Rubrika: Zápisník strana 9

Můžete se učit třeba stokrát, jak nevysušit pečeni. Můžete mít steaky a grilování v malíku a ještě si na to udělat kurz. Ale stejně — jednou za čas se to prostě nepovede a vy naprosto úžasné maso vysušíte na papuč. Co teď?

Dnes mě na trzích přepadl náhlý nákupní impulz — krásná štika z Pstruhařství Mlýny. Měla asi třičtvrtě kila, byla vykuchaná a bez šupin. Co teď ale s ní, že jo? Páč se štikama to vůbec neumím.

Nejdřív jsem ji teda pořádně umyl, vystřihnul jsem jí žábry a napnul jsem ji pěkně do oblouku pomocí špagátku. Hodně a poctivě jsem ji pokapal citrónem, posolil a nechal mezi okny asi půl hodiny. Vodu slít, pak trouba na 160 stupňů a šup ji tam. Máslo šlo jen navrch v několika plátcích. Jinak nic. Za čtyřicet minut měla vnitřní teplotu lehce nad šedesát — hotovo. Nechat odpočinout, nahřát talíře a odloupnout z každé strany jeden macatý bílý filet. Pak už jen troška výpeku, malinko citronu a mňam!

Poučení pro víkend? Když nevíš co, nemontuj se do řízení a dej máslo.

Kdepak, tohle neřešíme jen u nás, ale překvapivě i v zemi, která si pro svou kulinární náruživost vyloužila i štempl od Unesco. Vaření z pytlíku, hotová jídla z velkovýroby a kuchtění z mrazáku. Zní vám to povědomě? Kupodivu se nebavíme o situaci v českém pohostinství, ale řeč je o restauračním vaření ve Francii, kde takto trpí tradiční speciality jako coq au vin nebo boeuf bourguignon.

Agentura Reuters přinesla zajímavou reportáž o nových dodatcích ve francouzských zákonech na ochranu spotřebitele. Ty mají přikazovat restauracím, aby na jídelním lístku jasně označily jídla, která jsou připravena na místě z čerstvých surovin a jídla, která jsou nakoupena jinde, nebo jsou vyrobena z polotovarů.

Možná je to jen laciné populistické gesto, nebo z toho nakonec vůbec nic nebude (nevím, jestli už to nabylo platnost a jak to bude v praxi fungovat). Jako doplnění k českému kontextu je to ale myslím skvělé. Tlak na to, dát vše do bezpečného a ekonomického pytlíku zkrátka sílí nejen u nás. Naštěstí je stejně univerzální i vzrůstající odpor k takovýmto praktikám.

Zjistíme brzy na 1. Scuk orienťáku po Praze! Přichystal jsem pro vás ulítlou soutěž, která se celá odehrává na mapě Scuku. Po zbytek října objevujte deset míst ze Scuku a deset vybraných specialit:

• Osteria Da Clara — jejich pověstné crostini s játry
• Erhartova cukrárna — božská Erhartova laskonka
• Yakumo — libovolný špízek kushiyaki
• Můj šálek kávy — cappuccino
• Polévkárna — gruzínské chačapuri
• Dům Kávy — poctivá irská káva
• Bistrot Vin Naturel — sklenka přírodního vína
• Wine Food Market Bar — těstoviny do krabičky
• Zubatý pes — libovolné čepované pivo typu IPA
• Na Pekárně — svíčková od Friče

Kdo nám do konce měsíce pošle nejvíc fotek daných jídel, vyhrává!

Přečtěte si vše o 1. Scuk orienťáku, a pokud máte některá z míst po cestě, můžete rovnou začít posílat fota na orientak@scuk.cz! Pro obzvlášť zdatné jsme připravil i praktický 4sq seznam do kapsy.

Cider doma? Tak to si zavez do moštárny. Ta drtička se ti rozpadne a lis stopro prdne vejpůl. Polož to kladívko, než si něco uděláš. Spontánní fermentace? To špatně skončí.

Vyjeveně koukám, jak dobře se mám po jednom jediném nákupu v tržnici. České podzimní hrušky by měly kandidovat na hrad. Nejen že se, na rozdíl od jablek, kutálejí jen jedním směrem, ale navíc jsou absolutně nedostižné ve své šťavnatosti a konzistenci. O hromadě voňavých esterů, které jim dávají typické aroma, ani nemluvím!

Top produkty, které zazářily v letošní sezóně farmářských trhů? Sýry z Krasolesí už tu byly, karlovarská Čerstvá pasta tu ale pořád chybí, a to jsem se jí domů nanosil už pěkných pár igelitek!

Už tomu přejmenování Brna na Krno začínám pomalu rozumět. Může za to kafe a tamní čilá kavárenská scéna, kterou nepokrytě závidím.

Teď budu závidět ještě více, protože akci takového rozsahu jsme tu zatím nikde neměli. Týden kávy v Brně představí nabitý program od soboty až do pátku. Do akce se zapojila hromada kávových společností (pražírny, dovozci), kaváren i kávových osobností, takže o informace a hlavně řadu kávových degustací nebude nouze. Nic tak rozsáhlého a pro veřejnost tady ještě nebylo.

Místní, sousedé i přespolní — mazejte Žít Brno!

Včera na mě musel být pohled. Šel jsem si k večeru zaběhat s nůžkama v ruce a celou zpáteční cestu jsem pelášil s větvemi jehličnanů v náručí. Nikdy bych neřekl, že je tak těžké najít ve městě obyčejný smrk. Před padesáti lety se tu prostě museli všichni stavitelé vil zbláznit a hromadně tu vysázeli desítky exotických jehličnanů.