Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Poslední ledový příspěvek, slibuju! Tentokrát i s ověřeným postupem, jak na krystalicky čiré kostky ledu v domácích podmínkách.
Hlavní podmínkou čirého ledu je voda, která mrzne postupně a pouze jedním směrem. Jak toho docílit? Stačí dát vodu do nádoby, která je izolovaná ze všech stran kromě hladiny. Voda v takové nádobě začne mrznout shora dolů a nově vznikající led "tlačí" všechny vzduchové bulinky a nečistoty pod sebe. Ve finále získáte krásně čirý led v horní části nádoby s bublinkami dole.
Já jsem na pokusy použil obyčejnou plastovou nádobku (1000 ml), kterou jsem neumětelsky oblepil bublinkovou fólií, lepenkou a alobalem. Výborná by byla i malá chladnička do auta, tu ale doma nemám. Když jsem do takto oblepené nádoby dal vodu a nechal mrznout přes noc (při -18 °C), získal jsem krásný čirý led asi do půlky nádoby a dole bublinu s dosud nezmrzlou vodou.
Takový led už je perfektně použitelný, ale musíte ho vyklopit, nechat asi 20 minut odpočívat a pak nasekat. To se mi moc nelíbilo, proto jsem do návrhu přibastlil ještě silikonovou formičku na led.
Mám jednu takovou na 4 velké kostky, která tak akorát pasuje. V nádobě jsem ji podložil děravým kelímkem a do dna formy jsem navíc udělal malé dírky (voda musí mít před ledem z formičky jak utéct, jinak jsou na dně kostek bubliny). Celé to pak stačí zalít vodou (tj. naplníte větší nádobu i formičku, vše hezky pod hladinou), přiklopit formičku víčkem a opatrně přenést do mrazáku. Po 24 hodinách mě pak čekaly čtyři nádherné ledové kostky!
Pokud se do výroby pustíte, dělejte led z čisté a čerstvě převařené vody. Samo o sobě to na čirý led nestačí, výsledky jsou ale o fous lepší. Plus – pokud teď venku mrzne jen pár stupňů pod nulu, jsou to ideální podmínky pro výrobu čirého ledu ve velkém. Čím pomaleji voda mrzne, tím je led kvalitnější. Pokud budete led sekat, nehcte ho vždy pořádně odpočinou, jinak se bude tříštit. Při porcování pomůže nůž na chleba, kterým naznačíte mělký zářez a zbytek pak už jednoduše odseknete.
A k čemu je vlastně čirý led dobrý? Samozřejmě že hlavně na frajeření a na krásné koktejly! Kromě toho, že čirý led nádherně vypadá, má i o něco lepší vlastnosti. Je hutnější a taje pomaleji (tím se pomaleji ředí i samotný drink). Jinak je to ale hlavně fyzikální hříčka a taky trochu návrat k ledu před vynálezem chladících zařízení. Přírodní říční led, který se kdysi ve velkém těžil a skladoval ve sklepích, vypadal hodně podobně.
Moje předchozí ledové pokusy najdete tady a tu.
8. leden 2015 14:01:30
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Otřevřená zpověď jedné paní hospodské z New Yorku. A pokud je vám v tom povídání sympatická, tak má na Eateru celou hospodsky–upřímnou sérii.
Někdy z toho až mrazí – drama, dluhy, stres! Až by se z toho jeden do hospody bál chodit, aby se něco nepotento... ;)
28. červenec 2015 20:07:11 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuPrvní dojem? Tady to voní jako v Čestru! A fakt, že jo. Otevřená kuchyně s grilem nezapáchá ani nekouří, ale příjemně voní. Slušný a denním světlem prosvětlený interiér k tomu. Fajn.
Co jídlo? Z menu jsem měl velkou chuť vybírat. A stejný nápad asi měli skoro všichni v Karlíně – skoro jsme si nesedli (a to mají otevřeno jen asi týden).
Zkoušeli jsme tatarák (145 Kč), marinovaného lososa (128 Kč), oyster blade (228 Kč) a iberijskou krkovici (248 Kč).
Předkrmy si asi nezapamatuji ani do zítřka. Nicméně steaky byly slušné. S trefenou propečeností, hodně šťavnaté a voňavé. Všechna čtyři jídla byla ale dost nedochucená (na dotaz u obsluhy prý záměrně).
Interindividuální preference v míře solení existují – ano. Zároveň ale neospravedlňují k nedochucení, které zanechává jídlo úplně mdlé.
Fakt by mě zajímalo, kde se bere ta představa, že si jídlo host dosolí sám. Ano, host si může soli trochu přidat. Nikdy se to ale nevyrovná tomu, když se jídlo ochutí v průběhu vaření.
Sůl přidaná na poslední chvíli (a na povrch jídla) funguje jen částečně a nemá moc šancí ochutit jídlo rovnoměrně (fyzika, chemie atd.). A mýty okolo solení masa a ztrátě šťáv už snad taky máme dávno za sebou, nebo ne?
Přesto všechno – moc fajn místo, super servis i ceny a našlápnutá kuchyně. Tohle se myslím v Karlíně v pohodě chytí. Určitě dejte vědět, jestli jste byli a jak se vám tam líbilo.
Máte v tom ještě pořád hokej? Tak se mrkněte na tuhle nalejvárnu od Matta Pargera. Hlavně na tu úplně geniální animaci plnícího se šálku, kde jde celá ta složitá dynamika blbuvzdorně popsaná.
BTW je možné, že na tyhle základy okolo espressa neexistuje jednoduchý vysvětlující text v češtině? Našel jsem jen pět let starý text o extrakci od Jardy Tučka, jinak nic moc pořádného.
Něco jsem přehlédl? Nebo fakt tyhle základy ještě nikdo nesepsal?
Přitom, když si otevřete jakýkoliv článek nebo video o kafi, tak tyhle základní pojmy musíte mít v malíku. Dejte vědět, jestli něco takového je. Anebo to rovnou sepište. Moc rád pošlu dál! :)
28. červenec 2015 14:07:52 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuDvakrát Matuška Summer Pale Ale, blood cake a nová specialita Reuben sendvič (chléb, pastrami, zelí, sýr, dresink – hodně kompaktní, šťavnaté a vyvážené), který mě totálně utvrdil v tom, že teď v Praze zážíváme sendvičovou explozi (kryjte se, lítá to všude!).
Nebo si snad pamatujete stejné období, kdy je možné v Praze ochutat tolik nových a zajímavých sendvičů pohromadě? Přijde mi, že to letos úplně explodovalo. A sendvič, ten zastydlý bráchanec burgeru, je najednou úplně všude.
Oproti jiným food trendům je to navíc děsně pestrá skupina, takže se to (doufám) hned tak neomrzí. A je tu velký prostor k experimetům.
Co já vím. Třeba se tu rodí nějaký strašně slavný český sendvič, na který se budou za pět let sjíždět do Prahy úplně všichni.
Anebo raději ne, no... :)) Už mlčím a jdu vytrávit na gauč.
Dnes byly k ochutnání tří různé kávové odrůdy z farmy Finca Limoncillo, takže sice večer neusnu, ale dal jsem to všechno. Natural Pacamara (divoká, hodně funky, ehm, navoněná :), žlutá promytá Pacamara (komplexní, uhlazená, dlouhá v dochuti) a promytá Caturra (po dvou předchozích taková uťáplá, ale měla to těžké).
Bezva opáčko k rozdílům ve zpracování a v odrůdách. Málokdy se to sejde takhle pěkně z jedné farmy, takže pokud někdy narazíte na něco podobného, určitě ochutnávajte co nejvíc. Ne, že byste v tom pak neměli ještě větší guláš, ale je to aspoň nějaká sranda.
Proto velký dík Brewbaru za dnešní zážitek!
HLEDAT
