Zápisník

Mořské řasy jako potravina budoucnosti?

Rostou velmi rychle, nevyžadují zalévání ani hnojení a nezatěžují prostředí, ve kterém rostou. Ba právě naopak – z mořské vody umí odebrat přebytečný dusík a fosfor, který tam přitekl z hnojiv použitých na souši. Produkce řas ve velkém by byla i relativně nenáročná na zdroje a ještě by se dala dobře skloubit s produkcí mlžů (ústřice, hřebenatky, slávky).

Potud to zní docela dobře. Na druhou stranu ale nejsou řasy jako potravina nic moc. Přirozená chuť ani konzistence není zrovna lákavá a v regionech, které nemají kontakt s mořem, není kulinárně nijak zažitá.

Řasy mají slušný obsah vlákniny a proteinů. Podle druhu pak obsahují různě velké množství jódu. Může to být dobře, pokud je ho ve stravě nedostatek. Pro běžné rozšíření je to ale problém, protože jódem ze stravy se dá snadno předávkovat.

Na straně produkce to tedy smysl docela dává. Zbývá jen vyřešit nepodstatný detail – kdo by to rád a bezpečně jedl.

Čtěte dál:
A New Leaf – Is Seaweed the New Superfood?
Seaweed is easy to grow, sustainable and nutritious. But it’ll never be kale

Proč jí děti z bohatších rodin zdravěji?

Souvislost mezi příjmy, kvalitou stravy a zdravím je sice již dlouho známá. Pořád se ale vedou spory o příčinách a o možnostech nápravy.

Lidé s nižšími příjmy konzumují méně vlákniny, více cukru a více nasycených tuků. Ale proč tomu tak je? Článek probírá dvě nedávné studie, které na tenhle problém přinášejí nový úhel pohledu.

Nejde jen o cenu potravin (fastfood a polotovary vs. kvalitní základní potraviny – zelenina, maso, ryby). Silnou roli má i to, jaké potraviny se naučíme preferovat v dětství a dokonce i to, která jídla nám lépe chutnají.

Naše chutě a preference se formují v dětství. A podle všeho to vypadá, že právě tady se vytváří velké rozdíly mezi tím, jaké preference so do života odneseme.

Rodiče s vyššími příjmy mají víc prostředků na to, aby skrze opakovanou expozici naučili své děti pestřejšímu jídelníčku. Jinými slovy – mohou si dovolit vyhodit jídlo, které jejich děti odmítnou (a v jejich rozpočtu to žádnou paseku neudělá).

Naopak rodiče s nižšími příjmy tenhle luxus nemají. Jsou v tomhle opatrnější, více se bojí, že se jídlo vyhodí, a tak děti vystavují méně pestřejší a osvědčené stravě (u které je vyšší pravděpodobnost, že ji dítě sní).

Kolik potravin se dá vypěstovat ve městě?

Žalostně málo. Nová studie, která analyzovala možnosti města Seattle v potravinové soběstačnosti, vypočítala, že by město pokrylo spotřebu potravin z pouhých 1 až 4 %.

Aby město (600 tis. obyvatel) pokrylo svoje potřeby v jídle, musel by se okruh zemědělské půdy zvětšit o 58 km kolem celého města.

Související:
Urban farming is booming, but what does it really yield?

The surprising truth about the ‘food movement’

Hnutí za lepší jídlo. Co to vlastně je a kdo je jeho součástí? Jak je silné? A zajímá to vůbec veřejnost?

Technologický přelom v zemědělství? Příchod CRISPR

Technologie editace genů CRISPR bude mít už brzy v zemědělství zásdaní roli. První plodiny se mohou na trhu objevit už okolo roku 2020.

Co vlastně technologie CRISPR pro zemědělství znamená? Jaké jsou rozdíly oproti GMO plodinám? Jaká jsou rizika? A jaké by měly být regulace?

Delší čtení na víkend! :)

Související:
Co to je CRISPR?