Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Zdeněk Pohlreich minulý týden otevřel svůj nový podnik. Jaké jsou moje první dojmy?
Next Door má úžasné prostory
Až se do podniku vydáte, projdětě první dvě místnosti a nechte se usadit až v hlavní jídelně. Je to podle mě jeden z nejpovedenějších interiérů v pražských restauracích vůbec.
Budete mít výhled do obří a neustále rušné otevřené kuchyně. Do místnosti navíc proudí spousta přirozeného světla skrze prosklený strop. Interiér vychází z atmosféry Imperialu, je ale o dost světlejší a víc odlehčený.
Velké investice do interiérů v Praze samy o sobě vzácné nejsou. Málokdy se ale vynaložené prostředky plně projeví. Next Door je světlá výjimka! :)
Předvídatelnost není vůbec na škodu
Čekali jste od Pohlreicha nějaký nový nebo překvapivý koncept podniku (třeba něco levnějšího)? Tak to vás asi Next Door zklame, žádné výrazné překvápko se totiž nekoná.
Pohlreich je v tomhle trochu předvídatelný, je to tak ale dobře. Nabízí spíš evoluci než revoluci a pokračuje v pilování toho, co dělá dobře v Imperialu.
Next Door je jednoznačně oldschool a vyhýbá se všem prchlivým trendům, kterými je teď Praha zamořená. Obsluze v teniskách, fermentovaným buzzwordům a pařezům na stolech říká Pohlreich jednoznačné ne.
Pohlreich má v české kuchyni jasno
A svou vizi naplno realizuje na lístku v Next Door. Jídla působí jednoduše a zároveň sofistikovaně. Vychází z českého kontextu, chutí a surovin. Nesnaží se být okázalá ani za každou cenu revoluční.
Měl jsem toho zatím jen malinko, takže je na nějaké hodnocení ještě brzy. Z celého lístku jsem měl ale chuť skoro na všechno a vážně se těším na další návštěvu.
Na fotce selečí líčka na černém pivě s bazalkovým zelím (395,- Kč) a prsa z perličky s kukuřičnou kaší (375 Kč).
Video předělávka jednoho z mých starých receptů na musaku. Zn. blbě, ale po svém! :)
Prázdniny pomalu končí, nový speciál pana Cuketky začíná. Barvy, chutě a vůně – 21 receptů do misky!
Docela hrůzostrašné téma o tom jak tradiční thajský rybí pokrm zabije 20 tisíc lidí ročně.
Pokud máte někdy tendenci mít romantické představy o jídle a kuchyni našich předků, tak tohle je dobré pro kontext. Někdy se totiž zdá, že lidé v minulosti jedli lépe – lokálně, sezónně a v harmonii s přírodou. Byli zdraví, neobézní, bez infarktů a rakoviny.
Z obrazu ale vypadávají tehdejší každodenní útrapy, podvýživa, nedostupnost nezávadných potravin, otravy i velmi krátká doba dožití (na civilizační choroby tak nezbyl čas nebo nebyly zdiagnostikovány).
Na frak dostává i oblíbená představa o tom, jak je potřeba jíst potraviny, které se v regionu tradičně jí, protože je na ně tělo zvyklé.
Přitom to může být klidně i úplně naopak – jídlo, které se v regionu tradičně jí, může být zdrojem zdravotního rizika.
Kromě thajského koi pla máme z poslední doby ještě jeden příklad z Indie, kde se vyskytovaly náhlé epidemie dětských úmrtí na akutní encefalitidu (více o případu).
Dlouhá léta se nevědělo proč a teprve systematická práce epidemiologů v regionu tomu přišla na kloub. Děti zabíjel toxin, který se přirozeně vyskytuje v plodech liči. A pokud děti dostaly plody liči na lačno, riziko otravy se ještě zvýšilo.
Tohle samozřejmě není nic proti uctívání autentických kuchní jako takových. Je třeba si ale vždy uvědomit, že tak činíte z bezpečného obláčku moderního food systému, který vám dnes a denně zajišťuje dostatek nezávadných a dostupných potravin.
29. červen 2017 10:06:52 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Léto budiž pochváleno a sním i ten nejjednodušší recept na třešňový clafoutis.
28. červen 2017 23:06:40
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
28. červen 2017 20:06:04
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
HLEDAT
