Rubrika: Recepty a návody strana 5

Postupně zjišťuji, že pan C. je v jídle děsně nudlovláčný, čili nechá se snadno namotati a nudlí utahati. Stačí nenadále vzniknuvší nová forma, pokoutný vtípek či kulinární zvrat a už se veze… ;)

Vzpomínáte si ještě, jak jsem tady loni básnil o morkových kostech podávaných k hovězí polévce v restauraci Kéhli v Maďarsku? Já až moc dobře. Dostal jsem na ně totiž chuť! ;)

A drnčel blatník. Nene, zcela serijózně miluji mušle na víně. Teď v zimě mě dokážou dokonale rozehřát a potěšit. Navíc je to dokonalé jídlo pro větší tlupu, která si nabírá třeba rovnou z hrnce a společně ty nadpozemské vulvinky zapíjejí vychlazeným bílým vínem…

Onehdá jsem si tady pochvaloval nudle soba a pošmakovat na nich si budu i dnes. Valaško-japonská fůze v cuketkově míse! ;)

Jeden z mých nejoblíbenějších a nejprimitivnějších receptů na zimu. Úplně automaticky jsem si ho udělal předevčírem, všechno snědl a hned se lapal za hlavu, že už to tady dávno necuketkuje. Proto ještě jednou pro vás, i s obrázkem! ;)

Pytlík sušených smržů opět nezvratně afektoval psychiku pana C.! Mám snad na ty potvory v mozku nějaké nevybité receptory a tak jsem o víkendu opět pustil trošku proudu do synapsí… ,)

Ty kostky mě v mých představách pronásledovaly tak dlouho, až jsem je dnes odpoledne konečně upižlal (a nakonec zde i ublognul). Z řepy a z tuřínu, rukodělné biolego. Barvy jsou jen dvě, nesehnal jsem zelenou!

Formaci jsem (po nezbytně dlouhém očumování) prohlásil za salátovou a postupně, po jednotlivých dílcích a napřeskáčku zbaštil. Stavebnici jsem zapíjel italským olivovým sirupé z lahve. Co byste dělali, kdyby před vás v restauraci postavili todlencto? Ještě ke všemu s panákem olivového oleje zvlášť??? ;)

Když jsem byl malý, měl jsem dědu Josefa. S vášní sobě vlastní stavěl nebezpečné plamenotvorné konstrukce ze dřeva, kterým říkal uďáky. Po odpolednách mě vodil na skládky v okolí ostravsko-karvinských dolů, kde jsme blaženě recyklovali vše, co se nám vešlo na vozík. Po večeřích jsem ho pak terorizoval svým neodbytným dědo vyprávěj, které mohl utišit jedině tím, že pokaždé vyprávěl…

Ještě jedna noticka k Hokkaidó Gate ;) Mé chuťové pohárky mi totiž naznačily další pěknou kombinaci. Ihned jsem ji otestoval a protože prošla přísným cuketkovým sítkem, dávám ji na stůl. Vegani utikejte, masožrouti taste nůž!

Co s dýněmi, že? Blbá otázka. Představuji nový štěpný produkt z podzimního cuketkoidního reaktoru – risotto s dýní Hokkaido, s miso a s dýňovým olejem. Aneb jak se talián s rakušákem a s japončikem sešli, jak vařili bijo a jak jim moc chutnalo…