Zápisník

pana Cuketky

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

22. leden 2015 16:01:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Travis Lett – Gjelina

Zeleninové vaření nabérá na síle a žádná moderní kuchařka už se bez něj neobejde.

Ježíšku? :)

10. listopad 2015 17:11:01 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Obrázky na starých obalech od sirek

Jé! Dokonalost sama. Propaganda namixovaná s osvětou. Pogůglete si sami dál! Lidi tyhle úžasné obrázky sbírají a vystavují.

8. listopad 2015 19:11:49 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Herbivore

Herbivore jsme objevil přes Michala Hromase, který se jim tu aktuálně stará o nabídku jídel (mrkněte na Nomadis, můžete znát např. i ze Street Food Festivalu). Vaří se vegansky, ale zároveň děsně zajímavě.

Jestli chcete vidět jak může vypadat pestrá rostlinná strava, tak teď u nás možná nenajdete lepší příklad. Plus je to taky naprosto ukázkový prkýnkoidní matroš. Aneb co všechno se dá zvládnout se zeleninou, luštěninami a obilninami, když se to umí.

Herbivore je hlavně prodejna a míst k sezení je tu jen pár. Jídlo dostanete v samoobslužném bufetu a v průběhu celého dne. V sobotu těsně před zavíračkou (ve 14 h) už byli docela vyjedení, ale i tak jsme stihli hummus, tabouleh, plněný vinný list a parádní zeleninový salát s čočkou (všechno 55 Kč za 100 g).

Zvlášť bych Herbivore doporučil fanouškům salátů a hotových zeleninových jídel z M&S nebo čtenářům Ottolenghiho. Tady máte něco podobného, ale čerstvého a za skvělou cenu přímo pod nosem.

Jestli máte tip na místo, kde se snaží o něco podobného, dejte mi vědět – rád vyzkouším!

7. listopad 2015 16:11:15 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Farmářské trhy na Kulaťáku

Spokojená návštěva.

7. listopad 2015 00:11:00 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Proč už se neotvírají pohodlné restaurace?

Protože žijeme v éře vysokých nákladů a těžce dostupných prostor pro podnikání. A taky v době, kdy se nové podniky otevírají jako předem promyšlené a efektivní mašiny, kde není ani centimetr místa nazbyt.

Zvyšuje se počet míst na metr čtvereční. Cíleně se omezuje pohodlí hostů, aby se jich za jeden večer stihlo vytočit co nejvíce. Servis se zjednodušuje a osekává jen na to nejnutnější.

Optimální, logické – ale pro nás hosty nakonec dost pruda. U nás to zatím tak kritické není, postupně nás to ale čeká nejspíš taky. Temná budoucnost! ;)

6. listopad 2015 19:11:59 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Načíst další