Zápisník

Mořské řasy jako potravina budoucnosti?

Rostou velmi rychle, nevyžadují zalévání ani hnojení a nezatěžují prostředí, ve kterém rostou. Ba právě naopak – z mořské vody umí odebrat přebytečný dusík a fosfor, který tam přitekl z hnojiv použitých na souši. Produkce řas ve velkém by byla i relativně nenáročná na zdroje a ještě by se dala dobře skloubit s produkcí mlžů (ústřice, hřebenatky, slávky).

Potud to zní docela dobře. Na druhou stranu ale nejsou řasy jako potravina nic moc. Přirozená chuť ani konzistence není zrovna lákavá a v regionech, které nemají kontakt s mořem, není kulinárně nijak zažitá.

Řasy mají slušný obsah vlákniny a proteinů. Podle druhu pak obsahují různě velké množství jódu. Může to být dobře, pokud je ho ve stravě nedostatek. Pro běžné rozšíření je to ale problém, protože jódem ze stravy se dá snadno předávkovat.

Na straně produkce to tedy smysl docela dává. Zbývá jen vyřešit nepodstatný detail – kdo by to rád a bezpečně jedl.

Čtěte dál:
A New Leaf – Is Seaweed the New Superfood?
Seaweed is easy to grow, sustainable and nutritious. But it’ll never be kale

Déjà vu (skrz želatinu)

Furt mě pronásledují chlebíčky, respektive v nich pořád nemám jasno. Je to teda česká specialita nebo není? A jsou ty naše něčím unikátní?

Věda a vaření na Harvardu

Minulý týden jsem narazil na jeden z nezajímavějších materiálů současnosti o vaření. Vše má na svědomí School of Engineering and Applied Sciences na Harvardu. Podařilo se jim namíchat populárně-vědecký koktejl o dvou složkách: věda + světová špička vaření. Dal jsem si zatím jen dvě sklenky, ale je to síla!