Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Zelené prýty, bílé pazochy – chřest na Prkýnku!

Existuje nějaká profláklejší jarní surovina? Sezóna chřestu v Česku právě začíná – farma v Hostíně ofiko zahájila prodej a dodávky do všech obchodů po celé zemi.

V nové kapitole o chřestu na Prkýnku jsem se zaměřil na zpracování, které maximálně zachovává charakter chřestu a vede přímou cestou k tomu nejlepšímu výsledku.

Nová inspirace na Prkýnku

A teď už smrže prakticky! ;) Rib eye (cz wagyu) a dušené smrže se šalotkou a trochou silného vývaru #prkýnko