Zápisník

Mineralita ve víně aneb jak chutná kámen

Až vám příště někdo řekne, že ve víně cítí mineralitu, hned ho zastavte a zeptejte se ho, co přesně tím myslí. Cítí mineralitu ve vůni nebo spíš v chuti? A jak by ji pro vás jednoduše definoval?

S termínem mineralita se setkáte na degustacích i na etiketách vína. Je srandovní v tom, že se používá čím dál častěji. Přitom je ale dosti mlhavě definovaný a každý si pod mineralitou představuje něco jiného.

Když se vědci pokusili ověřit, jak vnímají mineralitu experti na víno (viz odkazy níže), zjistili, že v tom panuje slušný chaos. Při slepé degustaci dokonce ani nebyli schopni najít shodu na tom, která vína minerální jsou a která nejsou. Každý měl trochu odlišnou definici a zároveň ji při slepé degustaci i odlišně interpretoval.

Když to srovnáte s jinými senzorickými vjemy ve víně, které se dají jasně definovat i rozpoznat (a to i při slepé degustaci), tak je ten mlhavý závoj okolo minerality opravdu hustý. Něco tam je, ale nevíme přesně co.

Terroir, bullshit nebo krása vína? Každý si najde to svoje.

Pro mě je mineralita parádní úkaz, který mě ve víně fascinuje. Nejde mi ani tak o víno samotné, ale spíš o lidi a kulturu okolo vína. Jak víno vnímáme, jak si o něm povídáme a co to s námi dělá.

Určitě mrkněte na vybrané texty níže. Třeba hned ten první je skvělý!

A pokud vás víno baví a mineralitu při popisu vína užíváte – podělte se s ostatními, jak ji vnímáte.

Vyplňte minerální dotazník!

Je veřejný, takže vyplněné odpovědi uvidí i ostatní. Jsem děsně zvědavý, jak to máte s mineralitou zrovna vy.

Související čtení:
1) Perceived minerality in wine: a sensory reality? (s. 30)
2) Describing minerality
3) An Exploration of the Perception of Minerality in White Wines by Projective Mapping and Descriptive Analysis
4) Perception of mineral character in Sauvignon blanc wine: inter-individual differences

Restu rezervace a nové karty podniků

Tohle malé vylepšení jsem vám tu vlastně ještě ani nepředstavil a přitom už tu fičí od léta. U každé návštěvy na zápisníku odteď vidíte malou mapku, kde je přesná poloha podniku i adresa.

Nově taky jednotlivé návštěvy v podniku sčítám a vidíte je tak hned u smajlíku. Pokud na ně kliknete, dostanete se na takový mini profil podniku. Uvidíte tam všechny návštěvy pěkně pohromadě i celiu historii mých návštěv (spoko vs. nespoko).

Klikněte si třeba na Story, kde jsem to fakt neflákal! :)

Restu rezervace
Nové jsou ale i rezervace Restu, kterého máme jako partnera i Scuku. U podniků, kde to je možné, uvidíte tlačítko pro rezervaci, které vás zavede přímo k rezervačnímu formuláři. Můžete se tak rovnou chytit místa, o kterém zrovna mluvím a bez dalších složitostí udělat.

Mrkněte taky na jejich aplikaci, se kterou můžete mít rezervace vždycky v kapse.

Restu na divoko
Krom toho teď Restu pořádá i podzimní festival zvěřiny, který teď jede až do 4. listopadu. Takže pokud uvažujete o něčem podzimním na víkend, mrkněte na to! Dali dokupy 18 podniků se zvěřinovým menu, kde můžete mít stůl na pár kliknutí... :)

Zachrání nás bio hovězí a domácí uzené?

Jen krátká reakce na úvahu o zjištěních WHO, protože podobných komentářů jsem viděl víc. Podle takových úvah je za zvýšeným rizikem rakoviny u masa a uzenin hlavně maso nevalné kvality z konvenčních chovů.

Není to ale úplně tak. Alespoň podle zkoumaných mechanismů, které k rakovině tlustého střeva pravděpodobně vedou.

Pár příkladů:
Jako první třeba párek, který bude považován za kvalitní, bude mít vysoký podíl masa (bez separátu) a bude od zkušeného uzenáře z malé výroby. O míře karcinogenity to ale bohužel moc nevypoví. Rozhodující bude, kolik dusitanů bylo pro konzervaci takové uzeniny použito (a tady může uzenář použít stejné množství jako ve velké výrobě). A potom to, jak si párek doma připravíte. Pokud ho budete opékat na tuku při vysoké teplotě, tak obsah nebezpečných látek ještě zvýšíte.

Podobně třeba s krásným vepřovým masem, které si doma sami vyudíte. Maso můžete mít klidně ze šťastného vepříka. O míře karcinogenity ale bude rozhodovat koncentrace karcinogenů, kterou masu dodáte z kouře. A ta může být klidně o řád vyšší než u průmyslové (a uznávám o dost slabší) uzenině, která používá jinou technologii.

To samé s hovězím masem z biochovu. Ano, maso může mít odlišné složení (např. díky pastvě). Nezpochybňuji ani etický a ekologický dopad takového stylu produkce (tam mohou být rozdíly obrovské).

Karcinogeny (heterocyklické aminy a polyaromatické uhlovodíky) si ale v mase vyrobíme sami třeba při grilování nebo při prudkém opékání steaků na pánvi. A konkrétně u červeného masa je v podezření i samotný obsah hemu, který opět se způsobem produkce nesouvisí (bude ho mít každé maso).

Jinými slovy – ano, bio produkce, šetrné chovy zvířat i malá výroba potravin samozřejmě mají svoje pozitiva (všemu nesmírně fandím a kupuji pravidelně). Ve vztahu k riziku rakoviny tlustého střeva, ale zatím podle známých mechanismů, rozhoduje pravděpodobně něco jiného (technologie výroby, příprava).

A samozřejmě stále platí to, co jsem zmiňoval minule. Riziko je ve srovnání např. s kouřením jen malé a navíc se týká dlouhodobé nadměrné spotřeby masa.

1000 Cookbooks

Hledáte dobré kuchařky v angličtině? Tak zrovna výběr 1000 Cookbooks by vás mohl zaujmout.

Knihy vybíral našláplnutý panel složený ze známých šéfkuchařů, autorů a novinářů. Vše přehledně seřazeno podle autorů i témat.

Rozhodně neotvírat, pokud nechcete zjistit, co vám všechno ještě chybí. Stupeň nebezpečnosti – vysoký!