Rubrika: Zápisník strana 10

Dovedete si představit, že dáte za obyčejné fazole více než šest stovek za kilo? Alespoň za tolik byly k vidění fazole Zolfini na trzích ve Florencii. Abyste to měli v kontextu, tak když budete chtít, za stejné peníze na tamním trhu koupíte kilo parádního masa na florentinský biftek. Nabízí se otázka — co na těch fazolích vlastně mají?

Jak chutná česká kuchyně ve světě? Bere ji vůbec někdo vážně a může se prosadit mezi ostřílenými mazáky? Zatím to jsou všechno spíše hypotetické otázky. O české kuchyni se za našimi hranicemi nemluví a nikdo ji pořádně nezná. A pokud se s ní lidi zvenku setkají, je to v drtivé většině na návštěvě u nás.

Včera se to ale přeci jen na chvíli obrátilo a na vyplašenou srnu z Česka dopadly reflektory Sama Siftona z New York Times. Do nejobávanější foodkritické rubriky totiž přibyla recenze na nový český podnik v New Yorku s názvem Hospoda.

Restaurace schytala v recenzi docela slušnou nakládačku, ale nakonec vybojovala alespoň jednu hvězdu (ze čtyř možných) a uznání směrem do kuchyně. Sifton Hospodě nejvíc vytýkal servis („amatérský a špatně řízený“), malé porce („tapas východního bloku“) a mlhavost konceptu. Jídlo se mu líbilo moc, ale musel se potom dojídat jinde a ceny se mu zdály příliš vysoké (32 $ za dva chody, 45 $ za tři a 88 $ za 7chodové menu). Když se mrknete na fotky, tak jsou porce a některá jídla přenesena z La Degustation téměř 1:1. V kombinaci s pivem, servisem a prostředím takhle konverze ale asi vyhořela, nebo nebyla pochopena.

Recenze je plná zajímavých postřehů. Sifton například kroutí hlavou nad tím, proč v Hospodě zakládají příbory stejně jako v La Degustation tedy v bílých rukavičkách. Doslova se ale rozplývá nad Plzeňským (mimochodem — 8 $ za půllitr) a netuším proč, ale v textu se mihne i kulinářská zmínka o Ostravě!

Pro tým, který Hospodu v Českém centru buduje, to musí být obrovská darda a zároveň nakopnutí. Takhle na dálku bude určitě zajímavé osud české restaurace v New Yorku sledovat.

Shodou okolností je navíc takhle recenze jednou z posledních od Sama Siftona, který včera oznámil přestup na pozici editora. Velký boj o nejprestižnější bidýlko může začít…

Nezbytná otázka — byl jste už někdo v Hospodě? Máte zážitky z první ruky? ;)

O tom, jaký je to na našem malém písečku problém, najít profesionála z gastronomie, který je ochotný (a schopný) zapojit se do veřejné debaty, jsem tu již psal. Teď máme štěstí na další staronovou vlaštovku cvrlikající na drátech Rádia Wave.

V novém pořadu Ve vlastní šťávě uslyšíte každý pátek Michala Hromase (Rachada) ze Souku, jak mluví o jídle. Jako první téma si zvolil tisíckrát proprané farmářské trhy, které rozebral ze své perspektivy kuchaře a přímého účastníka.

Furt si říkám, že by takových hlasů mělo zaznít víc. Dosavadní chlívečky v médiích ale na to, zdá se, nejsou připraveny. Buď o jídle vykřikuj bulvární jednoduchosti, nebo nám ze své restaurace něco hezkého uvař. Na nic jiného náš čtenář není zvědavej!

Těším se na podzim. Ať je klíďo sychravý a mokrý. Mně to neva, budu pít český cider. Objevil jsem dalšího producenta jabčáku na scéně — černošickou Cidrerie!

Poslušně hlásím — další nově otevřený podnik, ze kterého jsem nadšený, je tu. Můžete si načeřit očekávání, začít spílat anebo závidět. Taky se tam můžete podívat a přesvědčit se na vlastní oči.

Když jsem otevřel kuchařku Plenty od Yotama Ottolenghiho poprvé, říkal jsem si — to snad není možný, ten chlap se zbláznil. Všechny recepty měly od patnácti ingrediencí výš a děsně zdlouhavé a podrobné postupy. Motivace vyzkoušet alespoň něco = nula celá nula.

Nikdy bych neřekl, že budu dělat ďáblova advokáta bílému pečivu. V kontextu milionu gumových housek a rohlíků, které jsem spořádal během svého mladistvého života, je to vtipné dvojnásob, ale není zbytí. Když je na stole máslo, vejce nebo slanina — nic se nevyrovná bílému pečivu. Nikdy se ná nic neptá a je diskrétní.

Nechci to zamluvit, ale vypadá to, že tu máme po vietnamské vlně ještě jedno příjemné překvapení — další domácí cider na scéně! Už taky bylo na čase. Nic proti importu a Mad Apple, ale je potřeba přidat. Česká jabka drtit, lisovat a pít! :)

Mé poslední rýpnutí s názvem Margarínová lobby vyvolalo překvapivou reakci a teď hádejte od koho. Tipovali byste ředitele ČTK? Já teda ne! Máslo a margarín je, zdá se, na špici agendy národní tiskové kanceláře. Přečtěte si plnou verzi vyjádření z mé večerní pošty. Nebudete se nudit! ;)

Hodně dávno jsem tady brblal nad nedostatkem vietnamských podniků. Dnes se stačí rozhlédnout a zdá se, že dlouho očekávaný vietnamský boom je konečně tu. Dnes se tomu dokonce věnoval mainstream a já jsem si jistý, že další články a reportáže budou brzy následovat (včetně prvních domácích pokusů o vietnamské recepty ;).