Zápisník

Double B

Spokojená návštěva. Osud tohoto ruského kávového řetezce bude zajímavé sledovat (do konce roku prý chtěji otevřít ještě dvě kavárny v Praze).

Stran kávy a investic je to hodně nabušené, tím spíš ale zarazí strohý a podle mě i dost nepovedený interiér první pobočky. Je to velký prostor se spoustou denního světla, ze kterého by se dalo udělat fantastické místo (a ne, nemyslím tím černé tabule, bar z masivního dřeva, zavařovačky a průmyslová svítidla).

Káva mi ale dost chutnala (60 Kč, standardně dávají double espresso, dnes jednodruhová Etiopie). A ještě víc mě bavilo jejich menu, ve kterém docela dobře míchají svět výběrové kávy a kávové drinky, které jdou naproti konzumentům lattéček (já vím, strašný slovo).

Odkazuje to na takový zvláštní paradox současné kávové scény. Kdy špičkoví baristi na soutěžích připravují sofistikované signature drinky plné redukovaných ovocných šťáv, aromatických sirupů a exotických sladidel. V reálném provozu ale tyhle nápoje zákazníkům vůbec nenabízejí a tlačí je spíš do asketického pojetí kávy bez cukru a mléka.

V tomhle je Double B trochu jiné, tak uvidíme jak takové pojetí uspěje. Vinohrady jsou už teď kávově přesycené a podivný interiér tomu asi taky moc nepomůže. I přesto jsem ale na ně dost zvědavý.

Dvůr Hoffmeister

Spokojená návštěva, ale jeden z těch případů, kdy jsem nad tím musel dlouho uvažovat. A na doporučení pro výlet vyloženě za jídlem bych taky dost váhal.

Dvůr jsme dnes zkusili ve čtyřech lidech na oběd a polovina jídel byla spíše s rozpaky. Samotné místo je fakt moc pěkné a posezení venku nemělo chybu. Obsluze v tomhle vedru opravdu nezávidím (a obdivuji), tady to ale vázlo, i když jsme byli zrovna jako jediní hosté.

Na začátek jsem měl třeba úplně skvělé a osvěžující gazpacho (65 Kč). Na hlavní potom ale bok z mladého selete (325 Kč), který jsem ani nedojedl. S bůčkem i tučnými jídly nemám problém (ehm, spíš naopak :) a třeba selečí ve Story je jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Tady bylo maso ze sous vide pěkně měkké, ale bez vykřupané kůžičky, takže děsně monotónní, bez kontrastu. K tomu ne moc vyvedená omáčka, povadlé bramborové krokety a hrudkovité cibulové pyré. No – nebyl jsem z toho moc nadšený.

Ostatní spolustolovníci na tom byli podobně – jeden chod fajn (třeba chobotnice s chorizo marmeládou – mňam!), druhý zas mimo (mrkvový krém). Celkově tedy 50:50 a to u výletních míst není moc dobrá motivace vyrazit.

Pár dobrých referencí jsem slyšel a třeba jsem je jen zastihl ve špatný den. Jestli jste tam udělali výrazně odlišný zážitek, dejte vědět.