Rubrika: Zápisník strana 36

Minulý víkend jsem nakoukl do naprosto dokonalého tropického skleníku v Botanické zahradě St. Gallen. Kromě obrovské sbírky orchidejí, tropických rostlin a sukulentů, mají na skladě i několik zajímavých rostlinek, které potěší nejen labužníkovo oko ;) Fotky nejsou úplně HQ – v tom vlhkém oparu a rozptýleném světle mi to bez stativu prostě moc hezky nefotilo (navíc nebyl čas).

Na titulce vidíte zakuklený ananasový plod v ananasovém roští. Následující obrázek je celkem vtipný. Vypadá to jako neuklizená podlaha, ale věřte tomu, že tam v zemi se klubou hlízy zázvoru! Zajímavý ;o))

Na dalším obrázku je miniaturní políčko rýže:

Takhle vypadají trsy citronové trávy, nádherně voní! Citronová tráva se často používá jako alternativní a estetické koření (příklad je vidět na obrázcích u recenzu restaurace Los v Oslu, zapíchnutá v závitku lososa, trošku vysmahnutá ale pěkná ;)

Tohle pozná každý – ej banána ;) (v pokročilém stupni těhotenství, cca dvousterčata):

Nenápadný keřík je voňavé kari. Až ho budete někdy chutnat, nenechte se zmást, že nechutná uplně stejně jako obvyklá směs (žlutý prášek), kterou znáte:

Další aromatická rostlina – kardamon. Používá se hlavně na blízkém východě jako koření do nápojů (káva, čaj). Používají se semínka, které tady nejsou vidět:

Tenhle malý keřík je Maniok (neboli cassava, papají se kořeny). V tropech nahrazuje brambory, jako jeden z hlavních zdrojů sacharidů:

Závěr patří hezkému stromu cejlonského čajovníku, krásně zelenýýýý:

Těchto pár rostlinek je tak asi jedna tisícina (možná i míň!) z rozsáhlé sbírky skleníku v St.Gallenu. Není tak hezky nadesignovaná jako pražský skleník Fata Morgana, je to tam hodně namačkaný, ale zase je toho víc!

Minulý víkend jsem měl jedinečnou možnost navštívit veřejnosti otevřenou sýrárnu Appenzeller Schaukäserei, kde se vyrábí jeden z jedinečných švýcarských sýrů Appenzeller. Nutno dodat, že jsem opravdu „čuměl“! Vězte, že budete prostřednictvím mé reportáže s obrázky a videem čubrnět taky ;)

Sýr Appenzeller

Appenzeller je jeden z velkých švýcarských sýrů, o kterých jsem už psal. Jedná se o tvrdý sýr z nepasterizovaného kravského mléka (jak jinak!), plochý bochník o hmotnosti cca 5-7. Tak jako všechy velké sýry Švýcarska se neprodává pod firemní značkou, ale výhradně pod regionálním označením. To znamená, že např. sýr Appenzeller se vyrábí v několika různých sýrárnách ašak pouze v regionu Appenzell.

V současné době je k dostání ve variantě Classic (standartní mléko, zrání minimálně 3 měsíce), Surchoix (speciálně kořeněný tajnou bylinnou směsí, zrání od 4 měsíců), Organic (stejná chuť jako Classic, BIO standart), 1/4 Fat (vyrobený z odtučněného mléka, nejde o novinku podřízenou moerní době – má 700 let tradici!!!) a Extra (pikantní chuť, zrání alespoň 6 měsíců).

Chutnal jsem sýry Classic a Extra. Chuťově jsou hutné, mírně oříškové s náznakem ovoce. Skoro se blíží typu Gruyére. Když jednou ochutnáte Appenzeller, navždy ztratíte potřebu kupovat český eidam.

Sýrárna

Na obrázku výše vidíte technické řešení. Sýrárna je umístěna v prvním patře, v druhém je vybudován ochoz s prosklenou stěnou, která umožňuje návštěvníkům sledovat dění dole. Patro pro veřejnost mimo jiné obsahuje restauraci, obchod a různé výstavky kýčovitých suvenýrů včetně živé babičky, která maluje krávy na 100 způsobů ;) Pozor, sýrárna není jen na ukázku jedná se o běžný provoz. Sýrárna zpracuje denně 17-20tis. Kg mléka, vyprodukuje 240-320 7kg bochníků sýra (ročně cca 10200 kousků), mléko sýrárně dodává celkem 17 místních (přímý dodej) a 27 vzdálenějších farmářů v tankerech. V sýrárně bylo velmi živo, ochoz byl plný návštěvníků, kteří stejně jako my bedlivě pozorovali proces výroby ;)

Proces výroby sýra

Nyní k samotnému postupu výroby, který jsem měl tu možnost vidět na vlastní oči (i když ne celý). Detaily mám z letáčku v angličtině, kterých byla na místě spousta ve všech hlavních jazycíh ;)

Na tomhle obrázku (omluvte kvalitu, foceno přes sklo) vidíte vlevo nahoře obrovskou káď s mlékem, kde se připravuje mléko. Dole vvlevo centrální počítač, který ovládá celý proces, vpravo dole pak okraj kádě pro zpracování sýřeniny. Mléko je ihned po příjezdu podrobeno odběrům, pro ověření kvality – nežádoucí mléko je vyžazeno. Po změření objemu dovezeného mléka následuje filtrace (tu jsem neviděl). Mlékař následně pomocí kompjůtru odměří správné množství mléka pro výrobu jedné várky sýra (80 bochníků).

Mlékař je kapitola sama pro sebe. Celou šou totiž obstarával pouze jeden chlapík a jak kmital! pouze v závěru se k němu přidal kolega, aby mu pomohl s umýváním celého vybavení. Na to, že byl jenom jedne to byl opravdu perfektní výkon – obsluhoval několik mašin a procesů zároveň, průběžne udržoval čistotu a odebíral vzorky. Pro mne opravdu superman, pro všechny české zaměstnance noční můra ;o)

Mléko je tedy vyčištěno a správně odměřeno. Nyní se část mléka podrobí centrifugaci, čímž se určí přesné množství tuku v mléce pro výrobu sýra (např. verze sýra s 1/4 tuku potřebuje odstředit větší část mléka). Poté se napustí do hlavního tanku, odkaď se přečerpává do míchací nádrže (obrovský tank s multifunkční míchačkou, vnitřní povrch je měděný!). Tam se zahřeje na teplotu 31 stupňů a je kněmu přidána fermentační kultura (laktobacily). Po chvíli s epřidá také sýřidlo (enzym z žaludků malých telat), které mléko vysráží do podoby sýřeniny.Sýření trvá cca 35 minut. Poté se sýřenina pomocí řezných nástavců, rozkrájí přímo v kádi na drobnější hmotu (v tomto moměntě jsem přišel, a ty nástavce můžete vidět na obrázku výše).

VIDEO: Krájení hotové sýřeniny na granule (Windows Media Player, 1MB)

Kvalitu sýřeniny a velikost granulí neustále kontroluje mistr sýrař (ručně a od oka). Jamile se mu to zdá „v pohodě“ (aby to poznal, musí se na to učit několik let), sýřeninu znovu zahřeje a po chvíli promíchávání začne s přečerpáváním do forem pro lisování bochníků.

VIDEO: Míchání nakrájené sýřeniny (Windows Media Player, 1MB)

VIDEO: Nápouštění forem sýřeninou začíná (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Čištění mědené vany + napouštění (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Skoro plná vana s formami na sýr (Windows Media Player, 1MB)

Tento proces trvá necelých 15 minut, výsledkem je to co vidít e na obrázku výše. Celá vana s formami je plná vody, sýřenina se usadila do jednotlivých forem. Následuje odčerpání přebytečné vody a poté lisování. Lisování probíhá celkem třikrát a trvá cca 40minut. Mezi druhým a třetím slisováním jsou do sýra vyraženy značky (číslo sýrárny, podpis, datum produkce, šarži) a logo.

VIDEO: Vypouštění přebytečné vody z forem (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Na formy najíždí lis (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Značkování sýra etiketami (Windows Media Player, 1MB)

Po vylisování jsou sýry umístěny na speciální police a přemístěny do temperované místnosti (není vidět), kde okapávají a jsou několikrát pravidelně otáčeny. pH sýru je kontrolováno po 2, 4 a 24 hodinách. Určuje stupeň rozkladu laktózy nakteriemi a kvalitativně měří zrání sýra. Zhruba po 20 hodinách odkapávání jsou sýry umístěny do solné lázně. Sůl odstraní přebytečnou vodu na povrchu sýra a vytvoří pevnou kůrku. Sůl sýr konzervuje a také se podílí na správné chuti.

VIDEO: Nakonec je třeba vše důkladně vyčistit (Windows Media Player, 1MB)

Poté jsou sýry přemístěny do místnosti pro zrání s vysokou vlhkostí (obrázek výše). Kde jsou prvních deset dnů obraceny a otírány denně, poté už jen 2-3 krát za týden. Zhruba po čtyřech týdnech zrání jsou sýry přemístěny do prosto k distribuci. Distributor rozdělí jednotlivé sýry podle kvality a dále je připraví k prodeji. Tato příprava zahrnuje nakládání sýry ve směsi vína, bylinek a kořeněného octa – přísně střeženého složení předávaného z generace na generaci!

Sýr starý dva nebo dva a půl měsíce je poté ohodnocen nezávislou komisí, která hodnotí díry v sýru, konzistenci, chuť, a vlastnosti kůrky. Výsledkem je bodované skóre každého sýra, které se přičítá k celkovému hodnocení celé sýrarny a příslušných farmářů (mlékařů).

Poté už nic nebrání tomu, aby sýr vyrazil do obchodu ;)

Něco o sýrech a pasterizaci na závěr

Vždycky, když se vracím z nějaké země, kde vyrábějí nepasterizované sýry, jde na mně amok, že žiju v zemi, kde státní regulace nedovoluje sýrařům výrábět nepasterizované sýry. Nevím jestli je to podvědomá česká nedůvěra úřadů v soukromníky, kteří nejsou schopni takovéto sýry vyrobit, nebo je to úplná jalovost sýrařů a mlékařů, kteří se vyrobit nepasterizuovaný sýr prostě bojí!

Proč se mléko pasterizuje? Pasterizací se zabijou v mléce všechny bakterie (patogenní ale bohužel i ty nepatogenní, ty které dodávají sýrům jejich plnou chuť), tak aby bylo mléko zdravotně nezávadné, ale zároveň i bez chuti. Hlavním strašákem je Listerióza, kterou se můžete nakazit z mléčných produktů, při jejich kontaminaci při špatné hygieně.

Listeriím (ale i jiné nežádoucí bakteriální kontaminaci) se může každý výrobce sýra elegantně vyhnout – stačí když nebude prase a bude dodržovat základní hygienické postupy při výrobě. Stejně tak prodejci když, budou dodržovat základní podmínky prodeje (chladící řetězec, balení, čistota prodeje atp.). Poslední a možná i hlavní díl zodpovědnosti mají na sobě zemědělci, kteří musí udržovat u kraviček a při dojení dodržovat elementární hygienu. Preventivní pasterizace mléka, tak svědčí o celkové úrovni hygieny v tomto odvětví :(

Ve švýcarsku tvoří sýry z nepasterizovaného mléka drtivou většinu. Na sýry s pasterizovaného mléka, se tam koukají jako na barbarskou záležitost. Já se jim tedy nedivím! Dokud tady u nás v Česku nebude nikdo schopen (tedy bude-li mu vůbec dovoleno) vyrobit sýr z nepasterizovaného mléka, budu považovat české sýraře a mlékaře za totální a neschopné ňoumy. I když se budou vymlouvat na Evropskou unii nebo úřady v ČR, stejně budou mít na hlavě obrovskou kostku pasterizovaného másla!

Prodnešek se zmůžu pouze na malou omalovánku. Jestli chcete, můžete si pana Cuketku i vybarvit! Doufám, že vám udělá radost ;)

Dnes jsem zažil opravdu hezký večer v kavárně Dobrá Trafika a hned teď nemám chuť je vyklepávat… Příšte, s chladnou hlavou a s foťákem za pasem jim ale nic nedaruji! ;)

Dnes po obědě jsem podnikl bombastický běžkařský výlet tramvajkou č. 26 na Divokou Šárku. Vystoupíte na konečné, hned u zastávky si nazujete běžky, kousek sjezd za mekáčem, z asfaltky odbočit doleva do lesíka a už za chvíli se vám otevře běžkařský ráj přímo v Praze! Pár kilometrů vyšlapaných stop, sněhu tak akorát, nádherná příroda kolem vás…

Pokud máte běžky a sedíte v Praze – utíkejte tam hned, nebojte se tmy. Jednou jsem tam byl i úplně v noci a je to běžkařská pohááádkaaa ;) Jo a viděl jsem srnkyyyyy!

Vidítu tu chumelenanici? Fjůůů… pan C. se tam málem ztratil a umrznul ;) Naštěstí je v Peci pod Sněžkou plno hospůdek a minibufetkoidních budek se svařákem. Dost jsem to flákal a tak uvádím pouze dva malé tipy ;)

Pečené koleno v Boudě na Lučinách

Zasněžená chatička na obrázku je Bouda na Lučinách. Po počáteční nechuti obsluhy doplnit nám jednu židli ke stolu (jak typicky české!), jsem byl trošinku znechucen. Velmi kvapně však hospůdka vylepšila svou reputaci a oběd se protáhl na několik příjemných hodin posezení v teple.

Z nabídky jsem si vybrali pečené koleno, smažené tvarůžky a halušky. „Tvargle“ i halušky byly na jedničku. Na jedničku bylo rovněž pečené koleno, které jsem měl tu čest osobně otestovat ;) Koleno (300g vykostěné porce) si můžete objednat za 99,-Kč s chlebem. Servis odpovídající, jedno ze tří objednaných kolen však bylo trošku vlažnější, jinak bez chybičky – maso krásně voňavé a měkké, kůžička nevysušená ale hezky do křupava, sulc dokonale rozplývající se. Jedno velké mňam, k tomu čepovaný Budvar ;)

Po obědě přišla vhod široká nabídka moučníků. Ochutnali jsme domácí švestkovou buchtu za 16,- Kč. Jak můžete vidět na obrázku byla krásně nakynutá a chutnala báječně (nemluvě o velikosti porce!). Neméně skvělý byl domácí štrůdl s ořechy za 28,- Kč a nezklamal ani medovník za 38,- Kč

Skromný servis espresa Douwe Egberts se dal solidně přežít, a kávička nebyla tak špatná jak jsem očekával. Ke kávě dokonce dostanete zdarma jeden „cukierek owocowy“ ;) Přes počáteční nešvary a navzdory obsluze s delší latencí si tahle boudička vybojovala osm cuketek z desíti.

Svařák

Neodmyslitelná survival pomůcka bežkaře, sjezdaře, lyžaře. Cuketkův tým testoval převážně v bufetech a budkách poblíž sjezdovek a bežkařských tras ;)

Vítězem testování je jednoznačně ski BAR na sjezdovce Smrk (cca 20m pod horním koncem vleku). Cena svařáku 30,- Kč, cena čaje 10,- Kč (hutný černý čaj, předem ochucený citronem a sirupem). Svařák i čaj dostanete v obyčejném keramickém hrnku, tedy žádná umělá hmota na jedno použití ;) Obsluha byla mimořádně přátelská a nutno dodat, že celý den pečlivě testovali, chutnali a vylepšovali složení svařáku! Ochutnal jsem z jejich dílny i hrachovku za 25,- Kč, sjezd po ní byl mimořádně vypečený! ;o)

Tyhle dva highlights určitě stojí za to! Úroveň gastronomie v ostatních podnicích raději nehodnotím (mám dnes dobrou náladu), přesto si myslím, že v Peci to jde postupně nahoru. Sice velmi pozvolna, ale nahoru ;)

Poslední 14 dní bylo u mně převážně ve znamení italské kuchyně – nakupoval jsem parmezán a poradil jsem vám s výběrem rýže pro risotto. Finále obstaral smělý pokus o Risotto ai Funghi.

Pan Cuketka se dále vypravil do Barcelony, do pražského Losa v Oslu a nakonec se svezl Pendolinem!

Představil jsem vám taky několik úžasných kulturních artefaktů – máčkátko na citrusy a sci-fi mlýnek na kávu a jukl jsem se za vás na filmiky Mondovino a Super Size Me.

Samozřejmě nemohly chybět šťouchance do české kotlinky v podobě za(myš)lení nad chlebem a povzdechu nad jedlíky s premiérou originálního dvojkomůrkového komiksu pana Cuketky ;)

Do pátku jsem na horách, takže si to tady do té doby pořádně prošmějděte. Brzy budeme pokračovat!

Hm. Docela mě pobavil poslední Týden, který se mi dnes dostal do ruky ;) Nejdříve poměrně zajímavý článek o oživení českého zájmu o dobré těstoviny, potom mě dostala tragi/komi perlička ze světa masa ;)

Krátká poznámka v Týdnu informuje o soutěži Maxi jedlík roku 2006, kterou pořádal Steak House Restaurant v Soběsukách. Jedlíkem roku byl vyhlášen ten, kdo sežral 600g steaku bez výčitek ke svému žaludku a chutné mrtvé krávě, která mu maso poskytla. Další nechutné detaily o akci v na regionplzen.cz (google cache). POZOR! Sekvence s rozkrájením a znovustrávením vyplivnutého kusu masa je hororová!

Nějak mi uniká jejich byznys koncept. Tím, že preferuji v soutěži modelové zákazníky, kteří se k jídlu a u jídla neumí zachovat jako lidé… Hm, čeho tím dosáhnu?

Další prima akce:

Pojídač nedostal vízum
Knedložrout rekord nepokořil
Český rekord 14 vajec za 3 minuty
Metr kabanosu za sedm minut (uplně dole)
Oficiální stránky: Jak vyvolat zvracecí reflex knedlíkem? (Soutěž, která je tak originální, že, kromě tisíců vzrušených diváků, vzbuzuje zájem všech českých i zahraničních médií.)

Tatínku? Až budu velký, budu taky umět žrát jako Ty?

Cuketkoidní smajlík s plnou hubou ;0)

Službu Google Book Search znám už delší dobu, ale teprve dnes jsem dostal spásný nápad – vyhledávat recepty v zahraničních kuchařkách!

Služba vám umožní procházet knihy fulltextově, ovšem s omezením +/- 2 stránky kolem výrazu, který jste zadali při vyhledávání. Někdy je však i tohle minimum zablokováno a ze stránky vidíte jeno malý kousíček. I přes tohle omezení (tj. budete úspěšní asi z jedné třetiny) jsem si vydržel hrát s touhle službičkou doboru hodinu ;)

Doplněno

Zapomněl jsem doplnit, že pro procházení některých stránek ve fulltextu, musíte být přihlášeni do guglu! Když na to tak koukám tak, těch omezení je docela dost…, stejně tam ale cuketkuju!

Ukázkové recepty

Hummus s tahini pastou
Hummus (jiná varianta)
Baklava, baklava a ještě jedna baklava ;)
Risotto ai funghi (italsky)
Další houbové rizoto (tohle už anglicky ;)
A ještě jednou risotto s kuřecími játry

Fungujou vám tyhle odkazy?

Výběrová mezinárodní poklikanice pana Cuketky, pravý to Cuketkomix:

• Proč ze směsí kávy mizí robusta?
• A co je to vlastně ta Robusta a Arabica?
• Nejdražší čokolády na světě
• U mekáče je ještě více tuku než jste čekali (nebezpečnými trans tuky se budu ještě intenzivně zabývat!)
• Aby bylo maso červenější, pofoukáme troškou CO

Česká perla:

• ňezníci a uzenáři rulez! ;o)))

Další počteníčko o kávě:

• Arabica vs. Robusta
• Proč nenávidět Starbucks? (momentálně fičím na kávě Gautemala Antigua, recenze bude až se mi ty chutě hezky rozleží)

Doplněno

O nepodařeném výrobku firmy Tescoma jsem tady už jednou psal :/ V podobném duchu referuje časopis Dtest o podivných prohlášeních Tescomy snažících se změkčovat a zametat pod koberec jejich aféru se silikonovými pečícími formami s obsahem olova! Chtělo by to o trochu více transparence a férovosti Tescomo!

Tescoma teď z trhu stahuje další výrobky – obracečky Space President z důvodů, že některé s nich mohou nevyhovovat stávajícím normám a legislativním předpisům. Co konkrétně je tím myšleno?! Bleh a fuj, nejraději bych je bacil cuketkou. Použil jsem jejich formulaci – mohou nevyhovovat, to jako že zase mohou něco obsahovat ?! ;[

Zvu vás do Úžasného města s velkým a dlouhým Úúú;) Fotky a reportáž z mé loňské jarní návštěvy Barcelony + 3 praktické tipy, kde se najíst v rozmezí 5–15 Euro! Unikněte s panem Cuketkou alespoň na chvilku z téhle úmorné (a debilní) zimy!

To na co koukáte na titulce je DOKONALÁ Paella s mušlemi, krevetami, rybami a kuřecím (tzv. Paella mixta), kterou dostanete za cca 10 Euro v restauraci La Fonda (mapka). La Fonda mi byla doporučena jako místo, kde zajít na španělské (katalánské) speciality (hlavně Paella) za velmi rozumné ceny a v super kvalitě.

Praktický tip: La Fonda je vždy plná. Před restaurací tak vždy najdete špalír lidí ve frontě. Nenechte se odradit (i když vůbec neumíte španělsky) a frontu vystůjte. Na konci sbírá personál požadavky na místa, stačí mu anglicky nebo na prstech ukázat pro kolik osob chcete stůl et voilá – za chvilku jste uvnitř u vytouženého stolu. Interval čekání je od 10–45 minut, pan Cuketka čekal cca 40 minut. Opravdu zdůrazňuji nenechte se odradit, fronta je v Barceloně vždy důkazem dobré restaurace. Platí: neny fronta, neny kvalitet!

Na fotkách si všimněte jak vypadají paella pánve, jak jsou hezky uvnitř zhnědlé a letitým vařením ušmudlané. Říká se, že čím starší paella pánev tím lepší paella. K paelle se určitě ještě vrátím (v létě) – dovezl jsem si dvě pánve a musím přiznat, že paella je jídlo, které mi stále odolává a zatím se mi nepodařila ani jediná zdařilá napodobenina :/ Paella je Královna!

Takhle vypadá další lahůdka ;p Jedná se o modifikaci paelly, kde místo rýže jsou použity tenké nudle. Jmenuje se to „Fideus“ nebo podobně bohužel mi přesný název vypadl. Je to víc tomatové a míň masové, v podstatě už to není paella ale úplně nová úprava. Uživatelské recenze s obrázky vám napoví ještě více ;)

Protože měl z La Fondy pan Cuketka oči navrch cuketky ještě 24 hodin po návštěvě podniku, získává tahle španělská kráska deset českých cuketek ;)

Přeřadíme na nižsí rychlost a vypravíme se do příjemného fast-foodu, který mi učaroval (a taky mě několikrát zachránil v noční Barceloně od post-alkoholického hladu). Jedná se vegetariánský falafel fast-food Maoz, který je otevřený vždy do pozdních nočních hodin. V centru Barcelony jsou hned tři pobočky! Základní nabídku tvoří božský falafel podáváný v pitě se spoustou různě upravené zeleniny. Hlavní fintou je však all-you-can-eat salátový bar, ze kterého si můžete do své pity neomezeně nandat (i přidat) cokoliv uvidíte! V nabídce jsou různé druhy nakládané, grilované a jinak fikaně upravené zeleniny (lilky, cuketky, papriky), luštěniny (cizrna!), saláty, omáčky (salsas!), dipy (hummus) a jiná kouzla. Skoro žádné z nich není v česku běžné a všechny do jednoho jsou dokonalé! Cena 1–3 euro, podle toho jaký druh falfelu zvolíte. Doporučuji libozvučně znějící Maoz Royal ;p

Takže to bychom měli Maoz, který za svou jedinečnou záchrannou roli a inovativní vegetariánský koncept obdrží 8 cuketek! Pravdou je, že asi po čtvrtém nočním nájezdu, už jsem falafel nemohl ani vidět…

Zlatý hřeb téhle trojjediné svaté kombinace je podnik, který mě vyřadil na delší dobu z oběhu! I kdybyste vynechali Sagradu Famili nebo třeba park Park Güell, dalo by se to prominout. Kdybyste však vynechali podnik La Champagneria, natrhnul bych vám cuketu! ;)

Na obrázku vidíte malý a úzký vchod do podivného podniku, kde se na cca 20–30 metrech čtverečních mačká nespočet lidiček držících v jedné ruce obrovský sendvič s Jamon (vepřová na vzduchu sušená šunka) a v druhé ruce celou lahev růžového šampáňa Cava. ňeknete si – tady je přece úplně narváno, jdeme dál, ale OMYL – zábava teprve začíná!

Koncept champagnerie (nebo snad šampaněrie? obojí zní v CZ hloupě) je takový, že se namáčknete do brutální tlačenice, vybojujete si svůj „bocadillas“ (zapékaný „sendvič“, taky už jsem zapomněl přesnou transkripci), láhev šampáňa a pak v neustálém boji o životní prostor splynete s nejlepší atmosférou na světě ;) Já osobně, kdybych neměl zkušené španělsky mluvící průvodce, bych byl na místě ztracen a rozdupán. Už samotný proces objednávky a vůbec přežití v podniku je složitý, hlavní finta je však vždy dva sendviče + jedna lahev. Samotné sendviče ani samotné lahve (či sklenky) se neprodávají. Jo a jestli si myslíte, že jste vycvičení z tlačenic v pražském metru – tak prd ;o)

A teď se podržte – láhev výborného šampáňa (Cava, bližší detaily následkem šoku smazány) za cca 1,5 Euro, sendvič v podobné cenové hladině! Za jednu návštěvu jsem vypil snad dokonce i celou lahvinku a snědl dva obří snedviče. Vylezl jsem promočený šampaňským a v šílené euforii. Byl jsem rád, že jsem přežil. Ten pán s pleškou v modré bundě před vchodem, tam nestojí jen tak. Pokud byste chtěli se sendvičem nebo se sklenkou v ruce opustit prostor podniku rázně vás zastrčí (ručně) zpátky, nebo vás slušně požádá abyste obojí zanechali uvnitř. V podstatě celý koncept stojí na té mačkanici a na tomhle nekompromisním pánovi, který udržuje ten správný lidský tlak ;)

Podnik se jmenuje Can Paixano, ale všichni ho znají jako La Champagneria. Najdete ho v ulici C. de la Reina Cristina plné obchodů s levnou asijskou elektronikou!

Deset cuketek je málo!

Příště doplním další fotoreportáž z Barcelony z obřích katalánských slavností plných jídla a tance + určitě podrobně rozeberu Cuketkovy různé pokusy o španělskou kuchyni: Paella (stále odolávající) a různé Tapas (některé již plně osvojeny!). Vězte, že do španělska se chystám opět na jaře, takže další materiály budou následovat. Španělsko je momentálně moje záslíbená kulinářská země číslo jedna, mohl bych o ní psát donekonečna ;)