HLEDAT
Tak děcka, vstávat a cvičit! Jde se fotohádankovat! ;)
Celkem čtrnáct kousků. Odpovědi pište pouze v celku – do komentářů vždy číselné pořadí a k němu své odpovědi. Když nebudete vědět, napište „nevim“. Kdo uhodne nejvíc kousků do dnešní půlnoci, může si pohladit ovečku na obrázku.
Jediná nápověda – jí se to! ,)
Jednička:
Dvujka:
Trujka:
Čtyrka:
Peťka:
Šestka:
Sedmička:
Osmička:
Devítka:
Desetina:
Jedenáctka:
Plzeň:
Třináctka:
Poslední:
Prožil jsem vzrušený víkend plný nebezpečné špionáže, plížení a maskovaní, abych vám dnes přinesl šokující odhalení. Pan Cuketka exkluzivně pro celý svět! Pěkně se podržte, protože chystaná americká protiraketová základna v Brdech je ve skutečnosti…
Jak vidíte na mých unikátních špionážních fotografiích – celý radar stojí na obdélníkové piškotové základně, jejíž ochranný plášť je vyroben ze speciálního materiálu ne nepodobnému čokoládovému krému! Piškotová kopule radaru je také z piškotu, ale obalená pláštěm z krému vanilkového a doplněna vnější fixací z čokoládové polevy.
Jak vidíte, nachytal jsem amíky v poměrně choulostivé fázi testování, protože přímo na střeše základny parkovala raketa!!! Podle jejího nazdobení není možné odhadnout jestli přiletěla z Ruska nebo z Íránu, každopádně vnáší do problému naší národní obrany celou řadu nových otázek!
Na následujícím obrázku vidíte obrázek se stavby zařízení – celý jeden radarový řez. Myslel jsem si, že kopule má být dutá a že v ní bude obíhat radarový talíř, ale prt! Je to celé napěchované piškotem a čokoládovým krémem. Soudruzi z NDR by se asi uslintali navzájem v čokoládovém objetí.
Z těch fotek mi jde mráz po zádech. Tak dokonalá technologie! Máme se jí bát? Dokáže piškot zastavit raketu? Mají na něj Brďané chuť?
Piškotové odkazy pro vaše potěšení:
Moje milá jehňátka, uhádnete?
Tajemství dnešní fotografie bylo prolomeno v rekordním čase, již na první pokus. Pokud nechcete přijít o překvapení, namáhejte si chvíli hlavu a teprve potom klikejte dál. ňešení je v komentářích ;)
Pokud jste tady noví, jsou tu pro vás hádanky:
Toto je cestovatelské okénko moderního primitiva z Česka, který se rozhodl v krátkém časovém rozmezí vyžrat to nejlepší z finské fauny a flóry. Necestoval, nelovil, nesbíral – seděl na zadku a jedl, co mu nosili! Zkrátka a dobře pan Cuketka v Helsinkách…
Druhý díl mých cestopisných poznámek z Helsinek. Předem se omlouvám, že se článek tak nabobtnal, ale jakékoliv krácení bylo vyloučeno. Klidně si ho dejte na víckrát, myslím že to vůbec neuškodí. Navíc chystám ještě minimálně další dva díly – dovezené produkty a tržnice!
Na celé stránky jsem narazil až později, poprvé jsem totiž zachytil pouze jednu z jejich aktivit – Helsinki menu. Zastřešující organizace Finfood vybírá pro všechny regiony a důležitá města restaurace, ve kterých jsou za jasných podmínek nabízena degustační menu obsahující typické speciality. Zní to složitě (a zaručeně i organizace musela být pekelná!), ale je to ohromně blbuvzdorné!!! Finfood a spolupracující restaurace prostě pro každý region vyberou to hlavní, co stojí za to ochutnat. Přidají k tomu garanci kvality, jednotnou reklamu a označení na jídelních lístcích. Natvrdlý turista (= cuketka) pak už jen vybere z adresáře, dorazí na místo a zabodne prstík na menu s trojzubcem (logo celé akce) a baští (= obohacuje se kulturním dědictvím Finska).
Tato celostátní akce běží už několik let a například v Helsinkách vyhlašují na konec každé sezóny nejlepší Helsinki menu v tom kterém podniku. Tuším, že menu je ustálené po celý rok a vždy na začátku nové sezóny se vyberou nové podniky, které sestaví nová menu. Neříkal jsem už, že Finové jsou geniální??? Kéž bychom se něčeho podobného dočkali v Česku. ,)
Nyní přejdeme od teorie k praxi!
Personál z nás měl při vstupu trošku hrůzu, byli jsme bez rezervace, nevhodně oblečení, zmoklí a vůbec dvě takové typicky české slepice. I přesto se zachovali naprosto profesionálně, nekroutili bulvama a rovnou nás usadili k jednomu volnému dvojstolečku. Po celou dobu návštěvy byli ohromně fajn!
Objednávka byla jednoduchá, vybrali jsme dvě menu – již zmiňované Helsinki menu (36 euro) a druhé Kuun menu (38,50 euro), zřejmě menu podniku. K pití jsme si dali (já poprvé ve Finsku) pivo Lapin Kulta (4,70 euro) – opravdu s étericky prchavou až neviditelnou pěnou, jinak ale fajn. Dokonce mám pocit, že když se jim na tom pivu udělá pěna, jsou z toho mírně rozpačití :)
Helsinki menu začínalo okounem s bylinkami na syrovo (hrudka uprostřed) a šafránovou omáčkou (žluté šmouhy). K tomu ještě cihlička z nakládané ryby a v ní zapíchnutý sladký kreker z karamelizovaného chlebíku.
Bylo to fajn, ale tento předkrm jednoznačně rozválcovala tradiční polévka s lososem a žitným chlebem (Kuun menu). Najdete ji skoro v každém průvodci a já jsem moc rád, že jsem ji poprvé ochutnal právě v Kuu – fantasticky lehký, chutný, rozplývající se losos (obrovský kus), posazený v mléčné polévce s koprem a bramborama. Žitný chléb samozřejmě nezaostával a myslím, že mi navždy změnil vnímání žitného pečiva :) Opomněl jsem dodat, že před předkrmy přišla ošatka s pěti druhy finského chleba a talířek se soleným máslem. Teď si nadávám, že jsem tu ošatku nefotnul přímo. Byl to první finský chléb, který jsem ochutnal a opět jsem nenacházel slov…
Spanilá jízda pokračuje rolkou z candáta se zeleninkou a bramborovou kaší. Rolka měla bílý filet zvenčí, uvnitř pak plňka z rozsekaného rybího masa s koprem. K tomu báječná zeleninka (cuketka, mrkev, cibulka) v citronovém másle. Celá ta směs byla navíc použita pro ochucení kaše (kterou tímto vyhlašuji za cuketkovu kaši roku 2006). Neuvěřitelně dobré to bylo!
Následuje potenciální zlatý hřeb toho příspěvku – sobí filet s omáčkou z portského, s ochucenou kaší a s kroupama (obrázek také na titulce). Tento chod mi potvrdil, že se vyplatí cestovat a nacházet v sobě Bourdainovskou bestii! Sobí maso má texturu někde mezi svíčkovou a vepřovými játry, neuvěřitelně jemné červené maso, s chutí zvěřiny a hovězího. Musel jsem se přidržovat stolečku toto bylo na 11/10. Ihned odjeďte do Finska!!!! Nemusím snad ani popisovat dokonale sedící sladkou omáčku, opět ochucenou kaši (tady jsem bohužel zapomněl čím!) a lahodné kroupy. Hej, kroupy? Jo, kroupy!
U dezertů už jsem se trošku uklidnil – lehký vanilkový bavorský krém (puding) s rebarborou, všechno plovoucí v jahodové majdě.
Tady čokoládový dortík a záhadná zmrzlina z žlutých bobulek tyrni (obrázky). Nejsem si jist českým překladem (čtenáři napověděli – rakytník řešetlákový?), anglicky je to sea buckthorn. Tyrni je jeden z mnoha druhů pro nás exotických bobulí, které se sbírají hlavně na severu země. Marmeládám z nich věnuji celý jeden příspěvek, je to opravdu fascinující. Chuť je jemně natrpklá, skoro až zeleninová, kyselá, bobulkovitá. Z té zmrzliny jsme byli asi nejvíce perplex a všem našim chuťovým buňkám padaly miniaturní čelisti.
Kuu celkově – jedinečný zážitek na celý život, ukázkové uvedení do finské gastronomie a řada zápisů do mého ošoupaného notýsku chutí.
Jak vidíte na obrázku, který jsem fotil v centru Helsinek (stojíc na zamrzlém moři), neměl jsem moc pěkné počasí (+3 st. C., sníh s deštěm). Pojďme se rychle ohřát do dalšího podniku.
V Lapii provádějí jednu srandovní věc a sice, že se snaží nebohého turistu ohromit jídelním lístkem v jeho rodné řeči. A světe div se, našli tam jeden zaprášený český jídelňák i pro nás! Text pravděpodobně sestavil nějaký vykořeněný emigrant, nebo našinec přes zašuměnou telefonní linku, protože byl plný chyb a roztomilých přehmatů. Vůbec netuším jak to mělo zafungovat? :)
Menu jsme značně osekali, chtěli jsme si dát losa, bělokura, nějaký ten typický dezert a raději rychle vypadnout. Koukněte se na fotky interiéru. I když to vypadá na první pohled fajn, tak uvnitř je to ošuntělé a umělé ( i když je to většinou ze dřeva). Plus body dávám za přidělenou obsluhu – autentickou lepou Laponku v laponském kroji!
Na první fotce vidíte pečený losí hřbet s malinovou omáčkou a šťouchačkama (31,50 euro!). Ve srovnání se sobem je losí maso o úroveň níže, přišlo mi to jako mdlejší kančí maso a ne zrovna měkoučké. Omáčka byla fajn ale brambory úplně obyčejné, hraniční (viz Kuu!!!).
Nyní vzácná prsa bělokura upravený do závitků se slaninou, smetanovou omáčkou a rizotem z kuřátek (37 euro). Bělokur zklamal podobně jako los – obyčejné tužší drůbeží maso. Ani lovec, ani kuchař, ani cuketka a ani bělokur evidentně neměli dobrý den. Vše ovšem přímo zázračně zachránilo to nenápadné rizoto s krásně svítivě žlutými kuřátky (typické pro jižní Finsko). Naprostý zásah na komoru – intenzivní houbová vůně, lahodná mazlavá textura, neskutečná chuť. Od letoška sbírám jenom kuřátka!
Dezert – malinová pěna, borůvková zmrzlina a dvě maliny s mikrokaňkou omáčky z bílé čokolády (8,70 euro). Uspokojivé! Hlavně pěna pěnoucí :)
Druhý je úplně jako vystřižený z turistického průvodce – zvláštní laponský sýr leipäjuustoa se smetanovou omáčkou se skořicí a džemem ze žlutých malin (arktický druh moruší, 8,70 euro). Hodně typické, ale nijak ohromující – omáčka byla navíc šíleně vodnatá. K sýru i k džemu z morušek se ještě dostanu v dalším díle, o nic nepřijdete.
Celkově na nás Lappi působilo jako předražená past na turisty, kde se neobtěžují přinést ani kůrku chleba navíc. Nebyl jsem nadšený, nedoporučuji…, ALE MĚL JSEM KONEČNĚ TOHO ZATRACENÉHO BĚLOKURA!!!
Další vtipný tip z průvodce Marco Polo Finsko byla finsko-karelská restaurace Karelia, ze které se nakonec vylíhnul klasický „komunistický“ multifunkční kulturák v zapadlé rezidenční čtvrti! Zapadli jsme naprosto ukázkově, neboť na místě právě probíhal výroční sjezd finských sběratelů známek! K naší značné dezorientaci navíc přispěla právě probíhající obědová pauza a desítky pocupitávajících delegátů v důchodovém věku.
Jídlo jsme ale nakonec našli v podobě „all-you-can“ eat bufetu (tužím že za 10 euro). Nevím jestli to byla autentická karelská kuchyně (obdoba ruské kuch.), každopádně to pro nás byla dost sranda a byli jsme z místního prostředí úplně vyjevení. Na talíři vidíte „karelský guláš“, kousek zapékané ryby, obligátní brusinky, červenou řepu, chlebík a kvašené okurky. K pití karelské pivo, sladký kvas a tradiční řídká a kyselá finská káva.
Podívali jsme se tam těsně před mým odletem, což bylo asi kolem dvanácté, kdy měla otvírat hlavní restaurace. Chvíli předtím jsem proseděli v její rušné kavárně, kde byly docela překvapivě příjemné ceny, nabídka nápojů, svačin a jednoduchého menu dne (polévka). S úderem dvanácté jsme okamžitě vtrhli do restaurace, kde se nás ujala přísná, ale férová slečna Katrina (nebo Uršula, myslím že byla sadomasochistka, skautka nebo něco podobného). Teď si nadávám, že jsem docela idiot a nenafotil jsem vám celý interiér, bylo to strhující.
Na mou omluvu musím uvést, že jsem trpěl syndromem ve Finsku nazývaným KRAPULA (=kocovina) a tak jsem se dost dobře neorientoval. Předchozí rozlučková noc, kdy po pekelné domácí sauně s několika pivy, následovala dlouhá debata s tatínkem hostitelem, byla náročná. Pili jsme Koskenkorvu, mluvili finsky a ujišťovali jsme se navzájem o naší vzájemné lásce k Rusku. Klíčová slova byla – Dubček a tanky ,)
Zpět do Kappeli (kaple). Stejně jako v Kuu přišla vhod nabídka z šesti druhů chlebiku, plus máslo. Chléb naproto čerstvý, voňavý a stejně jako v Kuu zdarma! S finským chlebem bych chtěl mít jednou děti! Taky nám slečna Katrina poctivě nosila jednu karafu s vodou za druhou. Taky zdarma! To je na krapulu nejlepší.
Předkrm byl geniální, protože pokryl hned několik typických finských chuťovek. Vidíte za studena uzeného lososa, řez pečínky ze soba (úplně vlevo, to placaté), marinované rybky muikkuja (malinké, asi jako sardinky), tartar z hříbků (nevidíte, ale o nic jste nepřišli), marinovaná cibulka na kyselo (božská při krapule, trůní na vršku), sladký chlebík z červené řepy (hnědý čtvereček v popředí), marinovanou červenou řepu (také jest vidno) a ještě ochucený olivový olej. To vše za 11 euro a já smekám! Encyklopedie na talíři!
Toto je položka z menu označovaná jako klasika Kappeli – losí karbanátek se šťouchanými brambory, s omáčkou z červeného vína, s brusinkami (pekelně trpké) a s hráškem (18 euro). Tak jak to vypadá, tak nějak to i chutnalo – zkrátka klasika (karbanátek s kaší). Je vtipné, že ať ten karboš připravíte z jakéhokoliv tvora, tak jeho chuť má stále podobnou oběžnici :)))
Symbolické rozloučení v podobě gruntu všech gruntů – tradiční lososové polévky. Toto je obří porce za 14,50 euro, měli však i menší, předkrmovou za 9 euro. Losos nebyl tak nepolapitelně rozplývavý jako v Kuu (viz výše), za to ho bylo asi půl kila a celá polévka byla o něco silněji ochucená. Finská polévka s lososem je droga. Je vám jedno, že je venku mínus padesát, že vám zamrzli psi a že vám beznadějně zapadává chatka sněhem. Máte tu polévku a to je všechno, co potřebujete!
Jak vidíte, Finsko nezklamalo a připravilo mi několik nezapomenutelných zážitků. Mám sto tisíc chutí vypravit se tam znovu. Příště třeba kousek vedle do Švédska nebo Norska. Cuketkův cestovatelský démon byl na chvíli uchlácholen. Kdo ví, na jak dlouho. :)
Doufám, že jste se nenechali zmást krátkou pauzou. Pan Cuketka se totiž ve Finsku otáčel jako supermlsný pumprlik! Helsinky byly sice skoro celou dobu nepříjemně upršené a zamračené, přesto vydaly fantastické poklady. Vydržte pár dní, než všechny ty mňamky zpracuji, nebudete litovat. Finsko je úžasné a pan Cé je zcela očarován! ;)
P.s.: Ty malinkaté černé tečky na fotce nejsou ropáci, ale zababeluchaní rybáři číhající na své úlovky na zamrzlém moři. V ledu mají šikovně vyvrtané díry, v těch dírách nastražené srandovní miniudice, všichni na skládací židličce sedíce, vodku popíjejíce, na zajíce nestřílejíce.
Na teploměru jsem dnes naměřil 12 stupňů, začalo tedy jarní balkonové poklízení. Staré květináčky, pytlíky se zbytky hlíny, jedno barmanské míchátko, sousedovic jehličnan a…
…květináč s hromadou uschlých větviček máty, ve které jsem objevil tenhle zelený poklad! To samé pak s pažitkou a petrželkou – všechno venku, bez zalévání, přitápění, nebo alespoň napovídání. Prosím, ať si s tím globálním oteplákováním pohnou. Nebudu pak muset zandávat ani granátovník a olivovník. ;)
Nejdříve si prosím klikněte tady, očmuchejte to tam, vraťte se a čtěte dál….
Zjistli jste tam něco zajímavého? Nééé? Tak vězte, že odkaz vede na úplně první zápisek pana Cuketky a je datován na 21. ledna 2006 a to znamená jedině první výročí!!!
To je:
Po vesmírně těžkém rozhodování vyhlašuji výsledky Velké zimní soutěže pana Cuketky! Z devatenácti zůčastněných se na cuketkovu bednu dostali:
Kolem bedničky vítězů pak ve velmi těsném chumlu postává zbývajících 16 soutěžících, kteří sice nevyhráli věcnou cenu, ale získávají od pana Cuketky neskonalý obdiv, pusu a kdovíco ještě!
Děkuji! Děkuji! Děkuji!
Vybrat pouze tři nejlepší bylo pro mne Sofiina volba na devatenáctou, věřte mi…
Ááá jaképak nám z toho plyne ponaučení?
Zůstaňte naladěni ,)
Právě zjišťuji, že na ucpané průduchy nejlepší je estetické kloktání a zelené čajování…
A vitamín Cé…
A obrázky větší než obvykle…
Právě jsem oficiálně ukončil Cuketkovu velkou zimní soutěž masivním přehrabováním ve své poštovní schránce, ze které jsem vyšťoural celkem 19 (slovy devatenáct!) šťavnatých kousků pro vaši potěchu. Do 15. ledna se musím rozmyslet, které tři jsou ty nej-nej-nej a já už teď vím, že to bude nadcuketkovský výkon protože úplně nej jsou všechny!
Děkuji všem zůčastněným, kteří v sobě našli odvahu, kreativitu a v neposlední řadě také nezbytný čas pro přípravu a focení! Díky! Nyní následuje oficiální kochací část, určená pro finální blesjskání naleštěných chrupů a šavlí. Komentáře jsou otevřeny všem druhům kritiky, lobování, vychva- i pochva-lování :) Je se na co koukat!
Pokud jste svůj soutěžní recept v přehledu nenašli, je to určitě chyba pana Cuketky, který to někam bezpečně uložil a už to nenašel. Takže neváhejte a klidně se ozvěte!
Suroviny: Ředkvičky, Medvědí česnek, Brambory, Topinambury, Řapíkatý celer, Dýně, Rajčata, Růžičková kapusta, Salátová řepa, Celer, Hlávková kapusta, Černá ředkev, Mrkev, Česnek, Zelí, Okurky, Cibule, Papriky. Petržel a Kačenka česká
Techniky: Využití zeleniny od kořene po listy, Blanšírování, Glazování, Na zádíčka a Pyré
No items
Oranžová vína
Hledat