Rubrika: Zápisník strana 13

Po dobu července a srpna prohlašují Zlý Časy své vnitřní prostory za nekuřácké s tím, že kouřiti lze na otevřené letní zahrádce. Zlý Časy na tomto místě prohlašují, že nejde o akci proti kouřícím spoluobčanům, nýbrž o pokus. Prosíme tímto naše návštěvníky, aby nám poskytli zpětnou vazbu a to formou dobrovolného anonymního vyplnění dotazníku ohledně tohoto stavu.

Pivní.info

Zlý časy — hospoda zaměřená na výběrová piva z malých pivovarů, vyhlásila na léto zajímavý experiment. Notoricky zakouřený interiér se na dva měsíce zavře pro kuřáky. Hosté hospody poté rozhodnou o režimu podniku ve veřejné anketě.

Pokud vás od návštěvy tohoto podniku kouř odrazoval nebo pokud jste poblíž a chtěli byste mít ve svém okolí nekuřáckou hospodu s dobrým pivem, tak teď je ten správný okamžik vyrazit na průzkum. Zákaz kouření i anketa startuje už tento pátek.

Za mě dobrý. Palec nahoru! ;)

V pátek to vypukne. Letos poprvé budu blogovat živě z KVIFF 2011. Několik dní v kuse o festivalovém životě ve Varech — jídlo, filmy, ruch na kolonádě. Pokud pojedete taky, můžeme se potkat někde ve frontě na lístky nebo u bazénu v Thermalu. Z pohodlí domova mě můžete sledovat s kyblíkem popcornu (nebo s kváskovým chlebem) a pozorovat, jak budu hltit blog smíšeným obsahem.

Přemýšlím, jak to do vás napumpovat a maximalizovat tak konverzi čtenářů na pekaře. Zkusím to takhle. Český chleba je pilířem naší kulinární identity a vy ho prostě musíte umět upéct. Pro sebe, pro své blízké a natruc všem průmyslovým pekárnám. Je to jen mouka, voda a trocha tepla, takže z toho nebudeme dělat vědu a hurá na to! ;)

Kde přesně je ten moment, kdy se mladý býk promění na hovězí? Tady to uvidíte. Pokud jste s tím alespoň trochu srovnaní, není to ani nepříjemný pohled. Food Curated prostě umí.

Jsem si jistý, že Twitter už jsem vám tady párkrát vnucoval. Dnes mám ale úplně novou záminku, proč to znovu meldovat. Kolegyně blogerka Růžová panda to totiž vystihla přesně.

Čtěte její vyznání — Proč miluju Twitter.

Twitter bych směle ordinoval pro všechny pacianety s diagnózou foodies. V současné době je to můj lék první volby. Řekněte sami, kde jinde se na jednom místě potkají: současný foodkritik pro New York Times Sam Sifton, legendární Ruth Reichl, bouřlivák David Chang, sladký a vtipný David Lebovitz z Paříže, vždy podnětný Michael Ruhlman, ucho Jamie Oliver, vizionář Mark Bittman, šarmantní Jancis Robinson a budhista Eric Ripert? Jedině na Twitteru. Všichni tvítujou teď hned, z mobilu, z kuchyně, od práce, nebo jen tak ze srandy. Neformálně, rovnou. Dělám to taky tak a děsně mě to baví.

Do památníčku:

• seznam osobností ze světa jídla
• @cuketka
• @scukcz

Do mobilu:

• Tweetdeck
• Tweetbot

Jak to tady vypadá, když jsou všichni spát? Ubrus je pryč a vrní kdesi v bubnu pračky. Je zhasnuto. Pod povrchem čile požmurkávají šotkové blogu a k tomu zdálky houkají sovy. Noční párty ospalého čtenáře! :)

Šipka směřuje doleva a nahoru. Strhněte ubrus a uvidíte sami.

Ani se nepamatuji, kdy jsem měl dobře udělaný toast nebo sendvič venku. Naposledy snad ve Florencii. Ba ne, když přivřu obě oči, tak se počítají i tyhle crostini, co jsem měl v Osteria Da Clara o víkendu.

Přitom je to legendární disciplína — nebát se a zapéct. Pohlídat si musíte jen pár věcí:

• aby to nebylo suché (špek, sýr, majo, pickles)
• aby to nebylo ani rozmočené
• abyste trefili poměr chleba:obloha
• aby se to dobře kousalo (dlouhé věci na kousky předem)
• abyste nevysušili sýr a nevypekli z něj všechen tuk
• aby to bylo šťavnaté, křehké a sem tam trochu křupavé
• aby to celé bylo prostě dobré
• jo a ještě aby vás to bavilo! ;)

No, když na to teď koukám, je to docela fuška. Ale furt lepší, než se pouštět do vaření, což?

Toast na fotce splňuje vše. Dole je „včerejší“ rozmarýnová houska oživená na plotýnce. Uprostřed na grilu spařený a ochucený zelený chřest. Navrchu pivní sýr a několik kostiček z vysokého špeku. Zapečeno v troubě shora asi na pět minut.

Na balkón k pivu po práci — nejlepší.

Vyskytl se nám v domácnosti zbrusu nový hnětač, a tak se skoro celou sobotu hnětalo všechno, co se přimotalo pod cestu. Kdyby nedošla mouka a droždí, jede to ještě teď. Na RTG vidíte rohliky a housky z panenské várky.

Jako zarytý zastánce ručo—frčo hnětačky musím konstatovat, že má ta malá kovová mrcha něco do sebe. Hněte, nezakecává se, nepráší a není líná upatlat si ruce (jako já). Vrní to a dokonce se na to dá i koukat. Lepší než telka. Těsto zajisté ošizeno není, ale co já? Nebude se mi stýskat? (Bude!)

Na pečivo padl základní recept z pekařského kurzu v Prakulu i recept na rozmarýnové housky od Lucie. Máte nějaký další osvědčený recept na domácí rohlíky?

Přímo po odkulení od stolu se nezmůžu na nic lepšího než na krátký update hovězího na pivu. Dnes jsem začal jinak. Do hovězího žebra jsem před opečením na špeku a másle vetřel miso, do základu šla mrkev, bouqet garni a hlavně poslední láhev piva v lednici — holandské barley wine Old Foghorn z Pivní rozmanitosti.

Nedovedete si představit, co to s omáčkou udělalo. Rozměklý asfalt před bouřkou s vybouranou pivní cisternou. Člověk by čekal málem dvoudenní redukci, ale prt. Krása a bohatost! :) Navíc — člověk může lít do hrnce opravdu špičková piva a furt je někde u padesáti kaček. To se u vína jen tak nezadaří.

A mám hned několik neotřesitelných důkazů. Chuť na american pale ale od Matušky. Chuť na ryzlink, bubliny i růžovky. Vůni nových brambor na ohni a „dekonstruované“ noky se šalvějí a máslem. Dvě kila prvních jahod od Loun a rendlík sladkého krému. Mňam!