Zápisník

Zahradní květena v srpnu

Léto je za půlkou, ale pořád nádhera... :)

Francouzští zemědělci zkoušejí automaty na prodej zeleniny

U nás jsme něco podobného zažili s mlékomaty, které si svůj boom prožily před pár lety a teď už jsou vidět jen zřídka.

Dělat cestu jen pro mléko, řešit čistotu nádoby a ještě kupovat neošetřené mléko – takové nadšení nemohlo vydržet dlouho. Zelenina se převařovat nemusí a s nádobou se tahat také nemusíte. Systém se také chová o něco chytřeji.

Ovoce, zeleninu a další zboží od farmáře si totiž naklikáte a zaplatíte předem v eshopu a v automatické výdejně si ho za 24 hodin vyzvednete. Je to v podstatě kombinace zeleninových bedýnek a uloženek (které v Česku používají hlavně elektronické obchody).

Docel aby mě zajímalo, jak systém vyjde ze srovnání s pravidelným bedýnkovým předplatným nebo se stánkem na zavedeném městském trhu.

Kolik kilo zeleniny projde výdejnou za den (která má 200 okýnek) ve srovnání se stánkem. Jaké jsou náklady a jaký pak zisk ro zemědělce?

Z pohledu zákazníka si vedle toho vybavím Holešovickou tržnici, Jiřák nebo Náplavku a mám v tom docela jasno. Co myslíte?

Sandorkraut: A Pickle Maker

Trocha kvašení na dobrou noc. Mini profil Sandora Katze, autora knihy Síla přírodní fermentace.

Pochybnosti okolo značky Ježkův statek

Docela koukám jak málo dnes stačí k rozpoutání vášní okolo farmářských potravin...

Odstartoval to tenhle status na Facebooku (od včera má 256 sdílení) via Pospěška na plotně, která k tomu asi bude připravovat podrobnější materiál.

V čem je údajný problém? Prý v tom, že se pod privátní značkou Ježkův statek (k dostání hlavně v síti Sklizeno) skrývají i mléčné produkty z jiné mlékárny a vejce z velkochovů.

Na jednu stanu je snaha o doplnění sortimentu malého producenta docela logická (velkou řadu výrobků si dělají sami a v malém, komplet sortiment ale nepokryjí).

Na druhou stranu je tu ale zákazník, který jde do farmářského obchůdku přesně s tím, že se chce těmto nejasnostem okolo původu zboží vyhnout. Dost dobře to zná se supermarketů, kde se to různými zastřešujícími značkami jenom hemží a je dost těžké se v tom vyznat. Je tedy pochopitelně na tyto věci háklivý.

Nepěkně tu taky vybublává problém s nejasnou definicí farmářských potravin a jejich producentů. Jak moc velká mlékárna je ještě "farmářská" a jak moc velký chov už je "velkochov". Jakou část sortimentu si může malý producent doplnit odjinud a jak to pak má značit a prodávat, aby to bylo ještě v pohodě.

Zatím to vypadá, že je tu velká mezera mezi tím, jak vnímají farmářské potraviny zákazníci, a jak to pak s nimi je v reálném provozu.

Osobně v tomhle sporu žádný podvod na zákazníky ani skandál nevidím. Když ale taková pochybnost (byť u jediného hlasitého zákazníka) vznikne, mělo by se přijít s vysvětlením bez zbytečného otálení.