Pokud alespoň okrajově sledujete použití biotechnologií v zemědělství, určitě vám neunikla metoda CRISPR a její obrovský potenciál pro zemědělství. Teď to navíc vypadá, že se s CRISPR plodinami setkáme ještě dříve, než se čekalo.
Americký regulátor USDA totiž rozhodl, že plodiny upravené CRISPR metodou nebudou muset podléhat stejně náročnému schvalování jako klasické GMO plodiny (které bylo extrémně náročné a trvalo několik let). A z výzkumu na trh by mohly jít stejně rychle jako běžně šlechtěné plodiny.
Rozhodlo se to na příkladu žampiónů, u kterých bylo odstraněno hnědnutí po nakrojení. Sama o sobě je to docela prkotina. Nehnědnoucí žampiony tu ale poslouží jako precedens pro ostatní plodiy na jasná zpráva pro biotechnologický průmysl (který se může pustit do praktických aplikací).
Vše samozřjmě platí pro americký trh. V EU, pokud vím, se ještě rozhoduje. CRISPR navíc není žádná zázračná technologie, která by dokázala sama o sobě tvořit nové kouzelné plodiny. A je ještě relativně mladá, takže na první pořádné aplikace si budeme muset počkat.
27. duben 2016 16:04:22 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuNejdříve základy - jak se vlastně tvoří palčivé aroma česneku? Enzymaticky!
Co to znamená? Palčivé aroma se tvoří s pomocí enzymu alinázy až v momentě narušení jeho bunečných stěn. Čím víc jsou buňky česneku narušené, tím víc je pak palčivý.
V kuchyni tenhle fakt zhusta využíváme a palčivost česneku si sami určujeme zůsobem jakým česnek nakrájíme nebo jak moc ho podrtíme.
Palčivost se dá navíc i zcela vypnout i tepelnou úpravou, která enzym zodpovědný za tvrobu palčivých látek zničí. Uvařte celý česnek ve vývaru (pečte ho nebo konfitujte) a po palčivosti nebude ani památky, zůstává jen jeho sladkost (ano, má fakt vysoký obash cukrů).
Kromě teploty ale existuje ještě jedna možnost, jak aktivitu alinázy snížit a tou je snížení pH čili zvýšení kyselosti.
Právě na tento méně známý fakt upozorňuje známý kulinární autor J. Kenji López-Alt v posledním článku o přípravě hummusu. Při přípravě se tam roxmixují celé stroužky česneku (včetně slupky) v citronové šťávě a výsledkem je překvapivě málo palčivá česneková chuť. V kyselé citrónové šťávě je totiž aktivita alinázy jen asi na čtvrtině.
Recept na hummus, který tam má, berte jako příjemný bonus. Fintu s utlumením palčivosti kyselou šťávou ale můžete použít v kuchyni kdekoliv. A já to musím hnedle aktualizovat v prkýnkové kapitole věnované česneku.
16. březen 2016 19:03:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuJaká je největší slabina severské kuchyně? Její jídla působí často příliš vypiplaně, chladně a nejsou vůbec vhodná pro domácí vaření.
V obyč domácím vaření navíc nechcete trávit čas pobíháním po lese, vysedáváním před udírnou, zdlouhavým kvašením ani sbíráním lišejníků. Chcete prostě a jednoduš vařit.
Hlavní popularizátor severské gastrnomie Claus Meyer si je samozřejmě těchto nástrah plně vědom a v nové kuchařce se věnuje právě jednoduchému domácímu vaření v severském stylu.
Kuchařka vychází už teď v dubnu (v angličtině). A měla by být našlapaná spoustou jednoduchých receptů, které vychází z běžných sezónních surovin. Určitě budu objednávat, tak pak dám později vědět!
16. březen 2016 16:03:24 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuTý jo, tak na tenhle filmík jsem hodně zvědavý. Dokument sleduje práci jednoho z posledních velkých fookritiků v Americe.
Jonathan Gold je známý foodkritik, který píše pro LA Times a je vůbec prvním, kdo za recenze restaurací dostal Pulitzerovu cenu.
Los Angeles je navíc v jídle úžasně pestré město a Gold je známý hlavně tím, že popularizoval málo známe etnické kuchyně. Očekávám tedy spoustu super jídla a povídání o něm! :)
16. březen 2016 15:03:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku