Zápisník

Mineralita ve víně aneb jak chutná kámen

Až vám příště někdo řekne, že ve víně cítí mineralitu, hned ho zastavte a zeptejte se ho, co přesně tím myslí. Cítí mineralitu ve vůni nebo spíš v chuti? A jak by ji pro vás jednoduše definoval?

S termínem mineralita se setkáte na degustacích i na etiketách vína. Je srandovní v tom, že se používá čím dál častěji. Přitom je ale dosti mlhavě definovaný a každý si pod mineralitou představuje něco jiného.

Když se vědci pokusili ověřit, jak vnímají mineralitu experti na víno (viz odkazy níže), zjistili, že v tom panuje slušný chaos. Při slepé degustaci dokonce ani nebyli schopni najít shodu na tom, která vína minerální jsou a která nejsou. Každý měl trochu odlišnou definici a zároveň ji při slepé degustaci i odlišně interpretoval.

Když to srovnáte s jinými senzorickými vjemy ve víně, které se dají jasně definovat i rozpoznat (a to i při slepé degustaci), tak je ten mlhavý závoj okolo minerality opravdu hustý. Něco tam je, ale nevíme přesně co.

Terroir, bullshit nebo krása vína? Každý si najde to svoje.

Pro mě je mineralita parádní úkaz, který mě ve víně fascinuje. Nejde mi ani tak o víno samotné, ale spíš o lidi a kulturu okolo vína. Jak víno vnímáme, jak si o něm povídáme a co to s námi dělá.

Určitě mrkněte na vybrané texty níže. Třeba hned ten první je skvělý!

A pokud vás víno baví a mineralitu při popisu vína užíváte – podělte se s ostatními, jak ji vnímáte.

Vyplňte minerální dotazník!

Je veřejný, takže vyplněné odpovědi uvidí i ostatní. Jsem děsně zvědavý, jak to máte s mineralitou zrovna vy.

Související čtení:
1) Perceived minerality in wine: a sensory reality? (s. 30)
2) Describing minerality
3) An Exploration of the Perception of Minerality in White Wines by Projective Mapping and Descriptive Analysis
4) Perception of mineral character in Sauvignon blanc wine: inter-individual differences

Standart & Drift – dva nové časopisy o kávě

My se teda máme. Na začátku roku startují hned dva nové kávové magazíny. O výběrové kávě, kavárnách a lidech okolo. Ve velkém formátu a s tunou krásných fotek.

Drift vytvořil Adam Goldberg. První číslo je o New Yorku a jeho 144 stránek vás vyjde na 24 doláčů.

Standart budeme mít o kus blíže, protože je ze Slovenska a bude v dvojjazyčné edici. První číslo se v Praze představí už v pátek na zahajovací párty v Bitcoin Coffee. Což je zase ideální příležitost, jak se vmíchat do šrumce okolo Baristy roku.

Jak si uspořádat suroviny na braising

Maso pěkně dolů, na to plachetku a do plachetky všechno ostatní. Aha!

K čemu je to dobré? Toto uspořádání vám pomůže v případě, že děláte braising zakončený glazováním. Maso i omáčka je na konci čistá a bez kousků rozvařené zeleniny, takže můžete maso před podáváním hezky naleštit jak se sluší a patří.

Dejte si i další videa ze série How-To Tuesdays od Maria Bataliho. Hafo profi tipů!

Finále Bocuse d'Or 2015 živě

Šéfkuchaři, které neznáte, vaří jídla, která nikdy v životě neochutnáte. Dnes od v 10 h záčíná jedna z největších soutěžních akcí v kulinárním světě.

Na finální řežbu se sjelo celkem 24 týmů z celého světa. Na vaření budou mít více než pět hodin. Připravuje se jeden talíř, kde musí soutěžící předvést pstruha s minimálně 50 % zeleniny (s jednou tajnou ingrediencí), plus velké prezentační plato, které je vystaveno okolo perličky.

Vítěze bude vybírat mezinárodní porota s Paulem Bocusem v čele. Čestým předsedou poroty je letos americký šéfkuchař Grant Achatz.

Dnes i zítra poběží televizní přenos soutěže. Podrobnější info, seznam soutěžících a pravidla najdete v oficiální brožuře Bocuse d'Or 2015.

Já na to sem tam mrknu v průběhu obou dní. Letos držím palce Velké británii, Spojeným státům a Dánsku. Pokud někde po skončení najdete nějaký pěkný report nebo shrnutí, dejte vědět!

Flickr Adama Goldberga

Chcete si nechat vystřelit mozek z hlavy? Tak klikejte.

Nechápu jak to Adam Goldber (@LifeWorthEating) dělá (a možná to ani nechci vědět). Ale bydlí v NYC, cestuje po těch nejlepších hospodách na světě a ještě k tomu fotí jako bůh (v šíleném osvětlení večerních restaurací a z ruky). Nikdo jiný na světě podle mě nedává tolik kvalitních a aktuálních fotek k dispozici.

Plus samozřejmě: Proč tak rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst.