak řadíme ty jemnější, starší a kvalitnější oleje na začátek – levnější, ostřejší a mladší oleje řadíme na konec. Možná se zarazíte u toho rozdělení mladší vs. starší. Vězte tento zásadní fakt – oleje, na rozdíl od vína v čase velice rychle ztrácejí svou biologickou hodnotu. Optimální trvanlivost dobrého olivového oleje je pouhopouhých 12 měsíců. Už po prvním měsící od lisování lze rozdíl poznat. Oleje se v průběhu stárnutí stávají méně ostrými, ztrácejí a objevují se některé jejich ovocné složky a také mění barvu směrem ke žluté. Doporučuji se zabývat oleji třídy extra virgin. Méně kvalitní oleje mají v kuchyni samozřejmě také své místo, ale jejich chuťové a aromatické bohatství je omezené.

Podle klimatu pěstitelské země jsou uváděny nové sorty oleje v různých měsícíh. Pro evropské oleje je to většinou období listopad-leden. Pokud je prodejce solidní, tak už teď byste u něj měli nalézt oleje z lisovaní roku 2006. Někteří výrobci označují datum lisování přímo na etiketě (často i přesné datum a území), někteří tak činí skrytě pomocí označení data trvanlivosti. Např. oleje z lisování z roku 2006 bývají označeny dobou trvanlivosti cca do poloviny roku 2008.

V čem ochutnáváme?

Pro dugustaci olivového oleje jsou nejvhodnější malé kalíšky z foukaného tenkého skla. Přiznám se, že dost dobré nádobí sám nemám a tak pokud jste ve stejné situaci, vystačíte s tenkostěnnými skleničkami s menším objemem. Při oficiálních hodnoceních olejů se barva oleje nehodnotí a tak jsou skleničky zabarveny do fialova. Já sám se při degustaci barvou velice rád kochám, takže doporučuji průhledné sklo :)

Jak ochutnávat olivový olej

Samotný proces ochutnávky není žádná věda a oproti kávě, nebo vínu se mi zdá nejjednodušší. Jak už jsme si výše uvedli ochutnáváme 3–4 vzorky. K ochutnávce budeme potřebovat rozlitý olej v označených skleničkách o pokojové teplotě (čerstvě nalitý z lahve! nesmí tam ležet celý den!), lžíci (volitelná) a nějaký bloček s poznámkami pro degustaci. Na očištění patra mezi jednotlivými vzorky se u olivového oleje používají řezy zeleného jablka a voda (eventuélně bílé pečivo).Degustace jednotlivých vzorků probíhá následovně:

• skleničku/kalíšek s olivovým olejem uchopíme do obou rukou
• rotačními pohyby rozlejeme olej po stěnách sklenice a prohřejeme ve dlaních
• několika hlubokými vdechy vychutnáme aroma (nos uvnitř, co jen to jde!)
• poté jsou dvě možnosti – buď srkáme rovnou z kalíšku nebo srkáme ze lžičky (preferuji lžičku)
• srkáme klasickým „degustátorským srkem“, kdy se snažíme dostat co nejvíce oleje na co největší povrch ústní dutiny
• vychutnáme všechny chuťové složky, zaměříme se na všechny pozitvní i negativní počitky
• několik sekund po polknutí vyčkáme jestli se dostaví obligátní poškrábání na patře a v krku, nebo do konce mírné dráždění ke kašli
• všechno si pěkně zapíšeme

Existují i degustace, kdy se olej ochutnává s kouskem bílého chleba. Tenhle durh jsem rovněž odzkoušel, ale nejsem moc velký fanda. Chuť pečiva podle mého zakrývá některé chuťové i aromatické složky. To už raději plnohodnotnou zábavku :)

Přehled hodnocených parametrů

Exituje mnoho hodnotících schémat, které vznikly pro použití v různých zemích a v různých organizacích. Když si projdete všechny zdroje a všechny ty tůzné hodnotící tabulky, budete z toho pěkně zmatení. Já si ale myslím, že pro domácí ochutnávání z toho není třeba dělat kovbojku a není se potřeba řídit striktními postupy.

Např. oficiální hodnocení zatřešující celosvětové organizace IOOC, jehož výsledky jsou zavazující (alespoň pro EU) pro roztřídění do kvalitativních tříd, hodnotí pouze přítomnost či nepřítomnost pozitivních a negativních charakteristik. Nic víc!

Tady je přehled hlavních pozitivních a negativních parametrů. Berte to spíš pouze pro orientaci a pro usnadnění popisování jednotlivých vzorků. Kromě barvy a pocitu v ústech, hodnotíme hlavně aroma a chuť, na konci pak také specifickou dochuť. U olivového oleje toto velice splývá a proto jsou pro aroma i chuť stejné slovíčka.

Pozitvní parametry

• travnatý
• ovocný
• trpký
• štiplavý
• svíravý
• máslový
• čerstvý/živý
• harmonický
• pepřový
• sladký

Negativní parametry

• plesnivý
• zatuchlý
• vinný/kyselý/octovatý
• blátová sediment
• kovový
• žluklý
• bez osobnosti/plochý

Barva

• žlutá/zlatá
• zelená/zelenkavá
• nahnědlá, průhledná (-)

Já sám popisuji vždy barvu, aroma/chuť a sílu/čerstvost (štiplavost/svíravost) a celkový dojem. Ten celkový dojem a osobnost oleje je pro mě asi nejdůležitější. Pokud o některém oleji řeknu, že je výtečný, tak to zároveň znamená, že nečím upoutal a že je něčím zapmatovatelný. To je myslím si pro bežné použití to nejdůležitější.

Další zdroje

Pokud nemáte dost, tak prosím zde: International Olive Oil Council (Inernational) The Olive Oil Source (US)

Jak jste na tom s ochutnávačkama olivových olejů? Prozradíte mi vaše aktuální favority, tipy na obchůdky a ty nej, nej, nej olivové poklady?