A proč z potravin jen tak rychle nezmizí? Negativní dopady na životní prostředí jsou už zdokumentovány dost dobře a určitě právem budí pobouření. Klíčové je ale taky ptát se proč je palmový olej tak všudypřípomný a nenahraditelný.
K jeho rozšíření v moderní výrobě potravin totiž vede velmi neúprosná logika a jeho náhrada nebo vyloučení není až tak jednoduché jak se na první pohled zdá. Tady je několik důvodů, proč je pozice palmového oleje tak silná. Vůbec to neberte jako obhajobu, spíš jen jako doplnění informací pro pochopení problému.
Palma olejná má vysoké výnosy a zabírá méně zemědělské půdy
Jeden z nejsilnějších důvodů – pěstování palmy olejné je neuvěřitelně efektivní. Palma olejná zabírá ze všech olejnin jen 4 % obdělávané půdy, vyprodukovaný olej ale přitom představuje 30 % celkového trhu.
Co to znamená? Abyste vypěstovali stejné množství oleje skrze jiné olejniny, musíte zabrat, přeměnit nebo vytvořit násobně víc zemědělské půdy (samozřejmě na úkor volné přírody). Pro srovnání – výnos palmy olejné na hektar půdy je cca 3,6 tun. U sóji je to 0,8 tuny a řepky jen 0,3 tuny. Je to šílený paradox, ale v tomhle ohledu (náročnost na půdu) je produkce palmového oleje šetrnější než ostatní olejniny.
Nižší náklady na pěstování– méně pesticidů, méně fosilního paliva
V přepočtu na tunu je palmový olej šetrnější i vzhledem k použití pesticidů, dusíkatých hnojiv a energií na vstupu. Pro představu – na tunu palmového oleje vystačíte s 47 kg pesticidů. Na tunu oleje z řepky ale potřebujete 99 kg a na tunu oleje ze sóji dokonce 315 kg pesticidů.
Podobně je to s hnojivem i energiemi. Tady palmový olej vyjde opět lépe a paradoxně šetrněji k životnímu prostředí.
Perfektní náhrada za máslo i trans tuky ve sladkostech
Teď důvody technologické. Motivace výrobců používat palmový tuk při výrobě potravin nevznikla jen tak z ničeho, ale předcházel tomu delší vývoj. Při výrobě sladkostí a sladkého pečiva totiž není moc na výběr. Potřebujete totiž nasycené tuky, které jsou při pokojové teplotě tuhé. Pečení, krémy a polevy bez takových tuků prostě nefungují.
Tradičně se na tohle používaly tuky živočišné (máslo), později se v potravinářství uplatňovaly nešťastné trans tuky. Od trans tuků ale v poslední letech následoval velký odklon (negativní vliv na zdraví). V řadě zemí jsou při výrobě potravin zakázány a celkově se tlačí na jejich vyloučení z výroby. Výrobci tedy sáhli po jediné zbývající možnosti, kterou měli a tou jsou tropické tuky – kokosový a palmový.
Dokud se v technologii tuků neobjeví nějaké nové zásadní řešení, tak jsou to buď tuky živočišné nebo tuky tropické (zjednodušeno).
Palmový tuk se tolik nekazí a taky se nepřepaluje
Poslední důvod pro masivní rozšíření palmového oleje je jeho trvanlivost a odolnost při smažení. V trvanlivosti výrobků dává děsně na frak máslu, protože méně oxiduje a výrobky z něj mohou mít delší trvanlivost. Palmový olej je taky strašně výhodný pro smažení, protože se tolik nepřepaluje. V Asii to z něj dělá jeden z nejoblíbenějších tuků na vaření.
Když se to všechno sečte, tak je docela dobře vidět, proč je pozice palmového oleje tak silná a proč jen tak z výrobků nezmizí. Na některé dílčí účely se dá nahradit snadno (např. na smažení, nebo jako palivo), žádný dostupný tuk ale nemá těch vhodných vlastností tolik pohromadě.
Dostupné alternativy jsou navíc jen v začátcích a jejich masivní rozšíření je ještě hodně daleko (např. produkce olejů z řas nebo z kvasinek). I proto palmový tuk jen tak nevymizí.
Čtěte dál:
Intaraktivní palmový speciál na Guardianu – spousta informací přehledně
Tohle vás bude bavit číst. Tedy pokud se nebojíte vysmát modernímu životnímu stylu a současné obsesi jídlem obzvlášť.
Autorka Heather Havrilesky je na to specialista. Doporučuji i další její články. Fun, fun, fun! :)
17. červen 2016 10:06:55 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuKonečně jsem udělal remake k loňskému postu o tvarohových knedlících. Všechny tři recepty teď mají pořádnou verzi s postupem a podrobným vysvětlením.
Jahody teď fičí naplno a já se jich prostě nemůžu nabažit. Přidejte se! :)
16. červen 2016 12:06:27 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuNoma po několika letech prvenství sesazena! Letošním vítězem se stala restaurace Osteria Francescana známého italského šéfkuchaře Massima Bottury.
Pokud vás zajímá, jak takový žebříček vzniká, doporučuju následující čtení:
World’s 50 Best Restaurants Defends Its List
Who’s to Judge?
The Restaurant List That Ate the Food World
Occupy 50 Best
Ano, výběr podniků a celé hlasování není moc transparentní a je prakticky nemožné jej nějak ověřit. Žebříček je ale zase dost úspěšný v propagaci současného světového fine dinignu a šíření trendů (osobností, myšlenek), které s ním souvisí.
Je navíc jasné, že jeho podoba a funkce současným kulinárním elitám vyhovuje. Zmínění šéfkuchaři legitimitu žebříčku sami podporují a aktivně se zapojují do související marketingové mašinérie. Bez jejich souhlasu by to nikdy nemělo šanci nabrat takové obrátky.
Když už nic jiného, tak tahle TOP 50 skvěle funguje jako každoroční shrnutí toho, o čem se nejvíce mluví a co připadá lidem okolo fine dinignu jako nejvíce zajímavé.
Letos je to sympatický a totálně bláznivý maník Massimo Bottura. Pokud se s ním chcete seznámit blíže, doporučuji skrze TV seriál Chef's Table!
15. červen 2016 13:06:09 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuKřehké, sťavnaté a plné chuti... Pokud se české maso správně zpracuje, může v klidu konkurovat i hovězím steakům ze světa. Mám o tom důkazy! :)
13. červen 2016 11:06:44 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuZačátek léta v oblíbené hospůdce. Telecí hřbet, foie gras, houby, noky = absolutní dobro! Ale taky za 430 Kč... ;)
11. červen 2016 15:06:41 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku