Zápisník

Mořské řasy jako potravina budoucnosti?

Rostou velmi rychle, nevyžadují zalévání ani hnojení a nezatěžují prostředí, ve kterém rostou. Ba právě naopak – z mořské vody umí odebrat přebytečný dusík a fosfor, který tam přitekl z hnojiv použitých na souši. Produkce řas ve velkém by byla i relativně nenáročná na zdroje a ještě by se dala dobře skloubit s produkcí mlžů (ústřice, hřebenatky, slávky).

Potud to zní docela dobře. Na druhou stranu ale nejsou řasy jako potravina nic moc. Přirozená chuť ani konzistence není zrovna lákavá a v regionech, které nemají kontakt s mořem, není kulinárně nijak zažitá.

Řasy mají slušný obsah vlákniny a proteinů. Podle druhu pak obsahují různě velké množství jódu. Může to být dobře, pokud je ho ve stravě nedostatek. Pro běžné rozšíření je to ale problém, protože jódem ze stravy se dá snadno předávkovat.

Na straně produkce to tedy smysl docela dává. Zbývá jen vyřešit nepodstatný detail – kdo by to rád a bezpečně jedl.

Čtěte dál:
A New Leaf – Is Seaweed the New Superfood?
Seaweed is easy to grow, sustainable and nutritious. But it’ll never be kale

Jägerhof

Po dlouhé pauze dlouhý článek, co vy na to? Tento týden jsem si nechal ujít jednu píárkovou degustaci v Mandarinu, kde na podzim hostují tři Michelinem ohvězdičkovaní kuchaři. Pan C. už si svou letošní mišelinózu prožil v létě ve Swissu v restauraci Jägerhof. Tu večeři si pamatuji do detailu ještě po třech měsících a tady je malé ohlédnutí za ní...

Uklízečka

Tři malé aktualizace technického rázu v post-tuřínové prázdnotě. Prosím, vyděržajtě! RSS - po četných žádostech jsme (s Kahim) připravili zcela dem...

Jeden blog stačí drahoušku!

Nominační hlasy v anketě Křišťálová Lupa 2007 byly sečteny a stejně jako loni se pan C. dostal do finální pětice, kde bude dál bojovat o přízeň účas...

Tuřín čili kvak

Když jsem byl malý, měl jsem dědu Josefa. S vášní sobě vlastní stavěl nebezpečné plamenotvorné konstrukce ze dřeva, kterým říkal uďáky. Po odpolednách mě vodil na skládky v okolí ostravsko-karvinských dolů, kde jsme blaženě recyklovali vše, co se nám vešlo na vozík. Po večeřích jsem ho pak terorizoval svým neodbytným dědo vyprávěj, které mohl utišit jedině tím, že pokaždé vyprávěl...