Zápisník

pana Cuketky

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

22. leden 2015 16:01:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Roamers

Káva i jídlo malinko šejdrem, ale atmosféru to mělo, že by se dala krájet a prodávat ve vakuovém balení. Tulácká chajda nebo sen bláznivého kavárníka z filmů Tima Burtona.

Skoro se tam nedalo sednout, jaká tam byla bitka o těch pár míst. Ale mrkněte na ten úžasný tmavý porcelán. Stylovka!

11. říjen 2015 20:10:15 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Five Elephant

V Praze je jejich káva vidět docela často, tak alespoň jeden čerstvý pytlík na doma.

11. říjen 2015 20:10:31 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

The Barn Roastery

Autista jde na kávu. Přísná a nejpřísnější kavárna co znám. Tady by snad byli nejraději, kdyby mohli hostům kávu podávat přes malinké a nerezem oplechované okénko.

Ale ať jen nebrblám. Servis káv na filtru tu mají moc pěkně udělaný. V konvičce a s kartičkou s detaily o kávě. To se mi líbilo moc.

10. říjen 2015 00:10:00 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Cocolo X-Berg

Malý autista na výletě v Berlíně. A večer po ubytování kam jinam než na tonkotsu ramen v Cocolu! :)

9. říjen 2015 22:10:13 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Umělé maso, které krvácí

A když píšu umělé maso, myslím tím náhražku masa, která je postavena na rostlinných surovinách. O něco podobného se teď ve světě snaží řada společností a ve startupové sféře je to jeden z nejsledovanějších segmentů.

Firma Impossible Foods jde na maso skrze citlivou izolaci rostlinných proteinů, tuků a aminokyselin. Tyhle stavební kameny pak skládá zpátky tak, aby co nejvíc připomínaly hovězí maso.

Chuť, vůně, textura a dokonce i chování při tepelné úpravě (koagulace proteinů) by měla být co nejvěrnější.

Mají to promakané natolik, že nahrazují i klíčovou složku, která tvoří typicky červenou šťávu masa. Lidi si to někdy pletou s krví, ale je to vlastně jen směs myoglobinu s vodou.

V Impossible Foods myoglobin nahrazují leghemoglobinem rostlinného původu (v kořenech ho mívají rostliny schopné fixovat dusík). Vyrábí si ho s pomocí geneticky modifikovaných kvasinek, do kterých byly geny pro tvorbu leghemoglobinu přeneseny (podobně se vyrábí např. i syřidlo).

Suma sumárum se pak ta rostlinná náhražka chová velmi podobně jako maso. Zasyrova je červená, na pánvi se opéká do hněda a když ji nepropečete úplně, bude na řezu pouštět červenou šťávu (viz skutečné foto na konci).

Zní to docela šíleně, co? Ale já bych, prosím, jeden vege burgřík klidně ochutnal. Co vy?

Burger z Impossible Foods bude na US trhu již v roce 2016.

8. říjen 2015 19:10:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Načíst další