Rubrika: Archiv strana 8

Národní značka kvality potravin KLASA je projekt ministerstva zemědělství (resp. Státního zemědělského intervenčního fondu). Cílem projektu KLASA je označit výrobky kvalitní, typicky české, z českých surovin a vyrobené v Česku.

Když se podíváte na pravidla pro udělování značky KLASA, najdete podle mne velice vágní a svéráznou definici kvality. Pro udělení značky v podstatě stačí, když dodržíte elementární hygienické a výrobní požadavky (které by měly být samozřejmostí a ne předmětem ocenění!) a jste český výrobce. Toť vše.

Kdo si představoval, že výrobky se značkou KLASA budou jakousi výkladní skříní české potravinářské produkce, ve které najdeme opravdu kvalitní, původní a zajímavé produkty, bude hluboce zklamán. Místo toho nese označení KLASA kdejaký „výrobek“, který sice formálně naplňuje kritéria pro udělení značky, ale jinak je jeho pozice nevýznamná.

Podle mne naprosto nejsou zohledněny tyto faktory:

• tradice a český původ, originalita
• estetika a vkus
• důraz na skutečnou kvalitu (nikoliv na papírové splnění norem)
• úzká vazba na určitou lokalitu
• vyloučení chemie (kvalitní výrobky nemusí být za každou cenu levné)
• chuť!

Logo značky KLASA

Logo značky KLASA je zcela samostatnou kapitolou. Co to proboha je? Stejnou otázku si kladou v recenzi loga na grafika.cz, v článku typografického serveru logo dokonce označili jako typografické zvěrstvo. Já to mu říkám – ostuda.

Oceněné výrobky KLASA

Neříkám, že úplně všechny výrobky se značkou KLASA jsou špatné. Naopak, mezi všemi těmi cca 1200 „kvalitními“ produkty, najdete zajímavé a snad i opravdu kvalitní kousky. Zanikají však v moři různých napodobnenin, variací a pohrobků z dob totalitního potravinářského průmyslu.Mrkněte se na můj ilustrativní výběr několika typicky českých produktů, na které můžeme být opravdu „pyšní“:

• Americké brambory – haha, bez komentáře :/
• Anglická slanina – typicky česká parodie a mutace anglické slaniny :( Toto není anglická slanina ani česká slanina. Je to česká anglická slanina – mutant přeživší z dob komunismu.
• Aljašská pomazánka – bez komentáře :(
• Balkánský sýr – česká mutace a napodobenina řeckého sýru typu feta :(
• Bavorská sekaná – další z prémiových českých výrobků, na které můžeme být pyšní :/
• Božkov tuzemský – napodobenina rumu, která má zakázáno používat označení rum v názvu :(
• Bramoborák – v prášku, no jasně ;)
• Budapešťská pomazánka – kdepak nám asi leží Budapešť? Že by někde na jihu moravy??? ;(
• Burgundská kýta – nádherná přehlídka stabilizátorů E. Tento výrobek za žádnou cenu neukazujte ve Francii – zabili by vás na fleku!!! :o(
• Eidam – skutečná perla a vlaková loď českého sýrařství…
• Francouzská paštika – divím se, že si troufli dát na tu nádheru francouzskou vlajku…
• sýr Gran Moravia – Ehm, ehm… nebylo to původně Grana Padano? :(((
• Halušky – za tohle by jim každý slušný Slovák… :/
• Instantní čaj – příchu´t EXOTIC – něco pro české milovníky „čaje“
• Kuřecí Cordon Bleu – tohle bolí :/
• Laguna – OMG, OMG, OMG!
• … a tak dále do zblbnutí!

Mně osobně je za celou akci značky KLASA velmi stydno (a smutno). Pokaždé, když chci cizinci odprezentovat něco z naší gastronomické kultury, jsem tak trochu v úzkých. Kdybychom neměli to naše pivo (které ovšem není zase kdovíjak světově vyjímečné) a několik osvědčených kousků z rakousko-uherské kuchyně, nevím co bych jim vůbec ukazoval. Výrobky značky KLASA rozhodně nikoliv! :(

Aktualizace 23.6.2006

Diletantismus pokračuje… (Aktuálně.cz)

V jednom nejmenovaném supermarketu mají nyní bílý chřest za necelých 25,– Kč (viz. leták). Pokud chcete zažít hrátky s chřestem, neváhejte – levnější už to nebude!

Jedná se o čerstvý chřest slovenské firmy Asparagus spol. s r.o. Velké Leváre z právě probíhající sklizně. Vyzkoušejte některý z receptů s chřestem, přímo na jejich stránkách. Já chřest zbožňuju s máslem a parmezánem nebo s holandskou omáčkou. Vaší Fantazii se však meze nekladou ;)

Holandská omáčka v mixéru

Předtím než se pustíte do klasické verze, vyzkoušejte jednoduchý recept na holandskou omáčku v mixéru.

Nebojte se Holandské omáčky – je úžasná!

Receptů na ni je spousty, všechny vypadají šíleně složitě a neproveditelně. Já jsem však postupem času zjistil, že přípravu holandské omáčky zvládne každá cuketka ;) Sice vždycky v průběhu přípravy střídavě panikařím a střídavě propadám atakům cholerického hněvu, ale výsledek mě vždy naprosto uklidní.Uvádím zde svoji zjednodušenou, ale odzkoušenou přípravu. Jedná se tedy o „holandskou omáčku“ nikoliv o holandskou omáčku :D Na přípravu budete potřebovat:

• žloutek (1 / porci)
• vodu/vývar/mléko/smetanu (1–2 lžíce / porci)
• mletý pepř (doporučuje se bílý, já používám trojboj)
• sůl
• šťávu z citronu nebo limetky (jedno pořádné zmáčknutí / porci)
• kostičku másla (množství dle vašeho aktuálního body mass indexu ;o)
• bílé víno (pro osobní potřeby kuchaře)

Z kuchyňského náčiní potom:

• dvě malé misky
• malý kastrůlek (ten který s prstem v nose pojme vodní lázeň a misku)
• libovolné šlehadlo (cuketkova oblíbená nerezová vidlička)
• hodinky
• prášek na uklidnění
• led na chlazení úrazů

Máte vše? Šou může začít:

• v horké lázni kastrolku, roztavte máslo a seberte z něj pěnu, dejte bokem
• do misky vykidněte žloutek a přidejte vámi zvolenou tekutinu (voda/mléko/vývar) já volím smetanu
• ochuťte solí a pepřem
• obsah misky potom šlehejte v horké lázni kastrolku (voda nesmí vařit), dokud vás nebude bolet ruka (zkuste vydržet alespoň 2–3 minuty), mělo by se to hezky napěnit
• poté pomaličku přidejte roztavené máslo a zašlehejte druhou nebolavou rukou (časový údaj neznám, v téhle fázi jesm už většinou nepříčetný)
• závěrečné zahuštění obstará přidání citronové šťávy, kterou zašlehetje dokud nedostane omáčka „správnou hustotu“
• svůj výtvor přelijte přes vařený chřest

No nefim jestli jste po mém návodu moudřejší, ale kdo se bojí, nesmí do Holandska! Pokud tuhle majdu zvládnete, máte u mne cuketku ;)

Tohle možná píšu jen sám pro sebe ;) Přesto, pokud by někoho zajímalo jak na to, aby i ten váš nedělní bůček v rodinném albu vypadal skvěle, prohlédněte si podrobné návody s ukázkami od fotografa Michaela Raye. Je to v angličtině, ale snad to přelouskáte.

Zajímavý je i přehled triků, které profesionální foodstajlisti používají, aby jídlo vypadalo dokonale – umělá voda, lak na vlasy pro lesk, lepidlo, barvy a jiné pochoutky ;) Proto si vůbec nelámejte hlavu, že vaše obdoba receptu z časopisu nevypadá tak jako na obrázku! Můžete si totiž být jistí, že ta vaše verze je alespoň jedlá a bez laku na vlasy ;o)

Pro rejpaly: pan Cuketka fotí všechny obrázky pro svůj zápisník na úplně obyčejný kompaktní digitál Canon Powershot A70, bez použití laků na vlasy, lepidel či umělých kapiček. To vše většinou ve své ložnici, kde je odpoledne splendidní světlo ;) Je pravda, že šetřím na profi osvětlovací těleso, abych mohl nerušeně fotit i po západu slunce ;)

Po návštěvě cukrárny Ovocnný Světozor v Havlíčkově ulici mám docela smíšené pocity. Firma Hájek a Boušová, s.r.o. provozuje na české poměry docela velký „chain“ cukráren po celé Praze. Pojďte se podívat jak dopadla jedna z cukráren po návštěvě pana Cuketky ;)

Prostředí a koncept cukrárny

Vybalím to rovnou – prostředí a celý koncept cukrárny mně přijde naprosto pomýlený :( Vzhledem k vysoké kvalitě nabízených zákusků a zmrzliny, je to obrovská škoda a promarněná příležitost, provozovat nejlepší cukrárny v Praze! Prostředí je jasně zacíleno na dětského návštěvníka nebo na infantilního dospělého s nedostatkem vkusu. Tomu odpovídá barevné ladění interiéru – nepříjemná kombinace modré a žluté. Ve stejném barevném složení nechutně plastikové stolky a židličky, ostré osvětlení masivními zářivkami, do toho lesklý nerez vydávacího pultu. Stolky jsou zcela klaustrofobicky natěsnány neúměrně blízko sebe (židličky dvou stolů se dotýkají!). Zadní část cukrárny je vyzdobena v „námořnickém stylu“ s obrázkem lodi na zdi, s obrovskými trubkami a s na všechno dohlížející postavou bakelitového kapitána. Tohle všechno by bylo oukej, kdyby tvořily maximum zákazníků děti. V Ovocném Světozoru však vidíte děti sporadicky, 90% jsou dospělí zákazníci, odhadem 50% zahraniční turisté.

Koncept cukrárny je výdej u jednoho pultu (a jedné pokladny) s případným posezením u stolečků bez obsluhy. Personál postupuje značně chaoticky a jednoho zákazníka obsluhuje přes sebe klidně trojice, která mezisebou zmateně komunikuje a na přeskáčku plní vaše přání. Rozdělení na více pokladen a systém one-to-one je tady zcela namístě. K odnesení dvou nápojů a dvou talířků jsem navíc nedostal žádný tácek. Vydávání je tedy dle mého zcela nevhodné a ústí v klasický chumel zákazníků, který se hromadí před pokladnou. Objednávky se míchají, personál neví za co platíte atd. podle mně tragédie :(

Možná si říkáte, že chci toho chci od cukrárny nějak moc. Nezlobte se na mne, ale tahle cukrárna vznikla „z gruntu“, přitom vypadá jako přízrak z 80.let minulého století. Na vině je designér interiéru (architekt) a zadavatelé (majitelé), kteří si vysnili tenhle podivný paskvil. Shrnu to – v prostředí téhle cukrárny se prostě nemáte šanci cítit dobře ať děláte, co děláte. Nula cuketek. Promarněná šance :(

Nabídka cukrárny

Přejděme k nabídce pochutin, která je naštěstí o 100% lepší ;) Na výběr je široká nabídka zmrzliny, která je sympaticky vystavena s čestvým ovocem a pochutinami. Dále si můžete vybrat z množství ovocných a šlehačkových dortů, čerstvých chlebíčků a množství teplých a studených nápojů.

Ceny jsou v odpovídající úrovni, poměr cena/výkon optimální – námi vybraný pařížský dort s mandlemi (viz. titulka) – řez za 28,– Kč, espresso a Ice Tea také kolem 30,– Kč. Spektrum původních (na místě vyrobených) dortů je v Praze nevídané, vizuální provedení a aranž zakusků na jedničku ;)

Pařížský dort s mandlemi je můj favorit a lepší obdobný zákusek v Praze neznám. Při mých dosavadních návštěvách Světozoru vždy ekstase ;) Servis kávy můžete omrknout na fotce. Nepřekvapí, jak jinak – hezky česky upatlané presíčko :( Divím se, že alespoň chuťově obstálo, pěna přítomna.

Tragikomické postřehy

Za necelých dvacet minut, které jsme v cukrárně vydrželi, jsem byl svědkem dvou faux pas, jasně dokreslující neprofesionalitu personálu. První klasika – zahraniční turistka nezvládla komunikaci a objednávku zmrzliny tj. spletla si složení vytouženého pohárku. Následuje zhnusený ksicht obsluhy, vyklopení zmrzliny do koše a nandání nové porce na ten samý, předchozí porcí znečištěný kornoutek. FUJ! :(

Jiná troufálá zákaznice (již sedící u stolku) si zřejmě přála přídavek topingu na svůj pohár. Obsluha vše vyřešila bezvadně. Do upatlané naběračky na toping nabrala porci, podepřela to plastovou miskou a přes celou cukrárnu docupitala k zákaznici, kde na pohár porci topingu vítězoslavně vykydla ;o))) Lépe už to opravdu nešlo…

Musím však personál pochválit, že i když ztuha, ale přeci zvládal komunikai v angličtině a němčině.

Závěrečné shrnutí

Můj dojem z cukrárny je smíšený, na jedné straně dokonalé dortíky, na druhé straně naprosto odpuzující prostředí. Na příjemné pozesení u kávičky a zákusku to není, leda tak na take-away :( Škoda, obrovská typicky česká škoda. A ušmudlané čtyři cuketky :/

Aktualizace (26.5.2006)

Alternativní recenze cukrárny Hájek, najdete na novém spřáteleném serveru GurmetKlub.cz. K přečtení je podrobná recenze cukrárny, včetně detailního pohledu na ovocný malinový dort.

Explozivní kávová esence ukrytá v křupavé čokoládě, další zázrak rodinného klanu Ferrero. Pojďte ochutnat s panem Cuketkou ;)

Tenhle nový výrobek je dostupný zatím jen ve Švýcarsku, v česku jsem ještě neměl tu možnost vidět. Stylové balení ukrývá celkem osm bonbónů: 

Pralinka s nadčasovým designem, co se asi skrývá pod pozlátkem? 

Hih, kulička s ťuplíkem a proužky ;D

A uvnitř… ááááách ;)

Ferrero Cappuccino je velikostí podbné Raffaellu nebo Ferrero Rocher. Pod vrstvou mléčné čokolády je typická křupinková stěna, která chrání docela tekutý obsah. Jak chutná? Mně osobně cappuccino moc nepřipomíná, přirovnal bych to k tekutému karamelu s kávovou příchutí…áááále… lahůůůdka, nádherně lehká a přitom hutná (ehm, no to je asi blbost, ale je to tak!) ;) Devíticuketkové Raffaello to u mne nepřekoná a proto „jen“ osm cuketek z desíti.

Aktualizace

Převzatou verzi článku najdete na spřáteleném magazínu FOODLIFE.CZ ;)

Na pana Cuketku udeřilo jarní nachlazení, ojéje! Nabízím do oběhu dva odzkoušené léčivé recepty. Znáte-li nějaké další – šup sem s nimi! Rád je na sobě vyzkouším ;)

Zabijácká šťáva z cibule

Tohle je můj recept číslo jedna. Na nachlazení a bolavý krk je super účinný. Nevýhodou je naprosto odporná chuť a náročnost přípravy. Vezmeme jednu cibuli a nastrouháme ji najemno do cedníčku s jemnými očky. Přidáme med a nebo cukr krystal (klidně i kostky) a necháme odkapat do skleničky. Ke konci doporučuji trošiku pomačkat lžičkou.

Pokud jste přežili strouhání cibule, vychutnejte si zlatý hřeb této procedury a exněte do sebe panáka hotové šťávy. Přeji hodně štěstí ;)

Horký zázvorový nápoj s medem a citronem

Tento o něco více přítulný recept, testuju teprve jeden rok, za tu dobu se mi už ale docela osvědčil. Potřebujete čerstvý oloupaný zázvor (na jednu dávku stačí orpavdu malý kousek, já nevím cca 3×3cm), který nakrájíte na jemné plátky (1mm). Poté zalijete vařící vodou, ochutíte medem a citronem a ještě horký pomalu upíjíte.

Buďte opatrní, zázvor je někdy docela silný a pro někoho nepříjemný. Úžívejte s mírou ;)

V současné době se s časopisy o vaření a gastronomii pomalu natrhává pytlik ;) V uplynulém týdnu jsem se začetl hned do tří kousků. Krátké srovnání obsahu jednotlivých čísel a hodnocení následuje…

O Apetitu už jsem se tady zmiňoval, přesto jsem si nové číslo s chutí přečetl. Přeci jenom je to pořád vydařená mutace, staršího bratříčka. Daří se jim udržovat svěží styl plný novinek a aktualit. Recepty jsou na docela slušné úrovni, časopis klade důraz na blbuvzdornost a volnost v experimentování. Tenhle styl se mi líbí, ale zase se to nesmí přehánět… čtenáři už dneska nejsou zas až takoví debílci (anebo snad ještě pořád? ;o)

Chef Gurmán (opravdu „inovativní“ webovky) za 29,– Kč nejlevnější kousek z trojice se snaží marně konkurovat Apetitu. Obsahově je časopis zacílen téměř 100% shodně. Nevím, ale připadá mi to jako kopie z kopie. Březnové číslo mě až na pár detailů vůbec neoslovilo a zabavilo tak maximálně na 15 minut.

La Cucina Italiana u mne z tohoto výběru jasně vede. Na obálce jasně přiznává původ u své italské maminky, téma je jasné: Italská kuchyně. Důraz je kladen hlavně na osvětu, zbožíznalství a vysvětlování pojmů a receptů. Uvažuju o předplatném ;)

Dal jsem si práci a spočítal kolik procent z časopisu zabírá reklama, tady jsou čísla:

• Apetit 19,8%
• Chef Gurmán 9,8%
• La Cucina Italiana 11,5%

Následuje přehled zajímavostí, které mě přinutily si něco poznamenat, uvařit nebo se někam vypravit…

Apetit (Březen 2006) 39,– Kč

česká kuřata z biochovu v Albiu článek o pošírování a vaření v páře teplé saláty, recept slepice na paprice docela pobavili s pokusem o rösti, recept i fotky nemají s rösti skoro nic společného… tatarák s křepelčími vajíčky (must try ;) návod na 4 základní sushi, předtím než si sushi znechutíte vlastní přípravou, doporučuji navštívit dobrý sushi bar v hezkém receptu na risotto pobavil (zřejmě) špatný překlad, každopádně soffrito není něčí inovace,ale jeden ze základních stavebních kamenů italské kuchyně ;))) tip na biotěstoviny Valbio recepty s cizrnou omáčka od Maggi zdarma (bleh…)

Chef Gurmán (Březen 2006) 29,– Kč

zabijačkový speciál plný fotek tip na izraelskou restauraci Dinitz (recenze se chystá)

La Cucina italiana (Leden – Únor 2006) 95,– Kč

upozornění na Asociaci italských restaurací ARIT zbožíznalecké články – olivový olej, gorgonzola, polenta, brokolice všechny tipy na nákup! recenze restaurace Aromi (snad to vyjde tento víkend ;) speciál o Lombradii recept rolky s gorgonzolou, fenyklový koláč, cuketkové dortíky základní info o grappě starší číslo časopisu Víno & Styl (75,– Kč) zdarma!

Závěrečné hodnocení

Na cuketky je to asi takto: Chef Gurmán čtyři cuketky, Apetit sedm cuketek a La Cucina Italiana osm cuketek z desíti. Z výběru čísel za leden-březen tedy jasně vyhrála La Cucina Italiana a já vám ji vřele doporučuji. Všechny časopisy budu samozřejmě sledovat dále. No, možná ten Chef Gurmán už vydržím jen příští číslo…

Máte-li tipy na nějaké další časopisy, případně máte jiný názor – napište mi do komentářů!

Sci-fi design z druhé poloviny 80. let, jakoby vypadl z vybavení Návštěvníků. Kupodivu to není žádný paprskomet, ale dost zábavný a praktický mlýnek na kávu ;)

Když jsem byl malý, připadal mi tenhle umělohmotný chrastící výlisek strašně odpudivý svojí ztělesněnou umělohmotností ;) Dnes ve mně vyvolává pošetilý úšklebek. A jak jsem se k němu vůbec dostal?

V mé nápojové poličce se objevily dvě skvostné zrnkové kávy od Starbucks, které jsem dostal darem. Jedná se o Colombia Nariño Supremo a sametově jemnou Guatemala Antigua. Skvostná to potrava pro můj večně nasupený parní kávostrojek (vyhandrkoval si samostatný post ;)!

Vzhledem k tomu, že stejně plánuji pořízení pořádné mašiny na kávu, nechtělo se mi investovat do nějakého ošklivého chrchlajícího mlýnku na kávu. Rozhodl jsem se, že si seženu co nejobyčejnější ruční mlýnek.

Cuketkova ručka padla na tuhle plastovou nádheru v mé oblíbené prodejně U Forejta. Výrobek s označením Tramp 3 od firmy Lodos, s.r.o. pořídíte za 145,– Kč. Zdá se Vám to moc? Mně taky, ale částečně to vyrovnalo ujištění paní prodavačky „že tyhle jsou hnedka pryč“ a zároveň 10ti letá záruka na mlecí soustrojí ;)

Strojek opravdu obsahuje solidní mlýnské kameny s označením „originál LODOS“ ;o) A chcete-li mít umletou dobrou kávu, je lepší právě mletí na mlýnských kamenech, hezky pomaličku, aby se kává nepřehřála (tak jak je tomu u elektrických nožových strojků). Stroječek pojme množství zrnek na cca 2–3 silné porce kávy. Kávu nasypete do prostoru pod kličkou, potom asi 5 minut zvesela kvrdláte (průběžně nasáváte příjemnou vůni kávy), dokud nenaplníte mikronádobku ukrytou na dně strojku! Musím říct, že to není zrovna nejvhodnější způsob jak se po ránu zabavit rozcvičkou ;)

Mlecí soustrojí nabízí možnost seřízení hrubosti mletí pomocí šroubku. Sám jsem si s tím vyhrál, protože jsem chtěl trošku hrubší kávu. Fungovalo to stoprocentně.

Mlýnek na kávu Tramp 3 získal po namletí cca 200g kávy šest cuketek z desíti. Zatím se nerozpadl, funguje, ale tak nějak od něj čekám zradu (např. v noci uletí do kosmu). Všimněte si už jenom, jak na úvodní fotce křivě stojí! To by žádný seriózní mlýnek na kávu neudělal ;)

Velké nedělní finále, dokonalé splynutí chutí, italská sensorická ekstase, krémově houbová explose ;)

Konečně jsem se dostal k spojení nakoupené rýže arborio, parmezánu a mých domácích sušených hřibů v klasickém receptu na risotto s houbami. Recept je zoufale snadný, zabere však trošku více času. Svou novou italskou kuchařku jsem se rozhodl poctít doslovným dodržením receptu a tak jsem si dal na čas a už včera si připravil kvalitní masový vývar.

Hovězí & Telecí vývvar

Na vývar jsem použil telecí a hovězí maso (oboje s kostí, cca 600g), jednu statnou petržel, a podobně vybavenou mrkev, třetinu celeru, jednu cibuli (nakrojenou na pólech do hvězdičky) a jedno rajče v celku. Vynechal jsem bylinky, listovou petržel a česnek. To vše očištěné pomalu jsem zahříval, tak aby se masu nezavřely póry a vypustilo co nejvíce šťávy. Po přivedení k varu jsem sesbíral pěnu a stlumil plamen na velmi malinko ;) Vývar jsem nehcal takhle táhnout (nepatrný var, skoro bez bublání) cca 4 hodiny, porom jsem ho dal do chladu a nechal odpočinout přes noc.

Dnes přišla na řadu samotná akce. Obvykle dělám svoje houbové rizoto trochu jednodušeji, dnes jsem se však snažil o risotto a tak všechny okličky a finty stranou! Nejdříve jsem si připravil sušené hřiby – ty jsem zalil horkou vodou a nechal bobtnat asi 30 minut. Mezitím jsem vám vyfotil rýži arborio (Riso Pasini 75,– Kč/Kg, ReGourmet), všimněte si těch krásně baculatých zrníček. Právě bohatý obsah škrobu v povrchové vrstvě je klíčem ke správné konzistenci risotta. Z vývaru jsem posbíral přebytečný tuk a dal jsem ho opět na oheň rozehřát. Poslední přípravnou prací bylo nastrouhání parmezánu na velmi jemnou posypku.

Pak už to šlo všechno docela rychle: nasekal jsem si na velmi drobno jednu střední cibuli, tu poté zesklovatěl na jedné lžíci másla a dvou lžících oleje (ne olivového, aby nerušil chuť másla). Když se cibulka krásně rozvoněla a stala se téměř průhlednou, rozmíchal jsem do ní velký hrnek rýže (rýže se neoplachuje ani nevymývá!) a hned zalil prvním malám hrníčkem bublajícího vývaru (nepřidávejte studený! zpomalil by proces vaření). Rýži je potřeba pořádně míchat, aby se nechytala na dno. Takhle jsem vyvařil tři hrníčky vývaru. Poté jsem přidal houby a vodu z louhování hub. Zase vyvařil a ochutnal. Ještě to nebylo úplně ono a tak jsem přidal ještě jeden hrneček vývaru. Když ho rýže vcuclo, bylo vše v naprostém pořádku ;)

Finále patří máslu (jedna lžíce), parmezánu (kolik chcete) a dochucení (čerstvě mletý pepř, sůl) – to vše vmícháte to horké pánve a necháte to chvilinku pomuchlovat ;) Risotto servírujeme na talíře, kdo chce, mže si ještě posypat dalším parmezánem.

Poslední foto už se mi moc nevyvedlo, protože mi zapadlo sluníčko. Barva risotta však zhruba odpovídá – mělo krásně zlatavou barvu od vývaru a od hub! Vidíte ty jednotlivé baculky rýže nacucané chutí, potažené výtečnou šťávou?

Tohle risotto se vyvedlo na devět cuketek z desíti! Přinutilo mě změnit svůj původní recept a přidat se na stranu téhle „ortodoxní“ verze.

Co odlišuje risotto od rizota?

• pro risotto použijeme italskou rýži s větším množství škrobu (typ Arborio nebo Vialone nano)
• rýži přidáváme nepropranou, rovnou na zesklovatělou cibulku (nebo jiný základ)
• vaříme přidáváním vývaru (ale i vody) po jednotlivých naběračkách, které se musí vždy úplně vyvařit
• hotová rýže nesmí být rozvařená, uvnitř musí být al dente (tzv. na skus)

Cuketkovo rychlé rizoto, smetanový rychlo-hack

Před touhle úpravou jsem dělal svoje rizoto trošinku jinak, ale to už je teď historie. Přesto, pokud chete začít s něčím nenáročným na suroviny a přesto s dokonalým výsledkem – tady je moje verze.

Použijete obyčejnou kulatozrnnou rýži, kterou normálně uvaříte do lepkava. Na pánvi si zvlášť podusíte houby na cibulce. Objem zvýšíte přidáním vývaru z kostky a smetanou. Jamile máte hutnou omáčku, přidáte uvařenou rýži a vše necháte cca 5 minut dokonale promísit. Hotovo ;) na tenhle recept používám olivový olej, místo másla. Sýr většinou předem nastrouhaný Grano Padano (v Delvitě tuším za 49,– Kč /sáček), nebo strouhaný Gruyer. Vyhněte se Eidamu, tím se to zabije. Zkuste jakýkoliv voňavější a ostřejší sýr!

Dali jste si někde v česku dobré risotto? Děláte to jinak? Chcete něco vědět? Napište do komentářů pod článkem!