Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Až vám příště někdo řekne, že ve víně cítí mineralitu, hned ho zastavte a zeptejte se ho, co přesně tím myslí. Cítí mineralitu ve vůni nebo spíš v chuti? A jak by ji pro vás jednoduše definoval?
S termínem mineralita se setkáte na degustacích i na etiketách vína. Je srandovní v tom, že se používá čím dál častěji. Přitom je ale dosti mlhavě definovaný a každý si pod mineralitou představuje něco jiného.
Když se vědci pokusili ověřit, jak vnímají mineralitu experti na víno (viz odkazy níže), zjistili, že v tom panuje slušný chaos. Při slepé degustaci dokonce ani nebyli schopni najít shodu na tom, která vína minerální jsou a která nejsou. Každý měl trochu odlišnou definici a zároveň ji při slepé degustaci i odlišně interpretoval.
Když to srovnáte s jinými senzorickými vjemy ve víně, které se dají jasně definovat i rozpoznat (a to i při slepé degustaci), tak je ten mlhavý závoj okolo minerality opravdu hustý. Něco tam je, ale nevíme přesně co.
Terroir, bullshit nebo krása vína? Každý si najde to svoje.
Pro mě je mineralita parádní úkaz, který mě ve víně fascinuje. Nejde mi ani tak o víno samotné, ale spíš o lidi a kulturu okolo vína. Jak víno vnímáme, jak si o něm povídáme a co to s námi dělá.
Určitě mrkněte na vybrané texty níže. Třeba hned ten první je skvělý!
A pokud vás víno baví a mineralitu při popisu vína užíváte – podělte se s ostatními, jak ji vnímáte.
Je veřejný, takže vyplněné odpovědi uvidí i ostatní. Jsem děsně zvědavý, jak to máte s mineralitou zrovna vy.
Související čtení:
1) Perceived minerality in wine: a sensory reality? (s. 30)
2) Describing minerality
3) An Exploration of the Perception of Minerality in White Wines by Projective Mapping and Descriptive Analysis
4) Perception of mineral character in Sauvignon blanc wine: inter-individual differences
Otřevřená zpověď jedné paní hospodské z New Yorku. A pokud je vám v tom povídání sympatická, tak má na Eateru celou hospodsky–upřímnou sérii.
Někdy z toho až mrazí – drama, dluhy, stres! Až by se z toho jeden do hospody bál chodit, aby se něco nepotento... ;)
28. červenec 2015 20:07:11 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuPrvní dojem? Tady to voní jako v Čestru! A fakt, že jo. Otevřená kuchyně s grilem nezapáchá ani nekouří, ale příjemně voní. Slušný a denním světlem prosvětlený interiér k tomu. Fajn.
Co jídlo? Z menu jsem měl velkou chuť vybírat. A stejný nápad asi měli skoro všichni v Karlíně – skoro jsme si nesedli (a to mají otevřeno jen asi týden).
Zkoušeli jsme tatarák (145 Kč), marinovaného lososa (128 Kč), oyster blade (228 Kč) a iberijskou krkovici (248 Kč).
Předkrmy si asi nezapamatuji ani do zítřka. Nicméně steaky byly slušné. S trefenou propečeností, hodně šťavnaté a voňavé. Všechna čtyři jídla byla ale dost nedochucená (na dotaz u obsluhy prý záměrně).
Interindividuální preference v míře solení existují – ano. Zároveň ale neospravedlňují k nedochucení, které zanechává jídlo úplně mdlé.
Fakt by mě zajímalo, kde se bere ta představa, že si jídlo host dosolí sám. Ano, host si může soli trochu přidat. Nikdy se to ale nevyrovná tomu, když se jídlo ochutí v průběhu vaření.
Sůl přidaná na poslední chvíli (a na povrch jídla) funguje jen částečně a nemá moc šancí ochutit jídlo rovnoměrně (fyzika, chemie atd.). A mýty okolo solení masa a ztrátě šťáv už snad taky máme dávno za sebou, nebo ne?
Přesto všechno – moc fajn místo, super servis i ceny a našlápnutá kuchyně. Tohle se myslím v Karlíně v pohodě chytí. Určitě dejte vědět, jestli jste byli a jak se vám tam líbilo.
Máte v tom ještě pořád hokej? Tak se mrkněte na tuhle nalejvárnu od Matta Pargera. Hlavně na tu úplně geniální animaci plnícího se šálku, kde jde celá ta složitá dynamika blbuvzdorně popsaná.
BTW je možné, že na tyhle základy okolo espressa neexistuje jednoduchý vysvětlující text v češtině? Našel jsem jen pět let starý text o extrakci od Jardy Tučka, jinak nic moc pořádného.
Něco jsem přehlédl? Nebo fakt tyhle základy ještě nikdo nesepsal?
Přitom, když si otevřete jakýkoliv článek nebo video o kafi, tak tyhle základní pojmy musíte mít v malíku. Dejte vědět, jestli něco takového je. Anebo to rovnou sepište. Moc rád pošlu dál! :)
28. červenec 2015 14:07:52 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuDvakrát Matuška Summer Pale Ale, blood cake a nová specialita Reuben sendvič (chléb, pastrami, zelí, sýr, dresink – hodně kompaktní, šťavnaté a vyvážené), který mě totálně utvrdil v tom, že teď v Praze zážíváme sendvičovou explozi (kryjte se, lítá to všude!).
Nebo si snad pamatujete stejné období, kdy je možné v Praze ochutat tolik nových a zajímavých sendvičů pohromadě? Přijde mi, že to letos úplně explodovalo. A sendvič, ten zastydlý bráchanec burgeru, je najednou úplně všude.
Oproti jiným food trendům je to navíc děsně pestrá skupina, takže se to (doufám) hned tak neomrzí. A je tu velký prostor k experimetům.
Co já vím. Třeba se tu rodí nějaký strašně slavný český sendvič, na který se budou za pět let sjíždět do Prahy úplně všichni.
Anebo raději ne, no... :)) Už mlčím a jdu vytrávit na gauč.
Dnes byly k ochutnání tří různé kávové odrůdy z farmy Finca Limoncillo, takže sice večer neusnu, ale dal jsem to všechno. Natural Pacamara (divoká, hodně funky, ehm, navoněná :), žlutá promytá Pacamara (komplexní, uhlazená, dlouhá v dochuti) a promytá Caturra (po dvou předchozích taková uťáplá, ale měla to těžké).
Bezva opáčko k rozdílům ve zpracování a v odrůdách. Málokdy se to sejde takhle pěkně z jedné farmy, takže pokud někdy narazíte na něco podobného, určitě ochutnávajte co nejvíc. Ne, že byste v tom pak neměli ještě větší guláš, ale je to aspoň nějaká sranda.
Proto velký dík Brewbaru za dnešní zážitek!
HLEDAT
