Rubrika: Zápisky čtenářů strana 12

Před pár dny uveřejněný článek na Jižním svahu mě přiměl k uveřejnění již několik týdnů připraveného článku o žhavém tématu, zvláště zde, na food blozích-bio potravinami, neboli potravinami z ekologického (chcete-li kontrolovaného) hospodaření. V současné době všechny potraviny s označením Bio, Eko či Organic stoupají na pomyslném žebříčku oblíbenosti u konzumentů i restauratérů, kteří užívají tyto produkty při přípravě svých menu. Hláška, často uvedená v receptech: „nejlépe v bio kvalitě“ se stala jakýmsi dorozumívacím prostředkem, pod kterým si ale všichni, ať čtenáři či autoři, představují obvykle něco odlišného, než co toto sousloví opravdu znamená.

Móda v kuchyních. Znáte to sami: dříve jste o tom ani nezaslechli a najednou je to všude. Svůj moment novosti takto v Anglii prožívala rukola (rocket), svého času skoro ke všemu slanému se podávala polenta, vše sladké zdobila physalis (Cape goosbery).

Víte co je ideální způsob, jak si zkazit skoro každý pokrm? Začít příliš přemýšlet nad tím, odkud se vzala každá jeho jednotlivá součást a co přesně obsahuje za „éčka“ a další sajrajty. Začít u jídla moralizovat nad osudem kuřete či prasete, v rámci hry na city ještě lépe o krátkém nenaplněném životě jehňátka a telátka. [Celý článek]

Na horách zásoby nesmějí klesnout pod pytel hrachu, bednu brambor, hrnec sádla a demižónek slivovice. To kdyby se zapadlo sněhem. Jinak se stále něco shání, loví, chová, pěstuje a sbírá. Nemusí každý dělat všechno, ale co vypěstuje má i pro sousedy. Tak chodíme do hájovny pro pár bažantů se sklenicí medu, tuřín a topinambury měníme za mrkev a brambory, cukety za rajčata, králíka za kačenu, hruškya jablka za ořechy.

http://vins.blog.cz/…ce-k-snidani

Poprvé jsem se o chlebu pečeném v písku dozvěděl v Dahabu, kdy se jeden host ptal, jestli v restauraci připravují chleba pečením v písku. Tehdy mi to přišlo opravdu legrační.

Hluboká to pravda, ale zároveň je jasné, že bez toho chleba to taky nejde. Základní potravina, podceňovaná, přeceňovaná, ale chleba se člověk nepřejí. Každá kultura má jiný chleba… Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se s lidmi, říkávaly naše babičky. A měly pravdu. Pokud nefunguje multikulturalismus, dá se s trochou nadsázky říct, že to je tím, že jsme každý zvyklý na ten svůj chleba. I volba našeho aktuálního prezidenta byla oným příslovečným lámáním chleba. A vybrali jsme si prezidenta, který jí šumavský bochník, ne toustový “papír”. Pravda, ne všude se tahle teorie dá prosazovat, ale každopádně na ní je víc než se na první pohled zdá.

Když jsme před dvěma roky vyrazili do Chorvatska, byli jsme přesvědčeni o tom, že se na pobřeží hravě uživíme rybolovem a že dostatečně potěšíme svoje chuťové buňky dary, které moře nabízí. Brácha s sebou vezl své rybářské nádobíčko, jakož i několik druhů návnad určených pro mořské živočichy. Nic se nezdálo jednoduššího, než nahodit prut a vzápětí vytáhnout rybu velikosti vypasené srnky…

Před půl rokem jsem se vydal na strastiplnou pouť za domácím sušeným hovězím vulgo pastirma vulgo basturma vulgo bresaola. Vydal jsem se na ní dřív než pan Cuketka zveřejnil svou studii pastirmy.

Je těžké sedět doma, když jsou ty letenky tak proklatě levné. Člověk ani neví jak a najednou letí na víkend do Barcelony a když už tam je, měl by taky něco sníst, protože památkama a krásným počasím se nenají. Následuje přehled o tom co a kde jsem si obstaral k snědku.