Rubrika: Zápisky čtenářů strana 9

Minulý týden jsem navštívila podnik, okolo kterého jsem mlsně chodila už delší dobu. Café Fresco najdete coby kamenem dohodil od vyšehradských hradeb v komplexu zvaném Vyšehradská rezidence. Na první pohled příjemné místo, vnitřek designově vybavený a malá zahrádka čítající tři stolečky.

Uf, po krásné reportáži z PPF se bojím něco vůbec psát, ale léto nám začíná a tak tento příspěvek berte jako pozvánku do tohoto krásného města a jeho okolí.

Po sobotní totální PFFizaci jsem si dala pár hodin spánku, snídani inspirovanou Pohlreichovou včerejší cooking show a před polednem vyrazila na Žofín. Vzhledem k tomu, že jsem neměla lístek, vystála jsem si docela dlouho frontu. Ta se naštěstí docela rychle pohybovala, nicméně jsem začala litovat toho, že jsem se lajdácky namazala opalovacím krémem jen na obličeji. 

Na PFF jsem se těšila celý týden. V pátek jsem po příchodu do práce splnila nejdůležitější úkol dne – vytiskla jsem si festivalové menu a doprovodný program, načež po zbytek pracovní doby jsem se díky Cuketkově live přenosu myšlenkami přesunula na místo konání akce.

Ve Skotsku jsem nedávno měla možnost ochutnat skotské národní jídlo – haggis. A protože to byla slavnostní večeře, tak byl servírován s celým ceremoniálem okolo.

Gordon Ramsay by se dnes neschovával na WC.. u mě ne. Tedy doufám. Bun, slovník na internetu vyplivne: bochánek, buchta, žemle, brioška, uzel, drdol, houska, sladká žemle, šiška (sladká). Kdo mlsný na sladké jest, nechť vstoupí.

Inspirován panem C. uhádněte, co se skrývá na talíři.

Již jednou jsem nakousl okrajově tento vynález z Německé demokratické republiky v jednom ze svých minulých článků a přišlo mi důstojné právě u pana Cuketky spáchat jakousi recenzi. Cože je na něm tak báječného? Kde se vzal? Co se s ním dá všecko dělat? Jde nahradit? Inu, popořadě.

Hned po prekroceni hranic na vas nova zeme dychne svymi tisici chutemi a vunemi, ktere s povdekem nasavate jako houba v nadeji, ze pak budete mit o cem doma vypravet. Dovolte mi tedy pozvat vas na ochutnavku kanadskeho vinarstvi.

Minulý týden v pondělí přišel ze sesterské agentury email, jenž mě a dva kolegy povolával do Varšavy na jistý briefing. Popravdě se mi tam zpočátku vůbec nechtělo, kolega můj odpor prolomil možností zůstat déle. Ve Varšavě dlouhá léta pracoval, je tam jako doma (podotýkám, že původně je doma v jednom americkém státě) a poměrně velkou část jeho přátel tvoří expati (tento fakt se posléze ukázal jako určující pro celý můj pobyt). O Varšavě jsem si nestihla prakticky nic (=vůbec nic) nastudovat, pamětihodnosti jsem viděla maximálně tak z taxíku (kdo by ale taky v tom vedru někde chodil…no, snad to nebude číst moje maminka), nebo při rychlopřesunech z podniku do podniku. Laskaví čtenáři mi snad prominou, že (krátká) odlehčená reportáž bude odpovídat těmto výchozím podmínkám a bude nejen o jídle. Samozřejmě bude odtajněna fotohádanka.