Jak na čirý led – krok za krokem

Poslední ledový příspěvek, slibuju! Tentokrát i s ověřeným postupem, jak na krystalicky čiré kostky ledu v domácích podmínkách.

Hlavní podmínkou čirého ledu je voda, která mrzne postupně a pouze jedním směrem. Jak toho docílit? Stačí dát vodu do nádoby, která je izolovaná ze všech stran kromě hladiny. Voda v takové nádobě začne mrznout shora dolů a nově vznikající led "tlačí" všechny vzduchové bulinky a nečistoty pod sebe. Ve finále získáte krásně čirý led v horní části nádoby s bublinkami dole.

Já jsem na pokusy použil obyčejnou plastovou nádobku (1000 ml), kterou jsem neumětelsky oblepil bublinkovou fólií, lepenkou a alobalem. Výborná by byla i malá chladnička do auta, tu ale doma nemám. Když jsem do takto oblepené nádoby dal vodu a nechal mrznout přes noc (při -18 °C), získal jsem krásný čirý led asi do půlky nádoby a dole bublinu s dosud nezmrzlou vodou.

Takový led už je perfektně použitelný, ale musíte ho vyklopit, nechat asi 20 minut odpočívat a pak nasekat. To se mi moc nelíbilo, proto jsem do návrhu přibastlil ještě silikonovou formičku na led.

Mám jednu takovou na 4 velké kostky, která tak akorát pasuje. V nádobě jsem ji podložil děravým kelímkem a do dna formy jsem navíc udělal malé dírky (voda musí mít před ledem z formičky jak utéct, jinak jsou na dně kostek bubliny). Celé to pak stačí zalít vodou (tj. naplníte větší nádobu i formičku, vše hezky pod hladinou), přiklopit formičku víčkem a opatrně přenést do mrazáku. Po 24 hodinách mě pak čekaly čtyři nádherné ledové kostky!

Pokud se do výroby pustíte, dělejte led z čisté a čerstvě převařené vody. Samo o sobě to na čirý led nestačí, výsledky jsou ale o fous lepší. Plus – pokud teď venku mrzne jen pár stupňů pod nulu, jsou to ideální podmínky pro výrobu čirého ledu ve velkém. Čím pomaleji voda mrzne, tím je led kvalitnější. Pokud budete led sekat, nehcte ho vždy pořádně odpočinou, jinak se bude tříštit. Při porcování pomůže nůž na chleba, kterým naznačíte mělký zářez a zbytek pak už jednoduše odseknete.

A k čemu je vlastně čirý led dobrý? Samozřejmě že hlavně na frajeření a na krásné koktejly! Kromě toho, že čirý led nádherně vypadá, má i o něco lepší vlastnosti. Je hutnější a taje pomaleji (tím se pomaleji ředí i samotný drink). Jinak je to ale hlavně fyzikální hříčka a taky trochu návrat k ledu před vynálezem chladících zařízení. Přírodní říční led, který se kdysi ve velkém těžil a skladoval ve sklepích, vypadal hodně podobně.

Moje předchozí ledové pokusy najdete tady a tu.

8. leden 2015 14:01:30 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Jedlé byliny na jaře

Co všechno jsem nasbíral na stráni. Nahoře vlevo ptačinec, fialky, řebříček, divoká pažitka. Uprostřed hluchavka (květy) a listy pampelišky. Dole šťovík, kopřiva, sedmikrásky.

Ptačinec a mladá pampeliška nejlepší - šťavnaté a křupavé lístečky bez vláken. S jednoduchou zálivkou jsem podával k jehněčí pečeni.

6. duben 2015 11:04:30 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Jehněčí na vertikálním rožni

Mírný sklon, miska na sbírání tuku a žár z uhlíků. Špikováno rozmarýnem, česnekem a ančovičkami.

Druhé foto je po otočení a po dvou hodinách pečení. Celá pečeně se nakonec rožnila asi 5 hodin a dosáhla vnitřní teploty okolo 62 °C.

5. duben 2015 13:04:11 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Slovenské křupavé trubičky

Můj nový sladký objev z trhů na Kulaťáku. Jsou to blízcí příbuzní katovických rurek, které si můžete dát jen tak. Nejlepší jsou ale podle mě se šlehačkovou náplní (obyč nebo s pařížskou).

Na stánku je měli ve variantách z oříškového, vanilkového a skořicového těsta. Balení s 11 trubičkami stojí 45 Kč. Složení a chuť jsou přesně tak, jak je znám z domácí výroby, takže i vzhledem k jejich pracnosti není moc nad čím váhat. Určitě je zkuste!

Nebo se alespoň mrkněte na postup domácí výroby. Vypadá to jednoduše, ale musíte mít oplatkovač a jde to i docela pomalu.