Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Až vám příště někdo řekne, že ve víně cítí mineralitu, hned ho zastavte a zeptejte se ho, co přesně tím myslí. Cítí mineralitu ve vůni nebo spíš v chuti? A jak by ji pro vás jednoduše definoval?
S termínem mineralita se setkáte na degustacích i na etiketách vína. Je srandovní v tom, že se používá čím dál častěji. Přitom je ale dosti mlhavě definovaný a každý si pod mineralitou představuje něco jiného.
Když se vědci pokusili ověřit, jak vnímají mineralitu experti na víno (viz odkazy níže), zjistili, že v tom panuje slušný chaos. Při slepé degustaci dokonce ani nebyli schopni najít shodu na tom, která vína minerální jsou a která nejsou. Každý měl trochu odlišnou definici a zároveň ji při slepé degustaci i odlišně interpretoval.
Když to srovnáte s jinými senzorickými vjemy ve víně, které se dají jasně definovat i rozpoznat (a to i při slepé degustaci), tak je ten mlhavý závoj okolo minerality opravdu hustý. Něco tam je, ale nevíme přesně co.
Terroir, bullshit nebo krása vína? Každý si najde to svoje.
Pro mě je mineralita parádní úkaz, který mě ve víně fascinuje. Nejde mi ani tak o víno samotné, ale spíš o lidi a kulturu okolo vína. Jak víno vnímáme, jak si o něm povídáme a co to s námi dělá.
Určitě mrkněte na vybrané texty níže. Třeba hned ten první je skvělý!
A pokud vás víno baví a mineralitu při popisu vína užíváte – podělte se s ostatními, jak ji vnímáte.
Je veřejný, takže vyplněné odpovědi uvidí i ostatní. Jsem děsně zvědavý, jak to máte s mineralitou zrovna vy.
Související čtení:
1) Perceived minerality in wine: a sensory reality? (s. 30)
2) Describing minerality
3) An Exploration of the Perception of Minerality in White Wines by Projective Mapping and Descriptive Analysis
4) Perception of mineral character in Sauvignon blanc wine: inter-individual differences
První ročník jsem si loni nechal ujít, letos ale stejnou chybku neudělám. Do kalendáře si zapište 6. a 7. června, zámek Troja.
Už jen ohlášený lineup vypadá naprosto úžasně:
Peter Stegovec, I Dolomitici, Foradori, Cesconi, Meinklang, Radoar, Maso Cantanghel, Burja, Hager, Bruttler, Kosovec, Riffault, Ploder, Weninger, Šumenjak, Zillinger, Menti, Kis, Czerny, Pok, Slobodne vinarstvo, Flajšinger, Nestarec, Abrle, Marada, Syfany, Válka, Dva Duby, Stapleton-Springer, Osička, Kočařík, Dobrá Vinice, Koráb, Strekov 1075, Kasnyik, Mátyás, Velich, Fleury, Tarlant, Terpin, Casa Caterina, Vodopivec a další.
Srovnatelné množství naturálních vinařů bylo zatím k vidění jen za hranicemi. Tady navíc s důrazem na ty ze střední Evropy. A lepší příležitost k seznámení s těmito víny letos asi nikde jinde nebude.
6. březen 2015 10:03:28
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Nespokojená návštěva. Na bagety odsud jsem dostal spoustu doporučení, ale teprve teď jsem se k nim pořádně dostal.
Nadšení chápu. Je to roztomilé místo hned u farmářského trhu. Bagety jsou na pohled pěkné, nejsou drahé (30 Kč) a pečou se přímo na místě. Provozovatelé si také dali nemalou práci a zajistili si originální suroviny i technologii. Za tohle všechno palec nahoru.
Se samotným pečivem mám ale problém. Čekal jsem krásnou otevřenou střídku plnou lesklých bublin. Bagety z Le Caveau jsou ale po nakrojení někde úplně jinde. Střídka je uzavřená, hutná a slušná bublina se mihne jen občas. Kůrka je také jen slabě křupavá a ne moc dobře vyvinutá.
Pěkné ukázkové bagety přitom sami inzerují, takže určitě ví, jak by měl výsledný produkt vypadat. Nějak se jim ale k němu nedaří dopracovat.
Jestli tam někdo narazíte na povedený kus, dejte mi vědět. Rád tam zajdu znovu. Nadšenému přístupu k francouzskému pečení určitě fandím! :)
Spokojená návštěva. Osud tohoto ruského kávového řetezce bude zajímavé sledovat (do konce roku prý chtěji otevřít ještě dvě kavárny v Praze).
Stran kávy a investic je to hodně nabušené, tím spíš ale zarazí strohý a podle mě i dost nepovedený interiér první pobočky. Je to velký prostor se spoustou denního světla, ze kterého by se dalo udělat fantastické místo (a ne, nemyslím tím černé tabule, bar z masivního dřeva, zavařovačky a průmyslová svítidla).
Káva mi ale dost chutnala (60 Kč, standardně dávají double espresso, dnes jednodruhová Etiopie). A ještě víc mě bavilo jejich menu, ve kterém docela dobře míchají svět výběrové kávy a kávové drinky, které jdou naproti konzumentům lattéček (já vím, strašný slovo).
Odkazuje to na takový zvláštní paradox současné kávové scény. Kdy špičkoví baristi na soutěžích připravují sofistikované signature drinky plné redukovaných ovocných šťáv, aromatických sirupů a exotických sladidel. V reálném provozu ale tyhle nápoje zákazníkům vůbec nenabízejí a tlačí je spíš do asketického pojetí kávy bez cukru a mléka.
V tomhle je Double B trochu jiné, tak uvidíme jak takové pojetí uspěje. Vinohrady jsou už teď kávově přesycené a podivný interiér tomu asi taky moc nepomůže. I přesto jsem ale na ně dost zvědavý.
Spokojená návštěva. První medvědí česnek v sezóně. 30 Kč za miniaturní svazeček, což je sice šílené, ale stejně jsem neodolal. Člověk z města, no... :)
HLEDAT
