Zápisník

Děje se to v puse, ale není to chuť

Minulý zápisek o nových typech chutí jsem trochu odfláknul. Zapomněl jsem totiž zmínit ostatní vjemy v našich ústech, které do primárních chutí nespadají.

Je to samozřejmě jen čistě technické a v reálu o nich jako o chutích běžně hovoříme. Vznikají ale mimo chuťové pohárky a chuťové receptory s nimi nemají nic společného.

Vybírám tři nejznámější:

Svíravost
Zažíváme ji při napití červeného vína nebo při zakousnutí do nezralého ovoce. Povrch úst a jazyka nám jakoby zdrsní a v ústech máme pocit suchosti. Pokud je pocit svíravosti obzvlášť silný, reagujeme i doslovným sevřením úst.

Spousta lidí má ve svíravosti hokej a volně ji zaměňuje za hořkost nebo dokonce kyselost. S těmito chutěmi má společné jen to, že nás vývojově chrání před nebezpečnou nebo nejedlou potravou (např. nezralé ovoce).

Svíravost způsobují polyfenoly, které reagují s našimi slinami. Ty pak změní svou lubrikační schopnost, což obratem zjistíme jako hmatový vjem. Hodně zjednodušeně nám začnou sliny drhnout. Zcela probádaná ale svíravost není a ještě se čeká na úplné vysvětlení jejího fungování.

U vín pak v praxi rozlišujeme různé typy svíravosti. Hrubou a drsnou svíravost mají typicky vína mladá a s vysokým obsahem polyfenolů (taninů, tříslovin). Vyzrálejší vína mají naopak svíravost jemnější a vnímanou pozitivně (jako pocit plnosti nebo sametovosti).

Schopnost ocenit svíravost ve víně je naučená, což vysvětluje to, že se většinou s vínem seznamujeme přes vína bílá (která svíravost nevyvolávají). Bílá vína, která svíravost mají, jsou vína oranžová. Crazy stuff!

Pálivost
Pocit pálení v ústech vyvolávají třeba pálivé papričky. Pálivost ale nevnímáme jako chuť, ale jako tepelný (a zároveň bolestivý) vjem z volných nervových zakončení, která přenáší bolest a teplo.

Pocit chladu v ústech
Nejlíp si ho asi vybavíte přes Hašlerky nebo Antiperle. Funguje úplně stejně jako pálivost, jen jsou za něj zodpovědná nervová zakončení pro vnímání chladu. Mentol (a řada dalších sloučenin) tato zakončení z nějakého podivného důvodu aktivuje a my pak jeho přítomnost vnímáme jako skutečný pocit chladu.

V puse se toho samozřejmě děje ještě víc. S nepochopením svíravosti a pálivosti jsem se ale zatím setkal nejčastěji.

13. únor 2015 16:02:58 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Satan's Coffee Corner

Jediné použitelné kafe, na které jsem v Barceloně narazil. Tedy, ne že by tam těch kaváren neměli dost – mají! Pokud jste ale zvyklí na standard z výběrové kávy po Praze, ucítíte rapidní sešup v kvalitě.

A tím opravdu nemyslím jen odlišný temperament, který se projevuje v pražení a výběru kávy. Ale i naprosté základy současné praxe za barem. Dobře udělané mléko nebo espresso shot, který by nechutnal jak plamenometem ošlehaný popelník, je opravdu vzácností.

K Satanovi jsme se nakonec vraceli třikrát. Nelekněte se progresivního osazenstva ani moderního interiéru a dejte si v klidu jedno cortado nebo espresso (jako standard dělají double).

Mají hodně přátelskou otevírací dobu a jsou přímo v centru, takže není moc co řešit.

2. červen 2015 15:06:17 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Can Paixano

Přidávám první ze střípků z Barcelony. Staronový objev Can Paixano (La Xampanyeria), který je zaměřený na zcela samostatný pohostinský žánr – popíjení v hlučné tlačenici.

Nejdřív vystojíte malou frontu venku (pokud je). Pak se protlučete k baru a odlovíte číšníka. Objednáte a pak se snažíte ustát okolní tlačenici a neustále proudění davu.

Je to docela sranda a nevím k čemu o přirovnat. Sobotní Náplavka v poledne je ale proti tomu úplně mrtvolná zóna.

Dělají tu všechno možné – malé tapas i obložené chleby. Hlavní je ale dát si sklenku místního šumivého vína cava.

Can Paixano doporučuji jako bezva trenažér pro všechny ostýchavé hosty ihned po příjezdu. Pokud projdete tímhle, budete mít všechny kontaktní dovednosti hosta naprosto v malíku.

Bacha na otvíračku, je kontraintuitivní. A taky bacha na ceny. Pořád je to tu neuvěřitelně levné.

2. červen 2015 15:06:14 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Gambrinus chtěl nachytat pivní brblaly

Jako reklamní kampaň nevím, ale jako velký senzorický experiment provedený na pivní veřejnosti dost dobrý! Očekávání, naučené chutě, kulturní kontext, naše emoce – u toho všeho je vliv na vnímání chutí, vůní a hlavně celkového zážitku dost dobře popsaný prakticky u libovolné komodity (káva, víno, pivo, jídlo).

Jsme zkrátka nastaveni tak, že samotná chuť jídla nebo pití tvoří jen malou část zážitku, který jsme schopni vnímat.

Pokud se motáte okolo jídla (a obzvlášť pokud o něm něco veřejně píšete), měla by to být jedna z prvních věcí, kterou byste si měli v hlavě srovnat a uvědomit. Pozorní jedinci na to snad ani nepotřebují kampaň Gambrinusu, ale ty ostatní to třeba alespoň trochu trkne.

Pivníci v testu obstáli naprosto s přehledem a ještě k tomu sepsali pár zasvěcených postřehů. Mrkněte na to – není totiž Gambrinus jako Gambrinus.

Pro širší kontext přidávám reklamu (z letošního Superbowlu), kde si dělá Budweiser z pivní znalců taky srandu. A né, že by to nebylo alespoň trochu vtipné:

2. červen 2015 08:06:58 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Pozadí nejlepší padesátky na světě

Pár kritických hlasů a náhled do zákulisí populární ankety World’s 50 Best Restaurants v článku na New York Times. Mezi kritiky patří kupodivu i Joël Robuchon. Více o zmíněné petici Occupy 50 Best asi nejlíp přímo u zdroje.

1. červen 2015 21:06:04 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku