Rubrika: Zápisky čtenářů strana 6

V komentářích o tom, co jsme naježili,  jsem jásala nad roztomilou brožurkou Favourite Christmas Recipes, ve které jsem (znovu) objevila recept na velmi zajímavý nápoj.

Tak jsem ve Francii zase objevila něco (pro mě) nového. Green chaud.

Další verze kimči. Co v tom jet ani psát nebudu, proč taky? Jde o to, jestli se Vám líbí ten pohled :-)

Jídlo z kuchyně bílé chudoby nejklasičtější, kvasnicová polévka. Někde jsem se chlubil, že to dělám. A někoho dokonce zajímalo jak. A tak to sem tedy píšu.

Amygdalota, mandlová cukrátka z ostrova Syfnos.

Nečekejte nic objevného, všichni to již znáte. Někdo svařákem rozhání nachlazení a jiné neřády, někdo jím rozmrazuje běžkaře, někdo jím zkouší navodit vánoční atmosféru. K chladnější polovině roku svařák prostě patří.

Zdá se, že mám v kuchyni „maďarské“ období. No ostatně všechna ta dovezená paprika se nějak zužitkovat musí… Teď se do toho přidala ještě nostalgie po maďarských sladkostech vyvolaná článkem o Dobošově dortu a notně podpořená diskuzí pod ním. A rázem část víkendu padla na přípravu Somlói galuska.

Nebojte, nebudu vás nutit koukat se na Studio Kamarád, vlastně ani nevím, jestli ještě běží a pokud ano zda tam Muf, SuperMuf  funguje.:-))) Jen  bych tu ráda uvedla recept na jednu oblíbenou dobrůtku, která v tom ohavném listopadovém počasí působí protidepresívně. S prvními sousty máte pocit, že mlha je pryč, odér pálících se botasek za " soto-pade" zmizel a venku najednou svítí sluničko.

Tak jsem zkusil kimči podruhé. A výsledek je prapodivný, barva divná.

Tady můžete vidět obsah balíčku. Byl moc dobrý, hlavně ten vlašskooříškový kousek úplně vlevo. Cukrárna v centru Parmy na ulici G. Garibaldi, založená 1914. Jeden kousek cukroví je velký tak 4×2 cm a stojí 70 centů.