Zápisník

pana Cuketky

Jak na čirý led – krok za krokem

Poslední ledový příspěvek, slibuju! Tentokrát i s ověřeným postupem, jak na krystalicky čiré kostky ledu v domácích podmínkách.

Hlavní podmínkou čirého ledu je voda, která mrzne postupně a pouze jedním směrem. Jak toho docílit? Stačí dát vodu do nádoby, která je izolovaná ze všech stran kromě hladiny. Voda v takové nádobě začne mrznout shora dolů a nově vznikající led "tlačí" všechny vzduchové bulinky a nečistoty pod sebe. Ve finále získáte krásně čirý led v horní části nádoby s bublinkami dole.

Já jsem na pokusy použil obyčejnou plastovou nádobku (1000 ml), kterou jsem neumětelsky oblepil bublinkovou fólií, lepenkou a alobalem. Výborná by byla i malá chladnička do auta, tu ale doma nemám. Když jsem do takto oblepené nádoby dal vodu a nechal mrznout přes noc (při -18 °C), získal jsem krásný čirý led asi do půlky nádoby a dole bublinu s dosud nezmrzlou vodou.

Takový led už je perfektně použitelný, ale musíte ho vyklopit, nechat asi 20 minut odpočívat a pak nasekat. To se mi moc nelíbilo, proto jsem do návrhu přibastlil ještě silikonovou formičku na led.

Mám jednu takovou na 4 velké kostky, která tak akorát pasuje. V nádobě jsem ji podložil děravým kelímkem a do dna formy jsem navíc udělal malé dírky (voda musí mít před ledem z formičky jak utéct, jinak jsou na dně kostek bubliny). Celé to pak stačí zalít vodou (tj. naplníte větší nádobu i formičku, vše hezky pod hladinou), přiklopit formičku víčkem a opatrně přenést do mrazáku. Po 24 hodinách mě pak čekaly čtyři nádherné ledové kostky!

Pokud se do výroby pustíte, dělejte led z čisté a čerstvě převařené vody. Samo o sobě to na čirý led nestačí, výsledky jsou ale o fous lepší. Plus – pokud teď venku mrzne jen pár stupňů pod nulu, jsou to ideální podmínky pro výrobu čirého ledu ve velkém. Čím pomaleji voda mrzne, tím je led kvalitnější. Pokud budete led sekat, nehcte ho vždy pořádně odpočinou, jinak se bude tříštit. Při porcování pomůže nůž na chleba, kterým naznačíte mělký zářez a zbytek pak už jednoduše odseknete.

A k čemu je vlastně čirý led dobrý? Samozřejmě že hlavně na frajeření a na krásné koktejly! Kromě toho, že čirý led nádherně vypadá, má i o něco lepší vlastnosti. Je hutnější a taje pomaleji (tím se pomaleji ředí i samotný drink). Jinak je to ale hlavně fyzikální hříčka a taky trochu návrat k ledu před vynálezem chladících zařízení. Přírodní říční led, který se kdysi ve velkém těžil a skladoval ve sklepích, vypadal hodně podobně.

Moje předchozí ledové pokusy najdete tady a tu.

8. leden 2015 14:01:30 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Domácí lehce nakyslé máslo s krátkou zastávkou u másla panenského

Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.

Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.

V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.

Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.

Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).

A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).

Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).

Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.

Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.

9. červen 2015 15:06:49 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Spasí kváskový chleba vaše trávení?

Ne, nespasí! Tohle vnímám jako svůj velký dluh směrem k iniciativě Pečempecen.cz, tak jsem strašně vděčný, že se do toho Maškrtnica pustila. Čtěte, studujte, koumejte.

Jídlo a zdraví. Studie, výživová doporučení, pověry, diety, šarlatánství a vše okolo. Nikdy bych neřekl, ale pomalu se to ke mně plíží jako téma číslo jedna. Dříve nebo později čekejte pár příspěvků i na toto téma.

8. červen 2015 21:06:36 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Tři polohy česnekových výhonků

Česnekové výhonky teď budou v sezóně maximálně dva tři týdny, tak s nimi rozhodně neotálejte.

Tady máte hned tři různé polohy, ve kterých je můžete při vaření použít.

Vlevo jsou výhonky prudce osmahnuté na tuku. Voní asi nejvíc po česneku a mají i nejvýraznější chuť (i díky cukrům, které v prudkém žáru karamelizovaly). Stačila minuta, nejvýš dvě.

Uprostřed jsou výhonky krátce podušené v máslové emulzi (á la ředkvičky). Opět asi jen dvě tři minuty. Česnek je tady krásně nasládlý a jemný. Jasně jde vidět i jejich zafixovaná barva.

A nakonec vpravo jsou výhonky úplně syrové. Jsou nakrájené asi na milimetr silné penízky, které jsem jen posolil a zalil olivovým olejem. Tyhle patří zasyrova do salátu. A nebojte – česnekové jsou jen mírně. Rozhodně ne tak silné jako syrové stroužky plně vyvinutého česneku.

Užijte si je, dokud jsou! :)

8. červen 2015 18:06:24 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Česnekové výhonky

Další sezónní specialita z kategorie – já toho mám na zahradě tunu, dávám to prasatům a koupit si to může leda tak blbej Pražák.

Ale je to tak. Běžně se tyhle výhonky z česneku vylamují, aby se rostlina neoslabovala tvorbou květu. Celá část výhonku je ale perfektně jedlá.

Výhonky totiž nejsou vůbec vláknité, ale jen příjemně křehké. Mají sladkou a mírně česnekovou chuť. Nechce to nic víc než velmi krátkou tepelnou úpravu a můžete začít kouzlit.

Koupeno v sobotu v Holešovické tržnici (u pana pěstitele Pekaře, jen ale pozor v týdnu, na jeho místě je ve všední dny obyč přeprodej).

7. červen 2015 17:06:10 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Praha pila víno

A bylo to bezva! Druhý ročník byl natolik nabitý, že se to podle mě ani nedalo obsáhnout za jeden den. Dohromady přeijelo asi 75 vinařů (z toho 25 CZ/SK) a každý z nich měl na stole minimálně tři až čtyři vzorky. Kvantita je ale samozřejmě vedlejší, protože v Tróji vládla hlavně pestrost. Nespočet regionů, odrůd a osobností. Byl to opravdu neskutečný zážitek!

Na fotkách Zsolt Sütő z vinařství Strekov 1075. Na stánku měli vína, ke kterým se člověk normálně nedostane (jsou beznadějně vyprodaná). Úplně mě dostala jejich Porta (zrálo pod florem) a Nigori (lahvováno s kalem, na fotce). Dekantace je prý dehonestace vína, ujišťoval mě přímo pan vinař. A podával to tak sugestivně, že jsem mu to vřele odkýval.

Skoro bych teď byl i rád, kdybych si dělal poznámky, ale bral jsem to celé hlavně jako oddechovku (a navíc už moc dobře vím, jak to s těmi poznámkami pak dopadá).

Pokud jste minuli a je vám to líto, určitě si počíhejte na příští rok. Skvělé jsou i větší festivaly RAW v zahraničí. Část naturálního šumivého sortimentu bude k zastihnutí už příští týden na Milujeme Prosecco. A nejvíc je toho samozřejmě je k dostání přímo ve Veltlinu (na baru i na pravidelných degustacích v průběhu roku).

7. červen 2015 17:06:16 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Načíst další