Zápisník

pana Cuketky

Jak na čirý led – krok za krokem

Poslední ledový příspěvek, slibuju! Tentokrát i s ověřeným postupem, jak na krystalicky čiré kostky ledu v domácích podmínkách.

Hlavní podmínkou čirého ledu je voda, která mrzne postupně a pouze jedním směrem. Jak toho docílit? Stačí dát vodu do nádoby, která je izolovaná ze všech stran kromě hladiny. Voda v takové nádobě začne mrznout shora dolů a nově vznikající led "tlačí" všechny vzduchové bulinky a nečistoty pod sebe. Ve finále získáte krásně čirý led v horní části nádoby s bublinkami dole.

Já jsem na pokusy použil obyčejnou plastovou nádobku (1000 ml), kterou jsem neumětelsky oblepil bublinkovou fólií, lepenkou a alobalem. Výborná by byla i malá chladnička do auta, tu ale doma nemám. Když jsem do takto oblepené nádoby dal vodu a nechal mrznout přes noc (při -18 °C), získal jsem krásný čirý led asi do půlky nádoby a dole bublinu s dosud nezmrzlou vodou.

Takový led už je perfektně použitelný, ale musíte ho vyklopit, nechat asi 20 minut odpočívat a pak nasekat. To se mi moc nelíbilo, proto jsem do návrhu přibastlil ještě silikonovou formičku na led.

Mám jednu takovou na 4 velké kostky, která tak akorát pasuje. V nádobě jsem ji podložil děravým kelímkem a do dna formy jsem navíc udělal malé dírky (voda musí mít před ledem z formičky jak utéct, jinak jsou na dně kostek bubliny). Celé to pak stačí zalít vodou (tj. naplníte větší nádobu i formičku, vše hezky pod hladinou), přiklopit formičku víčkem a opatrně přenést do mrazáku. Po 24 hodinách mě pak čekaly čtyři nádherné ledové kostky!

Pokud se do výroby pustíte, dělejte led z čisté a čerstvě převařené vody. Samo o sobě to na čirý led nestačí, výsledky jsou ale o fous lepší. Plus – pokud teď venku mrzne jen pár stupňů pod nulu, jsou to ideální podmínky pro výrobu čirého ledu ve velkém. Čím pomaleji voda mrzne, tím je led kvalitnější. Pokud budete led sekat, nehcte ho vždy pořádně odpočinou, jinak se bude tříštit. Při porcování pomůže nůž na chleba, kterým naznačíte mělký zářez a zbytek pak už jednoduše odseknete.

A k čemu je vlastně čirý led dobrý? Samozřejmě že hlavně na frajeření a na krásné koktejly! Kromě toho, že čirý led nádherně vypadá, má i o něco lepší vlastnosti. Je hutnější a taje pomaleji (tím se pomaleji ředí i samotný drink). Jinak je to ale hlavně fyzikální hříčka a taky trochu návrat k ledu před vynálezem chladících zařízení. Přírodní říční led, který se kdysi ve velkém těžil a skladoval ve sklepích, vypadal hodně podobně.

Moje předchozí ledové pokusy najdete tady a tu.

8. leden 2015 14:01:30 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Alza Café

Spokojená návštěva.

20. červen 2015 16:06:25 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Street Food Jam – první pravidelný street food v ČR

Tak, že by se to už v létě povedlo? Už to tak vypadá! Ohlášený Street Food Jam chce přinášet street food každou druhou neděli na plácek před Cross Clubem. Celkem se akcí stihne pět. První bude už 19. července a poslední pak 13. září.

Super nápad a doplněk velkého Street Food Festivalu, který bude jen chvíli předtím 5. července na Nákladovém nádraží Žižkov. Držím pěsti!

18. červen 2015 21:06:21 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Obhajoba obilovin ve výživě musí být fundovaná a objektivní

Omluva za suchý titulek i zalinkovaný text, ale tohle mě prostě nadchlo. Pokud by měli čeští potravináři nějak rozumně reagovat na turbuletní změny v chování a preferencích spotřebitelů, tak prosím nějak takto.

Ing. Skřivan z Žitného centra formuluje problémy okolo obilnin a pečiva jasně, konkrétně a jeho výzva obsahuje i vizi do budoucna.

Moc rád bych podobnou diskuzi viděl i v jiných oborových sdruženích. Zemědělci, zpracovatelé masa, sýraři, cukráři, kuchaři. Tam všude to na takový jasný hlas teprve čeká.

17. červen 2015 18:06:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Pizza z Albrecht street food circus

Dostal jsem po ochutnávce u Frankieho ještě několik tipů na pizzu od Albrecht street food circus. Měli dnes zrovna pec na náplavce, tak jsem stihl i ochutnat. Pěkně marinaru (129 Kč) i margheritu (169 Kč, dražší verze s buvolí mozzarellou) stejně jako v sobotu.

Na rozdíl od Frankieho nepoužívají elektrické mini pece, ale mají regulérní pojízdnou pec na dřevo v autě (mazec!). Velikostí, stylem i náplněmi se zřejmě snaží trefit do stejného terče jako Frankie (tj. neapolská pizza) a i cenově to mají dost podobné.

Pizza je pečená hodně rychle a s černými puchýři po okrajích. Oba kusy jsme ale chytili s nedopečenými okraji s proužkem syrového těsta uvnitř. Zkušený profík na pizzu by jim asi dovedl přesně poradit, kde je v kynutí nebo pečení chyba.

Náplně ale jinak fajn, voňavá rajčata i parádní mozzarella. Při přímém porovnání si je ale řadím až za Frankieho a v téhle podobě mě to zatím moc nenavnadilo. Fandím ale ohromně! :)

Pokud jsem to dobře pochopil, měli by být 5. července na Street Food Festivalu. Takže to bude další bezva příležitost ochutnat jak se jim daří zlepšovat.

16. červen 2015 17:06:13 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Punková pizza z Le Pizze di Frankie

Tahle pizza nebyla úplně technicky dokonalá a čekal jsem na ni asi hodinu, ale i tak to byl zážitek, který stojí za přiznivou zmínku.

Je to asi i vlastnost pražské pizza scény, kde takhle expresivní styl pizzy nikdo moc nedělá (nejblíž jsou asi v Pizza Nuova, kteří na to mají i štempl z Neapole). Těsta se tu pečou pomaleji a míň agresivně. Jen ať tam proboha není žádný černý puchýřek... :)

Frankie na to jde ale hodně přímočaře a vystačí si na to i s malou elektrickou troubou (mmch. asi ji nutně potřebuju domů, udělá to i přes 450 °C!).

Mají pomalu fermentované těsto a minimalistické náplně. Vedle margherity dělají i u nás míň provařenou marinaru (rajčata, oregano, česnek, olol).

Ceny byly okolo 120 až 140 Kč. A rozhodně bych si pizzu od nich chtěl zkusit znovu pěkně v klidu. Nebo úplně ideálně v pořádném kamenném podniku někde v Praze. Nevíte někdo o něčem, co je tomu blízko? :)

13. červen 2015 20:06:54 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Načíst další