Zápisník

Děje se to v puse, ale není to chuť

Minulý zápisek o nových typech chutí jsem trochu odfláknul. Zapomněl jsem totiž zmínit ostatní vjemy v našich ústech, které do primárních chutí nespadají.

Je to samozřejmě jen čistě technické a v reálu o nich jako o chutích běžně hovoříme. Vznikají ale mimo chuťové pohárky a chuťové receptory s nimi nemají nic společného.

Vybírám tři nejznámější:

Svíravost
Zažíváme ji při napití červeného vína nebo při zakousnutí do nezralého ovoce. Povrch úst a jazyka nám jakoby zdrsní a v ústech máme pocit suchosti. Pokud je pocit svíravosti obzvlášť silný, reagujeme i doslovným sevřením úst.

Spousta lidí má ve svíravosti hokej a volně ji zaměňuje za hořkost nebo dokonce kyselost. S těmito chutěmi má společné jen to, že nás vývojově chrání před nebezpečnou nebo nejedlou potravou (např. nezralé ovoce).

Svíravost způsobují polyfenoly, které reagují s našimi slinami. Ty pak změní svou lubrikační schopnost, což obratem zjistíme jako hmatový vjem. Hodně zjednodušeně nám začnou sliny drhnout. Zcela probádaná ale svíravost není a ještě se čeká na úplné vysvětlení jejího fungování.

U vín pak v praxi rozlišujeme různé typy svíravosti. Hrubou a drsnou svíravost mají typicky vína mladá a s vysokým obsahem polyfenolů (taninů, tříslovin). Vyzrálejší vína mají naopak svíravost jemnější a vnímanou pozitivně (jako pocit plnosti nebo sametovosti).

Schopnost ocenit svíravost ve víně je naučená, což vysvětluje to, že se většinou s vínem seznamujeme přes vína bílá (která svíravost nevyvolávají). Bílá vína, která svíravost mají, jsou vína oranžová. Crazy stuff!

Pálivost
Pocit pálení v ústech vyvolávají třeba pálivé papričky. Pálivost ale nevnímáme jako chuť, ale jako tepelný (a zároveň bolestivý) vjem z volných nervových zakončení, která přenáší bolest a teplo.

Pocit chladu v ústech
Nejlíp si ho asi vybavíte přes Hašlerky nebo Antiperle. Funguje úplně stejně jako pálivost, jen jsou za něj zodpovědná nervová zakončení pro vnímání chladu. Mentol (a řada dalších sloučenin) tato zakončení z nějakého podivného důvodu aktivuje a my pak jeho přítomnost vnímáme jako skutečný pocit chladu.

V puse se toho samozřejmě děje ještě víc. S nepochopením svíravosti a pálivosti jsem se ale zatím setkal nejčastěji.

David Chang otevřel Fuku

Nový podnik je prvním krokem Davida Changa směrem k vlastnímu fast food řetězci.

Fuku servíruje sendvič se smaženým kuřecím za 8 dolarů (jediné další položky na menu jsou hranolky a sezónní salát).

Maso je z kuřecích stehen. S habanero marinádou, podmáslím a tajným mixem koření. Po usmažení se kuře podává v napařené bramborové žemli potřené máslem s trochou fermentované cizrnové pasty.

Chang hodně zamakal na tom, aby dokázal konkurovat cenou i běžným fastfoodům (viz tabulka zde). Jeho sendvič je sice o něco dražší, kuřata jsou ale jen z malých farem (s volným výběhem), takže se dokázal vyhnout sporným velkochovům.

Vše jen na stojáka, velmi jednoduše. Další jídla jsou prý ve vývoji.

Hodně zajímavý, co říkáte? Pokud pojedete do New Yorku, tak určitě vyzkoušejte.

Já to říkám furt, že nejlepší řízky jsou právě z kuřecích stehen. A na český řízek v chlebu ještě taky jednou dojde. Mark my words! :))

Právě sklízím mangold

Takhle mladý ho zelináři ani nemají. Většinou ho nechají dorůst alespoň na dvojnásobnou velikost s velkými vyvinutými žebry.

Pěstovaný v nádobě je to jen malý prdek, ale potěší, to zas jo... :)

Obrana intezivního zemědělství

Super článek k zamyšlení. Pokud chceme uživit 7 miliard lidí a použili bychom k tomu zemědělskou produkci postavenou na malých farmách a praktikách ekologického zemědělství.

O kolik víc půdy bychom museli zabrat pro zemědělství? Kolik procent populace by muselo začít pracovat v sektoru zemědělské výroby? Jak by se změnila cena a dostupnost potravin? Jak by se změnila spotřeba vody pro zemědělskou výrobu? Jak by se změnila celková biodiverzita?

Pro někoho možná až příliš radikální obhajoba moderního intenzivního zemědělství, ale já tenhle pohled beru jako osvěžující. Pokud téma sledujete, určitě stojí za přečtení. Je to navíc super protiváha k aktivistickým článkům od Pollana a Bittmana.

Ted Nordhaus, autor článku, je navíc jedním z tvůrců Ekomodernistického manifestu. To jen abyste věděli, odkud vítr fouká.