Zápisník

Sklenice na víno Zalto

Vliv tvaru sklenice na chuť a aroma ve víně se sice často přeceňuje. V přímé konfrotaci s nádherným sklem ale změkne mozek úplně každému. Obzvlášť v kombinaci s vínem to vlastně ani moc nevadí (obojí tak nějak směřuje ke stejnému cíli).

Sám mám asi největší fetiš na tenkou stopku a super lehké sklo. Ano, přesně to, do kterého stačí drnkout ve dřezu a je okamžitě po něm. Dlouho jsem jel Riedelovky. Teď jsem ale rozmlátil i ty poslední a bylo třeba pořídit něco nového.

Ke sklenicím Zalto mě navedl Jižní svah a bral jsem podle něj i tvar universální sklenice (koupeno v dejvické prodejně Vinospol, 880 Kč za kus).

Sklenice jsou z bezolovnatého ručně foukaného skla (výroba na Slovensku). Mají extrémně tenkou stopku a jsou fakt parádně vyvážené. Objem je 530 ml a hmotnost jen 93 g (LOL!!!).

Moje stará Riedelovka Vinum Riesling vedle toho vypadá jako krumpáč (je to ale samozřejmě nefér srovnání s nižší řadou).

Pokud je nerozmlátím nějak závratně rychle, určitě je tu teď uvidíte častěji. Jdu rychle něco otevřít a započít kochání.

BTW, pokud budete někdy v Rakousku, porozhlédněte se i po skle od Marka Thomase.

Solený tvaroh!

Asi si při čtení řeknete – počkat, já tvaroh naslano znám a dělám, tak v čem je to jiné? Rozdíl činí použití výhradně tučného tvarohu (>9 %) a hlavně vysoký obsah soli (2 až 3,5 %) podobně jako např. v sýru feta. Je prostě nutné to zkusit!

Vypečené kuře s cuketou a olivami

Kuře minimalista! Troufám si říct – jednoduchý a přitom moc fajn recept bez kompromisů.

Jahodová bublanina

Co je na české kuchyni to nejlepší? Ty nejoblíbenější recepty jsou zároveň i ty nejjednodušší. Užívejte léto! :)

Jak to opravdu bylo se salmonelou na Apetit pikniku

Pěkná rekapitulace loňské aféry na Apetit pikniku. Na článku je asi nejzajímavější sdělení ředitele Hygienické stanice hl. m. Praha, ve kterém říká, že akce s amatérskými kuchaři na veřejnosti pod dozor hygieniků nespadají a proto je kontrolovat nebudou.

Což je hodně zvláštní. Riziko pro spotřebitele je u jídla od amatérského kuchaře rozhodně vyšší než u profíků s řádným vybavením a hlavně správnou výrobní praxí.

Být profíkem v gastru (se vší tou kontrolní zátěží, kterou na mě stát dává), rozhodně bych si tohle nenechal líbit. No a jako spotřebitel asi také ne. Právní vakuum pro amatérské vaření na veřejnosti každopádně trvá dál.